Manifest na střeše
Architekt Petr Hájek prokázal skutečnou vytrvalost v prosazování nových architektonických konceptů. Byt ve střešních partiích domu na pražské Letné je v chráněné zóně památkové rezervace, ale nijak nenarušuje panorama Starého Města. Přesto trvalo déle než rok přesvědčit památkáře, aby se stavbou souhlasili. Dům se postupně stal manifestem snah prolomit neúnavnou, a přitom velmi výběrovou tendenci magistrátu konzervovat Prahu v minulosti.
Při prvních jednáních s památkáři jejich odmítavé stanovisko znělo: Nelíbí se nám moderní architektura na takovémhle místě. Postupně strany dospěly ve vzájemném dialogu do stadia, že moderní architektura ano, ale musí zůstat čitelná figura domu. „Sklon střechy do dvora je tak strmý, že pokud bych střechu ponechal v původní podobě, malá podchodná výška by zabránila využít až třetinu půdorysu. Navíc jsem půdu od počátku vnímal spíše jako stavební parcelu než jako podkroví pro vestavbu. Snažil jsem se proto „pozemek“ využít co nejefektivněji. Odstranil jsem většinu krovu a na střechu postavil rovnoběžně s hřebenem nový dům. To památkáři odmítli a požadovali zachovat čitelnost střešní krajiny. Tak vznikl konečný návrh kovových kontejnerů vklíněných do původní střechy,“ říká Petr Hájek.
Architekt připouští, že omezení, které mu úředníci stanovili, nakonec jeho návrh posunulo k lepšímu řešení, než navrhoval původně. Co Petru Hájkovi vadilo, byla neúměrně dlouhá doba, jakou trvala komunikace s památkovou péčí. Většina běžných investorů by se asi s takovou perspektivou vyjednávání nesmířila, svoje plány by vzdala a přišla tak o velkou část podlahové plochy; anebo by byt prodala a hledala jiné bydlení. „Já jsem si ten čas vyhradil, protože jsem měl jasnou vizi, která mi stála za vynaložené peníze a starosti. Chtěl jsem ukázat, že je reálné v historické Praze využít už zastavěného pozemku a postavit dům na domě. Spojit kvalitu bydlení za městem a výhody bydlení v centru,“ vysvětluje architekt.
Chladný kov, teplé barvy
Jak vypadá dům-manifest? Jde o koncept „kontejnerů“: několika od sebe oddělitelných a funkčně odlišných prostorů, zčásti v loftovém provedení. Uzavírání jednotlivých prostor se děje prostřednictvím kovových skládacích stěn, které po zaklapnutí izolují také zvukově. Znamená to větší soukromí pro obyvatele domácnosti, kteří vyznávají odlišné formy odpočinku. Kovové stěny koncepčně navazují také na titanzinkové oplechování fasády.
Z původního krovu zůstaly krokve nahrazené jen v úsecích, které byly poškozeny vlhkostí. Trámy zůstaly odhalené, nikoli zabalené do sádrokartonu, jak bývá zvykem v podkrovních bytech. Jedna z obvodových stěn byla zbavena omítky, ostatní místnosti jsou omítnuté, aby bylo dodrženo jejich barevné odlišení.
Největší obývací pokoj s kuchyňským koutem je kompletně v šedé barvě včetně pryžové podlahové krytiny. Ložnice jsou sytě modré, koupelna a toaleta kompletně sytě žluté až oranžové, a to dokonce včetně umyvadel a hranaté vany. Koupelna je přirozeně osvětlena oknem směřujícím do světlíku. Projevuje se zde zřetelná důslednost autora a cit pro detail, přestože sám zdůrazňuje, že primárně mu šlo o architektonický koncept a ne o kreace na poli designu; volil levné a dostupné materiály.
Žebřík k výhledům
První podlaží tvoří pracovna s psacím stolem, opět je uzavíratelná do plechových skládacích stěn s dveřním otvorem a od dolních prostor ji oddělují také prosklené stěny. Pracovna je součástí loftového kvádru, vstup do ní je možný z jídelny po ocelovém schodišti. V druhé části, umístěné zčásti pod sedlovou střechou je ložnice a vchod na malou terasu, která je položena na původní střeše. Prkenná terasa je jen vstupní platformou do výšin – vede z ní žebřík na plochou střechu kontejneru. Ta je upravena jako pochozí a skýtá výhled na Letnou, až k Hradčanům.
Díky ocelovým stěnám a schodišti působí byt až industriálním dojmem. Ten ovšem narušuje využití výrazných barevných nátěrů v zázemí a ložnici, stejně jako odhalené dřevěné trámy. Byt proto nedělá dojem studeného strohého místa – naopak. Svou roli v celkovém dojmu návštěvníka bezesporu hraje dostatek světla, které díky velkorysým oknům dopadá na obě strany kontejneru. Okna jsou vsazená napevno, jen směrem do dvora je jedna úzká část otvíratelná. Druhý kvádr se stejným konceptem je oddělený byt, který obývá příbuzný architekta.
Solární zisky budou v létě vysoké, instalovat klimatizaci Petr Hájek odmítá. Jaký je dojem autora po půl roce bydlení? „Máme nadstandardní izolaci, okna kryjí vnější kovové žaluzie, které se automaticky zatáhnou, když svítí v létě slunce. Pokud by nám i přesto bylo horko, dá se využít tah studeného vzduchu z dolních partií domu a větrat otevřením dveří. V létě mi nepřipadalo, že by tu bylo nějak nesnesitelné klima. V zimě je tomu naopak; žaluzie se otevřou a slunce prostor vyhřívá. Jsme tak na třetině běžných nákladů za vytápění,“ konstatuje Petr Hájek.
Skanzen pro turisty
Architekt je přesvědčen, že podobné nástavby domů na domě by mohly být v centrální Praze tématem i pro další investory, pokud budou nastavena jasná pravidla jejich povolování. Jak je totiž zřejmé z výstavby na Václavském náměstí nebo Náměstí Republiky, síla kapitálu dovede usměrnit památkovou péči mnohem svižnějším tempem (známé jsou případy historických domů, z nichž zůstane pouze fasáda do ulice a za ní vznikne novostavba).
Od partnerů ASB
„Dovedu si představit nástavby jiné funkce, například kina, obchody nebo školky,“ naznačuje své vize. Byl by tak posílen komunitní či společenský život v každé čtvrti. Využití těchto střešních parcel v centrech velkých měst, kde ceny pozemků neklesají ani navzdory krizi, považuje architekt za racionální cestu urbanistického rozvoje. Jde jen o to, co umožní statika stávajících domů. „Nemuselo by potom docházet k jevu, kterého jsme na mnoha místech Prahy svědky už dnes: centrum se stává skanzenem pro turisty plným hotelů a prodejen suvenýrů a místem nevhodným pro bydlení,“ dodává Petr Hájek ke svému navýsost hmotnému manifestu.
Boční řez
Půdorys přízemí bytu
Půdorys 1. podlaží
Iva Nachtmannová
Foto: Ester Havlová
Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.
