Charitní dům Na Kropáčce
Na přelomu let 2007 a 2008 byl otevřen Dům sociálních služeb pro seniory v rekonstruovaném objektu se secesní fasádou z počátku minulého století, kde ještě před několika lety sídlilo královéhradecké biskupství. Citlivá rekonstrukce podle projektu architektky Heleny Dařbujánové z D. A. D. STUDIA zachovává co nejvíce původních prvků a zároveň splňuje architektonické, technické a hygienické standardy vyhovující účelu stavby. Architekturu kromě Gočárova schodiště, které s domem sousedí, doplňují umělecká díla několika českých výtvarníků.
Postavení výtvarného umění v dnešní architektuře není jednoduché. Architekti s výtvarníky pracují jen v ojedinělých případech. Architektka Helena Dařbujánová z královéhradeckého ateliéru D. A. D. STUDIO s umělci pracuje ráda a často. „Je to jeden z mých úkolů – propagovat a podporovat výtvarné umění,“ říká. V prostředí, jako je nový dům sociálních služeb pro kněze, má umění své důležité místo.
Umění v kapli
Umělecká díla jsou umístěna tam, kde hrají významnou roli. Součástí této budovy biskupství a zároveň domova pro kněze na odpočinku je také kaple. Právě ta, jako výjimečný sakrální prostor, kde se při mši proměňuje eucharistie, vyžaduje citlivý přístup ze strany architekta i umělce. Helena Dařbujánová tedy přizvala ke spolupráci na realizaci kaple sv. Václava akademickou malířku Miladu Gabrielovou, která vytvořila vitráže v okně, Petru Marečkovou, autorku obrazů sv. Václava a uměleckého řezbáře Romana Marka, který vytvořil oltář, svatostánek, sedes, kříž a ambon, neboli čtecí pultík. Další umělecká díla jsou součástí architektury a zahrady. Jižní štít domu zakončuje plastika kříže od Jana Nikendeye, na zahradě stojí zamyšlená socha Čtenáře od Michala Gabriela.
Kromě kaple je součástí rekonstruovaného domu v historickém centru Hradce Králové také jedno patro určené pro pracoviště oblastní charity, pokoje pro seniory s celkem šestnácti lůžky, společenská místnost, archiv a rozsáhlé zahradní terasy.
Jemné dispoziční úpravy
Protože tento dům v ulici Na Kropáčce slouží jako dům pro seniory se zázemím pro pečovatelskou a ošetřovatelskou službu, vyžádal si dispoziční úpravy, které maximálně vyhovují tomuto určení a zároveň zachovávají původní stávající konstrukce.
V podzemním podlaží je technické zázemí domu. Původně navržená dispozice obsahovala ještě prádelnu, sušárnu, mandl, sklady čistého a špinavého prádla a rehabilitaci se zázemím. Vzhledem k omezeným finančním možnostem byla realizace těchto dalších plánovaných prostor odložena.
V prvním nadzemním podlaží byl ponechán stávající archiv, vpravo od vchodu jsou situovány tři ubytovací jednotky pro kněze seniory a společenská místnost s přímým vstupem do zahrady. Druhé nadzemní podlaží je určeno pro celou charitní ošetřovatelskou a pečovatelskou služba. Obě pracoviště mají potřebné zázemí – šatny, sociální zařízení, denní místnost a příruční sklady. Ve třetím patře byla obnovena kaple a další čtyři ubytovací jednotky pro klienty. V posledním podlaží, původně využívaném jako půda, jsou dnes umístěny další pokoje a jeden z nich je navržený jako apartmán. „Při řešení společných prostor na tomto patře jsme se potýkali s nízkou podchodnou výškou, která nešla upravit. Zároveň jsme chtěli zvýšit prostorovou a světelnou úroveň a nabídnout ubytovaným kněžím větší komfort, proto jsme zde vytvořili malou střešní terasu,“ doplňuje Helena Dařbujánová.
Veškeré interiéry jsou jednoduché, čisté, vzdušné, lehce asketické, s volným prostorem pro rozjímání a modlitbu. „Ve výběru materiálů, barev a forem jsem vycházela z velmi specifického zadání – prostory pro kněží na odpočinku,“ vysvětluje architektka a doplňuje: „Při rekonstrukci byl kladen důraz na maximální zachování původních prvků. Některé jsme zachovali, jiné repasovali, případně použili repliky. Dlažbu se nepodařilo zachránit, zachovalo se ale pískovcové schodiště a původní zábradlí. V prostoru schodišťového zrcadla je také umístěn moderní výtah, maximálně prosklený, aby co nejméně rušil stávající prostor. Dochází tak k zajímavému kontrastu původních a nových technicistních forem.“
Zahrada
Důležitou součástí domu sociální péče jsou přilehlé zahradní terasy. Pozemek, na němž se dnes rozkládají, byl před rekonstrukcí charitního domu zanedbaným, neudržovaným místem s polorozpadlými opěrnými zdmi z cihel a kamene. Jeho poloha v historickém centru Hradce Králové a výšková členitost přímo vyzývala ke kreativnímu architektonickému řešení. Důležitým elementem, který ovlivnil konečnou podobu návrhu zahrady, je také skutečnost, že pozemek svou západní stranou sousedí s Gočárovým schodištěm. Tato stavba z armovaného betonu postavená v letech 1909 až 1910 na místě zbořené vodárenské věže Kropáčky je první realizací Josefa Gočára v Hradci Králové. Je tedy významnou památkou i dominantním architektonickým prvkem. Gočár tu řešil náročný urbanistický úkol – uzavření proluky po zbourané vodárenské věži.
„Zahradu jsme proto řešili ve třech výškových úrovních,“ říká Helena Dařbujánová a dodává: „Horní terasa je určena pro málo pohyblivé obyvatele domu. Část je vydlážděna a kryta dřevěnou pergolou, hustě porostlou popínavými růžemi, které by měly připravit patřičný stín a příjemné vizuální a čichové vjemy.“ Od zdi Gočárova schodiště je tato terasa odcloněna plotem porostlým břečťanem a různými druhy stínomilných rostlin. Prostřední terasa je určena pro obyvatele částečně pohyblivé a nachází se zhruba o sto šedesát centimetrů níže ve stejné výši jako hlava zdi Gočárova schodiště. Je zatravněná a lemována živým plotem a květinami. Lavičky zde dotvářejí místo pro posezení, odpočinek a vyhřívání na slunci.
Spodní terasa je zhruba o tři metry níže než prostřední. Od Gočárových schodů je oddělena vyšším živým plotem a doplněna bujnou vegetací tak, aby zde vzniklo meditační místo pro ubytované kněží. Meditovat mohou i v rohu této části, kde je umístěný dřevěný altán, k němuž vede chodníček tvořený z pískovcových šlapáků.
Osa od umění k umění
Napříč terasami pak prochází cesta z cihelné dlažby tvořící osu, která začíná vstupem do zahrady. „Skutečným začátkem je však okno do kaple nad vstupem, které je nově doplněno vitráží od Milady Gabrielové,“ upozorňuje architektka. Celá osa potom končí na spodní terase plastikou Čtenář, kterou vytvořil akademický sochař Michal Gabriel, manžel autorky vitráží. Tato plastika odlitá z bronzu svým námětem odpovídá i meditační náplni spodní terasy. Záměrně byli osloveni manželé výtvarníci, aby byla prohloubena komunikace mezi výtvarnými díly umístěnými na počátku a konci osy celé zahrady.
Od partnerů ASB
Dům sociálních služeb pro seniory
Investor díla: Biskupství královéhradecké
Uživatel: Oblastní charita Brno
Autor: Ing. arch. Helena Dařbujánová, D. A.D. Studio
Spolupráce: Ing. arch. Pavel Hrdý, Ing. arch. Zuzana A. Čechová
Projektanti: Ing. Dalibor Pšenička (stavební část), Ing. František Futera (statika), Ing. Miroslav Jágr (elektro – silnoproud), Jiří Vik (UT), Michal Pipek (elektro – slaboproud), Ing. Robert Prix (požární zabezpečení budov), Ing. Miroslav Rádl (rozpočet), Jan Foist (vzduchotechnika), Martin Kalmus ( ZTi), Ing. Petra Součková (sadové úpravy)
Výtvarná díla: ak. soch. Michal Gabriel (socha Čtenář), ak. mal. Milada Gabrielová (vitráže), MgA. Petra Marečková (obrazy Sv. Václava), Roman Marek (řezbářské práce kaple), Jan Nikendey (plastika kříže jižní štít)
Realizace: 10/2006–10/2007
Náklady: 33 mil. korun
Dodavatel: Prima, spol. s r.o.
Technická příprava stavby: Ing. Martin Hradecký
Stavbyvedoucí: Vladimír Čech
Subdodavatelé: Triplex Blešno (výtah a schodolez), Sintop Nový Bydžov (zdravotní technika, ústřední vytápění), Elektroterm, s. r. o., Lázně Bohdaneč (elektroinstalace), ATTA Všestary (oplocení), Interklima Pardubice (vzduchotechnika), MOINT Hradec Králové (interiér – truhlářské práce), TK Interiér Hradec Králové (interiér – textilie), Vítězslav Zilvar, Vitraj glass Opočno (realizace vitráží)
Kateřina Kotalová
Foto: Ondřej Polák
