Zbourání Štvanice je chybou
Galerie(1)

Zbourání Štvanice je chybou

O problémech, které s sebou nesou stadiony a multifunkční haly, o pražských sportovištích i kontroverzní kauze Štvanice jsme si povídali s architektem Petrem Durdíkem, odborným asistentem katedry urbanismu a územního plánování ČVUT a předsedou Asociace pro urbanismus a územní plánování.

Když se připravuje projekt velké sportovní (dnes už spíše multifunkční) haly pro tisíce lidí, jaké základní aspekty z hlediska urbanismu je nutné brát v úvahu?
Velká sportovní zařízení jsou specifickým druhem vybavenosti území a mají také specifické nároky na svou polohu, dostupnost a provoz. Jedná se o zařízení s velkou nárazovou kumulací návštěvníků různého zaměření. Multifunkční haly mají, oproti otevřeným sportovním zařízením, výhodu z hlediska hlukové zátěže území, z hlediska nároků na dopravní obsluhu jsou si však oba druhy naprosto rovnocenné. Základním předpokladem pro umístění haly je dostatečná kapacita městské hromadné dopravy, zejména kolejové, která je schopná zachytit špičkový nápor návš­těvníků. Ideálním prostředkem je metro. Multifunkční haly slouží od sportovních zápasů po koncertní nebo jiné kulturní akce, z nichž každá má specifický okruh uživatelů. Zejména u sportovních akcí je třeba počítat s hlasitými projevy fanoušků před i po skončení zápasu. Proto se takové stavby umisťují spíše do území s omezenou nebo minimální bytovou funkcí. Vzhledem k velkému počtu návštěvníků je vždy třeba počítat s dostatečnými rozptylovými plochami před stavbou a dostatečnými koridory pro odchod účastníků akcí.

Jaké zásadní rozdíly například shledáváte v umístění a vlivu provozu Sportovní haly na holešovickém Výstavišti a O2 arény v Libni (obě původně určené pro zimní a halové sporty, v obou se konala mistrovství světa v hokeji)?
Sportovní hala v Holešovicích je podstatně menší než O2 aréna. Její kapacita pro hokejové utkání je přibližně 11,5 tisíce míst (včetně míst k stání), O2 aréna má při uspořádání pro hokej míst 17 tisíc. To se projeví i v návš­těvnické špičce. Sportovní hala v Holešovicích je navázána na tramvajovou dopravu, což je dopravní prostředek méně kapacitní, ale docházková vzdálenost k metru nádraží Holešovice není dramatická, v blízkosti haly je parkoviště. Rozptylný prostor je větší než u O2 arény. Ve Vysočanech je situace podstatně lepší, co se týká navazující vybavenosti (Galerie Harfa), předpokládá se poměrně velká hotelová kapacita, vazba na metro je přímá, v sousedství je parkovací dům. Výhodou je umístění v přestavbovém území a dobrá dopravní dostupnost i pro individuální automobilovou dopravou. Holešovická hala generuje poměrně velkou špičkovou zátěž automobilů do centrální oblasti města.

Existoval, podle Vašeho názoru, nějaký zajímavý urbanistický aspekt (důvod) pro to, aby „přežil“ stadion na Štvanici?
Stadion na Štvanici byla tradiční ledová plocha pro veřejnost, která měla historickou hodnotu a její zbourání je chybou, která umazává urbanistickou paměť místa a genia loci celé Štvanice. Zda a jak bude tato rána zacelena a zda se na ostrově objeví nová kvalita veřejného prostoru, ale asi řeknou více výsledky právě ukončené architektonické soutěže.

Historie i současnost sportovního areálu na pražském Strahově je dostatečně známa. Nicméně – jaké urbanistické klady a zápory má tento areál v současné době? A bylo by možné, teoreticky vzato, na témže místě podobný areál vybudovat dnes?
Otázka Strahova je dlouhodobě diskutována a zdaleka není uzavřena. Tribuny sletového stadionu jsou ve velmi špatném stavu, vnitřní plocha slouží jako tréninková hřiště s dlouhodobým pronájmem. Proběhly úvahy o zbourání stadionu a nahrazení novým, další alternativou bylo vestavět národní fotbalový stadion do sletového (v případě olympiády jako hlavní olympijský), nebo ho nahradit úplně jinou funkcí, zejména bytovou. Úplná likvidace sletového stadionu je ale diskutabilní nejen pro jeho rekordní velikost (největší nefotbalový stadion na světě), ale i z hlediska historie a významu areálu – od roku 2003 je prohlášen kulturní památkou (názory na památkovou ochranu jsou velmi rozporuplné).
Problém Strahova jako špičkového kapacitního sportoviště je ale dopravní obsluha. Celý areál je obsloužen z Břevnova tramvajovou tratí, kde jsou vybudována dvě obratiště, která fungovala nárazově během velkých sportovních akcí. Od těchto obratišť byl další kontakt pouze pěší. Pro posílení obsluhy byla navržena varianta protažení tramvajové trati z obratiště Dlabačov do horní polohy pod sletovým stadionem, znamenalo by to však výrazný zásah do stávajících parkových ploch. Nárazová individuální automobilová doprava by výrazně zatížila území, a i když v současné době je přímá vazba na Strahovský tunel a budovaný tunel Blanka, v této části města rozhodně není žádoucí. Vestavba nového stadionu do sletového by výrazně zatížila složité geologické podloží a sesuvné strahovské svahy. Dalšími neméně problémovými okruhy jsou významná poloha v centru města, těsná blízkost Pražského hradu a další. Z urbanistických hledisek je další posilování kapacitního sportovního zařízení v dané poloze problematické.

TEXT: JAN TESAŘ
FOTO: ARCHIV PETRA DURDÍKA

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.