Orient expres z rakovnické šamotky
Galerie(4)

Orient expres z rakovnické šamotky

Velká okna a za nimi kavárenské stolky – klidné, přívětivé prostředí, typické pro Prahu v první polovině dvacátého století. Někdy civilní a neokázalé, jindy naopak honosné. Rekonstrukce jednoho z těchto interiérů byla dokončena v létě minulého roku.

V roce 1913 stavěn byl majitelem hotelu Paříž, panem Kolářem, druhý hotel na Poříčí v Praze „Imperiál“. Panu Sommerschuhovi se podařilo získati ho pro to, aby kavárnu hotelu, vestibuly a schodiště vedle všech potřebných drobných dlažeb a obkladů, vyzdobil trvalým materiálem keramickým. V Praze něco podobného není podnes. Návrhy provedl mladý Beneš, syn profesora Beneše, studující u profesora Plečnika architekturu, pro sochařské práce získán profesor uměleckoprůmyslové školy Drahoňovský. (…) Práce dokončena již ve válce roku 1914.

Tolik dobový text. Kavárna Imperial měla pro řadu z nás celá léta nádech jakési omšelé exotiky, v Praze naprosto ojedinělé. Zaváněla Blízkým východem a podivnou okázalostí; doby, kdy si tu velkostatkáři a dámy v kloboucích krátili čas čekání na svůj vlak, byly nenávratně pryč.

Hotel vznikl v dobách, kdy téměř bezprostřední blízkost nádraží tvořila cennou devizu. Jak již zmíněno, pan Jiří Kolář již dříve postavil známou secesní budovu krásné „Paříže“ nedaleko Obecního domu. Tentokrát se ale rozhodl pro větší a zcela moderní dům – spolu se stavitelem Jaroslavem Benediktem vytvořili velkoměstsky civilní budovu se střízlivou fasádou zdobenou motivy art deco s přídechem kubismu, širokým schodištěm a výtahy. Ve své době měla zcela jistě nejnovější a dokonalé vybavení.


Historické snímky nové kavárny s původním vybavením včetně nábytku a lustrů

Interiér v přízemí byl ale pojat v jiném duchu. Možná to měl na svědomí nedávno dokončený, bohatě zdobený a barvami hýřící Obecní dům, jistě bychom mohli najít například také odezvu na tehdy senzační odkrytí Ištařiny brány, symbolu staré Mezopotámie. Na motivech výzdoby dále najdeme odkazy na starý Egypt, Řecko a samozřejmě na islámské stavitelství, které pro své bohaté ornamentální motivy využívalo keramiku nejčastěji. Kavárna tak skvěle dokumentuje atmosféru tehdejší doby. Návrhy vznikaly ve chvíli, kdy se zdálo, že nic nestojí v cestě dalšímu rozvoji bohatství a blahobytu. Výsledek se nám dnes může na první pohled jevit jako mírně pitoreskní – v blízkém sousedství nacházíme motivy s odkazem k renesanci či baroku, a také různé zajíčky a jelínky. Akty držící hodiny na čelních stěnách jsou čistě dobové, na stropě zase vidíme reminiscence výzdob sultánských paláců a mešit. Nezlehčujme však. Odborníci tu nacházejí symboliku, která byla míněna zcela vážně, a navíc, kdo by se nechtěl na chvíli vrátit do zlatých dob, kdy se všechno zdálo tak bezpečné a zajištěné. Evropa nám ležela u nohou, nádraží opodál se blyštilo sklem a kovem, cestování vlakem bylo v módě.

Rekonstrukce 

Hlavní vstup do kavárny se vrátil na své původní místo, na nároží ulic Zlatnická a Na Poříčí a obnoven byl tedy také původní význam čtyř „egyptských“ sloupů, které mají vytvářet pocit jakési svatyně. Prostor se kolem tohoto centra dělí do dvou téměř symetrických křídel. Jedno z nich navazuje na vstup do hotelové haly, který je pojat podobným způsobem – zdobí jej motiv odvozený z Ištařiny brány – průvod se lvy, doplněný bytelnými dřevěnými dveřmi, nad nimiž se v sytých barvách a opět v mozaice vznáší iniciály majitele hotelu.

Omšelé, špinavé odstíny barev se rozsvítily do jasných tónů. Keramika byla po téměř stu letech zanesená vrstvou dehtu a zčernalé byly samozřejmě také spáry. Když restaurátoři stěny, sloupy i stropy očistili, ukázalo se, že autoři interiéru neměli na mysli žádné dekadentní nálady. Světlé, jasné barvy navozují pocity čistoty, dostatku a harmonie – převažuje bílá s několika odstíny žluté a okru, doplněná modrou. Keramika tak výborně koresponduje s dřevěným vybavením interiéru, který byl původně vybaven lehkými thonetkami. Restaurátor Vojtěch Pařík vzdává hold nejen osvícenému investorovi, rakovnické šamotce a jejímu řediteli panu E. Sommerschuhovi, který přesvědčil stavebníka, aby uplatnil právě tento typ nadčasové výzdoby (i ve smyslu dlouhodobé trvanlivosti), ale také realizátorům stavby. Dům byl budován v té době ještě málo ověřenou metodou pomocí železobetonových konstrukcí a správné technologické postupy se teprve vyvíjely, což je leckde znát. Stropní mozaika ale byla k betonovým podhledům připevněna důmyslně provedenou drátěnou vazbou, která celý obklad stropů zachránila – tento „rakovnický vynález“ jej udržel po dobu devadesáti let, kdy byl celý dům podrobován těžkým statickým zkouškám. Na stěnách a sloupech byly zase většinou použity poměrně silné a rozměrné kachle s žebrováním na rubu, které se lepily kamnářskou metodou, tedy na cementové „buchty“. 

Restaurátorské práce ovšem začínaly podle všech pravidel, tedy hledáním pramenů, většinou přímo v Rakovníku. Bez dobových fotografií a další dokumentace by nebylo možné obnovit zcela zničené partie a úspěšně zajistit také osazení nových lustrů, které byly zhotoveny právě na základě několika starých snímků. Nové typy svítidel navrhl akademický architekt Marek Houska tak, aby odpovídala předloze a zároveň co nejlépe vyhovovala proporcím interiéru. Pro výrobu chybějících dlaždic byla oslovena továrna Rako, v níž téměř před sto lety celý interiér kavárny vznikal. Podle slov V. Paříka byla schopna dodat dokonale provedené originály, které zcela odpovídají původní produkci a jsou jí rovnocennými partnery.

Rekonstrukce interiéru kavárny v hotelu Imperial
Investor: Majetková, správní a delimitační unie odborových svazů
Hlavní zhotovitel a záchranné práce v betonových konstrukcích stropů: Metrostav, a. s., divize 9
Architekt stavby: Ing. arch. Petr Kořený
Revitalizace dobových svítidel: Akad. arch. Marek Houska
Repase uměleckých a uměleckořemeslných prvků: VAS, v. o. s.
Vedoucí restaurátor dohlížející na restaurování keramiky: Akad. soch. Vojtěch Pařík
Výroba originálů keramiky Rako a jejích replik: Lasselsberger, nástupce společnosti Rako

Hana Vinšová
Foto: archiv společnosti Lasselsberger