Poruchy povrchu staveb způsobené nesprávnou technologií povrchových úprav

V současnosti jsou k dispozici nejen moderní zdicí materiály, ale i moderní průmyslově vyráběné omítky s garantovaným složením, navzdory tomu však poruch přibývá. Příčinou tohoto stavu je to, že na stavbách stále přežívá rutinní a návykový způsob práce a neochota učit se a zvládat nové technologie. Cílem tohoto článku však není podrobně rozebrat důvody vzniku trhlin a technologické postupy, ale poukázat na některé příčiny vzniku poruch povrchu staveb, především trhlin.

Příčiny vzniku trhlin

Trhlinky v povrchu stavby (omítce) vždy signalizují, že něco není v pořádku. Nejsledovanější jsou statické trhlinky, protože indikují statickou poruchu. Většinou souvisejí se sedáním objektu, při změně zatížení s deformacemi v konstrukci a často jsou prvotním signálem rozvíjejícího se havarijního stavu. Zvláštním fenoménem posledních let jsou smršťovací povrchové trhlinky staveb. Ty jsou obvykle způsobeny příliš řídkou maltou při nahazování jádra a zároveň značnou tloušťkou malty při vyrovnávání povrchových nerovností. Uvedené jevy jsou popsány na konkrétním objektu, na kterém se většina poruch, s nimiž se běžně setkáváme, projevila. Na fasádě rodinného domu jsou viditelné trhliny různého charakteru. Pro jednodušší popis jednotlivých typů trhlin jsou rozděleny na tři základní typy.

Standardní povrchové smršťovací trhlinky do šířky 0,2 mm

Tyto trhlinky většinou kopírují spáry mezi jednotlivými cihlami, případně mohou mít lokálně nepravidelný charakter. Jejich příčinou bývá hlavně větší tloušťka omítky nanesené v jedné vrstvě vzhledem k zrnitosti směsi. Praxe ukazuje, že maximální tloušťka omítky se rovná asi desetinásobku největšího zrna čili omítku se zrnitostí 1 mm lze nanést v maximální tloušťce asi 1 cm (vztahuje se na běžné minerální omítky bez speciálních přísad). Zde velmi často firmy nedodržují technologické přestávky.

Obecně platí, že doba zrání jedné vrstvy omítky je na 1 mm tloušťky 1 den, tedy v případě hrubé omítky o tloušťce 20 mm 20 dní, samozřejmě za standardních podmínek, v případě nízkých teplot a vyšší vlhkosti přiměřeně déle. Před aplikací finální úpravy by se vždy měla ověřit vlhkost a vyzrání podkladu. V dnešní době mimořádně krátkých termínů je tento postup pro firmy jenom těžko představitelný, proto se obvykle požadované technologické lhůty zkracují a čeká se, co se stane. Vina pak bývá kladena na dodavatele materiálu, protože – jak známo – materiál mlčí.

Na obr. 7 je příklad smršťovacích trhlinek v povrchové úpravě šířky cca 0,15 mm, které ještě lze sanovat speciálním nátěrovým systémem. Technologii oprav trhlinek zde ovšem již nebudeme zmiňovat, neboť vybočuje z rámce tohoto informativního článku.

Obr. 1, 2  Standardní povrchové smršťovací trhlinky do šířky 0,2 mm

Diagonální trhlinky v rozích okenních otvorů

V některých případech mohou kopírovat překlad nad otvory do šířky 0,3 mm; s postupným stárnutím fasády se mohou zvýraznit. Tyto trhlinky vznikají diagonálními napětími v rozích prostupových otvorů. Jejich vzniku se dá zabránit vložením diagonální výztužné tkaniny doprostřed vrstvy omítky ve fázi její aplikace. U trhlinky kopírující uložení nadokenního překladu se jedná o překreslení spáry mezi rozdílnými materiály – překladem a ostatním zdivem. Jejich vzniku lze zabránit správným vložením výztužné tkaniny při aplikaci omítek.

Trhliny ve spodní části překladu

Jde o statickou poruchu omítky, kterou zapříčinil dilatační pohyb relativně dlouhého překladu. Tuto poruchu lze eliminovat pomocí výztužné tkaniny pro omítky, která na konci překladu zachytí napětí.

Obr. 3, 4  Trhliny ve spodní části překladu nad vstupem na terasu, související i s nedokončeným začištěním nadpraží.

Návrh způsobu sanace trhlin

Pro jednotlivé typy trhlin byl zvolen optimální způsob sanace, který zohledňuje podkladový materiál a příčinu vzniku trhlinky.

Smršťovací trhlinky

Již zmiňované smršťovací trhlinky lze opravit speciálním nátěrovým systémem, např. disperzním plošným tmelem naneseným po penetraci okolí trhlinek a přetřeným systémovou barvou. K zabezpečení 100% funkčnosti opravy, která má zabránit případným menším pohybům podkladu, doporučujeme do této vrstvy základního tmelu vložit jemnou výztužnou vložku (např. netkanou textilii). Po provedení tohoto způsobu opravy bude samozřejmě nutné natřít celou opravovanou plochu sjednocujícím nátěrem fasády.

Diagonální trhlinky v rozích okenních otvorů

Tyto trhlinky je doporučeno zaplnit jemným fasádním tmelem na disperzní bázi s vložkou z jemné skleněné tkaniny s dostatečným přesahem do okolní plochy (minimálně 35 cm). Materiál, např. disperzní tmel, se nanáší opět po předcházející penetraci podkladu. Napojení na okolní plochu je třeba přizpůsobit její struktuře. Potom bude nutné, podobně jako v prvním případě, nanést na celou plochu barevný sjednocující nátěr (případně upravit tenkovrstvou omítkou).

Obr. 5  V tomto případě trhlina vznikla působením diagonálního napětí, které nezachytává žádná výztužná vložka.		Obr. 6  Tato trhlina kopíruje uložení nadokenního překladu.

Trhlinky na překladu

Trhlinky na překladu nad vstupem na terasu je vzhledem k velkému rozponu a materiálu překladu (beton) doporučeno po otlučení uvolněných částí omítky, jejich zednické opravě a vyrovnání plošně upravit výztužnou skleněnou tkaninou uloženou v organickém lepidle pro zateplovací systémy. Při této úpravě doporučujeme začistit ukončení nadpraží standardní APU lištou a na roh nadpraží osadit rohovou lištu. Posledním krokem opravy bude samozřejmě opět barevné sjednocení povrchu fasády.

Musíme konstatovat, že pro sanaci trhlin lze zvolit i variantu celkové úpravy povrchu výztužnou vrstvou známou z aplikací na zateplovacích systémech, ale s použitím armovacích lepidel vyšší kvalitativní třídy a s následnou povrchovou úpravou po­dle požadavků investora. Zde je třeba upozornit, že k sanaci je nutné použít elastické materiály, tedy tmely ve všeobecnosti a polymercementové tmely s vyšším obsahem organických podílů, které jsou jako jediné schopny dlouhodobě přenášet změny v podkladu.

Pokud by šlo o poruchy zapříčiněné statickými změnami, je třeba se poradit se statikem a teprve pak odstranit příčinu poruchy. Sanace povrchu znamená v těchto případech pouze dočasné zamaskování problému a oddálení řešení, které může být finančně velmi náročné.

Závěr

Na závěr je třeba zdůraznit, že všem uvedeným jevům a následným opravám se mohlo předejít použitím kvalitních materiálů a technicky správným provedením stavby. A na tuto skutečnost se bohužel v dnešní uspěchané době často zapomíná.

Ing. Jan Loukotka
Foto: autor
 
Autor je jednatelem společnosti Caparol Slovakia, s. r. o.