Jurkovičovy Luhačovice

9. května 2008

Jedno z předních míst mezi našimi lázněmi zaujímají největší a nejkrásnější moravské lázně Luhačovice. Jejich architektura je neodmyslitelně spjata se jménem Dušana Sama Jurkoviče, který dal lázním neopakovatelné vzezření a český ráz.

Lázeňství má v Luhačovicích dlouhou tradici. Již v roce 1669 pochopili maďarsko-rakouští šlechtici z rodu Serényi, v jejichž vlastnictví se tamější panství nacházelo, využitelnost pramenů a pozvali k jejich ohodnocení brněnského fyzika a lékaře Jana Hertoda z Todtenfeldu, jenž doporučil vodu k léčení.

Nová etapa v rozvoji lázní se začala psát roku 1902, kdy zakoupila lázně akciová společnost v čele s českým balneologem Františkem Veselým. Ten přizval slovenského architekta Dušana Jurkoviče, který navázal na krajovou architekturu a lázním tak vtiskl neopakovatelné vzezření a český ráz. Bohužel jeho působení v Luhačovicích bylo po necelých třech letech přerušeno, protože vedení akciové společnosti se s Jurkovičovým konceptem neztotožnilo a architekt tak své dílo v Luhačovicích nemohl dokončit. Zatímco tehdejší Jurkovičovy kritiky odnesl čas, dílo Dušana Jurkoviče považují odborníci za jednu z nejvýznamnějších součástí počátků moderní architektury v českých zemích. Jurkovičův přínos tkví zejména v zakomponování lidového stavitelství do moderní architektury.

Stavby vytvořené pro Luhačovice spojují motivy regionální karpatské lidové tvorby s dekorativními principy secese a vlivy anglického hnutí Arts and Crafts. Dušan Jurkovič v Luhačovicích přestavěl nejstarší lázeňský dům a upravil Slováckou búdu. Jeho dílem je i jedna z mála novostaveb – budova Jestřabí, kde Janáček zkomponoval operu Osud, jež se částečně odehrává právě v Luhačovicích. Jurkovič také přestavěl jeden z mlýnů na vodoléčebný ústav. Vedle něj umístil terasové říční lázně vroubené dřevěnými kabinkami. V podobném stylu projektoval i hudební pavilon a inhalatorium.

Jeho nejvýznamnější prací je přestavba tzv. Janova domu, nyní nazývaného Jurkovičův dům, který architekt zamýšlel učinit akcentem celého lázeňského komplexu. Jurkovič zde použil secesně stylizovaných dekorativních prvků spolu s motivy valašské architektury. Z původních dvou traktů vytvořil jediný objekt, který o patro zvýšil. Toto hrázděné patro, které stavbě dominuje, prozrazuje zřetelný rukopis architekta, jímž se tato nadstavba odlišuje od původní budovy.

Dobové pojetí secese se odráží v aplikaci keramického obkladu v přízemí, v užití skleněných tvárnic oblých forem, ve zvlněných nadokenních stříškách i v zakřivených obrysech dřevěné konstrukce posledního patra. Zatímco tato konstrukce je ovlivněna hnutím Arts and Crafts, zářivá barevnost stavby se inspiruje v místní lidové tvorbě.

Pestrobarevné polychromované dřevo zaujme rovněž v interiéru. Jurkovič se nebál sloučit tyto slovanské ohlasy s moderností, představovanou sklobetonovými tvárnicemi.

Je škoda, že řada luhačovických projektů tohoto architekta zůstala jen na papíře.

Dušan Samo Jurkovič
Slovenský architekt narozený v Turej Lúke (1868 – 1947), patří k nejvýznamnějším architektům, kteří v českých zemích působili na přelomu 19. a 20. století. Osobitým způsobem spojoval secesi a další moderní směry s tradicí lidové architektury. Jeho dílo zahrnuje téměř 400 architektonických návrhů, z nichž část nebyla realizována.

Výběr z díla
1895
Národopisná výstava československá v Praze,
Valašská dědina ve spolupráci s architektem Michalem Urbánkem,
1896
Pustevny na Radošti,
1900–1901
Návrhy na stavbu a zařízení vily – letoviska na Rezku u Nového Města nad Metují,
1902–1903
Lázně Luhačovice: Janův dům (dnes Jurkovičův dům), Chaloupka, Vodoléčebný ústav, mlékárna, vila Jestřabí, podklady pro regulační plán Luhačovic,
Svatý Hostýn na Moravě: návrhy na úpravu poutního místa a postavení křížové cesty,
Skalica: stavba a zařízení Spolkového domu,
1906
Luhačovice: realizovaný projekt Slovenské búdy,
Brno – Žabovřesky: stavba a zařízení architektovy vlastní rodinné vily,
1909
Molitorov: návrhy na přestavbu zámku J. Veselého, realizované v roce 1910,
Nové Město nad Metují: realizované návrhy na přestavbu zámku J. Bartoně,
Boskovice: městská elektrárna,
1911
Přestavba zámku C. Bartoně ve Zbraslavi u Prahy,
1916–1918
Návrhy vojenských hřbitovů a památníků,
1923–1924
Stavba evangelického kostela, fary a školy v Ružomberku (spolupráce – architekt Jan Pacl),
1927
Mohyla generála dr. M. R. Štefánika na Bradle (spolupráce – architekt Jan Pacl), realizovaná v roce 1928,
1936
Přestavba budovy pro filiálku Pražské spořitelny ve Spišské Nové Vsi.

Lubomír Linhart, Lidmila Ziková
Foto: Lubomír Linhart, archiv společnosti Lázně Luhačovice

Literatura:
Felix Haas, Architektura 20. století, SPN Praha 1978
Architektura luhačovických lázní, Petr Všetečka, Věra Kučová, web společnosti Lázně Luhačovice, a.s.