Ostravské Divadlo loutek s orlojem

Ostravské Divadlo loutek obohatila věž podobně jako kostely zvonice. Čas na ní ukazuje mapa hvězdného nebe a místo zvonů se rozehrává loutkový orloj. Pod ní se pak odehrávají divadelní představení – ať už uvnitř nebo ve venkovním amfiteátru.

Když díky velkému zájmu návštěvníků loutkového divadla, které v Ostravě vyrostlo před třinácti lety, přestaly stačit jeho prostory, rozhodl se investor v zastoupení ředitelky divadla Jarmily Hájkové pro jeho rozšíření o alternativní scénu. Dostavba však mohla vyrůst na poměrně malé ploše pozemku. Trojce architektů Bronislav Stratil, Petr Hájek a Gabriela Minářová ji pojala jako věž s vnořenou venkovní scénou a rozsáhlými podzemními prostory.

Ostravská dominanta
Původní budova ostravského Divadla loutek vyrostla na hranici historického centra a areálu výstaviště Černá louka v roce 1999 podle projektu jednoho z autorů přístavby alternativní scény architekta Petra Hájka. A protože šlo o zdařilý projekt, v době vzniku dokonce oceněný prestižním titulem Dům roku, bylo logické, aby se ujal také přístavby. Přizval pak k sobě další spolupracovníky a po dvanácti letech tak mohl původní projekt doplnit.

Vzhledem k tomu, že byla komponována jako solitérní objekt s uzavřenou centrální kompozicí, nebylo možné navrhnout dostavbu, která by na stávající budovu plynule navazovala. Proto byla rozlehlejší část dostavby umístěna do suterénu. Ten však zůstal otevřený do prostoru náměstí zapuštěnou venkovní scénou s hledištěm pro stovku diváků.

Nad těmito prostory vyrostla poměrně subtilní věž s plochou střechou, která je s původní budovou spojena jen proskleným krčkem. Tato nadzemní část dostavby má z hlediska historického architektonického tvarosloví podobu kampanily – to znamená samostatně stojící, později dostavěné věže, přiléhající k původní významné stavbě, která je od ní stavebně oddělena, přesto však je její součástí. Kampanila plochu přilehlého náměstí tak nijak zvláště nezmenšila, spíše ji obohatila o výrazný prvek, dominantu s hodinami, orlojem a vyhlídkou na město, která se může směle řadit k architektonickým symbolům města Ostravy.

Situace

Divadlo loutek Ostrava Investor: Divadlo loutek Ostrava, příspěvková organizace Architekt: Ing. arch. Petr Hájek, Ing. arch. Gabriela Minářová, MgA. Bronislav Stratil Projekční spolupráce: Ing. Jindřich Bartoníček, Ing. arch. Radka Drmotová, Ing. Jan Filip, Ing. Jan Vacek Galerie loutek: Tomáš Volkmer Generální dodavatel:  IMOS Brno, a. s., závod Ostrava Zhotovitel:  MONOS Morava, s. r. o. Plocha: 375 m2 Obestavěný prostor: 4 730 m3 Realizace: 6/2010–1/2011

Omotaná stuhou
Ostravskou dominantou se stala nejen díky své výšce a umístění na ploše náměstí. Nová část divadla je sofistikovaná v půdorysech, prostorovém řešení i ve výrazu. Výška a formát věže dostavby odpovídá výšce a velikosti provaziště na staré části budovy a její natočení dodává celé kompozici dynamiku.
Architekti si přáli dosáhnout jasného a živého členění fasády dostavby v jemnějším měřítku než na stávající budově. A vzhledem k vysokým dispozičním, statickým a technologickým nárokům na konstrukci dostavby proto navrhli konstrukci jako vnější železobetonovou skořepinu s fasádou v pohledovém betonu. Filigránské žebrování fasády tvořené sloupky a parapety o rozměrech 300 × 200 mm a spirálové schodiště po vnitřním obvodu stavby nemohly být navrženy v jiné konstrukci.

Barevné řešení povrchů je odvozeno od stávající části divadla a jeho barevnost a kompozici doplňuje a rozvíjí. Vnitřní stěny za prosklením spirálového schodiště mají červenou barvu reagující na cihlový obklad a celou stavbu ovíjejí jako červená stuha. Výplně otvorů jsou pojaty kontrastně k chladnému pohledovému betonu v dubovém provedení.
–>–>
Galerie loutek
Dalším prvkem, který obohacuje jednoduchou betonovou obalovou konstrukci, je orloj nesený severní fasádou. Záměr ozdobit novou přístavbu divadla netradičním orlojem vzešel z hlavy architekta Petra Hájka, který oslovil výtvarníka a loutkáře Tomáše Volkmera. Volkmerův orloj se od toho slavnějšího v Praze výrazně liší – místo astronomických hodin jej doplňují hodiny s mapou hvězdné oblohy a místo apoštolů se v pravidelných intervalech ukazují pohádkové postavy z lipového dřeva – král, královna, čert, anděl, smrtka a kašpárek a při jejich přehlídce hraje hudba od ostravského skladatele Vlastimila Ondrušky.

Celý orloj se tak skládá z vnější galerie loutek, jakési lodžie vybavené pohyblivým samočinným mechanismem, pohánějícím figury krátkého loutkového představení, a ve vrchu severní fasády jej doplňují hodiny s mapou hvězdné oblohy ve formě nerezové mříže. Ukazatele hvězdných seskupení a časové ukazatele jsou světelné a lépe tak vyniknou ve večerních hodinách.

Přes den je možné určit čas také podle slunečních hodin na ploše náměstí v bezprostřední blízkosti divadla. Tento působivý umělecký artefakt tvoří tenký středový sloup, kolem něhož jsou umístěné barevné kostky s čísly hodin s přesahem do užitné funkce sedaček. Ukazují přesně, nicméně návštěvníci si musejí počkat na slunné dny a během letního času odečíst jednu hodinu.

Uspořádání prostoru
Pobytové prostory ve třech nadzemních podlažích věže jsou osvětlené denním světlem a přirozeně větrané plnými dřevěnými větracími díly. V úrovni 1. nadzemního podlaží je přístavba propojena s původní budovou proskleným spojovacím krčkem. Prostoru spojovacího krčku, který slouží zároveň jako vstupní hala, dominuje vertikální šachta výtahu z pohledového betonu a ocelová lávka spojující patro dostavby s patrem stávající budovy.

Studiová scéna je komponována jako centrální s možností orientace do čtyř bočních scén. Vstupní foyer tvoří jednu z nich. Další boční prostor vytváří venkovní scéna propojená s interiérem stavby velkými prosklenými vraty. Poslední dvě scény jsou tvořeny hlavní boční scénou s funkcí kukátkové kompozice divadla a malou boční scénou určenou pro provoz workshopů. Celý prostor sálu je navržen jako alternativní scéna nejen pro divadelní představení menšího a středního formátu, ale rovněž jako denní místnost pro pořádání workshopů a práci s hendikepovanými dětmi. Samotný prostor nabízí velkou škálu možností uspořádání pro divadelní činnost.

Architekti se podle Bronislava Stratila snažili vytvořit prostor, který by se dal jednoduše modifikovat podle aktuálních potřeb. „Chtěli jsme propojit interiér s exteriérem a poskytnout režisérům mnoho možností, jak uspořádat prostor, hlediště i jeviště,“ říká architekt.

Atraktivním divadelním prostředím je venkovní amfiteátr. Ten je v případě potřeby možno zastřešit ručně napínanou stanovou konstrukcí. Zábradlí na straně do budoucího náměstí má formu svíticího podélného objektu z bílého skla. Stěny amfiteátru jsou porostlé zelení. Sedadla venkovní scény jsou ve výrazném barevném provedení a korespondují tak s barevnými krychlemi slunečních hodin a venkovních sedadel.

Rez, Půdorys sálu přístavby	Půdorys 1. NP

Evropská podpora
Nová část divadla vyrostla za pouhých osm měsíců v období od června 2010 do ledna 2011, v květnu bylo slavnostně otevřeno. Vzniknout mohlo díky podpoře z evropských fondů. „Náklady na samotnou stavbu si vyžádaly zhruba 69,5 milionu korun. Rozšíření Divadla loutek o alternativní scénu bylo financováno převážně Evropskou unií – z Regionálního operačního programu Moravskoslezsko bylo na tento projekt uvolněno přibližně 67 milionů korun, na zbytku nákladů se podílelo město Ostrava jako zřizovatel divadla,“ uvedla mluvčí ostravského magistrátu Andrea Vojkovská. Ostrava díky této podpoře získala další unikátní kulturní prostor, který do města přitahuje nejen české návštěvníky, ale i ty ze zahraničí.

Kateřina Kotalová
Foto: Ester Havlová

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.