Koncertní sál v Kodani – neobvyklá konstrukce pro akustiku
Galerie(3)

Koncertní sál v Kodani – neobvyklá konstrukce pro akustiku

Partneři sekce:

Podle plánů známého francouzského architekta Jeana Nouvela vznikl v Kodani 4. segment projektu DR Byen, nového města, z něhož vysílá veřejnoprávní dánský rozhlas Danmarks Radio (DR). Srdcem tohoto segmentu je velký koncertní sál s 1800 sedadly velmi expresivního designu. Vypilovaný koncept prostorové akustiky se zde realizoval pomocí neobvyklé konstrukce ze sádrovláknitých desek.

Zvukotěsné prvky, skládající se až z pěti vrstev sádrovláknitých desek, jsou ve spojení se spodní konstrukcí potlačující průchod zvuku (realizované ze sádrovláknitých žeber) zárukou optimálního hudebního prožitku. Tyto prvky zároveň zabraňují jakémukoliv akustickému rušení mezi koncertním sálem a ostatními prostorami v budově, v níž jsou kromě sálu s velkolepým vstupním foyer další zkušební a nahrávací studia a kancelářské prostory.

Hudba přeložená do architektury
Stěhování Danmarks Radia do městské čtvrti Kodaně O/restad odstartovalo v roce 1999 – to dánská architektonická kancelář VLA Vilhelm Lauritzen Arkitekter zvítězila v soutěži na zpracování generálního projektu nového mediálního města a sama převzala realizaci prvního úseku výstavby. Plánování dalších tří segmentů bylo svěřeno jiným kancelářím s cílem zachytit v rámci DR Byen různé stavební rukopisy – na cca 130 000 m2 celkové plochy projektu představuje DR Byen celou čtvrť, a tudíž i architektonickou rozmanitost. V soutěži na 4. segment uspěl v roce 2002 francouzský architekt Jean Nouvel.

Komplexní a rozmanitá vnitřní úprava vytváří svět protikladů a překvapení. Hudebníci a návštěvníci koncertů mohou každé jednotlivé místo a každý architektonický detail prožít jako odhalení. Svého vrcholu dochází tento koncept ve velkém koncertním sále o objemu prostoru asi 28 000 m3. Sál se vyznačuje téměř naprostou nepřítomností hladkých rovných ploch – bezprostřední souvislost s pohybem hudby tady představují stoupající a klesající linie a splývavá klenutí a zaoblení. Oko návštěvníka koncertu klouže po dynamicky měkkých konturách, což dokonale podtrhuje sluchový dojem.

Obložení jako dům v domě
Vedle neobvyklé architektury představují velikou výzvu zvukově-technické podmínky velkého koncertního sálu. Vnitřní akustika musí zaručit dobrý prostorový sluchový prožitek na kterémkoli místě a současně musí být koncertní sál akusticky zcela oddělen od všech ostatních částí budovy tak, aby představení v sále nerušila práci v dalších zvukových studiích a prostorách pro zkoušení. Na projektu vnitřní akustiky se spolupodílela Nagata Acoustics, speciál­ní kancelář se sídlem v Tokiu a Los Angeles, která například navrhovala akustiku Labské filharmonie v Hamburku. Ačkoliv se v případě 4. segmentu stavebně jedná o jednotnou ocelobetonovou konstrukci, tvoří vnitřní obložení velkého sálu po jeho dokončení zvukově-technicky zcela samostatný dům v domě.

Alternativa na evropském základě
První myšlenkou pro sál byla spodní konstrukce z oceli, na níž by mělo být upevněno obložení stěn a stropu. Z důvodu specifické prostorové geometrie by přitom každá ocelová část byla vyrobena jako jedinečný unikát a ještě navíc by zde zvukově-technicky vždy muselo dojít k potlačení průchodu zvuku. Prakticky nemožná věc!

Realizovaný alternativní návrh používá vícevrstvé obložení stěn a stropu ze sádrovláknitých desek. Jeho zvláštností je spodní konstrukce, která nespočívá ve dřevě či kovu, ale která je vytvořena opět z vícevrstvých žeber z nařezaných sádrovláknitých desek. Díky upevnění na měkce kladená žebra ze sádrovláknitých desek je obložení (již samo o sobě velmi dobře tlumící) akusticky kompletně odděleno od zbytku budovy.

Uvedené řešení je oproti oceli nejen praktičtější v realizaci – na základě evropského certifikátu desek Fermacell ETA č. 03-0050 je zajištěno také z kvalitativního a staveb­ně-právního hlediska. ETA popisuje parametry pro plánování a použití desek Fermacell platné v rámci celé EU, takže francouzský architekt mohl projekt realizovat v Dánsku za pomoci německých firem bez jakýchkoli potíží. Dobrý příklad živé a vzájemně propojené Evropy.

Plánování a prefabrikace v Německu
Návrh provedení sálu pomocí sádrovláknitých desek byl vypracován firmou Voringer Gewölbe und Ausbautechnik GmbH z Tögingu. Jako nástavbu k tomuto návrhu vyvinula společnost Voringer také kompletní plán výroby a montáže. Původně rovné desky byly pro tento účel ohýbány na předem stanovený rádius a poté sešroubovávány a slepovány do vícevrstvých prvků. Počet vrstev přitom plynul z plošných hmotností pro každý úsek stěny, respektive stropu, které předem navrhli odborníci na akustiku. Nejtěžší pásma s plošnou hmotností 100 kg/m2 si vyžadovala až pětinásobné (!) obložení sádrovláknitými deskami.

Pro jižní stěnu sálu bylo kromě toho třeba vyrobit prvky s akusticky působícím děrovaným obrazem, u něhož jsou otvory uspořádány vzestupně se čtyřmi různými průměry. Velikost každého žebrového úseku a každého plošného prvku byla zvolena tak, aby se jednotlivé díly dobře přepravovaly a daly se zasadit zpravidla bez použití jeřábu či jiných pomůcek. Každý z konstrukčních dílů pro cca 20 000 m2 obsáhlou plochu stěn a stropu obsahoval označení podle montážního plánu a byl poté na paletách dopraven do Kodaně.

Pojízdná, dvojmo zakřivená stropní plachta
V Kodani převzala zodpovědnost za kompletní vnitřní výstavbu 4. segmentu projektu DR Byen firma Arnstorfer Lindner AG, která také realizovala montáž ve velkém koncertním sále. Podle plánů firmy Voringer byly stěny zasazeny do zvukověizolačních bot nebo na gumové profily a jednotlivé prvky byly upevněny na žebra ze sádrovlákna. Stropu sálu dominuje pojízdná, asi 225 m2 velká stropní plachta. Čtrnáct různých a do obou směrů prostoru zakřivených prvků z desek Fermacell je pro tento účel montováno na spodní konstrukci z oceli. Podle akustických a technických požadavků může být tato celkem asi 75 tun vážící plachta zdvižena nebo spuštěna pomocí provazových kladkostrojů a vratných kladek. Nad to se zdvihá (pevný) hlavní strop, rovněž obložený sádrovláknitými deskami s čelní stranou z frézovaného dřeva.

Dřevo je charakteristickým materiálem také na hrazeních řad a na podlaze sálu. Pod parketami na podlaze se nacházejí podlahové prvky, které nese vysokonosná podlaha firmy Lindner AG určená pro kina. Prvky ze sádrovláknitých desek na stěnách obsahují jako povrchovou úpravu 6 mm silný povlak ze sádry, který byl stěrkován, nanesen pomocí malířského rouna a nakonec rozetřen.

Akustická i požární ochrana
Konstrukcí podlahy, stropu a stěn je koncertní sál ze všech stran uzavřen před jakýmkoliv průchodem zvuku zvukotěsnými vrstvenými deskami. Akusticky tak tvoří samostatnou jednotku v rámci budovy jako celku. Během představení ze sálu nepronikne žádný hluk a žádné chvění, takže bez omezení mohou být současně využívány ostatní studiové, sborové a koncertní prostory v budově. I ty jsou akusticky realizované jako prostor v prostoru. Konstrukce rovněž splňuje požárně­technické podmínky, které jsou u veřejných budov zvlášť přísné. Sádrovláknité desky odpovídají požadavkům požární ochrany třídy A2-s1, d0 podle EN 13501-1.

Kvalitní akustické parametry sádrovláknitých desek mají samozřejmě využití nejen ve stavbě, jako je koncertní sál v Kodani. Jejich výhody oceňují investoři v běžné bytové a občanské výstavbě s normálními akustickými požadavky na standardní stěny.

Francouzský architekt Jean Nouvel patří k nejvyhledávanějším architektům posledních desetiletí. Se svými často futuristickými návrhy se prosadil v soutěžích na řadu veřejných staveb, muzeí či kancelářských a obchodních budov. Mezi jeho díla patří projekt Arabského institutu v Paříži, sídlo Cartierovy nadace na pařížském bulváru Raspail nebo Muzeum domorodého umění na třídě Branly (Musée du quai Branly).
V Barceloně navrhl z umělé vodní plochy tyčící se mrakodrap Torre Agbar, ve Vídni Gasometer, přestavbu bývalého plynojemu na multifunkční prostor pro bydlení, obchod i zábavu. Ve Spojených státech nese jeho podpis například budova Guthrieho divadla v Minneapolis, v Německu obchodní dům Lafayette v Berlíně, ve Švýcarsku kongresové centrum v Lucernu, v Japonsku mrakodrap Dentsu Building v Tokiu a v rodné Francii například opera v Lyonu či kongresové centrum Vinci v Tours. Za své dílo získal řadu mezinárod­ních cen, čestné doktoráty či Řád čestné legie.

V České republice navrhl Jean Nouvel urbanistický plán rozvoje Smíchova a v něm dvě dominanty. Projekt administrativně-obchodního centra s přístavištěm lodí se nerealizoval, druhý projekt – administrativní komplex Zlatý Anděl – byl slavnostně otevřen v listopadu 2000.

Na svých webových stránkách Jean Nouvel popisuje, jak napínavou výzvou pro něj bylo navrhovat v dosud nezastavěném prostředí dánského města výraznou a tomuto místu identitu vtiskující stavbu. Adekvátní odpověď nalezl ve formě kompaktní krychle, jejíž transparentní fasády ve dne umožní intenzivní sepětí mezi vnitřkem budovy a budoucím okolím. Za tmy se budova prezentuje svými barvami a světly jako přitažlivé a živé místo.

Peter Šovčík
Foto: Phillipe Ruault

Autor je marketingový manažer společnosti Figura PR.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.