Kolektory pod Brnem

4. prosince 2009

Partneři sekce:

V září 2007 byla zahájena další etapa výstavby kolektorů v Brně, konkrétně v blízkosti ulice Koliště. Hlavní částí stavby byla ražba tunelu v hloubce asi 30 m pod povrchem, která trvala půl roku. Druhá část zakázky – nová přístupová šachta – byla vybudována v areálu Tepláren Brno u ulice Špitálka a umožnila napojení na kolektor Radlas.

Obě části projektu rozšířily brněnskou síť primárních hlubinných kolektorů, které slouží zejména k uložení tranzitních inženýrských sítí. Na tyto primární kolektory pak navazuje síť sekundárních kolektorů, jejíž v současnosti poslední, v pořadí již 19. budovanou součástí je stavba kolektorů pod Veselou ulicí a Dominikánským náměstím.

I na této zakázce se podílejí pracovní divize Podzemního stavitelství OHL ŽS, a. s. V Brně tak postupně vyrůstá moderní a funkční infrastruktura, díky níž už v budoucnu nebude nutné při sebemenší opravě inženýrských sítí rozkopávat celé ulice.

Koliště a Teplárna
Nově vybudovaný kolektor umožnil propojení kolektorů Malinovského náměstí a Příkop. Stavba probíhala v prostoru pod parkem Koliště mezi Domem umění a Zemanovou kavárnou. Byla realizována z již dříve vybudované a provozované šachty Š15. Stávající šachta byla odkryta, byla odstraněna část vystrojení ocelovými konstrukcemi a těžní oddělení bylo upraveno tak, aby vyhovovalo předpisům Českého báňského úřadu. Stavba byla prováděna mírně dovrchní ražbou se dvěma mírnými směrovými oblouky. Cílem stavbařů bylo trefit se do již dříve vybudované šachty UŠ2 v blízkosti lávky do IBC. Velmi přesně se to podařilo i díky skvělé práci vlastních geodetů OHL ŽS, a. s., kteří měli na starosti geodetické vedení ražeb.

Limitujícím faktorem výstavby byl zmíněný rozměr těžního oddělení – pouze asi 2 × 3 m. Tomu bylo nutné přizpůsobit zvolenou mechanizaci a způsob odtěžení materiálu. Pro rozpojování horniny na čelbě bylo použito pásové 3,5tunové rypadlo, které muselo být do podzemí spouštěno po částech a teprve na místě ražby zkompletováno. Při ražbě se použila technologie tzv. členěného výrubu, kdy je profil horizontálně rozdělen na dvě části; práce probíhaly na horní lávce v předstihu před spodní dobírkou. To zajišťuje vyšší stabilitu výrubu a současně nižší úroveň deformace ostění tunelu.

K dopravě materiálů v podzemí sloužila stavbařům vodorovná strojní kolejová doprava s důlními vozíky o velikosti 1 m3, pro svislou dopravu užívali zdvihací zařízení uvnitř těžní šachty. Těžním otvorem bylo vytěženo asi 8 000 tun rubaniny, kterou tvořily převážně jíly tvrdé až tuhé konzistence. Opačným směrem, tedy do šachty, bylo dopraveno asi 100 tun oceli a 1 000 tun betonu.

Primární obezdívku stěny tunelu tvoří ocelové výztužné příhradové rámy a stříkaný beton. Sekundární ostění tvoří dno a boční opěry z litého vodostavebního betonu a horní klenba ze stříkaného betonu s příměsí krystalizační přísady zajišťující vodonepropustnost konstrukce. Kolektor byl vybaven ocelovými konstrukcemi, osvětlením a zásuvkovým rozvodem, automatizovaným systémem řízení, provozním rozvodem silnoproudu a vzduchotechnikou. Součástí stavby byly i drobné nadzemní objekty.

Celková délka tunelu činí necelých 190 m a ražený profil kolektoru je asi 20 m². Při pracích byla použita Nová rakouská tunelovací metoda v nepřetržitém provozu 24 hodin denně. V jedné směně pracovalo sedm dělníků a práce postupovaly podle geologických a hydrogeologických podmínek průměrnou rychlostí až 3 m tunelu za den. Celkem na zakázce pracovalo 46 zaměstnanců, z toho 40 dělníků.

Stavbaři vzhledem ke znalosti hydrogeologických poměrů nepředpokládali žádné archeologické nálezy během výstavby. Prostředí, kde byl kolektor ražen, je tvořeno druhohorními usazeninami, tzv. brněnskými tégly, které v sobě ukrývaly pouze pozůstatky ulit z dob, kdy na místě Brna bylo ještě moře.

Souběžně s výstavou kolektoru Koliště pracovaly stavbaři také na šachtě Teplárna. Tam vyrostla kruhová šachta hluboká 17 m o průměru 5 m, prováděná metodou spouštěné studny, a přístupový kolektor dlouhý 30 m.

Během výstavby nebyly způsobeny žádné škody na povrchových objektech, protože se díky šetrnému přístupu pracovníků podařilo minimalizovat vliv stavby na okolí. Brňané v parku na Kolišti asi často ani netušili, že pod místem, kde procházejí, se právě razí tak velká štola.

Veselá – Dominikánské náměstí
Z této zakázky realizovala divize Podzemní stavitelství OHL ŽS, a. s., asi 60 % ražených objektů včetně příslušné části kanalizace a statického zajištění objektů v nadloží prostřednictvím speciálních technologií (trysková injektáž a mikropiloty). Těžní šachta byla umístěna na Dominikánském náměstí při ústí Zámečnické ulice a z ní byl ražen kolektor dlouhý 88 m, který byl napojen na již funkční kolektor Panská, a druhý, 114 m dlouhý kolektor, který se napojuje na stávající kolektor Zámečnická a pokračuje směrem k Nové radnici a do Panenské ulice. Ostění klasicky raženého tubusu kolektoru bylo budováno kombinací výztužných prvků ostění z příhradové výztuže typu ANKRA a tuhé důlní výztuže typu K21 a stříkaného betonu s kari sítí. Podlaha je z litého konstrukčního železobetonu. Pod podlahou kolektoru je uložena kanalizace z kameninového potrubí DN 400. Samotný kolektor je doplněn raženými přípojkami k jednotlivým objektům pro připojení kanalizace a vodovodu, které jsou součástí díla, a montáží chrániček pro budoucí napojení dalších sítí.

Ražený profil kolektoru byl jen 6 až 10 m², což neumožnilo nasazení větší mechanizace. Většina prací byla proto prováděna ručně. Dělníci se střídali na čelbě ve čtyřčlenných skupinách ve dvanáctihodinových směnách v sedmidenních turnusech. Již při úvodních metrech ražby kolektoru narazili dělníci na pozůstatky historických stavebních děl od pozdně středověkého vodovodu a vydřevené studny ze 13. století až po nesrovnatelně mladší konstrukce stávající kanalizační sítě.

Stavbu komplikovalo umístění v centru, kde mohla jezdit jen vozidla o celkové hmotnosti do 6,5 tuny a počet vydaných povolení k vjezdu byl omezen. Skromný byl i prostor určený pro zařízení staveniště. Stavbaři museli během výstavby vyhovět také požadavkům města při organizaci kulturních a společenských akcí včetně omezení nebo přerušení práce. Stejně jako u kolektoru Koliště byl i zde přísně sledován vliv stavby na okolí včetně minimalizace hluku, prašnosti, znečištění okolí a záborů veřejných ploch.