Lekce historie v noblesním hotelu

V uličkách pražské Malé Strany, mezi Valdštejnskou zahradou a chrámem sv. Tomáše, se skrývá nový pětihvězdičkový hotel The Augustine. Je pojmenován podle svatého Augustina, neboť řeholní řád augustiniánů poskytl hotelu část svých budov. Stýká se tu elegance a neokázalá noblesa se skromností a respektem k historickému dědictví. Architektonické řešení komplexu budov, z nichž nejstarší pochází ze 13. století, vypracoval architektonický ateliér Omicron-K v čele s Martinem Kotíkem.

Hotel The Augustine byl po šesti letech příprav otevřen letos v květnu. „Už od konce 90. let se investoři a developeři snažili tento lukrativní, ale chátrající komplex koupit a spojit pět budov v jeden celek. Během té doby se začalo postupně s rekonstrukcí některých z nich, vznikaly architektonické studie, stoupal zájem investorů,“ říká architekt Martin Kotík o tom, co projektu předcházelo, a doplňuje: „V roce 2003 přišla společnost Waldeck Capital, která nás oslovila, abychom vypracovali projekt.“ Tato firma koupila hotel Blue Key, dohodla se s ministerstvem vnitra na odkoupení dalšího domu a s augustiniány na dlouhodobém pronájmu části kláštera. Po dvou letech vyjednávání tak mohly začít projekční práce.

Augustiniánská minulost
Rozlehlý hotel, který je součástí řetězce Rocco Forte Collection, tvoří soubor šesti objektů. Historie nejstaršího a zároveň největšího z nich se píše už od konce 13. století, kdy byl na tomto místě založen klášter řádu sv. Augustina. Když na počátku husitských válek klášter i s chrámem vyhořel, augustiniáni z Prahy odešli, ale ne natrvalo. V polovině 15. století se vrátili a začala pozvolná obnova – nejprve chrámu. Konvent byl obnovován až ve slohu pozdní renesance na počátku 17. století. Obnova byla završena o několik desetiletí později ve slohu raného baroka a přes různé stavební zásahy v průběhu následujících století zůstal charakter budovy nezměněn.

Od 50. let minulého století byl konvent přestavěn na domov důchodců. Mnichům byl vrácen po roce 1989 v restituci ve velmi špatném stavu. Část kláštera mniši využívají dodnes, druhou část pronajali společnosti Waldeck Capital. Přestože si totiž developer pronajímá od řádu pouze část budov, financuje kompletní renovaci prostor kláštera.

„Rocco Forte nestavějí hotely na zelené louce, rekonstruují staré paláce a historické budovy v centrech velkých měst jako jsou Řím, Berlín, Londýn nebo Paříž. K rekonstrukci navíc vždy přistupují s porozuměním historickým a kulturním souvislostem,“ vysvětluje architekt. Jak dokládá podoba hotelu The Augustine, spíše než s okázalým přepychem je tu luxus spojen s jednoduchostí, precizním provedením a úsilím zachovat specifickou povahu místa a příběhů s ním spojených. Navazuje tak i na augustiniánskou minulost – jednoduchým stylem, klenutými stropy, původními zrenovovanými dveřmi, barevností. Klášterní charakter si zachovávají bíle vymalované široké chodby i jednotlivé pokoje.

Kompromisy a úcta k historii
„Než jsme začali s rekonstrukcí, více než polovina areálu byla prázdná a zanedbaná,“ říká Martin Kotík. Historicky i architektonicky cenné objekty bylo třeba především zachránit a zrenovovat.

Samotné stavbě a rekonstrukci předcházel rozsáhlý archeologický průzkum. Při něm bylo objeveno mnoho historicky hodnotných nálezů, neboť přes pozemek probíhala parkánová zeď směrem k Valdštejnskému paláci. Určité fragmenty navrhovali památkáři buď zakomponovat do stavby – tam by však nebyly přístupné – nebo je přesunout a vystavit. „Rozhodli jsme se pro druhou možnost. Některé fragmenty ale vážily více než čtyři tuny a jeřáb nešlo použít. Postupovali jsme tedy jako ve starověku, když se stavěly pyramidy. Na válcích jsme postupně dva největší fragmenty přesunuli do atria a zahrady,“ vzpomíná Martin Kotík.

Diskuse s odborníky z památkové péče probíhaly i v průběhu stavby. Martin Kotík vyjmenovává příklady vzájemných kompromisů: „Původní prostory v suterénu neměly dostatečnou výšku, navrhovali jsme tedy snížení podlahy. Památkáři namítali, že to jsou podlahy původní, naštěstí sonda prokázala více než metr navážky. Museli jsme však ustoupit v řešení schodiště – v suterénu se určitá část zakonzervovala. Nebylo ani možné využít část podkroví.“ Architekt vzápětí dodává: „Neřešili jsme otázku, zda ustoupit nebo neustoupit, hledali jsme vzájemně reálné řešení. To není fotbalový zápas, ale práce nesoucí odpovědnost k historii a substanci konkrétní architektury.“

V objektech, které nespadaly pod konvent, nebylo odhaleno mnoho cenných prvků, protože se v nich v průběhu minulých století provedly desítky přestaveb.

„Podařilo se nám stavby zjednodušit, očistit od nánosu balastu a přístaveb,“ popisuje Martin Kotík. Jeho návrh respektoval původní půdorys historického komplexu i hodnotné detaily. „Prostory jsme využili s maximálním užitkem. Řešení technického zázemí na minimální ploše a propletení jednotlivých prvků je skoro uměleckým dílem,“ říká architekt a dodává: „Složitější bylo propojení budov, které měly rozdílnou výšku. Spojili jsme je všechny v úrovni druhého podlaží. Obnovovali jsme také některé krovy, vytvoření podkrovních místností si vyžádalo zvednutí střechy jednoho z domů a složitou obnovu prvků původního krovu.“

Při odpočinku v pokojích, večeři v restauraci či procházení chodbami se tak člověk stále setkává s fragmenty odkazujícími k různým historickým etapám, v nichž se odráží evropská kultura. „Složitě jsme přemýšleli nad každým detailem, ale zachránila se spousta prvků – konstrukce, krovy, malované stropy. Investor byl až nečekaně vstřícný,“ uzavírá Martin Kotík.

Preciznost a detail
Design interiérů svěřil provozovatel hotelu Rocco Forte do rukou britského studia RDD pod vedením Olgy Polizzi, designérky a zároveň sestry Rocca Forteho. Ta, jak prozrazuje Martin Kotík, „má cit pro jemné nuance barevných odstínů a lpí na každém detailu.“ A skutečně – v každém pokoji je sladěn nábytek slavné meziválečné éry s pečlivě vybranými barevnými tóny textilu i podlah a dokonce i uměleckými díly – plastikami či kresbami.

Celý areál hotelu The Augustine má 101 pokojů včetně prezidentského apartmá. Unikátní třípatrové apartmá ve věži – Tower Suite – bylo nedávno zařazeno mezi 101 nejluxusnějších apartmá světa americkým časopisem Elite traveler magazine. Design tohoto apartmá i ostatních pokojů je jednoduchý a elegantní. Integruje v sobě historické prvky, jakými jsou dřevěné a malované stropy, kamenné klenby a původní dveře.

V suterénu se nachází fitness centrum, lázně a společenské prostory v blízkosti obnovené grotty, která bývala součástí Valdštejnské zahrady. V přízemí je hala s recepcí, restaurací a konferenčními prostory. Z recepce je přístupná zrenovovaná klášterní zahrada, z hotelu vede také přímý soukromý vchod do kostela sv. Tomáše. Každý z pokojů ve třech patrech je vybaven kubistickým i funkcionalistickým nábytkem a doplňky. Většina z nich je replikami z designérské dílny Modernista, včetně dřevěných židlí od Pavla Janáka a čalouněných lehátek od Adolfa Loose.

V The Brewery Baru, otevřeného na místě proslulého Tomášského pivovaru s kabaretem, jsou židle v kubistickém stylu Vlastislava Hofmana. Další bar se nachází příznačně v bývalém refektáři, které zdobí zrestaurované stropní barokní fresky se čtyřmi archanděly.

Citlivá rekonstrukce augustiniánského kláštera a přilehlých budov dala vzniknout luxusnímu hotelu, který zachránil zchátralé budovy i celý augustiniánský klášter před postupným zánikem. Noblesní a elegantní hotel je zároveň alternativou k luxusu charakterizovaném okázalým dekorem bez osobitého výrazu. Podobné projekty si Praha rozhodně zaslouží.

Kateřina Kotalová
Foto: Archiv Omicron-K

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.