Stadion pro rychlobruslaře

Výsledkem spolupráce mezi stuttgartským ateliérem Behnisch Architekten a Pohl Architekten z Erfurtu je stadion v německém městě Inzell na úpatí hory Falkenstein – Max Aicher aréna s kapacitou 7 000 diváků. Stadion dostal cenu za nejlepší sportovní stavbu roku 2011 na Světovém festivalu architektury.

Bavorské město Inzell hostilo mistrovství světa v rychlobruslení v roce 2011. Cílem bylo vytvořit světové soutěžní podmínky požadované na této akci, avšak existující venkovní rychlobruslařská dráha požadavkům nevyhovovala. Architekti navrhli vybudovat vysoce výkonnou inteligentní střešní konstrukci.

Vnitřní prostor je dostatečně flexibilní na mezinárodní soutěže a školení. Dvě stě metrů dlouhá a devadesát metrů široká aréna byla naprojektována bez vnitřních sloupů. Konstrukce stavby má široké rozpětí, závodníci i diváci si tak mohou vychutnat panoramatický výhled na bavorské Alpy. Přes zasklenou fasádu mohou kolemjdoucí snadno nahlédnout do interiéru stadionu a pozorovat každodenní činnosti.

Střecha podobná mraku, která zapadá do horského prostředí
Střecha má přesný klimatický koncept, který zajišťuje optimální energetický, ekonomický a udržitelný provoz ledové dráhy na denní bázi. Na spodní straně střechy je tzv. Low-E membrána, která je natažena pomocí provazů mezi deset metrů vysokými dřevěnými a ocelovými nosníky. Funkcí membrány je odrážet chlad z ledové plochy zpět na trať, a tak udržovat její nízkou teplotu. Zároveň optimalizuje množství propuštěného denního světla, které přivádí na stadion sedmnáct velkých světlíků na severní straně střechy.

Celá střecha stojí jen na 40 železobetonových sloupech. Přehradové vazníky byly předem sestaveny ze dvou polovin, na východní a západní straně tyto poloviny zvedly jeřáby a spojeny byly až ve vzduchu. Laminované dřevěné oblouky byly umístěny nad nimi, vytvořily tak konstrukci na světlíky.

I přidružené provozní budovy byly modernizovány s cílem začlenit je do celkové koncepce arény a jejího optimálního energetického výkonu. Modernizace zahrnula kancelář ředitele stadionu a prostory pro personál, stejně jako prostory na semináře a technické zázemí na údržbu ledové plochy. Hlavní technické zařízení a rozsáhlé šatny jsou diskrétně umístěny pod vstupní halou na úrovni ledové plochy.

Náročný provoz
Kluziště potřebuje mnoho energie na údržbu a je složité poskytnout zároveň i adekvátní ventilaci a pohodlnou pokojovou teplotu soutěžícím a divákům. Téměř polovina celkové potřeby primární energie se používá na chlazení ledu. Velké množství energie je potřebné na sušení vzduchu a zabraňování kondenzaci, která ničí led a dřevěné stavební prvky.

Řešením bylo oddělit přívod vzduchu pro diváky a soutěžící. Jeden systém přivádí suchý vzduch nad led a druhý zabezpečuje čerstvý vzduch publiku. Následně už vydýchaný a ohřátý vzduch přejde do horní části a je odsán ven. Posuvné výústky foukají čerstvý (ne vysušený) vzduch do dutin pod betonovou prefabrikovanou tribunou pro diváky. Odpadové teplo ze stroje, který ochlazuje led, je znovu využíváno na ohřev hlavní tribuny.

Architekti: Behnisch Architekten + Pohl Architekten
Behnisch Architekten tým: Stefan Behnisch Robert Hosle, Andreas Leupold Connie Wust, Wyly Brown, Roxanne Reussa, Andreas Peyker, Jonathan Fahy
Pohl Architekten tým: Göran Pohl, Julia Pohl, Falk Krüger, Anja Klein
Místo stavby: Reichenhaller Straße 79, Inzell, Německo
Klient: Gemeinde Inzell
Rok otevření: 2011
Roční spotřeba energie (na základě simulace) 715 MJ/m2, 47 % využívají chladiče, které tvoří led.
Roční emise uhlíku (předpokládané) 92 kg CO₂/m²
Investiční náklady 4,68 mil. dolarů
Celková plocha 20 750 m2

TEXT: Ing. Alena Benešová
Foto: Behnisch Architekten, Meike Hanson