Villa Lea
Galerie(11)

Villa Lea

Návrh rodinného domu u Františkových Lázní určovala pouhá dvě slova: interiér a exteriér. Architekti z ateliéru A69 si však na stavbě, odborné veřejnosti známé jako Villa Lea, neověřovali nějaký svůj teoretický předpoklad. Naopak hledali, jak naložit se zadáním a výchozími podmínkami co nejfunkčněji a zároveň tak, aby stavba měla jasný a čitelný koncept.

Tím se staly právě vazby mezi exteriérem a interiérem, jejich vzájemné propojení a vymezení. V rámci devíti nových parcel na kraji Františkových Lázní spojil klient tři a na nich vystavěl dva domy. Odstupy mezi nimi tedy nejsou tak problematické jako u standardních pozemků, na každý připadne zhruba patnáct set metrů čtverečních. Dům je na pozemku umístěn poměrně tradičně – jako solitér uprostřed zahrady. Vyplývá to jednak z místního urbanismu a jeho regulativů, jednak z omezení spojených s vedením zemního kolektoru pro tepelné čerpadlo, který je hlavním zdrojem tepla.

 

Extrovertní přízemí, introvertní patro

Stavba je dvoupodlažní, nepodsklepená. Přízemí je maximálně propojené s okolím. Velké zasklené plochy jsou opatřeny izolačním dvojsklem s vnějším a vnitřním bezpečnostním zasklením. Skla jsou probarvená a z exteriéru před slunečními paprsky chráněna žaluziemi. Prostor protéká mezi čtyřmi pevnými provozními bloky, ve kterých se nachází šatna, bazén, kuchyň a pokoj. Hlavní obytný prostor je o něco snížen, tvoří jakousi chráněnou dolinu. Je od ostatních prostorů oddělen schůdky či malou rampou. Nevýhodu konceptu nestejných úrovní, který může být při provozu nepraktický, by měl vyvážit pocit intimity, který takovéto řešení umožňuje.

První patro má přísný půdorys čtverce. Je vzhledem k přízemí jakoby pootočeno, výsledná forma objektu je tedy velmi členitá. Nachází se v něm ložnice a koupelny. Z ložnic jsou přístupná polouzavřená atria, která vymezují výhled do krajiny. Atria jsou malými zahradami, které obyvatelům zaručují kontakt s exteriérem a zároveň vysokou míru soukromí. Jejich nezasklená okna se stávají jakýmisi obrazy s proměnlivým obsahem. Tam, kde stěna ložnice sousedí s atrii, je prosklená, mimo ně se uzavírá. To zaručuje dostatek světla při minimálním styku s prostorem mimo dům. Materiály podlah atrií rozlišují jejich charakter. Nalezneme tu jednak kačírek, palubky, ale i trávu.

Půdorys přízemí a prvního patra

 

Konstrukce a provoz

Architekti u Villy Ley zdůrazňují až přísnou jednoduchost, čistotu tvaru a koncepčního řešení. To se odráží i v použití materiálů v jejich hrubé podobě. Nosné konstrukce jsou navrženy z pohledového vodostavebního betonu, který je zateplený zevnitř. Stropy nad přízemím tvoří křížem armované monolitické desky s přerušovači tepelných mostů. Střecha je z dřevěných hranolů vkládaných do ocelových průvlaků. Ty jsou k železobetonové stěně kotveny přes upravené přerušovače tepelných mostů.

Ornamentem tu jsou samotné materiály a detaily jejich použití. V přízemí je beton bedněn do dřevěného bednění se zvýrazněnou strukturou dřeva, zatímco v patře do bednění systémového s viditelnými montážními prvky. Okna jsou zasklena bezrámově, svislé spáry jsou pouze zatmeleny silikonovým tmelem a vyztuženy PUR provazci.

Dům není navržen jako energeticky úsporný, na to má příliš nekompaktní charakter, přesto však architekti spolu s investorem otázku energií nevynechali. Jako hlavní zdroj tepla zvolili tepelné čerpadlo. Beton v interiéru funguje jako tepelný akumulátor a přispívá ke stabilitě vnitřního prostředí. O teplotní pohodu v létě se pak starají venkovní screeny, neboli žaluzie. Dům je řízen inteligentním systémem Nikobus, který v tomto případě ovládá měření a regulaci tepla, žaluzie a samozřejmě osvětlení.

A la these

Dům byl mezi devíti novými parcelami realizován jako první. Jeho architektura není reakcí na okolní zástavbu, vychází ze sebe sama, z vnitřního konceptu. Takřka s jistotou můžeme tvrdit, že Villa Lea by vypadala stejně, i kdyby vznikla jako poslední. Nelze předbíhat, ale pravděpodobně bude mezi ostatními domy unikum. A nejen mezi nimi. Místní obyvatelé si myslí, že vila není dosud dokončena, čekají, kdy se omítne. Důraz na jednoduchost, promyšlená dispozice, která se otiskuje i do osobité estetiky, autorský přístup jistě hovoří v prospěch stavby vzhledem k bohužel běžné architektonické úrovni rodinných domů u nás. Boris Redčenkov, Prokop Tomášek a Jaroslav Wertig si jistě mohou připsat další úspěch.

Je však otázkou, zda se nevytratila hravost, zda nekompromisní čistota, strach z ornamentů není druhým extrémem. Villa Lea jistě mezi architekty a historiky architektury nalezne více zastánců než odpůrců. Má silnou myšlenku, je to stavba a la these. Čas pak ukáže, zda se architektům podařilo rozproudit v ní život, převést ji z ideálního stavu na papíře do naší rozporné skutečnosti.

Villa Lea

Místo: Františkovy Lázně – Slatina
Investor: soukromá osoba
Architekt:  A69 – architekti, s.r.o.
ing. arch. Boris Redčenkov, ing. arch. Prokop Tomášek, ing. arch. Jaroslav Wertig
Projektant: ing. arch. Lenka Englišová, Miroslav Veselý, dipl. tech.
Realizace: 2005
Zajímavosti stavby: dům je řízen inteligentním systémem Nikobus
Specifika stavby: přízemí – maximální propojení s exteriérem, patro – díky atriím komorní atmosféra při maximálním prosklení
Detaily: v patře viditelné montážní prvky bednění
Technické údaje
Konstrukční řešení: ŽB konstrukce zateplená zevnitř
Materiály: ŽB, cihla; atria – kačírek, paluba, tráva
Zdivo: pohledový vodostavební ­železobeton, vnitřní nenosné stěny – cihly ­Porotherm
Omítky: vnější – nejsou, vnitřní – vápeno-štukové
Okna: izolační dvojsklo, probarveno ve hmotě, bezrámové zasklení
Vytápění: tepelné čerpadlo
Generální dodavatel: SKELET, s.r.o.

Hana Roguljič

Foto: Ester Havlová