Prostě pěkný dům

20. srpna 2018

Studio Compass stál před nelehkým úkolem! Ne že by návrh rodinného domu představoval něco výjimečného, ale pokud projektujete pro své vlastní příbuzné, náročné a ošemetné to bude vždy. Jak se s tím čtveřice architektů popasovala?

Obec Jarovce nedaleko Bratislavy, přiměřeně velký pozemek se vstupem od jihu, v okolí převládající zástavba rodinného bydlení. Přáním byl malý jednopodlažní dům. V reakci na zadání rodičů a místo stavby byl do severní části parcely umístěn dům ve tvaru písmene L. Obě křídla se mírně rozevírají a v jejich styku je umístěna terasa. Přízemní hmota je akcentována přesahem železobetonové střešní desky, který stíní jak interiér, tak venkovní posezení. Směrem do zahrady je celá fasáda prosklená, ostatní strany jsou pak klasicky zděné a v některých místech odlehčené horizontálním pásovým zasklením pod úrovní střechy.

Na vstup do domu přímo navazuje dlouhá a do zahrady otevřená chodba vedoucí přímo do obytného prostoru. Lemuje ji dubová stěna, za kterou je ložnice majitelů, hygienické a funkční zázemí a jeden pokoj se samostatnou koupelnou. Společenská část domu začíná elegantním blokem kuchyňského ostrůvku a pokračuje sezením, které je přímo orientované směrem do zahrady. Celek doplňuje ještě zákoutí pro vnoučata.

Dům se zdá jednoduchý a logický. Samostatná toaleta s venkovním přístupem je praktická, dvojnásob když hned vedle je malá sauna. Sklad předsunutý před vstup dotváří krytí parkovacího stání.

Můžeme se zamyslet, zda vstup do denní části domu v podstatě skrz část soukromou dává smysl. Stálo by za zvážení, k čemu je oddělené zákoutí v obytném prostoru a zda ten samotný není přece jen trochu úzký. I když většinou se každá prostorová úspora bohatě vrátí. Musel být plot tak „betonový“ a tedy tak neprostupný? Jsou to otázky, které mohou mít různé odpovědi a pro někoho jde o zásadní body s velkým dopadem na kvalitu celého prostoru, pro jiného o drobnosti.

Tvůrci sami ale přiznali jednu podstatnou věc, která předchozí body do značné míry relativizuje. Když mluví o zaoblení vysunuté betonové desky v rohu nad terasou, poukazují na praktičnost, ale zároveň neskrývají, že: „to hlavně dobře vypadá na fotkách.“ Je to subjektivní? Ano. Může to být bráno jako manýra? Ano. Ale buďme k sobě upřímní, je to prostě elegantní a pěkné

Stejně tak je velikost dubové stěny ohromující a kresba dřeva pocitově teplá a komfortní. Líbí se mi světlost interiéru a jeho lehkost v místech, která by mohla být těžkopádná. Rád bych chodil ven na terasu a zase zpět, abych si užil, jak jednoduché to je a jak venkovně se mohu v interiéru cítit. Skrytí spíže a kuchyňských spotřebičů by mi dělalo spokojenou a soukromou radost.

Objektivní a faktické hodnocení je jedna věc, subjektivní pohled věc druhá. Neměl by převážit, neměl by být jediným faktorem názoru na kvalitu, ale jeho opomíjení je zbytečné. Faktor „líbí se mi“ je někdy zatracován, ale architektura není exaktní věda a vnímaní člověka je klíčové. Pokud měřítko citů a emocí opustíme, budeme slepí nebo minimálně s určitými klapkami na očích a to nebude dobře. Dům v Jarovcích se mi líbí a za to mu patří uznání bez ohledu na ostatní. Bude to fajn bydlení.