Rekonstrukce domu: Bílý i barevný okál
Hlavním motem návrhu rekonstrukce domu typu Okál bylo sjednocení nesourodých prvků domu. Často bývá zmiňováno, že okolí měst jsou zaplavována množstvím barevných typových domů.
Architektonická kancelář Pavlíček Hulín architekti však dokázala, že spojení slov „barevný“ a „typový“ nemusí být pejorativní a nemusí znamenat špatný dům. Rekonstrukce domu Okál v Praze je totiž přesným opakem.
V 70. letech přišel do naší země fenomén, který v povědomí lidí zůstává dodnes. Na základě licence zakoupené v Západním Německu se začaly vyrábět a montovat domy Okál. Jednoduchá dřevostavba byla rozumnou cestou ke snu o vlastním rodinném bydlení. Není proto divu, že se jich postavily tisíce a že i dnes jsou běžnou součástí měst a vesnic.
Před úkol takový objekt zrekonstruovat byli roku 2014 postaveni Jiří Pavlíček a Jaroslav Hulín. Omezený rozpočet nedovoloval masivní zásahy, ovšem nepochybně o to větší výzvou se projekt stal. Základní uspořádání zůstalo stejné, v mnohém je i dojem podobný. Na druhou stranu, a to je výsledkem práce architektů, vše nyní odpovídá současné době a jejím předpokladům a očekáváním.
Exteriér si uchoval bílou barvu, ovšem pohledovou vrstvou je dnes jednoduchá omítka. Stejnou barevnost mají i výplně otvorů. Plechová střecha je schválně volena velmi světlá, za silného sluníčka snad ještě zářivější než fasády.
Přes relativně složitou formu objektu se podařilo dosáhnout kompaktního dojmu. Zároveň vše, jak sami architekti poukazují, „sbližuje původně rurální charakter domu s jeho městským okolím.“ Možná by se dalo očekávat, že i interiér naváže stejnou myšlenkou. V podstatě jsou předpoklady naplněny, ale na první pohled se vnitřek domu liší. Architekti chtěli velmi upřímně pracovat s podstatou stavby, a proto se nesnažili jakkoli skrývat, že jde o dřevostavbu.
Všechny vnitřní prostory jsou obloženy borovicovou překližkou, na podlaze jsou pak borovicová prkna, aby došlo k maximálnímu sjednocení povrchů. O to výrazněji pak působí barevné akcenty, které jsou propůjčeny specifickým prostorům.
Kuchyně je absolutně šedá, až na pracovní desku. Šatna je fialová a koupelna červená. Jen sanitární prvky si uchovaly klasickou bílou barvu.
Na začátku bylo napsáno, že „barevný“ a „typový“ není v tomto případě špatně. Proč? Barva je na správných místech, má svou vnitřní logiku a smysl. Nikoho neobtěžuje a navíc napomáhá kvalitě hmoty stavby i jejímu exteriéru.
A typový? Pořád je to Okál, pořád má svou charakteristiku a svého ducha. Ale je osobní, nic nepředstírá a má svou vlastní tvář.
Text: Tomáš Čech – Architektonická platforma POLYCHROME
Foto: Šimon Jiráček
