Zajištění hydroizolačních pásů plochých střech

Nejvhodnějším způsobem zajištění hydroizolace typu 810 proti větru u menších střech je zatížení štěrkovým zásypem frakce 16–32 v tloušťce od přibližně 50 do 150 mm (objemová hmotnost je 1 750 kg/m³). Hlavními pozitivy je ochrana hydro­izolace před UV zářením a náhlými teplotními změnami, díky čemuž se v konečném důsledku prodlužuje životnost fóliového hydroizolačního systému. Neocenitelnou výhodou je možnost uplatnění spádových vrstev z lehčených betonů, které nejsou vhodné při použití mechanického kotvení, protože únosnost kotvicích prvků je v případě zatížení slabá.

Použití zatěžovací vrstvy

Při použití zatěžovací vrstvy musejí mít tepelné izolace dostatečnou tvrdost a odolnost proti trvalému zatížení, což platí zejména u tepelných izolací na bázi minerálních vláken u střech s klasickým pořadím vrstev. Pevnost tepelných izolací v tlaku doporučujeme dimenzovat na minimální hodnotu 40 kPa při 10 % stlačení. Hydroizolační mPVC fólie, např. typu 810, jsou odolné proti prorůstání kořeny rostlin, proto není třeba se obávat případného náletu semen různých rostlin.

Mechanické kotvení

Mechanické kotvení hydroizolace je stále nejčastěji používaný způsob zajištění proti účinkům větru, přičemž se uplatňují speciální kotvicí prvky v předepsané plošné hustotě a s požadovanou délkou tak, aby dosahovaly minimální požadované výtažné síly v daném podkladu. Za výběr typu kotvicí techniky a její hustotu odpovídá realizační firma. Mechanické kotvení lze aplikovat jen v případě únosného podkladu, nacházejícího se v případné vzdálenosti od hydroizolace; za hranici se považuje 250 mm. Hustota kotvicích prvků je průměrně 3,5 ks/m².

Nejčastějším nedostatkem u mechanického kotvení je nedodržení potřebné hustoty, typu a umístění kotvicích prvků. Příkladem je obr. 2, kdy sice byla dodržena správná hustota kotev, ale ty byly umístěny nesprávně vzhledem k okraji fólie. Tento problém lze odstranit pravidelnou kontrolou při montáži. Každý odpovědný prodejce hydroizolačních systémů však zajišťuje poradenský servis i kontrolní činnost včetně tahových zkoušek pro kotvicí techniku.

Obr. 1: Štěrkový zásyp		Obr. 2: Nesprávné umístění kotev vzhledem k okraji fólie

Použití kotvicí techniky

Dnes je sortiment kotvicí techniky skutečně rozmanitý a hydroizolace lze kotvit do různých podkladů. Na zřeteli je ale třeba mít hranice jejího použití. Efektivně lze hydroizolace kotvit přes tloušťku tepelných izolací přibližně 200 mm do trapézového plechu, betonu, dřeva, pórobetonů, v některých případech i do lehčených betonů o minimální objemové hmotnosti 500 kg/m³.

U novostaveb je možné ovlivnit pořadí vrstev ve střešním plášti tak, aby mechanické kotvení bylo účinné a zároveň negativně neovlivňovalo vlastnosti dalších zabudovaných vrstev. Tento způsob zajištění se využívá u střech s klasickým pořadím vrstev, kde se musí použít parozábrana. Právě účinnost parozábrany se u tohoto způsobu zajištění snižuje perforací, čemuž lze předejít mechanickým kotvení fólie na dřevěnou konstrukci (plné bednění, dřevotřískové překližky apod.), kdy se vlastně vytváří dvouplášťová střecha, a proto je možné při mechanickém kotvení použít levnější měkké tepelné izolace.

Další možností je vytvoření betonové vrstvy široké minimálně 50 mm na tepelné izolaci z extrudovaného polystyrenu, u níž lze levně a účinně mechanicky kotvit hydroizolační fólii typu 810.

Použití zatěžovací vrstvy + prodloužení životnosti hydroizolace + možnost použití spádových vrstev, které se nedají použít u mechanického kotvení hydroizolační fólie – bezproblémové spádování + nesnižuje se efektivnost parozábrany perforací kotvicími prvky – konstrukce střechy musí být staticky vyhovující – musí se použít další geotextilie

Marek Gahír
Foto: autor