Dům nebo garáž
S Evou Eichlerovou jsem se setkala u jiné realizace. Také na venkově, stejně tak na dohled od většího města. Objevila se jako spoluautorka jednoho z těch neokázalých domů, jejichž kouzlo pochází z klidné formy a přirozeného dotyku s přírodou. Byla jsem velmi zvědavá, jakého souladu bude dosaženo, když se pod autorství architektury a zařízení domu nad Zlínem podepíší Eichlerovi dva – on a ona.
Neomylná geometrie
Setkaly jsme se všechny tři – architektka, majitelka, redaktorka. V dobrém rozmaru přicestoval samozřejmě i fotograf. Zatepla jsme vypili kávu ve zlínském útulném Art Cafe hned u kostela, obě nám vychválily dobré knihy v sousedním knihkupectví, chlapci Eichlerovi rozpustili poslední sousto zmrzliny a vydali se s maminkou k autu. Čas a odpolední slunce pokročily. Málokdy se spolehnu na příslib architekta nebo majitele domu, ale před tímto výjezdem mě ani nenapadlo, že by mi domácí měli poslat nějaké obrázky.
Věřila jsem, že to bude dobré a že lidé od fochu a k tomu pro vlastní příbuzné ani v tomto případě nenavrhnou něco odtažitého či nedej bůh neobyvatelného. Vyvezli jsme se dvěma třemi zatáčkami jižně nad město, než se auto prudce stočilo do úzké uličky mezi zástavbu nových rodinných domů. Prohlížím si je jeden po druhém. Není to špatné, ale čekala jsem přece jen něco víc. Chtělo by to možná elegantní fasádu, nápaditost formy, na níž nechám oči, nebo alespoň osvědčený přízemní architektonický „nářez“, kterým se nic nepokazí. Trochu se zahnízdím, na chvíli znejistím. Asfaltka se vypne, domky poodstoupí od cesty i od plotů.
Vynoří se oblouk lesa a před ním, po levé straně na mírném svahu, se objeví pravidelná geometrie tří čtverců, které rovnoměrně sestupují příčně svahovanou parcelou. Průčelí bíle orámovala jediná nepřerušovaná linie, která stoupá a klesá spolu s kubusy stavby. Ty se důstojně přizpůsobily terasovitému pozemku. Od hlavního trojprůčelí blíže k zadní části domu a k lesu vyrostl na členité ploché střeše ještě jeden, menší kubus. Otevírá se prosklenými plochami na jih a východ, rozhlíží se po krajině zvlněné Vizovickými vrchy a dále na východ Bílými Karpaty. Úleva na duši. Kdyby jen úleva! Velké zadostiučinění za malou, zbytečnou obavu! Přivítala nás nádherná stavba na parcele, za níž jsou už jen stromy a louky a nehrozí další výstavba… Těšíme se zároveň s fotografem, který tasí fotoaparát dřív, než se brána otevře dokořán.
Prostorové fígle
Pohledem přecházím po travnatém porostu. Po dvou zastávkách u minimalisticky rozvržených keříkovitých porostů se zelený koberec zcela zastaví až před dvojúrovňovou dřevěnou terasou. Mezitím už majitelé prošli předsíní a kuchyní, aby konečně v obývacím pokoji odsunuli dveře a spojili už i tak prostorné světlé útroby domu se zahradou. Díky vnímavosti architektů se přenesl tvar terénu i do vnitřního prostoru domu. Pět schodů před fasádou, pět schodů za fasádou. Tentýž rytmus, podobnost geometrických forem a přírodních materiálů znásobuje pocit z volnosti a ucelenosti venkovního a vnitřního prostoru. Členitý pozemek, členité přízemí a výborná příležitost pro elegantní řešení dispozice místností bez použití příček. Vstup do domu a garáž se ocitly v nejnižší části pozemku, kuchyň se usadila na střední úrovni a obývací pokoj si vymínil nejvýše položenou terasu. Obývací část, na niž chodbou navazuje noční zóna, nasává denní světlo nejen přes hlavní průčelí, ale vtahuje i obrazy lesa za domem přes prosklenou zadní stěnu spojovací chodby. Z ní vedou dveře do ložnice rodičů, dětských pokojů, šaten a koupelen.
Levitace prostoru
Lehkost sem byla vnesena velkými proskleními, která kromě jižních obvodových stěn odhmotňují i vnitřní příčky. Velkorozměrná zasklení střídají na obvodových stěnách francouzská okna, která prosvětlují a opticky zvětšují objem ložnic, dětských pokojů či spojovacích částí domu. Stejně jako okna severní a západní fasády se i všechny venkovní i vnitřní dveře zvedají od podlahy až úplně ke stropu. Dokonce i kuchyňská linka, která je materiálově a stylově shodná se skříňkovým a policovým nábytkem v pokojích, se hlavou dotýká podhledu.
Protože interiérové a exteriérové architektonické prvky se vytáhly, až pokud jim to jen světlá výška místností dovolila, dům se zevnitř i zvenčí ukazuje o jedno dvě čísla větší, než ho ve skutečnosti postavili. Architekturu vnitřního prostoru nadlehčuje i pohled přes prosklenou příčku na dřevěné schodištní stupně, konzolovitě vetknuté do nosné stěny. Lze jimi vystoupit nahoru do „rozhledny“, v níž postupně vzniká pracovna, meditační koutek, místo nad jiná místa v domě, které svým výhledem odlehčí mysl a které původně majitelé neměli v plánu: „Hrubá stavba byla hotová, vyšli jsme na střechu a tehdy to v nás vzklíčilo. Nemohli jsme odtrhnout oči od krajiny a nemohli jsme ani nenadstavit alespoň malou místnost s terasou.“
V poschodí, přízemí, ale i v podzemním podlaží se saunou vládne barevně umírněná atmosféra, nezahlcená nábytkem, zdobená kresbou dřeva a čistými liniemi. Obrysy velkorozměrných oken s tmavým rámováním v kontrastu s bílými omítkami, skladba vnějšího dýhovaného obkladu s dřevěným povrchem (Parklex), proporčně zakomponovaného do architektury kubusů, připomíná zenový pokoj mistrovské architektury Dálného východu, který jako by potvrzoval čtvercový rastr nábytku i fasády domu.
„Navrhli jsme výtvarně jednoduchý hranatý tvar, čistý výraz. Jednoduchou formu kubusů změkčuje dřevo. Dům je usazen v přírodě, na venkově, takže dřevěné povrchy a prostý vzhled domu mají svoje opodstatnění v přímém vztahu k přírodnímu prostředí. Za několik let pohled z denní části přízemí na plot, který odděluje přístupovou cestu k pozemku od zahrady, zakryjí platany,“ vrací se k začátkům Eva Eichlerová, zatímco bosi přecházíme po trávě.
Majitelka zenového sídla připomene, že jedna z prvních studií nabízela i alternativu atriového domu. Před lesem a na okraji zástavby se však nechtěli uzavřít do dvora. Dali přednost domu otevřenému okolí, s průhledy a světlem, které ho prostupuje skrznaskrz nebo spíš skrz promyšleně rozložená prosklení na fasádě a uvnitř domu. Například i koupelna – zřekli se v ní okna na úrovni pohybu lidí a raději nadzvedli rovinu střechy ještě na jednom místě, směrem od severní atiky ke středu střešní roviny, jen aby prosvětlili koupelnu rozptýleným denním světlem, ale přitom tak, aby bylo zachováno soukromí.
„Sousedé nás během stavby chválili za pěkné tři garáže a ptali se, kdy už postavíme rodinný dům. Řeči přestaly, až když jsme dům omítli,“ směje se sousedským žertům majitelka. Má ráda zvláštní uspořádanost fasády domu.
Eva Eichlerová zase připomene: „Dáváme přednost organické práci s geometrickými tvary, které lze snadno postavit. Vedla jsem stavební část projektu a vím, že úspěch závisí na souhře profesí. Doladění projektu trvá vždy nejdéle a my potřebujeme vědět, jaký bude návrh v detailech.“
Půdorys 1. NP
Půdorys 1. PP
Marina Ungerova
Foto: dano Veselský
