Opravy obkladů a dlažeb na balkonech a terasách
Partneři sekce:
Nekvalitně přilepená dlažba nebo průsak vody patří mezi časté příčiny rekonstrukce balkonů a teras. Klimatické podmínky denně prověřují kvalitu stavebních materiálů i důslednost práce zhotovitelů na těchto exponovaných konstrukcích. Dodržování správného technologického postupu a vhodné skladby materiálů se vyplatí. Nedostatečná kvalita výrobků a nedbalost se projeví již velmi brzo po rekonstrukci.
Oprava pochozí nebo hydroizolační vrstvy balkonů a teras je nevyhnutelná především v těchto dvou případech:
- dochází k průsakům srážkové vody a původní dlažba je pevně spojená s podkladem,
- terasa nebo balkon jsou v tak špatném stavu, že je nevyhnutelné odstranit vrchní vrstvy až na podkladový beton, který je případně také potřeba opravit.
Systémové poruchy balkonů v havarijním stavu je třeba řešit komplexně včetně sanace železobetonové konstrukce (obr. 1 a 2). V tomto článku se však sanaci železobetonové konstrukce nebudeme podrobně věnovat.
Přiblížíme si ale provedení nové hydroizolační a pochozí vrstvy, kterou bude tvořit dlažba z keramiky nebo přírodního kamene. Na úvod je třeba připomenout základní kritéria kvality prostředí, ve kterém se bude rekonstrukce provádět. Obecně je doporučeno používat stavební materiály při teplotě prostředí a podkladních vrstev nad +5 °C. Příliš vysoká teplota prostředí nebo působení větru může zkrátit dobu zpracovatelnosti výrobku a nepříznivě ovlivnit vyzrávání materiálů na bázi cementu. Výrobky a podkladové vrstvy nesmějí být při realizaci vystaveny přímému slunečnímu záření.
Příprava podkladu
Klíčem k dokonalému vzhledu a funkčnosti těchto mimořádně exponovaných částí domu je důkladná diagnostika a příprava podkladu balkonu či terasy. Bez důkladně provedeného podkladu by v budoucnu mohla hrozit poruchovost konstrukce. Kvalitní a spolehliví výrobci stavební chemie nabízejí bezplatnou diagnostiku podkladu přímo na místě. Techničtí pracovníci přesně vyhodnotí všechny důležité parametry a navrhnou nejen další postup, ale i výběr vhodných výrobků stavební chemie. Výběr konkrétních materiálů závisí na typu podkladu, zatížení nosné konstrukce, technologických procesech a požadavcích stavby.
Podkladní konstrukce musí být dostatečně pevná, protože jenom tak lze dosáhnout dostatečné přídržnosti následujících vrstev k podkladu. Je nutné odstranit všechny nesoudržné části z celé plochy podkladu. Povrch musí být zbaven starých nátěrů, vosků, nečistot, mastnoty, prachu, odbedňovacích olejů, cementového mléka, ochranných nástřiků pro omezení rychlosti odpařování vlhkosti z podkladní betonové konstrukce apod.
Součástí přípravy podkladu je i zjištění odchylky v rovinnosti podkladu, která nesmí přesáhnout 2 mm. Rovinnost podkladu ovlivňuje nejen spotřebu lepicího tmelu, ale i kvalitu pokládky keramické dlažby. V případě nerovností lze podklad celoplošně vyrovnat vyrovnávací maltou, která zároveň slouží i ke spádování povrchu. Vyspádovat terasu je možné i s použitím cementových potěrů, které se aplikují v kombinaci s adhezním můstkem, zaručujícím jejich dostatečnou přídržnost. Sádrové potěry nejsou vhodné k vyrovnávání podkladu na místech vystavených vlhkosti. Pokud se jedná o lokální opravy v tloušťce několika milimetrů, je možné vyplnit nerovnosti cementovými tmely, které doporučí výrobce stavební chemie.
Pokud se v podkladu nacházejí trhliny a praskliny, je nutné je slepit dvousložkovým epoxidovým konstrukčním lepidlem nebo dvousložkovou polyesterovou pryskyřicí a sponkami. V případě obnažené ocelové výztuže je třeba ji zbavit zkorodovaných částí a opatřit antikorozním nátěrem.
Součástí přípravy pokladu může být i zkouška pevnosti podkladu v tlaku pomocí digitálního Schmidtova tvrdoměru a měřením soudržnosti povrchových vrstev i měřením teploty povrchu a vlhkosti podkladu. Vysoká vlhkost a nevhodná teplota podkladu jsou totiž nežádoucí. Na konci přípravné fáze musí podkladní konstrukce vykazovat vlastnosti předepsané v projektové dokumentaci a příslušných normách.
Ochrana před vlhkostí
Častou příčinou oddělování keramické dlažby a zároveň porušení nosné konstrukce teras a balkonů je nesprávně aplikovaná hydroizolační hmota nebo její úplná absence. Jelikož jsou dlažba, lepidlo, cementové spáry i potěr do určité míry nasákavé, má hydroizolace vliv na životnost obkladů i dlažeb.
Předpokladem dokonalého a rovnoměrného přilnutí hydroizolační vrstvy k podkladu je savý a pevný betonový podklad. Ten stačí před aplikací cementové hydroizolační stěrky pouze navlhčit vodou. Pokud původní dlažba vykazuje dobrou přídržnost k podkladu a výškové poměry to umožňují, lze novou hydroizolační vrstvu a následně novou dlažbu nanést i přímo na ni. Dlažbu je nutné očistit.
Při výběru hydroizolačního materiálu je nutno dbát na to, aby stěrka byla nejen vodotěsná a odolná, ale i trvale pružná, nehořlavá a schopná eliminovat pohyby mikrotrhlin. Ideální je, pokud je hydroizolační stěrka určena na vodorovné i svislé plochy.
Na podklad je nutno aplikovat souvislou vrstvu hydroizolační stěrky v tloušťce 2 mm. Nejprve se na podklad nanese hladkou stěrkou takzvaná nulová mikrovrstva, potom se nanáší 5mm zubovou stěrkou a následně se hladkou stěrkou uhladí do spojité vrstvy. Z hlediska funkčnosti je třeba dbát na dodržení tloušťky hydroizolační vrstvy 2 mm. Silnější hydroizolační vrstva je problematická z hlediska pomalejšího vytvrzování a možného praskání.
Doporučuje se do čerstvé vrstvy hydroizolační stěrky celoplošně zastěrkovat síťovinu ze skelných vláken, která zaručí dostatečnou tloušťku hydroizolační membrány a současně zvyšuje její odolnost a průtažnost. Použití síťoviny ze skelných vláken je nezbytné na těchto místech:
- plocha s mikrotrhlinami,
- plocha s původní dlažbou,
- styk dvou různých materiálů (např. podkladní beton s oplechováním).
Je třeba důkladně zpracovat hlavně detaily, což jsou vnitřní a vnější rohy, přechod jednoho materiálu v druhý nebo místa styku podlahy se stěnou. Tato místa se překryjí pogumovanou páskou a zapracují se do vrstvy hydroizolační stěrky.
Dojde-li k mechanickému poškození vytvrzené stěrky ještě před pokládkou dlažby, lze je lokálně nebo celoplošně opravit přestěrkováním stejným materiálem (obr. 3 až 6).
 |
 |
| Obr. 5 Prostupy konstrukcí nebo styk podlahy se stěnou je třeba překrýt pružnou pogumovanou páskou, která se zapracuje do první vrstvy stěrky. | Obr. 6 Hydroizolace musí být vytažena až na svislou stěnu (pod soklík). |
Lepení dlažby
Dlažbu je možno instalovat až na zcela vytvrzenou hydroizolační hmotu. Lepicí tmel by měl být od stejného výrobce jako hydroizolace. Na balkony a terasy patří výhradně dlažba do exteriéru a jí odpovídající typ lepidla. Pro tento způsob použití se doporučují zlepšená rychletvrdnoucí deformovatelná lepidla (nejlépe třídy S2 nebo alespoň S1), která jsou schopná přenášet délkové změny a pohyby konstrukcí způsobené značnými rozdíly teplot v letním a zimním období. Výběr lepidla závisí na druhu a formátu dlažby.
Moderní velkoformátové keramické dlažby vyžadují použití lepidel (minimálně třídy S1 podle normy EN 12002). K lepení světlých přírodních obkladů a dlažeb je vhodné použít výhradně bílé lepidlo. Přírodní kámen, zvláště pokud je citlivý na vlhkost, vyžaduje rychletvrdnoucí lepidlo. Použití rychletvrdnoucích lepidel umožňuje rychlý postup prací bez ztráty času a technologické přestávky mezi nalepením a spárováním. Vylučuje rovněž nebezpečí zatečení a následného zabudování vody do konstrukce.
Rychletvrdnoucí lepidlo vytvrdne po 3 až 4 hodinách. Běžná lepidla jsou vytvrzená do 24 hodin. Po vytvrzení lepicího tmelu se může začít se spárováním. Spotřeba lepidel závisí na formátu obkladového prvku a struktuře rubové strany. Lepicí tmely je vhodné nanášet oboustranně, tj. na podklad i rubovou stranu dlažby, aby byl zajištěn stoprocentní kontakt mezi keramickou dlažbou a podkladem (obr. 7 a 8). Na délku
zrání má výrazný vliv teplota prostředí.
Výplň spár v obkladech a dlažbě
Po dostatečném vyzrání lepicího tmelu lze přistoupit k výplni spár vhodnou spárovací hmotou. Před započetím spárování musí být spáry dokonale čisté, zbavené prachu a zbytků lepidla. Pro konečnou úpravu jsou vhodné spárovací hmoty s nízkou nasákavostí. Osvědčily se zejména epoxidové spárovací hmoty, které se vyznačují nejen nízkou nasákavostí, ale i výbornou mechanickou odolností a barevnou stálostí. Jsou mimořádně odolné i proti chemickým látkám a lze je snadno čistit chemickými přípravky.
Někteří výrobci stavební chemie nabízejí spárovací hmoty s úpravou proti tvorbě plísní. Tyto hmoty obsahují speciální molekuly organického původu, které jsou rovnoměrně rozložené v mikrostruktuře spárovacího tmelu, a tím zabraňují tvorbě mikroorganismů, které způsobují vznik plísní. Spárovací hmota by měla být také odolná proti obrusu a výkvětům.
Spárovací hmoty se aplikují gumovou spárovací stěrkou. Spotřeba závisí na formátu obkladového prvku a profilu spáry.
Obr. 9 Řez balkonem
Řešení pružných spár
Pro výplň dilatačních spár nebo spár mezi dvěma různými materiály s rozdílnými fyzikálními vlastnostmi se doporučuje použití silikonových tmelů s protiplísňovou úpravou, které by měly být ve stejném barevném odstínu jako spárovací hmota. V případě přírodního kamene a obkladového prvku s obsahem vápence musí být použit silikonový tmel s neutrální reakcí, aby nedošlo k zabarvení okolí spáry.
Pro bezproblémové provedení výplně spár silikonovým tmelem nebo spárovací hmotou je důležitým předpokladem suchý, čistý a bezprašný podklad. Před aplikací se musejí spáry vysát průmyslovým vysavačem, protože pokud by uvnitř spár zůstala vlhkost a špína, silikon by začal plesnivět. Pro zvýšení přídržnosti tmelu je vhodné boční stěny spár před aplikací ošetřit penetračním nátěrem. V případě výplně spár silikonovým tmelem musí být poměr výšky spáry k její šířce (při šířce spáry do 10 mm) 1 : 1, respektive 1 : 2 při šířce spáry nad 10 mm. Doporučuje se také na dno spáry vtlačit pružný provazec, který zajistí, že silikonový tmel nepřilne ke dnu spáry a dilatační spára tak bude zcela funkční.
Další možnost výplně pružných spár je použití polyuretanového tmelu. Výrobci dodávají silikonové tmely a spárovací hmoty v různých barevných odstínech tak, aby svými výrobky podpořili harmonický vzhled terasy či balkonu. Dostupná je nejen široká škála běžných odstínů barev, ale stále více se uplatňují exkluzivní spárovací hmoty s metalickými efekty pro spárování dlažeb s kovovým vzhledem (obr. 9).
Ing. Miroslav Jaška
FOTO: archiv firmy
Autor je generálním ředitelem společnosti Mapei SK, s. r. o.
Článek byl uveřejněn v časopisu Realizace staveb.
