asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví
Partneři kategorie

Pro jakou veřejnost se stavějí nové budovy?

31.07.2017

Veřejné budovy ovlivňují veřejný prostor a obráceně. Tento vztah někdy probíhá zvolna a nepostřehnutelně, jindy velmi bouřlivě a veřejně. Zejména v těch případech, kdy změny postupují za pomoci rekonstrukcí a nahrazování původní zástavby. Otázkou je, zda nové projekty povedou ke zlepšení veřejného prostoru, jeho revitalizaci, nebo k jeho degradaci.

Ostravskou Stodolní ulici a její bezprostřední okolí skupina agilních excentriků během několika let proměnila v nejveselejší a nejproslulejší městskou čtvrť ve střední Evropě. Podobný proces se úmyslně nebo jen shodou okolností snaží rozhýbat i Krymská ulice v pražských Vršovicích, podporována nedalekou Prolukou, travnatým paloukem mezi činžovními domy, jenž několik posledních let sloužil jako expozice výtvarného umění pod širým nebem a kterému nedávno utnul tipec jeho nový soukromý vlastník. V obou případech původní prostor ožil novým využitím původní zástavby, s materiálními prostředky zpravidla skromnými.

Jindy proměny veřejného prostoru naberou podoby velmi bouřlivé. Bylo tomu tak při projektování a výstavbě multifunkční budovy Quadrio v proluce vedle obchodního domu Máj ve Spálené ulici Praze 1, nebo při likvidaci domu na nároží Opletalovy ulice a Václavského náměstí a snahou o jeho nahrazení novostavbou Květinový dům, rovněž v Praze 1. Demolice původního neorenesančního domu znehodnoceného již ve 20. letech minulého století přestavbou a zpurizováním fasády byla započata v polovině dubna. James Woolf, předseda představenstva developera Flow East, který o realizaci Květinového domu usiluje, je přesvědčený, že prostředí ovlivňuje veřejnou toleranci trestné činnosti. „Nacházejí-li se na nejdůležitějším veřejném prostoru v Praze zaostalé a chátrající budovy, jako je naše budova v Opletalově ulici, není divu, že přitahuje nežádoucí osoby. Pevně věřím, že Václavské náměstí si zaslouží něco lepšího a stejně tak i Pražané. Květinový dům vyšle jasný signál těmto lidem: nejste zde již více vítáni.“


Odpůrci projektu tvrdí, že původní dům byl kvalitní, architektonicky hodnotný a měl být památkové chráněn. Nová stavba je pro Václavské náměstí nevhodná a trvale poškodí urbanistický ráz místa i jeho okolí, jež je součástí městské památkové rezervace. Spor se hrotí od roku 2011, kdy byla vizualizace Květinového domu od architektonického studia Taylor Chapman prvně zveřejněna, ale developer na projektu pracuje již 12 let. Započetím demolice sporného domu byla diskuse ukončena, ale argumenty odpůrců i zastánců novostavby zůstávají relevantní. V prvním případně například v tom, že dům byl architektonicky kvalitní, velmi dobře zapadal do kontextu a že není záruka, že novostavba bude alespoň stejně dobrá a stylově funkční. Skutečně, nejméně za posledních 30 let v Praze nevznikla žádná nová stavba, která by se vyrovnala těm, jež existují v historickém městském jádru. Flow East naopak tvrdí, že původní dům byl svou dispozicí nevhodný k ekonomickému využití a byl již tolikrát přestavován, že další rekonstrukci by již „neunesl“. Navrátit mu původní nebo udělit jinou funkci nebylo možné. Přilehlé domy a dvory v Opletalově ulici jsou již na nové záměry developera přestavovány, resp. byly demolovány a postaví se nové. Tento na rohu Václavského náměstí mu do záměrů nepasoval, a tak aby celá akce nepozbyla smyslu, musí ustoupit. Je to logické, pochopitelné, ale Flow East to takhle zatím neřekl. Pozastavme se však u jeho argumentu revitalizace Václavského náměstí prostřednictvím Květinového domu. Nejsem přesvědčen, že by původní budova za chátrání kdysi velmi cenného společensko-obchodního centra Prahy mohla, podobně, jako za to nemohou stánky s pečenými klobásami. Neradno však nad tím ani mávnout rukou jako nad plytkým PR. James Woolf by si to ani vzhledem k jeho vztahu k Praze a dosavadním aktivitám v ní nezasloužil.

Probuzené emoce
Revitalizace, obecně navrácení společenského ruchu, oživení, se všeo­becně odehrává spontánně nebo cílevědomě v místech, která kdysi prosperovala a nyní z nejrůznějších důvodů chátrají. Týkají se zpravidla jednotlivých staveb nebo menších urbanistických celků: skupiny staveb, ulice, náměstí, areálu továrny či skladů a podobně. V našem případě jde o jedno z městských center, které mívalo svůj genius loci, společenskou úlohu i důležitost, své zvláštnosti i mimořádnou vitalitu. Přibližně v polovině 80. let ji začalo ztrácet. Přestalo lákat lidi k setkáváním a procházkám, přestalo zajímat obchodníky, investory, turisty. Klesající ceny zanedbaných budov a snižování nájmů uvolnily prostor aktivitám a populaci, které místu nesvědčí. Proces podobný Václavskému náměstí může končit tím, že z někdejší fungující a živoucí městské lokality se stává brownfield. Zároveň se tak ale otevírá cesta k revitalizaci. Zanedbaná místa mohou některým podnikatelům, obchodníkům nebo developerům z nejrůznějších důvodů naopak připadat atraktivní: nízkou cenou pozemků, polohou apod.

Podobný jev není zdaleka ojedinělý ani u nás, ani v Evropě, jak dokazují třeba ostravská Stodolní, Dolní oblast Vítkovic, Ráj chmele v Žatci, brněnská Vaňkovka či třeba londýnské doky nebo Berlínská zeď.

„Zkulturnění a zatraktivnění prostorů centrálního města s sebou přináší obměnu složení populace, znovu přivádí turisty a návštěvníky, a také nové rezidenty z vyšší příjmové skupiny a zaměstnance, kteří přišli využít zde nově vzniklých pracovních příležitostí (nově vytvořených nebo sem přesunutých),“ píše Zuzana Mrhačová z Masarykovy univerzity v Brně ve své diplomové práci, v níž analyzuje revitalizační proces. „Cílem městských revitalizací je vytvoření vzrušující, zajímavé, aktivní až pulzující oblasti města, která vytvoří pracovní místa a návštěvníkům nabídne dostatek služeb, zboží a rekreaci během dne i noci.“

Revitalizace je vždy spojena se stavebními úpravami daného území. Budovy se rekonstruují, nebo odstraňují a staví se nové. Mění se jejich funkce. Dochází k úpravám veřejného prostoru souběžně se změnou funkce celého dotčeného místa. Důsledkem je změna složení místní populace jako odezva na jiný (vyšší a dražší) standard bydlení, jinou obchodní síť a nové poskytované služby. Převládající tendencí je komercionalizace městského centra. „Hlavními způsoby komercionalizace jsou nahrazení bydlení, nekomerčních a méně výnosných aktivit progresivními komerčními funkcemi v rámci stávající zástavby, demolice existujících budov zahrnující vymístění původních uživatelů a jejich nahrazení novými, objemnějšími a vyššími budovami užívanými progresivními komerčními funkcemi a zástavba proluk a volných pozemků novými komerčními projekty,“ píše sociální geograf Luděk Sýkora ve své stati Gentrifikace: měnící se tvář vnitřních měst. Mimo to komercionalizace může značně narušit a pozměnit dosavadní vzhled a atmosféru městského jádra.

Přestavba je jednou zvláštní formou revitalizace. Při ní jsou staré budovy, nebo rovnou celé bloky budov demolovány a následně nahrazeny výstavbou novou. Tyto budovy jsou k přestavbě vybírány často pro svůj technický stav, který již vylučuje jiné možnosti obnovy. Tento způsob revitalizace může narážet na protesty způsobené obavou ze změny charakteru oblasti a jejího vnímání. Například pokud se jedná o budovy s význačným architektonickým nebo historickým kapitálem. „Revitalizace města nemění pouze fyzickou stránku městského prostředí, ale také přetváří image města, způsoby, jakými je vnímané a zkoušené, a přetváří také psychologické a emoční vztahy mezi člověkem a městskými prostory,“ upozorňují američtí geografové H. Holocomb a Robert A. Beauregard ve své studii o revitalizaci měst.

Nutné a přirozené
Není to zdaleka poprvé v dějinách Václavského náměstí, kdy toto místo mění svůj vzhled, funkci, charakter. Náměstí založil roku 1348 císař Karel IV jako centrum Nového Města Pražského a účelem bylo soustředit zde obchod s koňmi. Má tvar úzkého obdélníku dlouhého 680 metrů. Od jihovýchodu, kde jej ohraničovalo městské opevnění s Koňskou branou, se mírně svažuje k Můstku. Jeho středem protékal Vinohradský potok, který na Můstku ústil do malého rybníka. V roce 1875 byly městské hradby i s Koňskou bránou strženy. Namísto nich zde bylo vztyčeno Národní muzeum, dominanta náměstí od architekta Josefa Schulze. Veřejný prostor, jímž už tehdy náměstí bylo, obdržel do svého čela výsostně veřejnou budovu, jež byla slavnostně otevřena v roce 1890. Stavba budovy, určená pro využívání soukromou Společností Muzea Království českého, byla financována českým sněmem jako reprezentantem Země české a řízena zemským výborem. Počátkem 90. let 19. století bylo okolí budovy upraveno na veřejný park, dnešní Čelakovského sady. Charakteristický jezdecký pomník sv. Václava měl být podle Schulzova plánu umístěn na muzejní rampu. Architekt Josef Hlávka však prosadil svou ideu, aby pomník stanul samostatně na Václavském náměstí. Monumentální bronzový pomník od Josefa Václava Myslbeka byl odhalen roku 1913 a zcela dokončen roku 1922. Žulový sokl, který již na schodišti rampy pro sochu sv. Václava stál, byl odstraněn a nahrazen schody v dubnu 1898. Místo pod sochou se stalo oblíbeným místem setkání a srazů lidí všech generací, ale také manifestací, veřejných vystoupení a politických střetů.
Další významnou budovou v „horním“ konci Václavského náměstí byl Dům potravin, tvořící nároží náměstí a Washingtonovy ulice (č.p. 813). Dům byl postaven v 50. letech na místě budovy zasažené na konci války při bombardování. Stalo se z něj slavné, velmi navštěvované gurmánské centrum, kde se i v obecném socialistickém nedostatku daly opatřit kvalitní a velmi dobré potraviny v obdivuhodném výběru. V roce 2013 byl objekt kompletně rekonstruován a dnes v něm sídlí restaurace McDonald‘s a supermarket Albert.

Po severní straně Národního muzea ústí na náměstí Vinohradská ulice, na jejíž protilehlé straně, v sousedství historické budovy Státní opery (dříve Smetanova divadla; otevřeno v roce 1888 jako Nové německé divadlo) bylo postaveno sídlo Federálního shromáždění. Budova podle návrhu Karla Pragera, Jiřího Kadeřábka a Jiřího Albrechta byla přestavěna na prvorepublikovou budovu tehdejší Pražské burzy. Dnes je součástí Národního muzea. Neorokoková budova Státní opery je považována za nejhezčí divadelní budovu v Evropě. Budovu bývalého Federálního shromáždění vyhlásili v roce 2013 čtenáři zpravodajského serveru iDnes za nejošklivější dům v republice. A všechny tři i se Schulzovým Národním muzeem jsou prohlášeny za kulturní památky.

Tyto detaily jsou důležité pro pochopení procesu, jak se ze živoucího metropolitního bulváru stalo zanedbané místo a jak by mohla probíhat jeho revitalizace. V roce 1980 byla dokončena Severojižní magistrála od Jižního Města, Nuselského mostu až k Hlávkovu mostu. Národní muzeum, Federální shromáždění i historickou secesní budovu Hlavního nádraží oddělila nekompromisně od zbytku hlavního města. Tyto objekty se ocitly mezi jízdními pruhy dálniční komunikace, po níž v současné době projede až 100 tisíc aut denně. Povrchová doprava v podélném směru na Václavském náměstí neexistuje, pěší přístup z frekventované Vinohradské ulice je pouze nevlídným podzemím. Hlavní vchod Národního muzea je z Václavského náměstí nepřístupný, budova muzea i přilehlý park jsou odděleny od památníku sv. Václava. Přestože bývalé Federální shromáždění je dnes součástí Národního muzea, s historickou budovou nemá povrchové přímé spojení, a tak to i zůstane. Do Státní opery už se nelze dostat ani metrem, pouze z dálnice nebo podchodem. Z Václavského náměstí je dnes slepá ulice, bulvár bez pointy, nádoba bez dna.

Když rekonstrukce není revitalizace
Klíčové veřejné budovy Václavského náměstí jsou nyní, všechny současně, v rekonstrukci. Kromě bývalého Federálního shromáždění si zachovají své funkce. Národní muzeum zůstane muzeem, Státní opera operním divadlem. Federální shromáždění změní funkci již potřetí (po rozpadu československé federace zde krátce sídlila rozhlasová stanice Radio Svobodná Evropa). Rekonstrukce přizpůsobí budovy novým potřebám v nich působících institucí, přinesou do nich nejmodernější technologie, vyřeší mnohé prostorové tísně a zároveň budou restaurovány historicky cenné části staveb i interiérů. Ani jeden rekonstrukční projekt neuvažuje o změně vedení severojižní magistrály. Bývalé Federální shromáždění bude s historickým Národním muzeem propojeno tunelem, již byl vyhlouben.

Projekt na revitalizaci Václavského náměstí zatím neexistuje. Jen několik nápadů a návrhů, jak se v horní části zbavit magistrály, zda znovu zavést povrchovou veřejnou dopravu v podélném směru, jak upravit individuální automobilovou dopravu. Květinový dům přináší na náměstí novou funkci – administrativní centrum – v komercionalizovaném měřítku. Co tím může změnit na stavu Václavského náměstí? Jak dlouho zůstane ve snahách o revitalizaci náměstí osamocen?

Jen nedaleko od Koňského trhu se nacházel Kurný trh, dnes Jungmannovo náměstí. Místo přívětivé, bez překážek přístupné a živoucí, počátek pěší zóny známé jako Zlatý kříž. V tomto prostoru se nacházejí administrativní budovy Astra a Euro. První z nich je původem funkcionalistická stavba z let 1925 až 1927, známá jako Lind­tův dům, přestavěný v roce 2011. Druhý jmenovaný je novostavbou z roku 2011. Partery obou staveb jsou veřejně přístupné, jsou zde maloobchodní prostory. Těmito bezproblémovými projekty však revitalizace končí. Už téměř za rohem v Jungmannově ulici stojí Škodův palác, donedávna využívaný Magistrátem hl. m. Prahy pro styk s veřejností. Postavil jej v roce 1927 v kubistickém stylu architekt Pavel Janák, jenž byl rovněž autorem sousedního paláce Adria. Je zde 28 tis. m2 kancelářských ploch. Nyní je prázdný. Loni architektka Eva Jiřičná dostala za úkol vytvořit vizi, jak by měl být tento palác proměněn v inspirující a přívětivý moderní prostor s obchody a kancelářemi. Bývalý úřad se nemá změnit na modernizovaný úřad, ale na administrativní, kancelářskou budovu pro podstatně jiný charakter práce.

Zadní trakt Škodova paláce ústil do proluky mezi obchodním domem Máj a Spálenou ulicí. Bývaly zde stánky drobných prodejců a dalo se mezi nimi potulovat předtím, než člověk vstoupil do stanice metra Národní třída. Proluku vyplnil administrativní objekt Quadrio. V přízemí jsou kavárna, restaurace a do Spálené ulice obrácených několik obchodů, těsně sousedících se zcela otevřeným vstupem do parteru obchodního domu Máj. Zbytek proluky je vydlážděný, zkultivovaný, bez jediné lavičky či místa pro odpočinek a není tedy důvod tam chodit. Masa Quadria toto místo ostatně spolehlivě izoluje od přelidněných tramvajových zastávek ve Spálené ulici. Jak bude Škodův palác korespondovat s Quadriem a s prostorem mezi nimi?

Bez výrazného vlivu na své okolí je zatím i velkorysý administrativní projekt Florentinum, jenž vznikl mezi ulicemi Na příkopech a Na Florenci na místě redakcí deníku Rudé právo. Naproti Florentinu v ulici Na Florenci je kolejiště Masarykova nádraží, nyní odkryté po asanaci nádražních budov. Developer Penta slibuje, že zde postaví novou administrativní, obchodní a rezidenční čtvrť. K revitalizaci je tedy zatím ještě daleko. Sousedící čtvrť Karlín prošla revitalizací za velmi zvláštních okolností. Zde se od počátku hovořilo o nutnosti změnit kdysi průmyslovou oblast na moderní administrativní a obchodní zónu. Změna složení obyvatelstva přitom byla chápána jako samozřejmost. To se do značné míry a za nemalých kompromisů architektonicko-urbanistických podařilo. Ve frontě mezi Rohanským nábřežím a Vltavou byly zbudovány moderní kancelářské domy, které efektivně oddělily Karlín od řeky a přilehlé relaxační zóny. Památkově cenné tovární objekty byly přestavěny k novým účelům metodou fasádismu (např. Korzo Karlín). Dnes je Karlín příjemným a klidným místem k bydlení a k revitalizaci má slušně nakročeno. Záměrům investorů výrazně pomohly povodně v roce 2002, které obměnu funkcí původních objektů, rekonstrukce a výměnu populace výrazně urychlily. Tuto metodu však nelze doporučit jako obecné řešení tak rozsáhlých území.

Staré město zestárlo
Na svou revitalizaci stále čeká Staré město. Obnovené nejfrekventovanější turistické trasy (Celetná, Staroměstské náměstí, Karlova, Kaprova, Husova ulice, Betlémské náměstí, dvůr Ungelt) mohou vytvořit zdání, že je zde vše v pořádku. Ulice a prostranství jsou plná zahraničních turistů, nadšeně obdivujících středověkou a barokní zástavbu. Veřejně přístupné partery domů jsou obsazeny obchůdky, restauracemi a bary. Avšak skutečná nabídka zboží a služeb je jednostranně zaměřená právě a jen na tyto turisty. Trvalé bydlení zde vůbec není jednoduché. Po setmění se ukazuje, že za veselou komercionalizací historického centra se skrývá jeho chátrání. Kráčí-li návštěvník jinými než nejznámějšími ulicemi, pokud se mu podaří do nich vkročit skrze bariéru zaparkovaných aut, mnoho dalších chodců zde nepotká.

Revitaliazce gentrifikací zřejmě vyčerpala své dosavadní síly a přestavby a nová zástavba, která je v historickém jádru z podstaty věci jen velmi omezená a obtížná, nový puls nepřinesla.

Se zajímavým projektem přišel Magistrát hlavního města Prahy a Institut plánování a rozvoje (IPR). V bloku historických domů v těsném sousedství Staroměstské radnice a Staroměstského náměstí (domy U Zlatého prstenu a U Minuty) loni Praha zřídila kreativní klastr. Domy patří městu a od roku 2006, kdy se magistrátní úředníci přestěhovali do Škodova paláce, byly prázdné a nevyužité. Nyní fungují jako centrum vzdělávání, kultury a kreativity. S využitím domů si město dlouho nevědělo rady. Existoval projekt na rekonstrukci objektů na luxusní byty, ten ale magistrát zamítl. Nyní sem mohou lidé chodit pracovat, vzdělávat se, navštěvovat přednášky, zapojovat se do komunitních projektů či jednoduše jen relaxovat. Už dříve využívalo hlavní město částečně prázdné prostory v radničních domech pro tuto činnost. Vedle nepravidelných jednorázových akcí typů Designblok či Famufest využívají část bloku také Umělecko-průmyslové muzeum a Skautský institut.
Projekt kulturního klastru vychází ze závěrů nového Strategického plánu sestaveného IPR. Ten ve své analýze poukazuje na skutečnost, že Praha nedostatečně využívá svůj kulturní a kreativní potenciál. Projekt radničních domů zprostředkoval nabídku služby, která v historickém centru chyběla. Bonusem je, že domy nebylo ani nutné zvláště upravovat. Jde nyní o to, jak a kým bude nabídka přijata a jak se aktivity z klastru budou šířit dál územím staré Prahy. Podobný kreativní klastr například vznikl v Budapešti na místě bývalého autobusového nádraží. V Amsterodamu byl vybudován v dosloužilých docích. Ne nepodobné aktivity probíhají v Plzni ve starém depu městského dopravního podniku.

Není reálné ani žádoucí komercionalizaci historického jádra zastavit. Jde o to ji regulovat a vytvořit protiváhu, dát prostor aktivitám kulturním a občanským. Budou vznikat jednotlivé velké stavby, ať už rekonstrukce nebo novostavby. Otázkou zůstává, k jakému účelu a jakým lidem budou vyhovovat, jakým směrem bude revitalizace postupovat. Charakter práce v kancelářích se mění. Už se neúřaduje, ale provozuje se zde tvůrčí činnost. Mění se i způsob, jakým se provozuje. Tiché kanceláře nejprve ustoupily konceptům open-space, nyní sdíleným pracovním místům s relaxačními zónami, coworkingu, práci z domova. Bydliště a pracoviště začínají na sobě záviset až splývat. O práci se ucházejí lidé zvyklí takto žít, pracovat, bydlet. Postupně osidlují naše města, včetně jejich historických center.


Text: JAN TESAŘ
Foto: Shutterstock

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB 3/2017.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media