Současné využití exteriérové dlažby
Galerie(1)

Současné využití exteriérové dlažby

Partneři sekce:

Vozovky z dlažby, resp. dlažebních prvků patří k nejstarším konstrukcím vozovek. Kromě vhodně tvarovaných kamenů nebyly v minulosti při výběru materiálu pro vozovky velké možnosti. Výjimkou byl jen bitumen nalezený na Trinidadu. Po těchto vozovkách se chodilo pěšky, jezdily po nich vozy a později i motorová vozidla. 

Exteriérová dlažba se v současnosti nejvíce používá v intravilánu měst (v urbanizovaném prostředí) pro nemotoristickou i motoristickou dopravu. Jde o pěší zóny, chodníky, cyklistické pásy, křižovatky, okružní križovatky, zastávky autobusů, ale i prostory čerpacích stanic pohonných hmot, manipulační a odstavné plochy.

Dopravní plochy ve městech jsou různé z hlediska funkčního i estetického. Na funkci vozovky závisí zejména její dopravní zatížení – intenzita a zatížitelnost, z něhož vychází skladba vozovky. Exteriérová dlažba našla své uplatnění nejen na místech se statickou dopravou, ale i na komunikacích, po nichž jezdí motorová vozidla.
Současné dlažby jsou rozmanité jak z hlediska použitého materiálu, tak i z hlediska návrhového a konstrukčního. Dlážděný kryt vozovky může být z kamenných, betonových, ale i jiných dlažebních prvků a tvarovek. Spáry na stycích prvků se vyplňují pískem, maltou i asfaltovou zálivkou. I přes používání malé mechanizace je kladení dlažby pracné, což je určitou nevýhodou dlážděných vozovek.

Doporučuje se, aby dlažební prvky pro motoristickou dopravu měly tyto minimální tloušťky:

  • vibrovaný beton – 80, 100, 120 mm,
  • prostý beton – 80 až 140 mm,
  • přírodní kámen:
    • velká dlažba 160 × 160 × 160 mm – 300 mm,
    • drobná dlažba 80 až 120 mm × 80 – 120 mm,
  • konglomerovaný a umělý kámen.

Standardní skladba vrstev dlážděné vozovky:

  • kryt z dlažebních prvků,
  • ložná vrstva,
  • podkladní vrstva,
  • ochranná vrstva.

Příklady využití dlažby
Chodníky
S rozvojem levnějších technologií na výrobu betonových dlažebních prvků se tyto technologie staly nejčastěji používaným prvkem ve městech a obytných zónách. Dlažby jsou vhodným řešením všude tam, kde je riziko poškození chodníku jeho křižováním těžkými vozidly. Doporučují se i pro jejich nenáročnou údržbu a opravy při poškození podzemních inženýrských sítí.

Vhodná konstrukce pro chodníky je např.:

  • dlažební tvárnice o tloušťce 60 mm,
  • ložná vrstva o tloušťce 30 mm,
  • drcené kamenivo o tloušťce 100 až 150 mm.


Křižovatky a okružní křižovatky

Betonové dlažby na křižovatkách a okružních křižovatkách ve městech se většinou volí z důvodu zvýšení bezpečnosti. Dlažba zvyšuje přehlednost a kontrolu dopravy na stávajících křižovatkách, kde je dopravní rychlost okolo 50 až 60 km/h. Barevně odlišené prvky dlažby mohou pomoci při optickém vedení řidiče. Dlažba se tak stává nástrojem, který pozitivně ovlivňuje pasivní bezpečnost na křižovatce.

Parkoviště
Parkoviště jsou plochy primárně určené pro statickou dopravu. Jejich povrchová úprava závisí na tom, v jakém prostoru města se nacházejí. Vozovky na parkovištích mohou být z asfaltu, cementobetonu, s vegetační úpravou nebo z dlažby. Před volbou skladby vozovky je zapotřebí si zodpovědět otázky, zda jsou náklady na parkoviště s dlažbou nižší než ostatní uvedené typy vozovek. Ve prospěch dlažby hovoří možnost dosáhnout zajímavějšího povrchu. Barevná škála dlažebních prvků umožňuje i odlišení jednotlivých parkovacích míst.

Silnice v obytných zónách
Silniční komunikace v obytných zónách nejsou tak často vystaveny zvýšenému dopravnímu zatížení. Nejčastěji přenášejí jen zatížení osobních motorových vozidel, občas menších nákladních vozidel do hmotnosti 3,5 t. Konstrukce těchto vozovek se většinou skládá z dlažby o tloušťce 80 mm a ložné vrstvy o tloušťce 30 mm. Podklad je dvouvrstvý o celkové ­tloušťce 300 mm. Jednotlivé vrstvy mají frakce 8/16 mm a 16/32 mm. Podsypová vrstva má tloušťku 100 mm a tvoří ji většinou štěrkopísek.

Vozovky ze segmentové exteriérové dlažby se navrhují podle těchto návrhových metod:

  • metoda založená na zkušenostech,
  • metoda využívající kombinaci zkušeností a laboratorních testů,
  • metoda založená na ekvivalenci,
  • metoda založená na matematických modelech.

Obecně se předpokládá, že dlážděné vozovky se chovají spíše jako netuhé vozovky. U netuhých vozovek se zatížení z povrchu vozovky přenáší relativní tenkou obrusnou vrstvou, např. asfaltovým betonem, ložnou vrstvou a podkladními vrstvami do podloží. Pokud je napětí v podloží příliš velké, zemina podloží se sesmekne a přemístí se, čímž zapříčiní tvorbu kolejí, které jsou vidět i na povrchu vozovky. Řada návrhových metod již s touto poruchou počítá.

Dlažební prvky povrchu se chovají jako spojitá, navzájem se ovlivňující konstrukce, a nikoli jako spojení nezávislých tuhých těles, volně propojených spárami vyplněnými pískem. Schopnost dlažebních kostek vyvinout spolupůsobení a roznést zatížení byla dokázána zkouškami únosnosti pomocí desek a zrychlenými zatěžovacími dopravními zkouškami na speciálně postavených zkušebních úsecích. Prolomení dlažebních kostek je sekundárním problémem, obvykle spojeným s velkými trhlinami.

Na základě zkoušek a praktických zkušeností se vypracovala kritéria, pomocí nichž lze vybrat vhodnou tloušťku vozovky. Volbou správné skladby a tloušťky vozovky je možné zabránit sesmeknutí v podkladu a následné tvorbě kolejí. Systém hodnotí pevnost podkladu (CBR) a posuzuje vozovku jako pružný poloprostor. Pro analýzu se porušení vozovky definovalo jako kolej hluboká 25 mm.

Problematika návrhu dlážděných vozovek vyvolala i zájem výzkumu. Principy návrhových metod netuhých vozovek nelze použít při návrhu betonových dlážděných vozovek. Doporučuje se použít ekvivalentní faktory pro převod asfaltové vrstvy na vrstvu betonové dlažby.

Pro správný návrh vozovky z exteriérové dlažby mohou projektanti použít i katalogy vozovek, v nichž jsou typizované konstrukce vozovek zařazené do katalogových listů. Katalogové listy se člení podle účelu komunikace, druhu krytu, návrhové úrovně porušení vozovky a třídy dopravního zatížení, resp. podle způsobu využití dopravní plochy.

Příspěvek byl vypracován za podpory vědeckého projektu VEGA 1/3314/06 Parametry environmentální únosnosti dopravních staveb.

Ing. Peter Gábor, Ph.D., Stavební fakulta STU v Bratislavě
Foto: Semmelrock Stein+Design

Literatura
[1] Sborník IV. mezinárodní konference o betonových dlažbách. Auckland, Nový Zéland, 1992.
[2] Katalog vozovek pozemních komunikací s dlážděnými kryty. Praha: AVVA, 1999.


Článek byl uveřejněn v knižní publikaci Stavební ročenka.