Jana Žejdlíková: Kolaudace je pohlazení po duši

Jak prožíváte, že jste se s firmou přestěhovala do nejvyšší budovy v Praze? Mít kancelář ve stometrové výšce, to může s člověkem zamávat…

My jsme přesídlili z budovy City Empiria, která je také výškovou budovou, byla jsem v podstatě zvyklá na kancelář v mrakodrapu. Jen jednou jedinkrát jsem tam já a moji kolegové pociťovali nepříjemný pocit, a to až takový, že jsme předčasně ukončili zasedání vedení. Bylo to před půldruhým rokem, v době orkánu Kyrill. Budova se tehdy kývala až o devadesát centimetrů. Připadala jsem si jako na lodi v rozbouřeném moři.

Přece jen – vedlejší budova je o něco nižší, nepůsobí tak majestátně. Nemáte při pohledu z okna 26. patra závrať?

Určitě ne. Dokonce jsem si už troufla na balkon. Měla jsem respekt před tou výškou, když jsem se podívala dolů. K zábradlí jsem se přibližovala pomalu. Ale uvnitř budovy se cítím bezpečně. Jistě, není tu ještě vše dokonalé, někdy nefunguje klimatizace nebo vjezd do parkoviště, ale s tím se setkáte u všech nových budov. Musí jim být dán čas. Já se do ní každé ráno těším. Když prší, je mlha, a já přijíždím od Barrandova, její horní část je ponořená v mlze. Nebo brzy po ránu, když je nasvícená, vypadá úžasně.

Jaká byla vaše role v ECM v minulosti a dnes?

Jsem v ECM šestnáct let, od prvního nákupu. Zpočátku jsem celý vývoj společnosti procházela společně s panem Janků, dnes generálním ředitelem. Později se moje role poněkud zúžila a soustředila jsem se na finanční záležitosti, ačkoliv jsem byla stále členkou boardu – širšího vedení. Jako finanční ředitelka jsem měla na starost účetnictví, daně, audity, zodpovídala za Česko, Rusko a Čínu a konsolidaci účetnictví těchto jednotek do jednoho celku v Lucembursku, zároveň jsem zodpovídala za financování jednotlivých projektů od získání bankovního úvěru pro realizaci, přes refinancování, až do jejich odchodu z portfolia ECM. Pod mou kompetenci spadal i fundraising, vydávání bondů a dluhopisů. Práce bylo hodně, byla zodpovědná a velmi náročná. V současnosti se jako šéfka pro Českou republiku znovu vracím k developerskému procesu v celé šíři, včetně výběru lokalit, akvizicím, prodeji či pronájmu.

Která fáze z celého procesu vás baví nejvíc? Doba zrodu – vybírání lokalit a rozhodování, co v daném místě bude stát? Nebo spíš finále?

Jednoznačně kolaudace. Když se podaří dům postavit a klienti jsou spokojeni, to je vždycky pohlazení po duši.

Na kterou realizaci v České republice jste nejvíc hrdá?

Myslím, že na City Tower. Je to vlajková loď naší společnosti. Osm let jsme tuto budovu opečovávali, starali se o ni a myslím, že se nakonec podařila. Velmi zajímavá je i budova hotelu Marriott na letišti Ruzyně nebo hotel Marriott v Plzni.

Nedotýkaly se vás nějak problémy, které se dodnes vyskytují ve stavebnictví – nedodržování termínů, nekvalitní práce apod.?

Samozřejmě než se stavba dokončí, rizik a úskalí je v průběhu té cesty milión. Ale pokud ten byznys chcete dělat dobře, musíte si vybírat kvalitní partnery, ať už mezi generálními dodavateli, nebo mezi bankami. Pokud s ním jste schopni spolupracovat a kvalitně komunikovat, máte nastavenou nějakou linii důvěry a řešíte vše včas, vždy se problémy dají řešit. Nepamatuji si ani, že bychom se za těch šestnáct dvacet projektů, které jsme mohli dokončit a zkolaudovat, museli s někým vážně přít.

Takže tyto české nešvary se vám vyhýbají nebo spíš máte štěstí na partnery v byznysu?

My realizujeme většinou velké projekty, takže už z principu volíme generálního dodavatele, který je zaměřený na takovýto typ staveb a je schopen nám poskytnout dostatečně vysoké garance. Ty nám nemůže poskytnout malý dodavatel, který by neměl kvalitu zaručenou v lidech a v čase. Bez dodavatele s dobrou pojistkou a dobrými bankovními garancemi nejsme schopni ani projekty financovat – všechny podmínky do sebe vzájemně zapadají.

Když mluvíte o pojištění. Jsou pojišťovny ochotny 109metrový objekt jako City Tower pojistit?

Pojišťuje se úplně standardně, hned po začátku rekonstrukce. Je pojištěn proti všem živelným pohromám i proti případnému – ani raději to nechci vyslovit – teroristickému útoku. My jsme měli také po 11. září 2001 trochu obavy, ale myslím, že v Evropě se tento strach tak úplně neprojevil.

Brali jste před začátkem rekonstrukcí v potaz reakce nejbližšího okolí, různé protesty občanských iniciativ?

Odpovím osobním názorem. Bydlím na Praze 5 a Prahu 4 mám ráda, doufám, že se sem někdy vrátím i bydlet. Dvacet let tady stála stavba, která hyzdila pankráckou pláň, chátrala, byla obklopená lešením a lidé ji museli obcházet velkým obloukem. Dokončením City Tower jsme tuto část zpřístupnili. Až vyroste nákupní centrum, lidé si tady budou moci nakoupit, až vznikne park, pobaví se tu i děti a pankrácká pláň konečně ožije. My občanským sdružením velmi nasloucháme, ale ne vždy jsou jejich protesty založené na racionálním základě. Říkám si, co může mít sdružení s občanskou základnou v Děčíně proti mrakodrapu na Pankráci?

Líbí se vám v soukromém životě moderní architektura, nebo dáváte přednost historické?

Osobně preferuji spíš modernější styl, minimalismus. Líbí se mi také funkcionalistické stavby. Dovedu si představit bydlení v ultramoderní budově, ale umím si představit i bydlení na Malé Straně. Spíš záleží na rodinné situaci, je to otázka, v jaké životní etapě se člověk právě nachází. Pro mě s jedním ročním a jedním šestiletým synem je teď důležitý prostor – mít kousek zeleně, moci vyběhnout ven. Ale zároveň i být blízko metra, nemít daleko do práce, být mobilní.

Jak se vám daří skloubit mateřství s prací?

Znamená to tvrdou disciplínu. Naštěstí prarodiče jsou zdraví a hodně pomáhají. Zaměstnavatel moc neřeší, že mám nějaké problémy, v principu se já podřizuji povinnostem, které mám. Na druhé straně, pokud ty povinnosti nejsou odvislé od účasti na mítincích, mohu si vzít práci domů a časově se přizpůsobit. Ovšem povinností cestovat je na mém postu celkem dost. Nejnáročnější pro rodinu je moje cestování mimo republiku, protože bývám pryč několik dní.

Vozíte děti někdy s sebou?

Nikdy jsem děti nepřevážela ani do jeslí, ani k chůvám, lpím na tom, aby byly v domácím prostředí, se svými hračkami. Zatím se to daří. Snažím se pracovat od sedmi od rána, vše důležité zvládnout do devíti hodin, tou dobou je na práci největší klid. Pak následují schůzky, vyřizování… Povinností je mnoho.

Nacházíte čas ještě na nějaký sport nebo jinou aktivitu pro udržení kondice?

Do narození prvního dítěte jsem byla vášnivým golfistou. Po prvním dítěti jsme se s manželem trochu ke golfu vrátili, ale po druhém to už moc nejde. Je nám líto odjet na celý den pryč. Jedeme nanejvýš na drajving (driving range – odpaliště určené pro trénink dlouhých odpalů, pozn. red.). Se starším synem už hrajeme oba dva, respektive jeden z nás, protože ten třetí musí hlídat druhého. Nedá se to moc skloubit, protože každý z nich má odlišný režim. Dostávají se do věku míčových her, takže se snažíme s nimi hrát fotbal, ale být aktivní i jinak, třeba jezdit na kole. Rádi odjíždíme na víkendy. V pátek se zabalíme, volíme rodinu na venkově nebo výlet, ať jsou to lázně, hory, nebo různé stezky. Naposledy jsme se prošli Posázavskou stezkou, ze které jsme byli unešení.

Jistě jste díky cestování z pracovních důvodů celkem poznala i Lucembursko. Můžete srovnat tuto zemi s Českou republikou z hlediska kulturního dědictví?

Je to určitě nesrovnatelné. Lucembursko je malé, hodně komerčně a bankovně zaměřené. Česká republika má spoustu míst s dávnou historií, Praha je město mnoha tváří. Praha s širokým okolím je jednoznačně krásnější než Lucemburk.

Od partnerů ASB

Bilance pilotních projektů FENIX Group je zcela jednoznačná

Technické řešení zaměřené na zvýšení úspor tepla v tepelných napáječích a ve větších dimenzích tepelných sítí

Z genderového hlediska se v oblasti stavitelství či developmentu pohybují spíš muži, alespoň ve vyšším managementu. V ECM jste jediná žena ve vrcholném vedení. Jak vnímáte tuto mužskou převahu v pracovním procesu?

Mám ráda prostředí, ve kterém pracuji, i své kolegy. Necítím tu jakékoliv třenice. Pokud stavíte hezké domy – pěkné produkty, které můžete nabídnout klientům, pak ani nemůžete vnímat nějaké problémy. Jediné místo, kde genderový aspekt pocítíte, je na stavbě. Procházet se po ní v lodičkách není úplně nejlepší nápad.

Jana Žejdlíková (*1970, Benešov),

vdaná, děti Jan (1 rok) a Jakub (6 let)

Vzdělání:
1988 – 1992    Vysoká škola ekonomická
Jazyky:
Angličtina, ruština
Kariéra:
1992 – 1996
ECM, a.s. – členka týmu Private Equity pro střední a východní Evropu
1996 – 2008
ECM Real Estate Investments – finanční ředitelka, členka dozorčích rad
2008
ECM Real Estate Investments – viceprezidentka pro obchodní jednotku Česká republika, členka dozorčích rad

Iva Nachtmannová
Foto: autorka, archiv ECM