Zpevňování omítek historických budov

Staronové metody, odkazy našich předků. Mohou zklamat i dobře posloužit. V případě zpevňování omítek historických budov pomocí vápenné vody zcela určitě. Jedna věc je totiž metoda a její možnosti, druhá praktické využití. Jsou tady však i jiné závažné okolnosti…

O vhodnosti uplatnění dané metody rozhodují nejrůznější aspekty, které mohou dobře míněnou aplikaci přeměnit v neúspěch. Konkrétně v našich podmínkách se v případě využití metody zpevnění omítky pomocí vápenné vody dostáváme velmi často do kolize s ročním průběhem počasí, mnohdy ještě vyhrocené zavedeným způsobem financování obnovy kulturních památek.

Pokud máme zajistit maximální účinnost, musíme uvažovat s časem v průměru dvou měsíců potřebných pouze pro etapu zpevnění. Vezmeme-li v úvahu, že této fázi předcházejí obvykle průzkumy, schvalovací proces, stavba lešení a čištění, je možné se zpevněním započít nejdříve po dvou měsících od zahájení roční etapy obnovy. O financování se rozhoduje obvykle až ve čtvrtém měsíci a také počasí mnohdy nedovoluje začít dříve.

Na vlastní doplňování a další fáze obnovy tak zbývá období od září, což je nevhodné vzhledem k dalším technologiím (např. karbonataci vápenných pojiv). Musíme si tedy připustit, že pokud chceme úspěšně dál postupovat v obnově tradičních technologií a zkvalitnit pracovní procesy na památkách, bude nutno změnit praxi provádění ročních etap (např. na dvouleté), což ovšem souvisí se změnou financování ze strany státu.
 
Zpevňování omítek a možné substance
Prostředky na bázi disperze akrylových kopolymerů. V oboru zpevňování historických omítek se v posledních desetiletích pracovalo zejména s prostředky na bázi disperze akrylových kopolymerů, masivně používaných až do devadesátých let minulého století, méně již v devadesátých letech samotných. Tyto látky se používají i v současnosti, ale vesměs přes odpor památkářů, často se dokonce utajují.

V této souvislosti je dobré si uvědomit, že bez kontroly pomocí chemického rozboru lze v otázkách technologie velmi dobře podvádět – disperzi je možné přimíchat do jiných materiálů, například do vápenné vody. Vápenná voda pak může být podstatně účinnější, i když jen dočasně. Největšími příznivci takovýchto materiálů bývají tradiční dodavatelé prací – restaurátoři, umělečtí řemeslníci či stavební firmy. K hlavním výhodám patří vysoká účinnost a variabilita, tedy použitelnost v mnoha fázích technologie, nízká cena, snadná dostupnost a důvěrná známost. Nevýhody bychom mohli spatřovat v určité cizorodosti a ve značné ireverzibilitě, zejména pro použití do penetrace, ve vysokém difuzním odporu, v tvorbě filmu a vlivu na optické vlastnosti (zejména při masivním použití).

Prostředky na bázi organosilikátů (dříve i vodního skla). Jde o novější výrobky vyráběné firemně, které se používaly a používají i dnes, kdy se začala opět prosazovat vápenná voda. Využitelné jsou zejména na kámen, na který nelze účinně aplikovat vápennou vodu (např. na pískovce), ale i na omítky s velkou nesoudržností. Za hlavní výhody těchto prostředků považujeme:

• vysokou účinnost,
• snadnou dostupnost,
• jednoduchou aplikovatelnost,
• zanedbatelný vliv na optické vlastnosti.

Naopak nevýhody spatřujeme v:

• cizorodé chemické vazbě (zvláště u čistě vápenných malt),
• naprosté ireverzibilitě (v podstatě se změní materiálové složení malty),
• ve vysoké ceně.

Vápenná voda. Jde o nasycený roztok hydroxidu vápenatého ve vodě, což je velmi stará konsolidační směs, jejíž účinky byly často zpochybňovány. Přesto, zejména díky znalostem starých praktiků a mnohdy z nedostatku jiných možností, byla tato metoda používána, avšak rozhodně to nebyl hlavní způsob zpevňování omítek. V posledních letech přichází používání vápenné vody opět ke slovu; metoda byla podrobena vědeckému zkoumání, vylepšena a jako taková prožívá renesanci, bohužel někdy hraničící až s nekritičností. Za její hlavní výhodu lze považovat to, že omítka je zpevňována značně sourodou látkou, v případě použití na vápennou omítku látkou dokonce totožnou. Důležitá je nízká cena, poměrně snadná dostupnost, maximální reverzibilita (jde spíš o to, že se v materiálu ztratí než o skutečnou reverzibilitu); podstatná je bezpečnost i vůči ostatním materiálům památky v okolí a dobrá návaznost na další technologie – například efekt oživení pro napojení další vrstvy.

Hlavní nevýhody lze spatřovat v omezené účinnosti a v dlouhém technologickém cyklu.

Vápenná voda očima chemika
Zpevňování pomocí vápenné vody je tedy velmi perspektivní metoda. Optimalizací aplikace a dalším poznáním její funkce se podařilo zvýšit účinnost, i když ta nadále zůstává omezena. Důležité je zjištění, že k cíli nevede ani tak máčení stavby hektolitry směsi – to jí naopak může škodit, ale stejnoměrné pomalé mlžení tak, aby se omítka nasytila a voda po ní nestékala. Při dobrém časovém rozvrhu provádění stavby, což často souvisí s jejím financováním, je možno uvažovat podle potřeby s 60 až 120násobným nasycením zpevňované omítky, což představuje dva až čtyři měsíce. Delší doba nebývá prakticky nikdy k dispozici, proto v rámci jednoho roku jde o množství limitní.

Ke zpevnění malty pomocí metody využívající sycení vápennou vodou dochází prostřednictvím vnesení (opětného vnesení) pojiva – rozpuštěného Ca(OH)₂ a jeho karbonatací. Je třeba si uvědomit, že při výrobě vápenné vody se v 1 litru vody rozpustí asi 1,6 gramů Ca(OH)₂ a toto množství je pak vnášeno do zpevňované omítky. Při nasákavosti 25 až 30 % a průměrné tloušťce omítky 2 centimetry je v jednom cyklu teoreticky vpraveno 5 litrů směsi na metr čtvereční, prakticky méně, tedy kolem 6 gramů Ca(OH)₂. Po šedesátinásobné aplikaci tedy v jednom metru čtverečním přibude 360 gramů aktivní látky, což je stále zlomek původního, tedy optimálního množství, které se počítá na kilogramy. Zpevnění, pokud je úspěšné, se samo o sobě týká pouze vlastní vrstvy, eventuálně těsného souvrství omítek. Ani touto metodou nelze připojit k sobě či k podkladu odpojené vrstvy.

Domnívám se, že metoda zpevňování vápennou vodou je velmi dobrá, pro zpevňování vápenných omítek nepochybně nejlepší, avšak ne jediná. Vždy je nutno pečlivě zvážit všechny metody a na základě jejich znalosti se rozhodovat.

Rozhodnutí opřené o znalosti
Při rozhodování o způsobu zpevnění omítek historických budov je třeba s plnou odpovědností formulovat, co je předmětem ochrany – zda pouze originální hmota, nebo autentický výraz, resp. ochranná funkce. Musíme si hlavně uvědomit, čeho chceme dosáhnout (eventuálně co je menší zlo); tedy nejen fakt, že chceme zpevnit, ale poctivé je říci, o kolik chceme zpevnit. Při používání paušalizujících postupů v oblasti zpevňování omítek totiž hrozí, že v záj­mu nekompromisní ochrany materiálové čistoty originálu, což je jen jedna z hodnot historické omítky, dojde k ohrožení nebo zbytečnému úbytku jejích ostatních hodnot, a že tedy příslovečně vylijeme s vaničkou i dítě. K praktickému provozování státní památkové péče bohužel někdy paušalizování patří.

Příklad realizace: Kolonáda na kopci Homoli na Reistně ve Valticích Stavebně-sochařské dílo – památník otci a bratřím dal postavit, nepochybně inspirován vídeňským Schönbrunnem, Jan Josef, kníže z Lichtenštejnu v letech 1810 až 1817 podle projektu Josefa Hardtmutha. Památka je postavena z hlediska povětrnostních vlivů na kritickém místě. Mnohdy silný vítr žene déšť téměř vodorovně, což v souvislosti s otevřeným tvarem stavby vede k neustálému smáčení obou hlavních fasád. Vzhledem k rozsahu objektu a jeho materiálové komplikovanosti byly využity všechny metody zpevnění popsané v článku. Zatímco však prostředek na bázi syntetických pryskyřic byl využit jen lokálně, výjimečně a v souvislosti s injektáží a tmelením, prostředky pro zpevňování na bázi organosilikátů byly využity ve větším rozsahu, a to výhradně na kámen. Zejména podkladové konstrukce z jemnozrnného pískovce bylo třeba zpevnit dostatečně k tomu, aby na ně mohla být aplikována tvrdší omítka zpracovaná jako umělý kámen. Za dominantní metodu byla zvolena metoda zpevnění pomocí vápenné vody. Byla aplikována jak na veškeré omítky, tak na vápencový materiál, a to rozdílným způsobem: u vápenné omítky, která tvoří povrch hlavní římsy i povrch kladí, byla provedena šedesátinásobná penetrace mlžením nasycenou neředěnou vápennou vodou, v průměru dvakrát denně. Voda byla transportována čerpadlem a aplikována mlžící tryskou. U organodetritického vápence, použitého na stěny podnoží, byla použita vápenná voda ředěná v etanolu, nejprve v poměru 1 : 5 – třicetkrát, pak 1 : 10 – dvacetkrát. Celkové výsledky akce obnovy Kolonády na Reistně ve Valticích jsou hodnoceny všeobecně velmi pozitivně. Stavba je stabilizovaná, její výtvarný obsah znovu čitelný, patina stáří nebyla zcela setřena, navíc jsou splněny předpoklady pro další přirozené stárnutí.

Ing. arch. Marek Tichý
Foto: Archatt

Autor pracuje jako odborný garant brněnské stavebně restaurátorské huti ARCHATT, s. r. o., která se specia­lizuje na obnovu historických objektů.