Čistírna za domem

Stojí na úzkém pozemku v hustě obydlené části Clovelly australského Sydney. Jedná se o parcelu s rozlohou pouhých 234 m², přesto architekti dokázali navrhnout funkční i esteticky kvalitní dům. Možná právě všechna omezení, která zadání skýtalo, pomohlo vytvořit pozoruhodnou architekturu, o níž psaly magazíny po celém světě.

Není malých rolí
Dům má tři ložnice, obývací pokoj, malý bazén a je navržen pro potřeby tělesně postiženého klienta. Dispozičně vycházeli tvůrci, architekti z kanceláře Kennedy Associates Architects, z logiky pozemku a zadání.

Dům je odsazený od uliční čáry, tak aby navazoval na existující zástavbu. Vedle vstupu se nachází dvě ložnice s malou koupelnou a toaletami. V zadní části traktu je umístěn hlavní obytný prostor, který je otevřený směrem do zahrádky s bazénem. Ve druhém patře, které je s obývacím pokojem propojeno schodištěm a galerií, nalezneme třetí ložnici a další koupelnu.

Většina činností se, z povahy zadání, odehrává v bezbariérovém přízemí. Tvůrci si v dispozici hráli s třímetrovým modulem, který vychází z šestimetrové šířky pozemku. Obývací pokoj je tak dvanáct metrů dlouhý, dvorek o polovinu kratší, galerie má šest metrů na výšku atd. Toto přísné odměřování ale ve výsledku nepůsobí násilně, naopak, kdo o magii čísel neví, pocítí jen soulad. Pro zajímavost můžeme dodat, že stejný rozměr – tedy třímetrovou krychli – je použit i u geograficky bližší i našim čtenářům známé netradiční vily v Berouně od ateliéru HŠH architekti.

Na domku není nic složitého, uspořádání místností není nijak revoluční; na tak malém pozemku by se revoluce v bydlení ostatně prováděla těžko. Čím je tedy tento malý dům tak výjimečný? Je to ve způsobu, jakým přistupuje k energiím.

Ti, kteří nestavěli či nekupovali vlastní bydlení, jsou už možná unavení „udržitelným rozvojem“ a „ekologickým přístupem“. Ale při pohledu na účet za plyn si každý z nás klade otázku, jak nerezignovat na pohodlné a pěkné bydlení, a přitom nezruinovat rodinný rozpočet. Australští architekti se rozhodli nad touto základní otázkou důkladně zamyslet, a tak vznikl dům, který může být pro mnohé z nás inspirací.

Kuchyň využívá zkosený prostor pod schody, ke komfortu přispívá paralelně umístěná pracovní plocha.

Co je doma, to se počítá
V zadní části zahrádky jsou umístěny tři nádrže, které jsou schopny zadržet devět tisíc litrů dešťové vody. Naproti nim je pak instalovaná tzv. zelená stěna. Její provoz souvisí s celým systémem zpracování vody. Shromážděná dešťová voda se používá pro sprchování či koupání a pro malý bazén umístěný na zahrádce. Všechna spotřebovaná voda, vyjma toalet, se pak zužitkovává přímo na místě. Právě tím je tento dům unikátní – voda prochází zelenou stěnou, kde je filtrována a čištěna a následně se využívá pro splachování a pro myčku. Obyvatelé domu tak ušetří až osmdesát procent spotřeby vody z městského vodovodu, využijí jí denně maximálně sto litrů.

Zelená stěna tohoto typu je podle architektů z kanceláře Kennedy Associates Architects, kteří se spolu se specialisty podíleli na jejím návrhu, jediná na světě. Je to zjednodušeně řečeno velký filtr složený ze tří kontejnerů s různými druhy materiálů, kterými protéká voda. Po vyčištění není voda pitná, ale zachází se s ní jako s užitkovou.

Diagram vodního cyklu 1. voda ze střechy o ploše 100 m2 je odváděna do tří nádrží (3 x 3 000 litrů), 2. voda z nádrží zásobuje bazén, sprchu, vanu a umyvadla, 3. použitá voda ze sprchy, vany a umyvadel je odváděna do nádrže 1, 4. voda z nádrže 1 je odváděna do vrchní části zelené stěny, 5. vyčištěná voda je využívána pro splachování a do myčky, 6. použitá voda z toalet apod. je odváděna do kanalizace

Co za to?
Cena této stěny je poměrně vysoká, deset tisíc dolarů, avšak jedná se o prototyp. Je otázkou, nakolik jsou Australané ekologicky uvědomělí, aby se používání tohoto systému rozšířilo. U podobně šetřících zařízení je třeba se vždy ptát, jaké další skryté výdaje jsou s ním spojeny.

Tady je například potřeba připočítat speciální instalatérské práce. Komická je také zkušenost architektů s dělníky. V průběhu prací museli vyměnit instalatéra za jiného, „ekologicky uvědomělejšího“, protože projekt potřeboval speciální přístup a trochu více kreativního myšlení, než je obvyklé. Jak je vidět, problémy jsou všude stejné.

Půdorys přízemí
1. vstup, 2. – 3. ložnice, 4. koupelna, 5. hlavní obytný prostor s kuchyní, 6. prádelna, 7. bazén, 8. nádrže na dešťovou vodu, 9. absorpce dešťové vody, 10. parkování / absorpce dešťové vod

Půdorys prvního podlaží
1. knihovna, 2. propojení s přízemím, 3. pracovna, 4. koupelna, 5. ložnice, 6. balkón

Podélný řez schodištěm
1. – 3. ložnice, 4. koupelna, 5. hlavní obytný prostor s kuchyní, 6. prádelna, 7. bazén, 8. nádrže na dešťovou vodu

Nejenom voda
Architekti nemysleli jen na spotřebu vody, ale také tepla. Je pravda, že v Sydney není tato otázka tak palčivá jako v našich klimatických podmínkách – minimální průměrná teplota za rok je tady necelých čtrnáct stupňů. Přesto se snažili tvůrci využít takřka každou volnou plochu střechy na instalaci solárních panelů. Ty ohřívají vodu v bazénu a v domácnosti. Světlíky zase pomáhají při získávání pasivní energie, stejně jako žaluzie při její izolaci. Dalšími detaily, které mají ohled na životní prostředí, je použití polypropylenových trubek místo měděných, přírodní oleje na dřevěné podlahy, LED diody na svícení a mnohé další.

Domek od architektonické kanceláře Kennedy Associates Architects je dobrým příkladem spojení jednoduché, kvalitní architektury a šetrného přístupu k životnímu prostředí. U nás zatím vyrůstají spíše stavby, které se kloní k jednomu, nebo druhému pojetí, a zdá se, jakoby ani oboje na jednom domě nebylo možné. Příklady ze zahraničí nás stále ujišťují, že to možné je. Ať už se jedná o pasivní či nízkoenergetické domy nebo o podobně promyšlené systémy jako v tomto případě, je na nás, investorech, abychom spolu s ekologií vyžadovali také pěkný dům.

Hlavní obytný prostor se zvedá do výšky dvou pater. Okna jsou obrácena na západ a zajišťují tak dostatečné osvětlení, žaluzie pak brání přílišnému přehřívání prostoru.		Schodiště vede na galerii a do jediné ložnice, která není bezbariérová.

Hana Roguljič
Foto: Simon Anderson, Bart Maiorana, Nick Bowers