Intimní bydlení v „sýpkách“

Karlín, pražská čtvrť plná industriálních hal, má i přes jistou ošuntělost svoje kouzlo a atmosféru. Proto přitahuje developery, kteří cítí potenciál rychle vzkvétající městské části. Právě dokončený projekt Cornlofts Šaldova ve stejnojmenné ulici vznikl přeměnou bývalé lisovny a rafinérie řepkového oleje (dříve mylně pokládané za sýpku) na moderní rezidenční komplex podle projektu vídeňské architektonické kanceláře Baumschlager Eberle. „Projekt Cornlofts je ukázkou toho, jak lze vytvořit nové kvalitní bydlení a současně minimalizovat ekologickou zátěž života ve městech: využitím toho, co už stojí, zvýšením hustoty městské zástavby a snižováním energetické náročnosti,“ říká architekt Carlo Baumschlager.

Historie tohoto projektu se píše od roku 2002, kdy byl společností Real Estate Karlin Group vypsán architektonický workshop, z něhož měl vzejít finální návrh na přeměnu staré industriální haly v loftové bydlení.

„Pro výběr architekta projektu Cornlofts Šaldova jsme zvolili u nás ještě trochu netradiční formu výběru architektonického studia na základě mezinárodního workshopu; tehdy máme jako investoři šanci ovlivnit finální podobu architektonického návrhu za asistence odborné poroty,“ říká Serge Borenstein, prezident Real Estate Karlin Group. Z dvanácti projektů českých i zahraničních architektonických kanceláří tak odborná porota sestavená z předních zahraničních a českých architektů i zástupců památkářů vybrala řešení vídeňských architektů Carla Baumschlagera a Dietmara Eberleho.

Ti byli postaveni před nelehký úkol. Zchátralou tovární halu měli přeměnit na příjemné městské bydlení pro náročné klienty a zároveň zachovat charakteristický ráz industriální budovy. Jejich návrh představoval kontrast a zároveň soulad dvou rozlišných architektur: stávající památkově chráněné budovy a novostavby. Porota ocenila způsob zachování originální historické fasády a podobu novostavby vkusně integrující moderní styl s urbanistickou kompozicí 19. století.

Industriální historie
Název Cornlofts je odvozen od původně předpokládané funkce této bývalé industriální budovy v Karlíně. Když vídeňští architekti Baumschlager Eberle vyhráli soutěž na její konverzi, požádali o zpracování stavebně-historického průzkumu Martina Šenbergera a profesora Tomáše Šenbergera, kteří spolupracují s Výzkumným centrem průmyslového dědictví při ČVUT.  Těm se podařilo původní funkci továrny odhalit.

„Představte si, že byste do městského bloku postavili pětipodlažní sýpku 130 metrů dlouhou, 15 metrů širokou, bez napojení na železnici nebo přístav, když obojí je o sto metrů vedle. Všechno obilí by se muselo do sýpky přivézt povozy z okolí a zase povozy do okolí odvézt. Zvláštní představa meziskladu,“ píší ve své zprávě autoři stavebně-historického průzkumu a dodávají: „Budova byla plná zemědělského produktu – nebyl to ale ječmen, nýbrž semena řepky olejné.“ Z analýzy archivních záznamů vyplynulo, že továrna byla postavena jako lisovna a rafinerie řepkového oleje firmy G. D. Fischel Söhne v letech 1862 až 1864. Olejna však byla v provozu pouze deset let, poté zde byly strojírenské dílny a sklady, do roku 1950 sídlo koncernu ČKD a nakonec Československé automobilové opravny.

Původní stav

V novém hávu
Masivní tovární halu s malými okny, silným obvodovým zdivem z cihel a opuky, vnitřním dřevěným skeletem a pruskými klenbami na litinových sloupech v polovině přízemí zachovali architekti v maximální možné míře. Využili výhodu stávajících historických konstrukcí, které byly původně dimenzované na velká zatížení. Nové stropy však tvoří betonové desky odpovídající požárním předpisům. Balkony na západní straně jsou přistavěny ke zděnému průčelí zvnějšku a podpírá je druhá řada ocelových sloupů podél vnější krycí prosklené stěny.

Architekt Pavel Hnilička, který s ateliérem Baumschlager Eberle na projektu spolupracoval a zastupoval jej v Praze, doplňuje: „Dům měl být původně kratší. Na základě stavebně historického průzkumu se podařilo přesvědčit investora, aby upustil od zbourání šesti krajních polí budovy, takže jsme nakonec zachovali původní rozměr objektu.“ Nový rezidenční projekt Cornlofts tak přesně zapadá do původní urbanistické struktury této části Prahy.

Přestavba skladovací haly na bydlení vyžaduje i při zachování původních konstrukcí několik větších stavebních zásahů. Pavel Hnilička připouští, že „problematické byly už základy, jelikož v Karlíně je vhodné nosné podloží hlouběji. Také litinové sloupy musely být zpevněny dalšími betonovými, které posílily jejich nosnost.“ Architekti se museli zároveň vyrovnávat s nízkou podchodnou výškou a malými uličními okny.

S ohledem na požadavky památkové péče však zůstala uliční průčelí stávající budovy Cornlofts nezměněna. Jsou pouze renovována a osazena novými francouzskými okny do silných historických zděných stěn. Podél Šaldovy ulice si střecha zachovává svou siluetu, jen je lehce pozměněna střešními okny.

Základním architektonickým prvkem Cornlofts je modulární systém bytů. „To, co je pro tento projekt charakteristické, je vkládání jednotlivých loftů exaktně podle modulů do konstrukce původní budovy,“ říká Pavel Hnilička.

Historické zděné stěny spolu se skleněnou fasádou vytvářejí dialog mezi historií a současností.	Skupiny stromů na ostrůvcích oživí prostor mezi budovami.	Bílé skleněné desky umocňují dojem bezpečí a privátního prostoru.

Dialog nového se starým
„První fáze projektu propojuje dominantní nárožní dům na severu s bývalou rozvodnou a kotelnou na jihu vestavbou nového, moderního objektu,“ popisuje Carlo Baumschlager. Tyto tři hlavní objemy jsou propojeny přemostěními. Vztah mezi stávajícími a novými objekty Cornlofts je řešen citlivě velkorysým vnějším prostorem mezi objemy budov, orámovaným prosklenými fasádami s balkony, lodžiemi na nádvorní straně stávající památkově chráněné budovy i skladbou nové budovy.

Nová budova Cornlofts vestavěná naproti původní továrně má jedno garážové podlaží v suterénu, přízemí a tři nadzemní podlaží. Konstrukce je zpevněna vnitřními centrálními jádry, která mají dvacet centimetrů silné betonové stěny. Okraje stropních desek tak nemají další konstrukční prvky a umožňují velkou variabilitu v navrhování tepelněizolačních vrstev průčelí.

Půdorys

Řez

Nestárnoucí fasáda
Balkony a nejvyšší podlaží stávající budovy Cornlofts jsou překryty jednoduchou prosklenou stěnou, která se otevírá směrem k historickému průčelí. Nová budova Cornlofts je opatřena tepelněizolačním pláštěm, rovněž tvořeným prosklenou stěnou. Její funkcí není jen vytvářet zónu s tepelnou ochranou, ale také ochránit fasádu před vlivem počasí a efektivně ohraničit soukromý prostor v závislosti na stupni otevření skleněných prvků podle přání budoucích obyvatel. „Skleněná fasáda má mnoho výhod, především se snadno udržuje a nezastarává,“ říká hlavní projektant Eckehart Loidolt a dodává: „Funguje jako zvuková izolace, chrání proti nepříznivému počasí a pomáhá zachovat intimní prostor.“

Právě snaha zachovat soukromí a zároveň vytvořit místo, kde by se lidé cítili dobře a bezpečně, vedlo architekty k volbě bílé barvy skleněné fasády. „Bílá barva působí přátelským dojmem, chtěli jsme vytvořit příjemný prostor nejen pro obyvatele nového projektu, ale i pro kolemjdoucí,“ vysvětluje Eckehart Loidolt.

Přívětivou atmosféru umocňuje park s řadami stromů pro odpočinek. Autorem urbanistického řešení a zahradní architektury je švýcarské studio Vogt Landscape Architects. Nepřerušená plocha z oblázkového plaveného říčního štěrku vyplňuje nádvoří a mezi ostrůvky vystavěnými pro skupinky stromů a lavičkami jsou umístěné fontánky s pitnou vodou. Jedna řada lip vysazených podél nové vnitřní komunikace za areálem Cornlofts přispívá k urbanistické koncepci propojení objemů budov budoucí nárožní budovy v Křižíkově ulici na severu a bývalé rozvodny v Pernerově ulici na jihu.

Cornlofts Šaldova
Místo: Praha 8 – Karlín
Investor: Karlin Group
Architekt: Baumschlager Eberle
Projektant: Eckehart Loidolt
Spolupráce: Veronika Hamšíková, Pavel Hnilička, Vladimír Kobliška, Cedric Nieser, Ivan Sališ, Kari Silloway, Alexander Spauwen
Krajinná architektura: Vogt Landschaftsplaner
Stavební fyzik: Dr. Pfeiler
TZB: Bomart, spol. s. r. o.
Statika: Hans Baldia
Plocha pozemku: 5 350 m²
Obytná plocha: 11 290 m²
Zastavěná plocha: 3 150 m²
Soutěž: 2002/2003
Začátek projektování: 7/2005
Začátek výstavby: 4/2007
Konec realizace: 6/2009
Náklady (1. fáze): 14,3 milionů eur

Kateřina Kotalová
Foto: archiv Real Estate Karlin Group

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.