Soukromá rezidence z dílny stephenson|bell
Jednoduchost není snadná. Naopak, stojí hodně úsilí. O tom nás přesvědčuje i rodinný dům Gabbie House ve Velké Británii, který nápady šetří. Ale jen zdánlivě. Všechny použité prvky promýšlí a dopracovává do detailů.
Tvůrci domu pracovali se svažitou parcelou uprostřed mnoha vzrostlých stromů. Protože se pozemek nachází v chráněném území, museli zachovat koncepci původního domu ze sedmdesátých let, který na tomto místě stál – tedy jednopatrovou dispozici. S oběma omezeními se vyrovnali s důvtipem. Právě sklon terénu, který překonává výšku osmi metrů, využili pro prostor hlavního obývacího prostoru.
Zaklesnuli jej totiž do svahu, a tak si mohli dovolit pracovat s větší konstrukční výškou. Daní za toto řešení je rozdílná úroveň obývacího pokoje s přidruženou kuchyní a ostatních místností domu. Architekti však schody neodsunuli mimo, naopak je začlenili do interiérového řešení prostoru. Výsledek jejich práce s nutným zlem, jak často architekti na spojovací prvky, jako jsou chodby a schodiště, pohlížejí, je v tomto případě výjimečný.
Dekorace z fotonů
Hlavní obývací prostor je skrze schody napojen přímo na vchod. Toto řešení, spolu s jeho nečekanou výškou a výrazným prosklením, nadchne příznivce volné dispozice. Jednoduchý nábytek ještě více zdůrazní dominantu prostoru, jakousi neviditelnou sochu, která neustále mění místo i tvar – světlo. Sluneční paprsky jsou tu opravdu hlavní dekorací. Ať už pronikají pět metrů vysokými okny nebo se derou skrz venkovní dřevěné žaluzie, dokážou proteplit jednoduchý, až strohý interiér.
Na obývací pokoj navazuje velkorysá kuchyň s jídelním koutem. K ní se přidružuje spíž a toalety, vše je zasunuto do svahu pod hlavní vchod a zcela netradičně pod garáž. Ta má také rozdílnou výšku – vzhledem ke světlosti kuchyně je zhruba o půl metru nad úrovní hlavního vchodu.
 |
 |
Postele, umyvadla a rotoped
Protiváhu tomuto bloku kuchyně, obývacího pokoje a garáže tvoří klidová část domu s ložnicemi, koupelnami a dalšími místnostmi. Její střed tvoří chodba, ze které vedou jednotlivé místnosti na jižní stranu směrem do zahrady nebo na severní stranu směrem ke vchodu. Už jsme se zmínili o schodišti, které je nedílnou součástí interiéru obývacího pokoje; i zde je chodba víc než jen spojovacím prvkem. Je tvořena prefabrikovanými železobetonovými nosníky, které jsou vyplněny sklem, a tak dovolují pronikat přirozenému světlu přímo do centra domu. Celá střední část je jakýmsi podlouhlým světlíkem a osvětluje nepřímo i jednu z koupelen.
Na jižní straně klidové části nalezneme ložnici rodičů se šatnou a zajímavě koncipovanou koupelnou. Podobně jako ve zbytku domu, i zde je zřetelná maximální snaha o jednoduché a čisté tvary. Proto je vana zcela zapuštěna do země a zalícovaná s podlahou, proto nikde nespatříme poličky, které jsou schované ve výklencích za zrcadly či za kamenným obložením. Koupelna je stejně jako ostatní obytné místnosti jižní strany zcela prosklená, v tomto případě zvědavým pohledům brání mléčné sklo. Stejný prvek použili autoři důsledně i v ostatních hygienických místnostech, a že jich tu není málo: ke každému ze tří dalších pokojů přiléhá i samostatná koupelna. Zbývající dvě místnosti bez koupelen jsou studovna a malá tělocvična.
Severní strana je prodloužena o délku jedné místnosti. Ta má samostatný vchod a malý kuchyňský kout. Může sloužit jako ideální bydlení pro dospívající děti nebo jako ubytování pro hosty a tím je, jakkoli to v našich podmínkách zní netradičně, odsunout mimo soukromí bytu.
Půdorysy hlavního i sníženého podlaží
1. NP
1 – kuchyň, 2 – jídelna, 3 – obývací pokoj, 4 – komora, 5 – WC přístupné ze zahrady, 6 – prádelna, 7 – sklad, 8 – WC
2. NP:
1 – garáž, 2 – prostor nad obývacím pokojem, 3 – hala, 4 – fitness, 5 – studovna, 6 – sklad, 7 – šatna, 8 – pokoj, 9 – hlavní ložnice, 10 – příslušenství, 11,12 – samostatný pokoj s kuchyní
Osvědčená klasika
Samostatnou kapitolou domu z dílny architektů Rogera Stephensona a Jeffreyho Bella jsou použité materiály. Tvůrci se přísně omezili jen na několik z nich. Exteriér tvoří omítnutá zděná konstrukce a výrazné prosklení. Změkčujícím prvkem a také vhodným propojením s interiérem jsou venkovní dubové žaluzie a kamenný obklad soklu. Vnitřek domu je laděn do světlých barev, ať už je to podlaha v obytných pokojích či koupelnách nebo vápencové obložení stěn tamtéž. Barevnou jednotu narušují pečlivě zvolené akcenty – tmavá krbová římsa, dubový koberec schodiště a chodby, dubové venkovní dveře.
Dům nedaleko od Manchesteru čerpá z klasických děl moderní architektury, nekopíruje však, jen přikyvuje osvědčeným nápadům. Od podlahy ke stropu sahají i prosklená okna či bohatě nařasený závěs v hlavní obytné místnosti. Důsledné používání zvolených prvků může někdy vyznít i podivně, například je-li jedna stěna koupelny prosklena mléčných sklem, přestože je orientovaná do chodby. Jenomže nakonec vše zaklapne do výsledné mozaiky – koupelna je stejně jako ostatní osvětlena přirozeným světlem, i když nepřímo, mléčná stěna tvoří v interiéru zajímavý dekorační prvek a dělí tak dlouhou nudli chodby. Vypadá to tak jednoduše. Ano, řekneme si, vždyť to vlastně ani jinak nešlo.
Rodinný dům u Manchesteru možná na první pohled vypadá nudně. Ale při bližším prozkoumání zjistíme, že si jen na nic nehraje. Je funkční, dotažený do konce a nechává svým majitelům dost volnosti k dotvoření svébytného domácího prostředí. Ostatně, o dobré spolupráci mezi investorem a architekty svědčí i závěrečná douška v jejich autorské zprávě. Klientům i všem ostatním v ní děkují za odvahu a chuť promýšlet své budoucí sídlo spolu s profesionály.
 |
 |
|
| Výrazné dřevěné žaluzie změkčují přísný exteriér domu. | Chodba je řešena opravdu netradičně. Prostor mezi betonovými nosníky je prosklený, architektům se tak podařilo navázat propojení s okolím i uprostřed dispozice domu. |
Hana Roguljič
Foto: Daniel Hopkinson
