Moderní doba si žádá moderní přístupy. Rychlost a variabilita systému mnohdy určuje důvody, proč se investoři rozhodují pro modulární výstavbu objektů. Rychlá návratnost investic je odměnou jejich progresivního myšlení.
Úspora energie se stává jedním z nejvýznamnějších faktorů naší doby. Týká se to hlavně úspor energie na vytápění budov. V posledních letech se kromě zateplování objektů stále více hovoří také o nízkoenergetických a pasivních domech, které svými kvalitními tepelněizolačními materiály a alternativními zdroji energie dokáží výrazně snížit energetickou náročnost budovy. Při výstavbě takovýchto budov se využívají nejnovější technologie, proto je někdy nutné počítat se zvýšenými náklady na výstavbu.
Mezi širokou veřejností panuje představa, že dřevostavba je jen provizorní konstrukce s nízkou trvanlivostí. Lidé se mylně domnívají, že dřevěné domy se stavěly jen v minulosti a neměly téměř žádné pozitivní vlastnosti. Pro mnohé to jsou jen dřevěné boudy bez budoucnosti, protože dřevo považují za materiál s nízkou odolností proti ohni, chladu a hluku. Opak je však pravdou. Stačí se podívat kolem sebe: velké sportovní haly, plovárny – tam všude najdete dřevěné konstrukce, které nenašly žádného vhodného konkurenta. Dřevodomy, jejichž nosnou konstrukci tvoří sloupkový systém nebo prefabrikované panely, mají srovnatelné vlastnosti s budovami na silikátové bázi.
Ve své studii pro britskou vládu vyzdvihl A. Stern naléhavost klimatické ochrany pro stabilitu světového hospodářství – do konce 21. století je třeba omezit emise CO2 o více než 50 %. Větším rizikem pro hospodářský růst a blahobyt nejsou náklady na uplatňování klimatické ochrany, nýbrž přetrvávající nečinnost a nárůst emisí.
Sláma je stejně jako hlína zdravý přírodní materiál, trvanlivý, jestliže je udržován v suchu. Sláma je levný, lokální a obnovitelný zdroj, který se dá lehce vrátit do přírody. Navíc má sláma v zabudovaném stavu vázán CO2, který by se spálením nebo kompostováním uvolnil do ovzduší.
„Nešlo nám o to postavit první pasivní dům,“ vysvětluje architekt. „Chtěli jsme postavit pasivní dům v našich podmínkách, které jsou odlišné od těch v Rakousku či v Německu. Chtěli jsme s našimi projektanty, se slovenskou stavební firmou a s u nás dostupnými materiály a technologiemi uplatnit ověřené principy, splnit kritéria a zásady uznávané v zahraničí a podat o tom zprávu – aby se ti, kteří u nás chtějí stavět pasivní domy (a nezáleží na tom, jestli proto, aby snížili své náklady na bydlení, nebo proto, aby udělali něco pro životní prostředí), mohli inspirovat a poučit z našich zkušeností.“
Rodinný dům v rakouské obci Passail byl zbudován koncem šedesátých let jako masivní cihlová stavba, v té době klasickým způsobem. Prošel generační výměnou uživatelů a mladí stavebníci se rozhodli zrenovovat ho natolik, aby odpovídal co nejširší škále požadavků na moderní bydlení. Mottem jejich prvotních úvah bylo rozšíření domu na přiměřený plošný standard s vysokým stupněm uživatelského komfortu. Přitom však – jak je to v Rakousku velmi časté – mělo jít o stavbu splňující přísná ekologická kritéria se značnou mírou ohleduplnosti k životnímu prostředí.
Tváří v tvář účtům za energie se leckdo zamyslí nad myšlenkou energeticky soběstačného domu. Dům, kam nevedou dráty a potrubí, kde není třeba nikomu za nic platit. Bydlení v prosté chýšce v pustých lesích nebo v kartónové krabici pod mostem zdaleka nejsou pro každého. Spíše budeme chtít dům poskytující dost komfortu i člověku zhýčkanému jednadvacátým stoletím.
Současné technologie umožňují bez větších problémů postavit dům, který je energeticky soběstačný a zároveň poskytuje velmi dobrý komfort. Stavba přitom nemusí být o více jak 10 % dražší než ostatní. Energetická nezávislost se již v blízké budoucnosti může ukázat jako velká výhoda, zejména při dalším růstu cen energií nebo poklesu příjmu domácností. Peníze vynaložené na energetický systém domu jsou pak skutečně dobrou investicí.
