Tělocvična za betonovými slunolamy

Na novou tělocvičnu čekali studenti pražského Gymnázia Jana Keplera více než třicet let. Přestože se přístavba k funkcionalistické budově navržené podle plánů architektů Mečislava Petrů a Karla Beneše prosazovala složitě, díky vytrvalosti a spolupráci ředitele školy a architektů z ateliéru Sporadical se nakonec podařilo stavbu realizovat. A to ryze současnou, která se přes svoji jednoduchost a syrovost stala kvalitním architektonickým dílem.

Místo, na němž nová tělocvična stojí, má bohatou historii. Při výkopech, které předcházely stavbě nové školy ve třicátých letech minulého století, byly objeveny zbytky renesančního letohrádku říšského místokancléře Jakuba Kurze ze Senftenavy. V tomto domě později bydlel dánský astronom působící na dvoře císaře Rudolfa II. Tycho Brahe a astronom a matematik Jan Kepler. Dům byl zničen během třicetileté války. Vzácný nález stavbu nezastavil, zbytky domu byly překryty železobetonovou deskou, nad níž je dnes částečná parková úprava mezi gymnáziem a tramvajovou zastávkou.

Funkcionalistická budova gymnázia byla dostavena v roce 1932 podle projektu Mečislava Petrů a Karla Beneše. Tvoří ji dvě asymetrická křídla na půdorysu písmene T. Nová tělocvična byla přistavěna ke slepě ukončenému západnímu křídlu s fasádou do Morstadtovy ulice. Jejímu vzniku však předcházelo mnoho let příprav a nenaplněných plánů: „Když jsem na tuto školu nastoupil v roce 1978 jako tělocvikář, byl jsem ohromován informacemi o tom, že se bude stavět nová tělocvična. Netrvalo to ani dvaatřicet let a skutečně stojí,“ říká nynější ředitel gymnázia Jiří Růžička a dodává: „Na otázku, proč se nestavěla, je stejná odpověď jako na cokoliv z této doby. Copak se něco pořádného dotáhlo do konce? Stavěly se pouze vzdušné zámky! Celá věc tehdy dospěla pouze do stadia jakýchsi studií.“

Funkcionalistická nebo funkční?
Cesta k realizované stavbě započala před pěti lety, kdy na projektu přístavby tělocvičny začali pracovat architekti z ateliéru Sporadical. Ti na základě představ klienta – školy – vypracovali návrh, který byl nejprve památkáři odmítnut. „Přístavba tělocvičny se i v současné době prosazovala složitě – jednak jsme v památkové rezervaci, jednak peněz není nazbyt, a především místní památkářka měla úplně jiné představy,“ vysvětluje Jiří Růžička. Požadavky odborníků z oblasti památkové péče totiž počítali s návazností novostavby na funkcionalistickou architekturu budovy školy a její výrazové prvky, hmotu a barevnost tak, aby spolu obě části tvořily jeden celek.

–>–>
Původní projekt s navrženou úpravou průčelí z betonových tvárnic se však nakonec podařilo prosadit: „Po špatných zkušenostech s památkáři jsem nehodlal ustoupit, celá věc tak došla po odvolání do jakéhosi rozhodovacího řízení a komise expertů, kterou má Magistrát hlavního města Prahy k dispozici mimo jiné i pro tyto případy, rozhodla, že stavba bude vypadat tak, jak jsme společně s architektem chtěli: bude odpovídat tomu, že se staví na začátku 21. století, a nebude napodobovat funkcionalismus či cokoliv jiného,“ popisuje peripetie na počátku projektu ředitel Jiří Růžička.

Stavba byla tedy nakonec realizována podle projektu navrženého ateliérem Sporadical, do něhož byly zapracovány připomínky zmíněné komise expertů týkající se rastru fasády, pohledově potlačeného zábradlí na terase a barvy pohledového betonu, blížícího se fasádě stávající budovy školy. Výsledkem je přístavba tělocvičny jednoduchého funkčního tvaru, která vychází z charakteru a barevnosti funkcionalistické budovy, k níž přiléhá. Přirozeně doplňuje komplex gymnázia a uzavírá vnitřní dvůr. Střecha a severní štítová strana navíc postupně porůstá zelení, která přispívá k potlačení objemu stavby.

Sluneční štít
Při navrhování architekti museli brát v úvahu nejen polohu na památkově chráněném území a vztah novostavby k přilehlé funkcionalistické budově z počátku třicátých let, ale také požadavek klienta na dostatečné zastínění vnitřního prostoru tělocvičny. „Na počátku projektu jsme nebyli svázáni žádnými konkrétními požadavky, jediným byla potřeba dostatečného stínění,“ popisuje architekt Jakub Našinec.

„Budovu jsme navrhli betonovou s velkými prosklenými plochami na východní a západní fasádě. Dovnitř se tak dostává přirozené světlo. Aby se však prostor tělocvičny nepřehříval, je fasáda stíněná slunolamy. Budova je ale kalibrovaná na smíšené osvětlení, neboť je velmi obtížné vyvážit stínění a zajištění dostatečného osvětlení,“ dodává architekt. Řešení architektonického týmu z ateliéru Sporadical je tak optimálním výsledkem kompromisu.

Optimální velikost
Další podmínky podoby projektu vyplývaly ze samotné povahy pozemku a z rozměrů přilehlé stávající budovy. Stavební pozemek má dvě výškové úrovně, jeho spodní polovinu zabírá školní hřiště, horní část byla nevyužitá a sloužila pro příležitostné parkování. Přístavba tělocvičny vznikla v horní části, její štítová stěna končí na hraně zatravněného terénního zlomu. Součástí návrhu byla i úprava dvora s doskočištěm, parkovištěm a příjezdovou rampou.

Hmotu tělocvičny tvoří jednoduchý kvádr z pohledového betonu. Barevná kombinace šedých tónů vychází z vertikálního členění stávající budovy, kde nejnižší podlaží, kam nově patří i tělocvična, má povrch fasády z tmavošedého umělého kamene.

Tělocvična má hygienické zázemí, šatny a sklady v původní budově školy a nová budova zahrnuje pouze hřiště v maximální možné velikosti. Půdorysný rozměr haly byl proto navržen pro minimální školní basketbalové hřiště o velikosti 13 × 24 metrů. Pro potřeby školy je toto řešení dostačující, protože její součástí jsou další dvě tělocvičny – víceúčelový a gymnastický sál.

Volba výšky vzešla ze dvou požadavků: „Na střeše tělocvičny jsme chtěli vytvořit terasu s bezbariérovým vstupem z knihovny na úrovni třetího podlaží přilehlé budovy a zároveň jsme museli zachovat světlou výšku danou normami, která je nyní 7,1 metru,“ říká Jakub Našinec.

Zeleň a betonová šeď 
Ani velikost střešní terasy nebyla zvolena náhodně: „Tělocvična má rozpon téměř 17 metrů, nebylo možné ji více zatížit, jako by k tomu došlo v případě návrhu terasy po celé délce střechy, aniž by se musela rozšířit konstrukce,“ vysvětluje architekt. Kolem terasy je osázena extenzivní zeleň, která pomáhá stavbu nejen chránit a izolovat před chladem, ale také vytváří příjemný protiklad k betonové šedi. „Také štítová stěna měla být porostlá zelení, ale zatím jsou tam jen malé rostlinky,“ dodává a zjišťuje na místě stavby Jakub Našinec.

Tělocvičnu ze západní strany stíní vzrostlé stromy a kontakt s okolní zelení zprostředkovávají také okna, zejména ta na východní straně. Velká část východní fasády je prosklená, podlaha haly přechází s minimálním výškovým rozdílem v zelenou plochu. Prostor dvora se tak stává součástí interiéru.
„Celá konstrukce tělocvičny je z prefabrikovaných betonových dílců, takže samotná stavba mohla být poměrně rychle dokončená,“ říká architekt. Nosnou část tvoří skelet založený na pilotách, strop je z předpjatých TT-panelů.

Také nadměrné oslunění a přehřívání podélných fasád je tlumeno rastrem prefabrikovaných pevných slunolamů odlitých z probarvené betonové směsi. Jednotlivé sedmnáctimetrové panely v ploše splývají a v detailu tvoří strukturu, která pro pozorovatele mění vzhled tělocvičny v závislosti na úhlu pohledu a odstupu od budovy. Slunolam uliční fasády je ukotven k obvodové stěně, slunolamy ve dvoře jsou předsazeny před prosklenou stěnou a vytvářejí krytý průchod z šaten na venkovní hřiště.

„Původně jsme vyprojektovali slunolamy subtilnější, ze sklovláknobetonu, ale firma, která je měla vyrobit, nedokázala jejich dodávku realizovat v potřebném termínu. A protože jsme stavbu potřebovali stihnout do září, kdy začíná školní rok, oslovil generální dodavatel jinou firmu. Přistoupili jsme na kompromis, jehož výsledkem jsou o něco mohutnější slunolamy, odlité z kolorovaného tmavě šedého železobetonu, které se staly určujícím prvkem fasády,“ popisuje vznik charakteristického architektonického prvku stavby architekt Jakub Našinec.

Propojující modrá
V interiéru nové haly je dominantním odstínem světle modrá barva, použitá pro sportovní podlahu a akustické obklady stěn. Opět se jedná o barvu užitou také na stávající budově, stejně tak jako probarvený beton na fasádě odpovídá odstínu fasády funkcionalistické části školy.

Obě budovy na sebe navazují v mírně kónickém odklonu, kudy vede vzduchotechnika. Propojuje je bezbariérový vchod modré barvy: „Nová budova vstupuje do té staré modrou barvou, která převládá v interiéru tělocvičny. Je však primárně odvozena z barvy okenních rámů původní budovy,“ upřesňuje Jakub Našinec.
Modrá barva i v interiéru kontrastuje s pohledovým betonem, který zpočátku nebylo snadné prosadit. „Pohledový beton chtěli zástupci investora něčím obložit nebo aspoň natřít barvou; byly obavy, jestli to splňuje normy, ověřovali, jestli je možné pohledový beton použít. Nakonec se jej podařilo prosadit také díky Jiřímu Růžičkovi,“ oceňuje spolupráci s ředitelem školy architekt.

Podle platných norem musely být měkkým obkladem – opět modrým – opatřeny všechny rohy tělocvičny. Akustické panely a stropní akustické obklady z minerální vlny v černé barvě mezi panely, přes které je zavěšena nerezová síť, splňují normy určující míru dozvuku vhodnou pro tělocvičny.

Podle současných trendů
Hala má podlahové vytápění. Podlaha je položena na pružném roštu se sportovní povrchem na bázi PVC. Chlazení instalováno není, optimální teplotu zajišťují slunolamy a elektricky ovládaná otevíratelná okna. Hala je na severní straně opatřena teplotním čidlem na vzduchotechniku, která se sama spouští, když je velký mráz na severní stěně.

Komfortní, bezpečné prostředí a dobře vybavenou basketbalovou halu zatím mnoho škol studentům nenabízí. Potvrzuje to i jeden z autorů stavby Jakub Našinec z ateliéru Sporadical, když při pohledu na skupinku chlapců hrajících florbal říká: „V Česku ještě není mnoho takovýchto tělocvičen a jsem rád, že jsme se na jejím vzniku mohli podílet. Byl to jeden z našich prvních větších projektů, neboť jsme na něm začali pracovat před pěti lety. Nyní konečně stojí a, jak je vidět, i dobře slouží.“

Půdorys

Dostavba tělocvičny Gymnázia Jana Keplera
Architekt: Sporadical
Investor: Odbor městského investora MHMP
Místo: Praha-Hradčany
Projekt: 2005–2008
Realizace: 2009
Náklady: 22 mil. Kč
Generální dodavatel: Konstruktis
Dodavatel prefabrikovaných dílců: Prefa Praha

Kateřina Kotalová
Foto: Daniela Dostálková, Jan Kuděj

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.