Zkoušky těsnosti a kontrola fóliových izolací na bázi PVC a TPO
Galerie(4)

Zkoušky těsnosti a kontrola fóliových izolací na bázi PVC a TPO

Partneři sekce:
  • Prefa

Bez odpovědné kontroly a řádného odzkoušení fóliových izolací včetně jednoznačného písemného výstupu nelze nikdy s jistotou tvrdit, že je dílo provedeno řádným a zcela spolehlivým způsobem a že není nikde z jakéhokoli důvodu poškozeno. Problémy s netěsnými izolacemi a následná, často velmi složitá nápravná řešení, obzvláště v rámci izolací spodních staveb, značně psychicky i finančně zatěžují nejen dodavatele izolačních povlaků a generální dodavatele staveb, ale především samotné majitele a uživatele objektů.

Mnoha problémům lze v praxi snadno předejít pomocí osvědčených kontrolních mechanismů. Mezi základní patří optická kontrola, zkouška těsnosti spojů pomocí zkušební jehly, zátopová zkouška, vakuová zkouška, tlaková zkouška dvoustopých svarů a zkoušení těsnosti sektorů vakuem.

Optická kontrola
Optickou kontrolu je možno považovat za základní nástroj kontroly izolací jak ve svarech, tak v ploše a v detailech. Optická kontrola se provádí u všech druhů povlakových hydroizolací, a to z pohledu hydrofyzikálního namáhání, způsobu provedení a umístění ve stavební konstrukci. Naprosto nezbytné je její vykonání před zakrytím hydroizolačního povlaku měkkými ochrannými a dalšími stabilizačními či provozními vrstvami. Provádí ji nejprve vedoucí montážní čety, případně vedoucí pracovník izolační firmy a následně společně vedoucí pracovník izolační firmy s objednavatelem izolačních prací nebo jeho zástupcem, technickým dozorem stavebníka, a to při předávání díla nebo jeho dílčích částí podle pravidel uvedených v tab. 1.

Tab. 1 Optická kontrola

Zkouška těsnosti spojů pomocí zkušební jehly
Zkouška se provádí souběžně s prováděním optické kontroly a spočívá v ověření homogenity spojů v celé délce nebo cíleně vybraných úseků pomocí speciální zkušební jehly. Za nevyhovující se považuje místo, kde hrot jehly vnikne do spoje mezi fólie zcela nebo i částečně. Tato místa musí být následně opravit navařením záplaty nebo jiným dohodnutým způsobem (tab. 2).

Tab. 2 Zkouška pomocí zkušební jehly

Zátopová zkouška
Pro zátopovou zkoušku těsnosti izolací v současné době existuje v ČR závazná normová úprava ČSN 75 0905 Zkoušky vodotěsnosti vodárenských a kanalizačních nádrží. Pro zátopové zkoušky plošných konstrukcí (střechy a podlahy) není dosud platná legislativa k dispozici. Nicméně je možné a účelné postupovat v některých bodech provedení zkoušky s přihlédnutím k ustanovení jednotlivých článků ČSN 75 0905 včetně využití vzoru protokolu o zkoušce. Zátopová zkouška přichází v úvahu na ohraničených střechách a její provedení závisí na dohodě mezi izolační firmou a objednatelem izolačních prací. Vykonání zátopové zkoušky by mělo být součástí smluvního ujednání. Zátopová zkouška se provádí na základě úspěšně vykonané optické kontroly spolu s kontrolou všech svarů po jejich celé délce zkušební jehlou. Tímto lze předejít zbytečné nutnosti opakování zkoušky kvůli nevyhovujícím svarům nebo mechanickému poškození fólie s následným nasáknutím tepelněizolačních a dalších vrstev pod hydroizolací a zbytečnému zatečení do interieru. Optimální doba trvání zkoušky je 48 hodin a počíná běžet okamžikem naplnění daného zkoušeného sektoru vodou. Zkouška je ukončena a hodnocena jako úspěšná, pokud se po 48 hodinách neobjeví na spodním líci stropní konstrukce žádné průsaky. V případě, že se průsaky objeví, je potřeba zkoušku okamžitě ukončit, vodu ze zkoušeného sektoru odčerpat a znovu zkontrolovat zkoušený sektor, případné nalezené netěsnosti opravit a zkoušku znovu opakovat. Po úspěšném dokončení zátopové zkoušky je nutné provést zápis do stavebního deníku s popisem zkoušky, datem, časem, výsledkem a s podpisem všech zúčastněných stran. Zápis do stavebního deníku je možné nahradit samostatným protokolem o zátopové zkoušce podle ČSN 75 0905.

Velikost zkoušených sektorů není omezená, záleží na konkrétních podmínkách každé stavby, a zejména na povoleném maximálním zatížení nosné střešní konstrukce. Tyto, na základě statického posudku ověřené údaje musí izolační firmě předat objednatel, obvykle příslušný stavbyvedoucí, před zahájením zkoušky.
Provádění zátopové zkoušky obarvenou vodou pomocí hypermanganu či fluores­cenční látky, používané zejména při zkouškách nádrží, je také možné, ale existuje nebezpeční obarvení povrchu fólie.

Při provádění zátopové zkoušky, a zejména kvůli jejímu odpovědnému vyhodnocení je potřeba zajistit, aby při deštích nemohla voda podtékat pod zkoušenou izolaci nedokončenými úseky izolačního povlaku, stejně tak je nutno zabezpečit maximálně možnou úroveň hladiny zkušební kapaliny například osazením bezpečnostních přelivů na zaslepené střešní vtoky (tab. 3).

Tab. 3 Zátopová zkouška

Vakuová zkouška
Zkouška se provádí podle metodiky uvedené v ČSN EN 1593 Nedestruktivní zkoušení – Zkoušení těsnosti – Bublinková metoda pomocí průhledných zvonů. Tyto zvony jsou osazeny vakuometrem s platnou kalibrací s možností připojení hadicí k vakuové vývěvě. Zvon má na spodní hraně tlakový těsnicí profil vzduchotěsně ohraničující zkušební prostor. Princip zkoušky spočívá v odsátí vzduchu ze zvonu a vytvoření definovaného podtlaku (–20 kPa nebo –50 kPa). Před přiložením zvonu se zkoušená oblast nejdříve zbaví prachu a nečistot a na povrch se nanese detekční kapalina s povrchově aktivním činidlem (saponátový roztok, například roztok Jaru ve vodě). Zkušební kapalina nesmí být těkavá, nesmí při teplotě zkoušení během doby zkoušení zasychat, musí být viskózní a nesmí při sníženém tlaku pěnit. Musí být zabezpečena kompatibilita zkušební kapaliny s materiálem zkoušených objektů. Zkušební zvon se umístí nad zkoušené místo a přitiskne se k podkladu. Test se provádí při podtlaku 0,2 bar (0,02 Mpa) u fólií z PVC-P a 0,5 bar (0,05 Mpa) u fólií z PE-HD a TPO. Dosažená hodnota podtlaku by měla být konstantní po dobu minimálně 30 sekund. Případná netěsnost je detekována tvorbou bublin. Tato zkouška se vzhledem k časové náročnosti provádí pouze namátkově u cca 5 % spojů a omezuje se na kratší úseky a místa T-spojů. Zkouška se smí provádět nejméně 1 hodinu po provedení vlastního spoje horkovzdušným svařováním a nejméně 24 hodin po provedení spoje pomocí THF (svařování pomocí rozpouštědla za studena) (tab. 4).

Tab. 4 Vakuová zkouška

Tlaková zkouška dvoustopých svarů
Podmínkou provedení této zkoušky je vytvoření dvoustopých svarů pomocí horkovzdušných svařovacích automatů, tzv. horkých klínů. Tato zkouška umožňuje testování celkové délky spoje v jedné operaci. Zkouška přetlakem se smí provádět nejméně 1 hodinu po provedení vlastního svaru. Zkušební zařízení je instalováno zpravidla tak, že uzavře jeden konec svaru pomocí zkušební jehly s manometrem, druhý konec testovacího kanálku je svařen nebo jiným vhodným způsobem utěsněn. Hodnota zkušebního tlaku je stanovena podle metodiky Ö NORM S 2076 pro DB 3, tj. PVC-P pásy v parametru od 100 do 200 kPa. Pro izolační pásy z materiálu TPO je tento referenční tlak možné zvýšit na 250 až 350 kPa. Hodnota zkušebního tlaku by měla být přizpůsobena teplotě fólie a okolí, šířce zkušebního kanálku, tloušťce a materiálu svařované fólie. Po natlakování testovacího kanálku se ponechá cca 5 minut na dotvarování a vyrovnání teploty a následujících 10 minut se sleduje pokles zkušebního tlaku. Po tuto dobu nesmí zkušební tlak klesnout o více než 20 % původní hodnoty. Kladný výsledek zkoušky se potvrdí otevřením druhého konce spoje, kdy tlak musí klesnout na nulu a potvrdí se tak, že je spoj průchodný v celé délce (tab. 5).

Tab. 5 Tlaková zkouška dvoustopých svarů

Obr. 3 Zkouška těsnosti spojů pomocí zkušební jehly Obr. 4 Vakuová zkouška. Její princip spočívá v odsátí vzduchu ze zvonu a vytvoření definovaného podtlaku (–20 nebo –50 kPa ). Případná netěsnost je detekována tvorbou bublin.

Zkoušení těsnosti sektorů vakuem
Tento druh zkoušky se používá, je-li spodní stavba objektu izolována dvouvrstvým hydroizolačním povlakem s aktivním kontrolním a sanačním systémem z PVC-P nebo TPO fólií. Zkouška těsnosti vakuem se provádí po jednotlivých sektorech systému a po důkladné optické, vakuové, případně tlakové zkoušce plochy a svarů. V průběhu vykonávání zkoušky jsou všechny zkušební a injektážní ventily příslušného sektoru uzavřeny s výjimkou aktivního ventilu, který je osazen uzavíracím ventilem s podtlakoměrem s dělením na 0,01 bar. Pomocí vývěvy se ze zkoušeného sektoru vysaje vzduch na hodnotu –0,5 bar. Během vysávání se postupně kontroluje uzavíráním ventilu změna tlaku. Po ustálení tlaku se ventil uzavře a vývěva vypne. Zkoušený sektor je možno považovat za těsný, pokud po uplynutí následujících 10 minut nárůst tlaku není větší než 20 %, tj. maximálně –0,4 bar (tab. 6).

Tab. 6 Zkoušení těsnosti sektorů vakuem

Kromě výše uvedených systémů kontroly a zkoušení těsnosti izolačních povlaků ze syntetických fólií existují další alternativní, ale méně rozšířené systémy kontroly. Jedná se o kontrolu spojů vysokým napětím, ultrazvukem nebo obarveným kouřem.

TEXT: Libor Bednář
Obrázky: archiv společnosti Fatra, a. s.

Autor je technolog ve společnosti Fatra, a. s.