Stodola jako dům

12. března 2019

Staré stodoly jsou ozdobou každé vesnice – nejen fotografové a architekti si všimli, jak dokonalé mají proporce, jak pěkně sedí v terénu. Tyto prostorné domy bez oken, zato s velkými vraty, jejichž poměrně tenké zdi byly postaveny z kamenů nebo cihel, se zatím jevily pro život jako zcela nevhodné.

Stodoly bývaly součástí venkovského hospodářství, sousedily s chlévy a stájemi, dvorem, zeleninovou zahradou. V této vesnici je původní statek rozdělen silnicí a stodole zbyl jen malý pozemek.

Představa, že by se dala rekonstruovat a dostavět, vznikla poté, kdy její majitelé upustili od stavby v nové čtvrti rodinných domků za Prahou – zjistili, že toto prostředí jim nevyhovuje a raději zkusí najít možnost bydlení v původní zástavbě nějaké blízké vsi.

Majitelé se již léta znají s architektkou Pavlou Burešovou, která po studiích zahájila svoji praxi v ateliéru renomovaného architekta Ladislava Lábuse. Seznámili se při rekonstrukci činžovního domu v Praze na Vinohradech, kde tým architekta Lábuse použil řadu zajímavých skleněných prvků, například transparentní posuvné stěny, skleněná zábradlí na schodišti a podobně. Jako dodavatelé pojezdů i skla měli investoři možnost seznámit se se způsobem práce této skupiny architektů, s jejich názory na řešení prostoru, výběr materiálů a také na poctivost a kvalitu provedení při realizaci samotné.

Dobré vztahy i profesionální kontakty udržovala Pavla Burešová s klienty i později, kdy se odstěhovala do Plzně a začala pracovat samostatně. Nakonec se stali přáteli. Informace o koupi stodoly byla dobrou zprávou především pro ni. A také velkou výzvou.

Nepřehlédnete

REKONSTRUKCE STARÉ STODOLY SVÉPOMOCÍ

Stodola nové majitele okouzlila

K domu vhodnému pro bydlení však měla pořádně daleko – postrádala například obytné místnosti či okna. Hlavní nevýhodou byla nutnost zásadních stavebních úprav: vybudování a odizolování podlahy i zdí, realizace nové střechy a bourání otvorů v masivních kamenných obvodových stěnách. Plusem byl naopak velký vnitřní prostor, který nebyl předem nijak definován, a autorka i majitelé domu tedy měli možnost vytvořit jej zcela po svém, volně a svobodně.

Nakonec se i absence oken ukázala jako výhodná – do velké hmoty stavby bylo možno vložit nová velká okna a rozměrné vikýře zhotovené podle autorského návrhu, které ze staré stodoly vytvořily dům zcela současný.

Otvory původních vrat nový návrh samozřejmě zachovává. Na fasádě obrácené k severu a k silnici vzniklo nové předsunuté zádveří. Zde vedle kovu a skla dominuje oranžová barva. Je to jediné, ale dobře vybrané místo pro tento výrazný akcent, který jako by vás vtahoval a zval dovnitř. Místnost v přízemí je propojena s terénem běžnými dřevěnými palubkami, podkroví se do kraje otevírá okny – obrazy, zarámovanými hlubokými nikami ze světlého dřeva.

Interiér domu je blízký městskému bytu

Autorka samozřejmě ráda využila možnost uplatnit na některých místech krásnou původní zeď z opuky – je však na místě připomenout, že až na obvodové opukové stěny původní stodola zela prázdnotou… Ostatní materiály jsou zvoleny tak, aby se tu dobře bydlelo, aby se snadno udržovaly a aby pocit otevřeného prostoru spíše posílily.

Dispozice je zdánlivě velmi jednoduchá, ve skutečnosti dobře promyšlená. Nosná zeď rozděluje stodolu na dva samostatné byty – ten menší je možno ještě dále upravovat podle přání a okolností. Velký byt má v přízemí jednu prostrannou obytnou místnost s vloženým hranolem s koupelnou a záchodem (stejný hranol se stejnou funkcí se opakuje o patro výš). Ve zdi naproti němu je šatna, komory a spíže, pračka a sušička i úložné prostory.

Vše jako nezbytné zázemí v blízkosti kuchyně, kterou tvoří dva za sebou postavené pracovní pulty. Koupelny a kuchyň můžeme označit za zdařilá designérská díla – i na výběru dlaždic, obkladů a dalších materiálů se shodli všichni zúčastnění.

Nepřehlédnete

REKONSTRUKCE VENKOVSKÉHO DOMU

„Chtěli jsme zachovat celistvou hmotu objektu a vyvážené měřítko. Snad se to podařilo právě díky velkým vloženým oknům, která byla nezbytná pro přirozené osvětlení interiéru, ale zároveň také pro zachování potřebných proporcí,“ říká Pavla Burešová.

Vnější fasády tak nebyly rozbity množstvím menších oken a interiér je řešen jako celek, kde ze společné obytné místnosti vede lehké ocelové schodiště do otevřeného patra s prosklenou podlahou do ložnic a do pracovny.

Schodiště jsou velmi oblíbeným prvkem autorky, téměř vždy je po dohodě s investory řeší atypickým způsobem, podle individuálního návrhu. Má ráda kvalitně provedená, pevná kovová zábradlí. V tomto případě však místo nich uplatnila opět sklo – dva dospělí lidé, kteří v bytě žijí, s touto jednoduchou zábranou vystačí.

Sklo se v domě objevuje neustále, a to i na místech, kde bychom je zrovna nečekali. Skleněné posuvné dveře v přízemí i u horní koupelny, skleněné přepážky u sprchových koutů, skleněné podhledy, nad nimiž je umístěno nepřímé osvětlení, ba i vana je obložena tmavým sklem.

Podlaha je dřevěná, takzvaná průmyslová mozaika, složená z drobných a pevných hranolů. Dřevo bohatě rámuje rovněž všechna velká okna, která tak zevnitř tvoří výklenky, jež nejsou těžkopádné ani příliš masivní, ale rámují výhledy ven a také umožňují posezení na parapetu. Dalším výrazným prvkem je štuková omítka v interiéru.

Střídmá kompozice tvarů a materiálů může v někom vyvolávat dojem strohého chladu. Jenže dům bude postupně zabydlován. Už přibyla svítidla a jistě se objeví další pokojové rostliny, obrazy nebo jiná umělecká díla, knihy.

Ani ve chvíli, kdy se ve stodole ještě nebydlelo a dokončovaly se některé práce, však nepůsobila studeně. Snad je to dáno stářím stavby uprostřed vesnice, která leží mezi loukami, poli a lesy.

Okolní stavení i krajina vstupují dovnitř a v místnosti pak navíc silně a pozitivně působí krásné kamenné zdi, doplněné zcela současnými prvky, vybranými pečlivě a s láskou.

Přízemí: 1 zádveří, 2 hala, 3 šatna, 4 technologie, 5 komora, 6 kuchyň, 7 domácí práce, 8 koupelna, 9 WC, 10 obývací prostor, 11 – 14 samostatná bytová jednotka, 15 a 17 terasa – paluba, 16 a 18 vstup