Rozhledna pod Urpínem

Je nadstavbou nad starší bytovkou. Má své chyby, má však i specifickou atmosféru. On a ona našli cestu, jak si svůj domov přizpůsobit, přetvořit podle svých představ. Byt je lákal blízkostí centra, výhledem na malebné pohoří a příslibem klidného života v nejvyšším podlaží…

Kdyby si měli mladí znovu vybrat, místo by se jim líbilo, ale pokojům by dali jiné rozměry, chodba by se také nerozbíhala rovnou od dveří do obývacího pokoje, ani by si nevybrali plastová, ale hliníková okna, nejraději s modrým odstínem. Dříve, než by jim postavili příčky, věděli by, kam s úložnými prostory, a nemuseli by tolik vymýšlet, aby jim byt dal to, co od něj očekávali. Navzdory jejich výhradám, návštěvníky, kteří do bytu pod Urpínem zavítají, ovládne pocit útulnosti. A ten nebývá mnoha moderním interiérům vlastní.    

První dojem
Přijeli jsme něco před dvanáctou, úspěšně zaparkovali v ulici rovnoběžné s Dolní a nasáli do plic čistý vzduch. Věřili jsme, že v poledne na samém vrchu budovy ze začátku 70. let minulého století slunce spolehlivě prosvětlí byt. Ten však, stejně jako celá ulice a záda středověkých domů, jejichž hlavy se složily jedna vedle druhé na historickém náměstí, pospával ve stínu pověstmi opředeného Urpínu. Nízké zimní slunce ještě nevyšlo zpoza hory, kterou pradávná sopka vytvořila nad údolím. Hora od té doby spadá strmě k řece. Podél ní se táhne čtyřproudá cesta od Zvolenu směrem na Brezno. Tam, kde ke společnosti cihlových domů přibyla bytovka, se město náhle zklidní a poskládá do uspořádaných ulic se zbytky zelených ploch, které už jen starousedlíkům připomínají zahrady kdysi patřící k měšťanským domům. Dva vchody, čtyři původní a jedno nové poschodí, jinak nenápadný, nedávno omítnutý obytný dům. Ke vstupním dveřím do bytu se vyvezeme novým výtahem. Otevřou se do světlé chodby. Její stěny oživuje přední plocha šatní skříně, ale především textilie vypjaté v rámech, které podvěsili na skrytém kování. Až po chvíli si uvědomíme, že obě velké plochy stylizovaných květů jsou ve skutečnosti křídla posuvných dveří. Vzápětí naši pozornost upoutá kompozice desky jídelního stolu. Pluje prostorem. Ani židle Calligaris nechtějí oranžovou průhledností rušit klid levitujícího stolu bez noh. Až když po několika krocích po velkorozměrné dlažbě vstoupíme na tmavou dřevěnou podlahu obývacího pokoje, ukáže se, že mateřskou základnou jídelní desky je kuchyňský ostrov.

Architekt ho navrhl tak, aby konstrukčně zabezpečil konzolovité uložení desky, která se napřahuje směrem k obývacímu pokoji. Vtipné a efektní řešení osvětluje ve dne světlo, které dopadá do interiéru trojicí francouzských oken. K večeru se světlo rozsvítí v oblém těle Ghost Ambra – svítidlu z dílen italské značky Sforzin. Jantarově zbarvené světlo spolu s oranžovými odlesky plastových židlí byly inspirací pro barevné ladění celého interiéru.
 
Trojnásobný výhled 
Nadstavba obytného prostoru vynesla střechu budovy o poschodí výše a svými okny hledí do tří světových stran. Spojené království obývacího pokoje a kuchyně má výsostné právo na okna, která architekti postupně umístili na severní stěně v kuchyňské části, na západní jako vyrovnaný průvod francouzských oken provázejících jídelní stůl až do obývacího pokoje a v obývací části zase jako další průhled směrem na Zvolenskou kotlinu.

Nakonec i jižní stěna ustoupila po celé světlé výšce trojdílnému francouzskému oknu, které vede na terasu s výhledem na Urpín. Rozmístění oken významně ovlivnilo zařizování otevřeného prostoru a stalo se jeho výhodou. Majitel bytu se profesionálně věnuje designu interiérů a tvorbě nábytku, a tak dát smysl celé kompozici pro něj nebyl žádný problém. On i ona našli společnou řeč při výběru barevné škály a materiálů.

„Chtěli jsme se vyhnout ostrým barvám stěn, které jsou módní záležitostí mnoha domácností. Nás taková pestrost vyrušuje. Cílem neměl být ani interiér, který by se prezentoval chladným luxusem. Přírodní barvy, které upřednostňujeme, dávají modernímu prostředí pocit útulnosti. Náš byt jsme zpestřili oranžovými dveřmi, doplňky a tlumeným nátěrem stěn.

Zpočátku jsem byla proti oranžové barvě, která se nyní v jednotlivých akcentech objevuje v prostoru našeho bytu. Když tu však příjemně zasvítily jídelní židle a svítidlo Ghost, bylo rozhodnuto,“ objasňuje mladá majitelka pohnutky, které je přivedly k ladění barev a materiálů. Nalévá nám džus do sklenic z oranžového skla, chystá kávu, a když se na patě otočí k dřezu, pochválí rozmístění nábytku v kuchyni.

„Denní světlo během celého dne dopadá na pracovní plochy, dřez mám pod kuchyňským oknem, za horními předsazenými skříňkami nám nainstalovali skryté osvětlení. Jsem spokojená. V zásadě jsme dodrželi původní návrh kuchyňské linky na míru ve tvaru písmene U, ale kuchyň se stala pohodlnou, až když manžel přidal k návrhu varný ostrůvek a pod kapotáž kuchyňské linky umístil i dveře do malé komory. Divím se, že toto řešení běžně nepatří k neodmyslitelné výbavě moderní kuchyně.“ 

Dvě křesla
Číslo dvě nenápadně určuje rytmus obývacímu prostoru. Dvě křesla v černobílé hovězí kůži značky Domark, černobílé mimostředové kruhy zdvojeného konferenčního stolku, dva obdélníky zavěšené skříňky a LCD obrazovky na východní stěně, dvě okna dělená v témže intervalu. Předsazenou stěnu ze sádrokartonu se skrytým osvětlením a speciálně strukturovanou omítkou opticky vyvažuje obdélník měkkého světlého koberce položený na podlaze z amerického ořechu. Na povrchu nábytku zhotoveného na míru podle návrhu Space Studio Design se střídají lesklé a matné plochy. Noblesu do obývacího prostoru vnesla díla malíře Ladislava Škovrana. Pohovka Domark se zdrženlivostí vlastní nenápadnému, ale elegantnímu designu se opticky drží při zemi. „Nejvíce času v našem bytě trávíme v obývacím pokoji. Navzdory jisté míře pestrosti materiálů a barev jsme šetřili množstvím nábytku. Chtěli jsme, aby prostor působil moderně, útulně, ale aby nebyl zbytečně opticky zatížený nepotřebnými kusy. O luxus volného obývacího prostoru se zasloužila i změna v logice odkládacích prostorů,“ vrátila se majitelka ke změnám před nastěhováním.

„Moc už jsme toho změnit nemohli. Nosnými zdmi se hýbat nedalo a k zařizování jsme se dostali až těsně před dokončením nadstavby. Zrušili jsme průchozí šatnu, která byla navržena v místnosti hned vpravo od vstupních dveří. Tam nyní máme pracovnu s jedním samostatným vchodem. Věci si odkládáme v šatních skříních, jejichž posuvné dveře jsme zalícovali v ložnici, dětském pokoji a na chodbě se stěnami místností.

V půdorysu se toto řešení projevilo jako střídání nik po obou stranách nenosných příček,“ vysvětluje, zatímco procházíme chodbou směrem k posuvným dveřím do ložnice. Jediným hotovým zařízením, které nebylo vyrobeno na míru, je velké zrcadlo z prodejny značky Kare. Jeho hmotnost nese konzolovitě uložená masivní police.

„Tak se mi to líbí, i když rodiče nemohou pochopit, že zrcadlo nevisí na stěně,“ směje se, zatímco přechází k jednomu ze svítidel umístěných po obou stranách lůžka s širokým dřevěným rámem.

„Nelákaly nás klasické noční stolky. Na odkládání rozečtené knihy zcela stačí dřevěný okraj postele, kterou smontoval manžel z dílů vyrobených v truhlářské dílně. Na větší odkládání máme přece šatní skříň hned naproti lůžku a dýhovanou komodu se skrytými úchytkami.“

Krátký dovětek     
Byt se na pohled jeví mnohem větší, než jaký ve skutečnosti je. Tomuto dojmu pomáhá nejen více oken, ale i vhodně vyřešená dispozice prostoru. Navzdory střídání podlah – keramické v předsíni a kuchyni, dýhované z ořechového dřeva ve společenské části bytu a plovoucí s povrchem imitujícím březové dřevo v pokojích – se efekt volného prostoru nevytrácí. Jednotlivé místnosti na sebe navazují designem nábytku a poklidnou barevností.

Marína Ungerová
FOTO: Dano Veselský