O čem vypovídá vodní stopa?

Napadlo Vás někdy, že spotřebováváme nejen vodu, která teče z našeho kohoutku, ale i vodu z jiných světadílů? Vodu používáme nejen na pití, vaření, praní a hygienu, ale i na produkci (tj. výrobu) věcí. Kolik vody tedy doopravdy používáme v průběhu života v našich globalizovaných domech?

Vodní stopa zahrnuje celkové množství sladké vody, která je spotřebuje při výrobě, použití nebo konzumaci věcí, jako jsou potraviny, papír či oblečení, či při výrobě energií apod. Výslednou hodnotu vodní stopy tvoří součet celkové přímé a nepřímé spotřeby vody v rámci celého životního cyklu produktu či procesu, který s naším životem souvisí. Nepřímá spotřeba vody vypovídá o tom, kolik skryté či „virtuální“ vody je potřeba při výrobě konkrétního produktu či realizaci určité služby. Tím, že spotřebováváme produkt vyrobený v jiné části světa, spotřebováváme i vodu, která byla použitá v procesu výroby produktu, z této země. Amerika a Evropa jsou největšími spotřebiteli virtuální vody. Je to způsobeno tím, že dovážíme obrovské množství produktů z jiných částí světa.

Vodní stopu rozdělujeme na dvě základní skupiny:
– provozní vodní stopa, tj. přímo spotřebovaná voda na provozní činnost (proces),
– vodní stopa dodavatelského řetězce, tj. voda používaná v celém dodavatelském řetězci.

Provozní stopa a vodní stopa dodavatelského řetězce se skládají ze tří částí:

Zelená voda

Patří sem část srážkové vody, která se dostává zpět do atmosféry v procesu evapotranspirace. Zahrnujeme sem také půdní vláhu, která se vypaří z půdy neporostlé vegetací (evaporace), ale i vodu využitou rostlinami a následně vydechnutou listy (transpirace).

 

Modrá voda

Představuje objem povrchové a podzemní vody, která se spotřebuje v průběhu výrobního procesu produktu nebo služby. V případě rostlinné produkce je voda použitá na zavlažování ze zavlažovacích kanálů, nádrží, rybníků atd. Zatímco u zelené vody jde o přirozený přírodní koloběh, u modré vody už člověk vytváří určité úsilí v rámci manipulace nebo využití vody, proto „využití“modré vody automaticky vytváří určité množství vody šedé.

 

Šedá voda

Jde o splaškové odpadní vody neobsahující fekálie a moč, které odtékají z umyvadel, van, sprch, dřezů apod. Šedou vodu, nejčastěji z koupelen, je možné po úpravě použít jako provozní vodu (tzv. bílou vodu) na sprchování a zavlažování zahrad. Všeobecně se šedá voda specifikuje jako objem znečištěné vody vypočítaná jako objem vody, který je potřeba na rozpuštění znečišťujících látek do takové míry, aby následná kvalita vody splňovala nebo i přesahovala standardy kvality vyčištěné odpadní vody. V praxi se setkáváme i s pojmem černá voda, který se používá pro popis odpadních vod z toalet – taková voda pravděpodobně obsahuje patogeny. Černá voda může zpravidla obsahovat výkaly, moč, toaletní papír ze splachovacích toalet apod.

Vodní stopa specifikuje užívání vody v čase a prostoru – slouží jako geografický explicitní indikátor ukazující nejen spotřebu vody a míru znečištění, ale i její polohu a časování. Ekologický nebo sociální vliv vodní stopy tedy zjevně závisí nejen na objemu spotřebované vody, ale i na tom, kde a kdy je voda spotřebovaná. Vykazování vodní stopy se vztahuje na všechny společnosti (ať už soukromé nebo veřejné), asociace, neziskové organizace, vládní společnosti. V souhrnu se tedy vodní stopa může použít na jakoukoliv jednotku produkující výrobek nebo poskytující služby, které se následně dodávají dalším uživatelům [1].

Je ovšem třeba zdůraznit, že menší vodní stopa všeobecně neznamená vyšší „ekologičnost“ – tedy nižší zátěž na životní prostředí. Například při vytápění domu dřevem má 1 kWh tepla vodní stopu až 1 000 litrů a 1 kWh tepla z uhlí „jen“ 47 litrů. V prvním případě (teplo ze dřeva) tvoří vodní stopu výlučně zelená voda, v případě vodní stopy 1 kWh tepla z uhlí pak téměř celou vodní stopu tvoří složky šedé vody. Právě ta je složkou vodní stopy, která nepřímo kvantifikuje environmentální zátěz produktu či procesu na životní prostředí.

Pro lepší představu výpočtu vodní stopy určitého produktu uvedeme příklad jednoho jablka. Pokud si toto jablko utrhneme z jabloně ve vlastní zahradě, kterou jsme nezavlažovali, jeho vodní stopa se rovná množství zelené vody, kterou jabloň využila, v přepočtu na dané jablko. V případě jablka z intenzivního sadu (tedy jablka koupeného v supermarketu) je jeho vodní stopa fatálně odlišná. Rovná se shodnému množství zelené vody, stejně jako v prvním případě, je ale navýšena o modrou vodu zavlažování (pokud se zavlažovalo) a navíc i o šedou vodu celého výrobního řetězce.

Globalizovaný systém potravinového zásobování civilizovaného člověka zahrnuje cyklus těžby ropy z podzemí, její převoz do rafinérií, výrobu nafty, výrobu pesticidů a hnojiv, jejich rozvoz na farmy po celém světě, jejich aplikace na půdu a rostliny, přičemž celá úroda se často odveze jinam, kde se zpracuje, zabalí a výsledný produkt je převezen do jiné země, kde si ho koupíme v supermarketu.

Jakýkoli zmíněný úkon je přitom nevyhnutelně vykonán pomocí určité technologie (kterou je potřeba vyrobit), tzn. že při její výrobě se opět spotřebuje další voda a určité množství energie. Například vodní stopa kilogramu oceli je větší než 40 litrů [2], vodní stopa litru benzínu je větší než 43 litrů [3] a tak dále. Nelze se proto divit, že vodní stopa jednoho jablka (100 g) narůstá v globalizovaném světě oproti volně rostoucímu jablku utrženému ze stromu na vlastní zahradě (zelená voda 74 litrů, modrá voda 0 litrů, šedá voda 0 litrů) přibližně o 37 litrů (zelená voda 74 litrů, modrá voda 13 litrů, šedá voda 24 litrů) [4].

Obr. 1 Průběrná národní vodní stopa přepočítaná na jednoho člověka podle země v mš za rok [38]

Fyziologické potřeby

Dýchání

Vzduch patří k naší nejzákladnější životní potřebě. Bez vzduchu vydržíme žít jen několik minut, a proto je vše zařízeno tak, abychom se k němu dostali, aniž bychom museli cokoli dělat. Stačí jen ležet, spát a dýchat. V domech bez nuceného větrání je spotřeba vody na zabezpečení dýchání nulová. U objektů s nuceným větráním je potřebné pomocí určité energie vyrobit ventilační systém, který je také poháněn určitou energií (pohon ventilátorů). V rámci jednoho dne se tak použije v přepočtu na jednoho uživatele domu přibližně od 0,9 kWh elektrické energie [3].

Při výrobě 1 kWh elektrické energie se použije v uhelné elektrárně přibližně 60 litrů vody [6], ve vodní elektrárně 34 litrů vody, v elektrárně poháněné zemním plynem 25 litrů vody, v jaderné elektrárně 56 litrů vody a při větrné či fotovoltaické výrobě elektrické energie méně než 10 litrů na kWh. Pokud si připočítáme vodní stopu výroby a servisu elektrizačních soustav, v přepočtu na evropské složení výroby elektrické energie podle jednotlivých systémů, zjistíme, že jedna spotřebovaná kWh má vodní stopu minimálně 50 litrů. Vodní stopa zajišťující dýchání v domě s nuceným větráním tak představuje přibližně 47 litrů na osobu na den.

 

Žízeň

Doporučená denní spotřeba vody na pití je 2 až 3 litry. Naši žízeň můžeme v domě uhasit vodou z vodovodu, nebo lahví vody z obchodu. Jejich vodní stopa se výrazně liší. V případě vody z vodovodu sestává vodní stopa litru vody pouze z vodní stopy samotného vodovodu. Je v tom zahrnutá vodní stopa závodu na výrobu vodovodních potrubí, čerpadel apod. a všech energií nevyhnutelně nutných na provoz a údržbu vodovodu. Vodní stopu vodovodu není lehké stanovit, ale odhaduje se, že na distribuci 1 litru vody se použije přibližně 3 až 5 litrů vody [7].

V případě vody v plastových lahvích je situace zcela odlišná. Na samotnou výrobu PET lahve se použije přibližně 2,5 litru vody [7], nejvíc vody se použije v systému distribuce samotné balené vody. Vodní stopa balené vody se tak může pohybovat v rozmezí od 20 do 200 litrů [8]. V domě tak na uhašení žízně použijeme přibližně 12 litrů vody, pokud vypijeme 3 litry „kohoutkové vody“, nebo dokonce až 600 litrů vody, pokud si koupíme dvě 1,5litrové lahve balené vody v plastových lahvích z obchodu.

 

Hlad

Dnes už okolí domů není zdrojem jídla, jako tomu bývalo v minulosti. Přežití v globalizovaných domech v současnosti závisí na intenzivním zemědělství, které je charakteristické enormní spotřebou vody, energií a nesmírnou produkcí znečištění. Světově je právě zemědělství spolu se souvisejícími činnostmi (doprava, chemický průmysl na výrobu hnojiv a jedů – pesticidy atd.) největším spotřebitelem vody.

Očividně platí, že vodní stopa jídla pokrývajícího náš hlad bude velmi záviset na potravinách, které konzumujeme. Největší vodní stopu, stejně jako i složku šedé vody, mají živočišné produkty. Odhadovaná denní vodní stopa evropského vitariána je přibližně 685 litrů, vegana 1 035 litrů, vegetariána 2 725 litrů a člověka konzumujícího maso až 9 084 litrů (v USA až 15 141 litrů) [10]. V globalizovaném světě tak 10 veganů vyprodukuje shodné množství špinavé vody jako jeden člověk konzumující maso.

Obr. 2 Vodní stopa vybraných potravin [9]; šálek kávy (125 ml) má například vodní stopu 132 litrů, 100g čokoláda až 1 700 litrů.

 

Vylučování

Z hlediska vylučování je v domech potřeba vody zejména pro účely toalety. Tato voda slouží následně jako transportní médium lidských fekálií – v lepším případě k nejbližší čističce odpadních vod, v horším případě skončí fekálie v žumpách, které jejich majitelé často modifikují tak, aby měly nekonečnou kapacitu, popřípadě jejich obsah přečerpají bez úprav na konec zahrady nebo na nejbližší pole.

Průměrná přímá denní spotřeba vody z použití toalety představuje přibližně 45 litrů [11]. Nepřímou vodní stopu na zabezpečení vylučování tvoří voda, která byla použita na výrobu kanalizace, splachovacího záchodu, osvěžovače vzduchu, stavbu závodů na jejich výrobu apod. Dále je to voda, která se použila k výrobě elektrické energie pohánějící čističku odpadních vod, na stavbu čističky atd. Objem této virtuální vody potřebné pro jednu osobu v rámci jednoho dne se odhaduje přibližně na 12 litrů [12, 13, 6]. Spolu s přímou spotřebou vody na splachování tak má naše vylučování vodní stopu vyšší než 192 litrů.

Potřeba bezpečí

Spánek

Potřebu spánku (bezpečí) zaručuje především dům, který chrání člověka před nepříznivým počasím nebo jinými nežádoucími okolními vlivy. Vodní stopa domu sestává v nejzákladnějším přiblížení ze tří částí: voda spotřebovaná na výrobu energie, která byla použita na stavbu domu, vodní stopa materiálů, ze kterých je dům postaven, a vodní stopa energie nevyhnutelně nutné na vytápění a chlazení. První dvě složky tvoří vodní stopu domu před okamžikem jeho používání. Dnešní domy jsou převážně postavené z továrně vyrobených materiálů, které na svou výrobu spotřebují velké množství vody. Například 1 kg betonu má vodní stopu 3 litry, ocel od 40 litrů, nerezavějící ocel od 80 litrů, plast od 185 litrů a měď od 750 litrů [14, 15, 16].

Dům v mírném pásmu (podobné našim podmínkám) má odhadovanou vodní stopu na 1 m² přibližně od 5 850 litrů [17]. Za předpokladu, že na jednoho člověka připadá 35 m² obytné plochy a životnost domu je 100 let, vodní stopa domu zabezpečujícího potřebu bezpečí jednoho člověka je přibližně 6,1 litru. V našich podmínkách je potřebné na zabezpečení zdravého 8hodinového spánku objekt vytápět, nebo v některých případech i chladit. Denní potřeba člověka žijícího v domě s energetickou třídou B (předpoklad 70 kWh/mě/rok) je přibližně 6,7 kWh, což představuje přímou energetickou spotřebu na vytápění. Tu můžeme získat z různého paliva – zdroje, přičemž jejich vodní stopa se dramaticky liší případ od případu.

Na obr. 3 je znázorněna vodní stopa nejznámějších energetických nosičů na vytápění. Z obr. 3 je zřejmé, že pro předpokládanou obytnou plochu o velikosti 35 m² připadající na jednu osobu je denní vodní stopa jednoho člověka velmi různorodá – např. 335 litrů při běžném elektrickém vytápění nebo 20 litrů při použití zemního plynu. Využití tepla ze slunce nebo biomasy je pak charakterizováno nízkým podílem šedé složky vodní stopy, fosilní paliva (uhlí, zemní plyn) mají tuto složku řádově vyšší.

Obr. 3 Průměrná vodní stopa produkující 1 kWh tepla podle zdroje (dle statistik 2008–2012) [18, 19]; vodní stopa (osa y) je logaritmická. U každého zdroje je uveden rozsah ukazující minimální a maximální hodnoty vodní stopy v rámci celého „životního cyklu“ 1kWh vyrobeného tepla.

 

Chlazení

Chlazení domů bylo v našich podmínkách donedávna velmi neobvyklé. Země má v rámci svého území velmi rozdílné klimatické podmínky – od teplejších jižních oblastí až po chladnější severské oblasti. Období, kdy je nevyhnutelné domy chladit, je výrazně kratší než vytápěcí období. Přesto, že jednotka chladu je všeobecně přibližně pětkrát dražší než jednotka tepla, spotřeba energie na chlazení v mírném pásmu se statisticky rovná jedné šestině spotřeby energie na vytápění. V námi analyzovaném případě by tato spotřeba odpovídala energii přibližně 1,2 kWh, což představuje v přepočtu na jednu osobu vodní stopu 60 litrů pro běžnou klimatizační jednotku, resp. od 32 litrů pro tepelné čerpadlo.

 

Hygiena

Statisticky se za běžnou průměrnou spotřebu (teplé) vody v domácnosti počítá objem 40 l na osobu [20]. Vodní stopa ohřáté vody se v nejzákladnějším dělení skládá z vodní stopy energie použité na dopravení vody k vodovodnímu kohoutku (3 až 5 litrů na 1 litr dopravené vody), vodní stopy energie na její ohřev (průměrně přibližně 2,5 litru na ohřátí 1 litru vody o 40 °C) a vodní stopy procesu vyčištění vody v čističce odpadních vod (0,22 litru na 1 litr vyčištěné vody, přičemž se šedá vodní stopa redukuje přibližně na jednu šestinu) [21]. Celkově tak denní vodní stopa jedné osoby, co se týká hygienických účelů v klasickém globalizovaném domě či bytě, představuje objem od 271 litrů vody.

Speciální potřeby

Mezi tyto potřeby se řadí potřeba sociálního kontaktu, estetické potřeby, potřeby uznání, ocenění, poznávání atd. V rámci domu tak existuje řada spotřebičů, které nám část těchto potřeb naplňují (např. osvětlení > čtení knih > vzdělávání, TV, internet či hrací konzoly atd. > oddech, zábava). Vodní stopa našich sociálních potřeb je velmi různorodá a závisí na množství věcí, které využíváme. Jednoduchý smartphone má vodní stopu od 13 000 litrů [22], což při životnosti 3 roky znamená přibližně 12 litrů na den. Notebook a televize mají podobnou vodní stopu, přibližně od 39 000 litrů [23], což při životnosti 8 let znamená přibližně 15 litrů vody na den. Kilogram krmiva pro kočku či psa má vodní stopu 13 800 litrů [24].

Dva decilitry vína mají vodní stopu od 110 litrů [9], jedno půllitrové pivo od 150 litrů [9] a půl decilitru whisky od 81 litrů [24]. Vodní stopa jedné krabičky cigaret (asi 14 gramů tabáku) je od 65 litrů [25]. Analogicky bychom mohli uvést všechny produkty či věci, které potřebujeme k naplnění našich sociálních potřeb. Vodní stopa naplňující naše sociální potřeby je velmi různorodá, mění se od člověka k člověku, její hrubý odhad je však od 500 litrů na den.

 

Seberealizace

Po uspokojení fyziologických potřeb a potřeby bezpečí se lidská pozornost přesouvá od fyzické úrovně k duchovní. Člověk je tvor (odvozeno od slova tvořit) sytý a v pohodlí svého domu inklinuje přirozeně k seberealizaci. Podle aktuální životní fáze, vědomostí a schopností si svobodný člověk vybírá práci, kde naplno rozvíjí svou seberealizaci, schopnosti a potřebu tvořit. Pracuje v zaměstnání, které ho baví a naplňuje. Nepřímým důsledkem seberealizace z pohledu zaměstnání je i finanční odměna, jejíž část zpravidla skončí ve výdajích na uspokojení zmíněných potřeb (náklady domu). Z tohoto pohledu sehrává důležitou úlohu umístění domu k místu zaměstnání. Je zřejmé, že čím blíže k zaměstnání je dům umístěn, tím méně energie člověk potřebuje na dopravu do zaměstnání.

Vodní stopa jednoho litru nafty či benzínu (od těžby, rafinace a distribuce až po nádrž auta) je od 43 litrů [26]. Bionáhrady a aditiva mají nepoměrně vyšší vodní stopu. Například litr bionafty ze sojových bobů má vodní stopu až od 37 990 litrů [26] (z toho představuje šedá voda 1 198 litrů). Bionafta má tak v rámci produkce špinavé vody několikanásobně horší vliv na životní prostředí než běžná nafta.V případě 7litrové spotřeby běžné nafty na 100 km je vodní stopa na jeden kilometr přibližně 1,1 litru vody. Vodní stopu dopravy tvoří dále vodní stopa dopravního prostředku (auto, vlak, letadlo) a silnice (cesty, železnice, letiště).

Auto střední třídy má vodní stopu od 100 do 200 m³ [9, 27]. Za předpokládanou dobu životnosti – 15 let (bez zahrnutí poruch, servisu, výměny oleje a dalších) má automobil denně spotřebu od 20 litrů vody. Podobně lze kvantifiikovat i vodní stopu údržby dopravního prostředku (výměna oleje, filtrů, pokažených dílů, umývání apod.). Současné globalizované fungování společnosti charakterizuje enormní přeprava zdrojů, produktů, energií a i lidí. Z tohoto důvodu se desetiletí investuje spousta energie/vody do tvorby a údržby přepravní infrastruktury (cesty, železnice, letiště apod.). Vodní stopa jednoho metru jednoproudé cesty přepočítaní na jeden den (v rámci její životnosti) je přibližně od 131 litrů [16, 28].

Vodní stopa uspokojení lidských potřeb v globalizovaném bydlení

Z obr. 4 je zřejmé, že vodní stopa uspokojení našeho hladu v rámci bydlení (život v globalizovaných domech či bytech) je mnohonásobně větší než součet všech ostatních vodních stop našich potřeb, což není překvapivé, protože statistiky a studie ukazují, že právě agroprůmysl je největším spotřebitelem vody a zároveň největším znečišťovatelem naší planety. Druhým místem, kde můžeme eliminovat spotřebu vody (vznik znečištěné vody) je doprava do práce. Čím blíže je zaměstnání k našemu domu, tím méně vody nepřímo používáme a tím méně znečištěné vody použijeme. Třetí místo, kde můžeme ušetřit planetě vodu, zastupuje naše osobní hygiena. Nesmíme přitom zapomenout na fakt, že výměnou klasické sprchovací hadice za úspornou ušetříme víc, než výměnou starého kotle za nové tepelné čerpadlo či nový plynový kondenzační kotel se špičkovou řadicí elektronikou.

Obr. 4 Shrnutí – vodní stopa naplnění lidských potřeb v globalizovaných domech

Vodní stopa globalizovaných domů

Je velmi pravděpodobné, že zažijeme spíše nedostatek pitné vody, než nedostatek energetických zdrojů. Vzhledem k tomu je přímo zarážející, že spotřebu vody v rámci domů neřeší žádná směrnice či certifikát, zatímco energetických usměrnění, vyhlášek a certifikátů v rámci domů a spotřebičů je nespočet. Není se ale čemu divit, ve 21. století naši profesoři [36], inženýři a architekti stále navrhují domy, kde se splachuje pitnou vodou.

V domě tak můžeme použít libovolné množství vody, když za něj zaplatíme. Protože ekonomiky států jsou nastaveny na spotřebu a ne na šetření, cesta lidí k šetrnějšímu způsobu života (nejen co se týká vodní stopy) není žádoucí. „Vodních certifikátů“, resp. podobných směrnic či nařízení, se v dohledné době nedočkáme, zvláště proto, že „ekologické cítění či etický přístup k planetě není možné lidem nutit zákonem“.

Obr. 5 Na uhašení žízně použijeme přibližně 12 litrů vody, pokud vypijeme 3 litry „kohoutkové vody“, použijeme ovšem až 600 litrů vody, pokud si koupíme dvě balení vody o objemu 1,5 litru v plastových lahvích.

Na naší vodní stopě se nejvíce pozitivně podepíše využívání lokálních potravin a zdrojů a konzumace menšího množství živočišných produktů. K etickému využití kapaliny, které vděčíme za náš život, můžeme stejně tak pomoci kompostovací toaletou či sprchováním užitkovou vodou. Úcta k vodě (lidské uvědomění) je z tohoto pohledu velmi podstatná. List papíru o rozměru A4 má vodní stopu asi 9 litrů [37], na výrobu jedněch riflí se použije přibližně 8 000 litrů vody [23], výroba jednoho trička stojí“ 3 000 litrů vody.

K výrazné redukci vodní stopy přispěje nejvíce uvědomění si svých skutečných potřeb, protože dnes často podlehneme marketingovým tahům a v našem životě vlastníme množství věcí, které vůbec nevyužíváme či nepotřebujeme, tj. věcí, na které se použilo zbytečně velké množství vody. Čím rozumnější společnost, tím méně zákonů. Všeobecně platí, že čím méně plýtváme, tím rozumněji využíváme vodu a tím máme nižší vodní stopu. Bez toho, abychom museli odejít do jeskyně nebo pít vodu z jezera, můžeme použít zdravý selský rozum a upravením našich stravovacích návyků výrazně snížit naši vodní stopu i bez jakékoli ztráty komfortu.

Obr. 6 I ve 21.století se stále navrhují domy, jejichž součástí není splachující WC. V lepším případě nečištěná odpadní voda končí v žumpě, v horším na kraji pozemku či poli.

 

Ing. Stanislav Števo, PhD.
Autor se věnuje návrhům udržitelných staveb a sídel.

Obrázky: archiv autora, isifa/Shutterstock

Literatura:

1. Vodná stopa. Práce dostupné na internete. 12. 12. 2017, http://www.ekologika.sk/vodna-stopa.html.
2. Water management in the steel industry. Worldsteel association 2015, www.worldsteel.org.
3. Energy systems divisions: Consumtive water use in the production of Ethanol and Petroleum Gasoline – 2011 update, U.S. Department of Energy, ANL/ESD/09-1 –Update.
4. Eatz, J.: Food’s water foodprint. 26. 3. 2014, http://www.greeneatz.com.
5. Po stopách vody. Stredoslovenská vodárenská prevádzková spoločnosť, a. s. Práce dostupné na internete. 6. 12. 2017, http://stopavody.sazp.sk/vodanasa-kazdodenna-spravne-odpovede.
6. Wilson, W. – Leipzig, T. – Griffths-Sattenspiel, B.: The water footprint of electricity. 27. 9. 2012, www.acwi. gov.
7. Botto, S.: Tap water vs. bottled water in a footprint integrated approach. http://precedings.nature.com/documents/3407/version/1/files/npre20093407-1.pdf.
8. Textiles and water use. 24. 2. 2010. Práce dostupné na internete. https://oecotextiles.wordpress.com/2010/02/24/textiles-and-water-use/.
9. Oleson, T.: Virtual water: tracking the unseen water in goods and resources. 21. 9. 2014, www.earthmagazine.org.
10. Vegan Publishers: U.S. Drought or: How We Learned to Stop Eating Meat & Live Vegan, 2. 7. 2015, www.veganpublishers.com.
11. Aje: Dešťová voda dokáže ušetřit přes polovinu vaší spotřeby vody. idnes.cz, 6. jún 2012.
12. Virtual Gallons of Water Literally, Flushing down the Toilet, Schaufler newspaper 1/1. https://www.scribd.com/document/129899587/Virtual-Water-Literally-Flushing-Down-the-Toilet.
13. Koster, D. – Hervieu, J.: Embedded energy in waste water treatment infrastructures. An analysis of four communes in the framework of the FP6-Concerto-Project SEMS (Sustainable Energy Management Systems), May 2012.
14. Bosman, R.: Water footprint of widely used construction materials – steel, cement and glass, 25.5.2016, www.essay.utwente.nl.
15. Hidden waters, Waterwise briefinf feb. 2017, http://waterfootprint.org/media/downloads/Zygmunt_2007_1.pdf.
16. Wärmark, K.: Assessment of water footprint for civil construction projects. 6/2015, http://www.w-program.nu/filer/exjobb/Katarina_W%C3%A4rmark.pdf.
17.  Bardhan, S.: Assessment of water resource consumption in building construction in India. Ecosystems and Sustainable Development VIII, www.witpress.com.
18. Mekonnen, M. M. – Gerbens-Leenes, W. P. – Hoekstra, A. Y.: The consumptive water footprint of electricity and heat: a global assessment. 9th March 2015, DOI: 10.1039/C5EW00026B (Paper) Environ. Sci.: Water Res. Technol., 2015, 1, 285 – 297, http://pubs.rsc.org.
19. Schyns, F. J. – Booij, J. M. – Hoekstraa, Y. A.: The water footprint of wood for lumber, pulp, paper, fuel and firewood. Advances in Water Resources 107 (2017) 490–501, http://waterfootprint.org.
20. Krippelová, Z. – Peráčková, J.: Aká je spotreba teplej vody v bytovom dome? 13. 08. 2014, www.asb.sk.
21. Yifan Gu, Ya-nan Dong, Hongtao Wang, Arturo Keller, Jin Xu, Thomas Chiramba, Fengting Li: Quantification of the water, energy and carbon footprints of wastewater treatment plants in China considering a water–energy nexus perspective. Ecological Indicators, Volume 60, January 2016, Pages 402 – 409.
22. Hardcastle, L. J.: Report Helps Manufacturers Calculate Products’ Land, Water Footprints, 14. 5. 2015, https://www.environmentalleader.com/tag/water-footprint/.
23. Water footprint, from waterfootprint.org calculator. 11. 12. 2017, http://www.fullfootprint.org/waterfootprint.html.
24. McCarthy, E.: The Surprising Water Footprints of 15 Common Things, Mentalfloss. 15. 10. 2014, http://mentalfloss.com/article/59480/surprisingwater-footprints-15-common-things.
25. Mekonnen, M.M. – Hoekstra, A.Y.: The green, blue and grey water footprint of crops and derived crop products Volume 1: Main Report. 12/2010, http://wfn.project-platforms.com/Reports/Report47-WaterFootprintCrops-Vol1.pdf.
26. Smidt, S.: The virtual water efficiency of fuels. Tracking virtual water. 24. 9. 2012, https://ssbstephaniesmid.wordpress.com/page/3/.
27. Water footprint calculator: The hidden water in everyday products. 1. 7. 2017. www.watercalculator.org.
28. Treloar, G. J. – Crawford, R. H.: Assessing direct and indirect water requirements of construction. The 38th International Conference of Architectural Science Association ANZAScA “Contexts of architecture”, Launceston, Tasmania, 10. – 12. November 2004.
29. Slovenská správa ciest: Dĺžka cestnej komunikácie, 11. 5. 2017, http://www.cdb.sk/sk/Vystupy-CDB/ Statisticke-prehlady/Dlzky-cestnych-komunikacii.alej.
30. ŽSR: Železnice na Slovensku v číslach. 23. 3. 2011, https://www.zeleznicne.info/view.php?cisloclanku=2011030013.
31. Zoznam letísk na Slovensku. Práce publikované na internete. 12. 11. 2017, https://sk.wikipedia.org/wiki/Zoznam_let%C3%ADsk_na_Slovensku.
32. Pavement Interactive: Energy and Road Construction-What’s the Mileage of Roadway? February 21, 2012.
33. Sharrard, L. A. – ASCE, S. M. – Matthews, H. S. – ASCE, A. M. – Roth, M.: Environmental Implications of Construction Site Energy Use and Electricity Generation. DOI: 10.1061/ASCE0733-93642007133:11846, / Journal of Construction Engineering and Management © ASCE / November 2007.
34. Office for National Statistics, 2011 Census Analysis – Distance Travelled to Work, England and Wales, 26 March 2014.
35. European Environment Agency, Occupancy rates of passenger vehicles, July, 2010, http://www.eea.europa.eu/.
36. Števo, S.: Hlúpi profesori, hlúpe budovy. In: iDB Journal. Roč. 5, č. 2 (2015), s. 10 –13, http://stevo.szm.com/papers/2015/idb_10-13.pdf.
37. Van Oel, P. R., Hoekstra, A. Y.: The green and blue water footprint of paper products: Methodological considerations and quantification, júl 2014, Unesco IHE, https://ris.utwente.nl/ws/files/5146588/IHE-46_2010.pdf.
38. Mekonnen, M. M. – Hoekstra, A. Y.: National water footprint accounts: the green, blue and grey water footprint of production and consumption, Value of Water Research Report Series No. 50, UNESCO-IHE, 2011.

Článek byl uveřejněn v časopisu TZB Haustechnik 1/2018.