Vila zanořená do pískových dun
V lokalitě Wassenaar v Nizozemsku vyrostla pozoruhodná vila téměř zanořená do pískových dun. Navrhl ji architekt Ronald Knappers z VVKH Architecten v Leidenu. Výchozím bodem byla jednoduchost, prostornost, světlo a soulad s okolní přírodou. Betonový skelet je obložen černým opalovaným dřevem a strohou architekturu doplňuje jednoduchý a precizní design interiéru od studia same-d, který kombinuje přírodní materiály. Celkový dojem pak umocňuje zahrada navržená studiem West 8.
Inspirace přírodou
Vila Meiijendel odvozuje svůj název od přilehlé přírodní rezervace a její poloha na kraji lesa v dunách byla také hlavní inspirací pro design. Tento třípodlažní betonový dům je doslova vestavěn do dun, takže se v nich místy ukrývá a v některých pohledech není ani poznat, že má tři podlaží. Klient žádal nadčasový dům, který bude souznít s přírodou, bude prostorný a světlý, ale nikterak pompézní.
Dům leží na okraji přírodní rezervace a předpisy stanovily, že v tomto místě na poměrně úzké parcele může být postaven pouze malý a kompaktní objekt. Proto je stavba částečně zapuštěna do duny a z každé strany vypadá trochu jinak. To ještě umocňuje kontrast fasády, která je uzavřená, celá pokrytá černým opalovaným dřevem, ale také se otevírá do krajiny rozlehlou terasou i velkým prosklením. Výškový rozdíl mezi dunou a různými úrovněmi uvnitř domu vytváří zajímavý prostorový dojem. Každý vchod i okno v domě byly tvarovány, dimenzovány a umístěny tak, aby souvisely s funkcemi prostoru v domě, aby měl dům maximum světla a umocnil se jeho kontakt s okolní přírodou.
Písek, duny, tráva a stromy v této oblasti byly také inspirací pro použití barev a materiálů. Beton stěn a podlah souzní s barvou písku, zelená exteriéru se odráží v koberci v obývacím pokoji. Stromy v lese inspirovaly výběr dřeva. Vně i uvnitř jsou tak tyto prvky navzájem propojeny.
Opalované dřevo fasádu skryje i rozzáří
Použité materiály jako beton, ocel, dřevo a eloxovaný hliník jsou neopracované a odkazují na neporušenou krajinu. Dřevo použité pro interiér domu vykazuje přirozenou viditelnou kresbu. V interiéru i exteriéru je použito převážně modřínové dřevo. Fasádu z opalovaného modřínu Naoshima Douglas dodala firma Zwart Hout, která ji vyrábí podle tradiční japonské technologie. Tato technologie opalování zakonzervuje dřevo tak, že nepotřebuje žádnou další úpravu. Černá fasáda dává domu i zajímavý vzhled a mění se se světlem. Někdy je dům proti temnému okraji lesa téměř neviditelný, jindy se opálené dřevo leskne ve slunečním světle. Vila se v krajině zároveň ukrývá i odhaluje.
Výhled do údolí i do trávy
Vchod je na střední úrovni, kde se nachází pracovna a dvě ložnice. Další úroveň otevírá prostor pro rozlehlý obývací pokoj a kuchyň. V přízemí je umístěna wellness místnost a hlavní ložnice. Zapouzdřeny v duně jsou garáž a technická místnost. Z obývacího pokoje, který se nachází v nejvyšším patře, je krásný výhled na okolní krajinu tvořenou dunami, ale z velkého okna až k zemi na druhé straně je vidět i les za domem. Střešní okna vytvářejí pozoruhodné světelné efekty. Koupelna v přízemí je naopak zanořena v zemi a má okno na úrovni duny, kterým je vidět písek i tráva v úrovni očí. Ložnice v přízemí sousedí se zahradou s bazénem.
Betonový skelet, dřevěná střešní konstrukce
Vila o celkové ploše 500 m2 nepůsobí vůbec robustně a studeně, je to teplý dům. Toho se dosáhlo pečlivým výběrem materiálů. Konstrukce je z monolitického betonu. Investor chtěl pohledový beton také v interiéru. „Beton je úžasný materiál, ale musíte jej trochu změkčit. Nejlépe dřevem,“ říká architekt Knappers. Dřevo a beton se k sobě nádherně hodí a dobře se doplňují. Dřevo tedy bylo použito nejen na obložení, v interiérech, na rámy oken, ale i na střešní konstrukci. Konstrukční řešení zajistila firma Breed Integrated Design v Haagu. Po celé délce obývacího pokoje (10 metrů) je položen ocelový nosník, na něm jsou zavěšeny dřevěné příčné nosníky. Ocelový nosník leží v části kuchyně na dvou sloupech a v obývací části na pevném jádru, kde je krb. To je dostatečné pro volné rozpětí 7,2 metru.
Otevřené prostory, pasivní dům
Důležitým prvkem interiéru jsou otevřené prostory a průhledy. Velmi nápadný detail je v obývací části, kde je na východní straně udělán výřez, který poskytuje výhled na stromy venku. Ten pokračuje až po střechu a nabízí tak pohled až na špičky stromů a dodává pocit, že jste v přírodě, i když sedíte uvnitř. Dalším nápadným prvkem je schodiště ve středové části domu spojující jednotlivé úrovně, které nejsou na obou stranách domu ve stejné výšce a tvoří tak jakási mezipatra. Ze schodiště je vidět do těchto otevřených prostor a dům tak trochu připomíná „Raumplan“.
Velký důraz byl kladen také na ekologii. Dům je energeticky pasivní díky velmi dobré izolaci, trojitým sklům, využití fotovoltaických panelů na střeše, tepelným čerpadlům, monolitické betonové konstrukci i LED osvětlení. Topení je instalováno v podlaze. Přesahy pomáhají stínit interiér, zatímco solární panely na střeše shromažďují veškerou energii potřebnou k chodu domácnosti. Dům je velmi prostorný, komfortní a světlý a má nízké nároky na údržbu i díky obložení opalovaným dřevem.
Ocel i modřín v interiéru
Vybavení interiéru navrhly Francis Saris a Esmeralda Dijkhuizen ze studia same-d. Kuchyně je z praktické a stylové modré oceli a studenost tohoto materiálu je kompenzována modřínovým dřevem, ze kterého je vyroben nábytek, skříňové stěny i obložení zdí. Design nábytku a detaily interiéru se opakují ve všech prostorech, takže dům působí jednotným stylem. Autorem zahrady, která je v tomto případě součástí obytného prostoru a pojítkem mezi domem a okolní přírodou, je Adriaan Geuze a jeho renomované studio West 8.
Díky dobré spolupráci a intenzivní komunikaci mezi klientem a architektem byl vytvořen rodinný dům na míru splňující potřeby svých obyvatel. Villa Meijendel je fascinující ukázkou domu přímo zapadajícího do krajiny se silným spojením mezi prostory interiéru a okolí. Stromy, světlo a duny jakoby vymodelovaly tento pozoruhodný dům. Klient chtěl dům, který nebude pompézní, splyne s krajinou a bude spoluvytvářet pohodu a klid. To se zjevně podařilo.
Jitka Prokopičová
Fotografie: John Lewis Marshall (VVKH), Ronald Meekel (same-d)
Nákresy: VVKH
