Údržba dřevěných staveb a konstrukcí
Galerie(2)

Údržba dřevěných staveb a konstrukcí

Partneři sekce:

Dřevěné stavby nebo konstrukce procházejí změnami, které se dříve nebo později mohou projevit jako poruchy. Tyto degradativní změny odhalí kontrola celkového technického stavu stavby nebo konstrukce, kterou je nutné provádět minimálně jednou do roka. Prohlídky stavu budovy je dobré vykonat především po zimě, ale kontrolu neuškodí provést ani před nástupem zimy nebo po větší živelní události, jako je například vichřice, krupobití, vydatné sněžení či déšť.


Při hodnocení technického stavu dřevěné stavby nebo konstrukce se zaměříme na nejvíce exponovaná místa, u nichž je předpoklad, že by mohla být poškozena. Vzhledem k tomu, že mnohá poškození, včetně poškození dřeva škůdci (houbami, hmyzem), souvisejí s vodou, doporučuje se překontrolovat místa, kde se voda může dostat do konstrukce.

Rizikovými místy dřevěných krovů bývá vrcholový spoj krokví, náběh okapu, žlaby a komínové prostupy. Častá poškození dřevěných prvků krovu se vyskytují v místech pod porušenou krytinou (porušený hřebenáč, zapomenutá posunutá střešní taška a podobně), která takto ztrácí svou hydroizolační funkci. Důležitým indikátorem zatékání střechy bývají tzv. mapy na dřevě, tedy skvrny od vody. Dlouhodobé zatékání do konstrukce skrz poškozenou střechu vede i k poškození dalších částí dřevěného objektu, například stropu, horních částí nebo trámů dřevěné stěny a jiných.

Kontrola izolací proti zemní vlhkosti je důležitá zejména u spodních trámů konstrukce, tedy těch, které jsou v kontaktu s terénem, podezdívkou, nebo které tvoří prahy dveří. Poškozenými místy mohou být trámy procházející pod okny, například pokud venkovní okenní parapety nesprávně odvádějí vodu nebo nejsou dobře odvětrávané (jsou na nich položeny květináče). Kontrolu oken zaměříme na celkový stav dřevěného a skleněného materiálu a nátěrů. Ve spodních zónách dřevěných křídel a rámů oken se občas shromažďuje dešťová nebo zkondenzovaná voda, což může vést ke vzniku plísní nebo hniloby nebo i k odpadávání sklenářského tmelu (kytu). Podobně i u dveří je zapotřebí kontrolovat spodní zóny křídel a zárubní, zda nedochází k vlhnutí nebo porušení povrchového nátěru okopáváním. Nezapomeňte ani na kontrolu míst, kudy vedou instalace vody, vytápění a kanalizace ve vnitřních prostorech konstrukcí, aby se zabránilo poškození dřevěných podlah.

Malými opravami předcházet větším problémům
Pravidelné podrobné prohlídky technického stavu dřevěné stavby a konstrukce nám pomohou včas odhalit začínající poškození, které je třeba co nejdříve opravit, a tak předejít mnohem větším problémům. Cílem drobných oprav je v první řadě zamezit zatékání dešťové vody a zvlhčování dřevěných prvků. Oprava míst, které zůstaly dlouhou dobu bez povšimnutí, je velmi pracná a nákladná. Například dlouhodobě zvýšená nebo nadměrná vlhkost dřeva přispívá k rozvoji dřevokazných organizmů – dřevokazného hmyzu a především hub, které způsobují hnilobu dřeva. Vysoký stupeň poškození dřeva těmito škůdci znamená náročnější a rozsáhlé sanační opatření. Drobné opravy lze realizovat například přichycením uvolněných dřevěných prvků pomocí hřebíků nebo lepidel, výměnou uvolněných nebo prasklých tašek a šindelů za nepoškozené a podobně.

Větrání je nezbytné
Nedostatečné větrání a výměna vzduchu hlavně u obývaných, ale i neobývaných částí dřevěných staveb, jako jsou koupelny, kuchyně, sklepy a podobně, může vést k problémům s kondenzací vodních par a následně se zvýšením vlhkosti samotného dřeva. Dřevo se dokáže velmi dobře přizpůsobit stavu okolního prostředí – když zvýšíme vlhkost, dřevo tuto vlhkost absorbuje, pokud se vlhkost sníží, dřevo ze sebe vlhkost „vydýchne“. Pro dlouhodobé vnitřní klima obytných prostorů se doporučuje ustálená relativní vlhkost vzduchu 40 až 50 % při teplotě 20 až 24 °C. Teplotu lze ovlivnit topením, vlhkost zase větráním.

Pravidelné čištění
Čištění dřevěných staveb a konstrukcí je nezbytnou součástí jejich údržby a ochrany. Nejjednodušším způsobem čištění je zbavení povrchu dřevěných prvků prachu a pevných nečistot zametáním, utíráním nebo vysáváním. Dalším způsobem je umývání, například exteriér srubového domu se umývá vodou s přidaným neagresivním čisticím prostředkem. Nejdříve se povrch srubových stěn opláchne shora dolů, přičemž se odstraní hrubé nečistoty – pavučiny, usazený prach a pyl. Potom se stěna umyje čisticím kartáčem s použitím čisticího prostředku. Na závěr se stěna opět opláchne, aby na ní nezůstaly zbytky čisticího prostředku. Mytí se doporučuje realizovat za letního suchého počasí. V případě potřeby je možné po takovém očištění povrchu aplikovat chemickou ochranu všech rizikových míst (například výsušné trhliny a podobně) nebo opravit porušenou či zeslabenou povrchovou úpravu dřeva.

Na konci podzimního období je třeba vyčistit okapy a žlaby od spadaného listí, jehličí nebo drobných větviček, které by bránily odtékání deštivé vody ze střechy.

Nežádoucí zeleň
Zeleň v okolí dřevěné stavby nebo konstrukce působí příjemně a harmonicky. Avšak zastíní-li konstrukci vysoké stromy nebo je-li dřevěná stavba v přímém kontaktu s rostlinami či křovinami nebo jejich částmi, opět se vytvářejí ideální podmínky pro zvyšování vlhkosti dřeva a napadení dřeva houbami a hmyzem.

Správný spád terénu
Správně upravený terén v okolí dřevěné konstrukce by měl mít spád směrem od budovy, aby srážková voda byla odváděna směrem od základové konstrukce.

Servisní knížka dřevěné konstrukce

Jak bylo řečeno v úvodu, k mnoha spotřebičům dostaneme návod k použití či údržbě. V případě dřevěných objektů je rovněž vhodné mít dostatečné informace o použitých ochranných látkách a nátěrech a řídit se praktickými radami týkajícími se vhodné péče a údržby. Mnohé zásady údržby jsou specifické pro daný výrobek ze dřeva a většinou je jednoznačně předepisuje výrobce. V případě, že během užívání budou provedeny povrchové úpravy nebo nátěry, je vhodné poznamenat si alespoň údaje o typu nátěrové látky či ochranného prostředku a barevný odstín do jakési servisní knížky, aby se do nejbližší kontroly na některé detaily, které jsou při dlouhodobé údržbě důležité, nezapomnělo.

Ing. Zuzana Vidholdová, PhD.
Foto: D. Veselský, Liapor