Norsko uprostřed Prahy
Galerie(14)

Norsko uprostřed Prahy

Studio StokkeAustad a designér Andreas Engesvik přijali pozvání do Prahy během říjnové přehlídky designu, aby přivezli kousek norského lesa a produktů z něho vytvořených. O projektu Norway Today (Norsko dnes), o fenoménu skandinávského designu a o způsobu designérské práce jsme si povídali s mladým designérským studiem, jehož jádro tvoří Øystein Austad (31) a Jonas Ravlo Stokke (32).

Během říjnové přehlídky designu jste v Praze představili projekt Norway Today. Přinesli jste tak do Česka kus norské tradice. Můžete vysvětlit, co vás inspirovalo k vytvoření dřevěných domků sladěných s prostorem bývalé lístkárny elektrických podniků města Prahy?

Jonas: Už v době, kdy jsme přijali pozvání do Prahy, bylo místo pro naši prezentaci přesně určeno. Jakmile jsme uviděli prostor, který je památkově chráněn, a tudíž tam nelze s ničím hýbat, rozhodli jsme se, že naše výstava by v něm měla být zasazena jako cizí předmět a nesnažit se o integraci do tohoto specifického prostředí. Protože Praha uvidí výstavu norského designu znovu po dlouhé době, chtěli jsme kromě prezentace našich produktů zprostředkovat i celkovou atmosféru Norska. Shodli jsme se, že základem našeho konceptu bude norský les a pocity, které člověk má, když je uprostřed něj. Navrhli jsme proto místnosti vonící dřevem, v nichž lze podobné pocity zažít.

Øystein: Otvor ve střeše jsme zakryli tónovanými zelenými skly, jimiž prosvítalo světlo podobně jako slunce větvemi stromů. Světla pronikalo dovnitř jen málo a prostor si podmanila nálada podobná náladě lesa plného stínů i za jasného počasí. Každá ze čtyř místností byla zakryta jinou barvou skla, aby zprostředkovala lesní světlo v různých částech dne. Produkty samotné spočívaly na podstavcích z borovicového dřeva s horní plochou složenou z tenké borovicové dýhy a průhledné vrstvy akrylu. Pod touto horní deskou byl zdroj světla, který jemně ozařoval celou plochu i vystavené předměty.

Uvnitř bylo i několik produktů navržených vaším ateliérem StokkeAustad a designérem Andreasem Engesvikem. Například řada kuchyňského náčiní, kterou jste vytvořili ve spolupráci s ateliérem Frost Produkt. Co bylo hlavní myšlenkou při jejich navrhování?

Øystein: Hlavní ideou bylo navrhnout jednoduché, jasné a odolné kuchyňské náčiní pro přípravu, servírování a vychutnávání jídla a nápojů. Skleněné kusy, které jsme představili v Praze, nejsou určeny profesio­nálním degustátorům vína, ale spíše pro každodenní používání. Velké hrdlo karafy na vodu a dekanteru na víno umožňuje snadné doplňování a zároveň slouží i jako rukojeť. Jde v podstatě o tradiční tvar, jen zjednodušený a vyladěný. Masivní kolíky z dubového dřeva, které lze snadno vytáhnout, odrážejí naši snahu vytvořit odolné, robustní a trvanlivé objekty. Kolekci kuchyňských doplňků přirozeně rozšířily skleněné výrobky, které mají stejně jako karafy jednoduchý, funkční tvar. Navrhovat trvanlivé věci totiž znamená navrhovat delikátní, jemný design, který není vázán na současné trendy, který je nadčasový.

Jaké další produkty jste v Praze ­představili?
Jonas: Jedním z předmětů byly svícny nazvané Gloria, které navrhl Andreas. Představují nový pohled na tradiční svícen a vypadají dobře s libovolným počtem svíček. Dále tu byly k vidění trávníkové stolky a poličkové lampy, obojí také od Andrease. Jasanovým mísám, které jsme navrhli my, předcházel výzkum různých druhů dřeva a jejich možností, které poskytuje jeden kus dřeva. Zajímala nás hranice toho, jak tenké může dřevo být a jak bude vypadat kontrast dvou odlišných hmot – tenká miska vsazená do robustní základny, obojí navíc vytvořeno z jednoho kusu jasanového dřeva. Mísy byly původně navrženy pro letošní týden designu v Londýně nazvanou Norwegian prototypes (Norské prototypy).

Øystein: Pro týden designu v Praze jsme společně s Andreasem navrhli Bubo bubo, tedy výra velkého ze dřeva. Je pokračováním konceptu celé expozice a bylo přirozené nahlédnout také do života uvnitř lesa. Bubo bubo nás zaujal především proto, že je záhadný a v průběhu věků byl opředen mnoha pověrami. Je divoký a krásný, má dobrý zrak a přehled o tom, co se kde šustne – a navíc se vyskytuje v celé Evropě. Nezná tedy žádné hranice.

Na výstavě mě zaujal barevný kalendář. Co vás k jeho vzniku motivovalo?
Øystein: Tento projekt začal jako projekt zkoumající, jak různí lidé vizualizují rok. Čas je velmi subjektivní entita. Cítili jsme, že tradiční kalendář nedává prostor vyjádřit osobní vnímání toho, jak plyne čas. Náš kalendář umožňuje uživateli uspořádat rok tak, jak uzná za vhodné. Jsou dny uspořádány v přísně chronologickém sledu nebo se jeví spíše jako změť? Máte pocit, že je zima delší než léto? A tak dále. Jednotlivá data drží na místě pomocí magnetů, takže s každým z nich lze libovolně hýbat. Lze je také používat jako držák vstupenek do divadla nebo štítků s připomenutími. Začne jej vyrábět jedna španělská firma.

Tento konceptuální projekt má blízko k umění. Cítíte vazbu mezi designem a uměním? Sledujete dění na poli současného umění?
Jonas: Nezamýšleli jsme vědomě tvořit umění. Rozdíl mezi naší profesí a uměním je to, že umění je čistší způsob, jak navodit nějaký pocit nebo komentovat situaci, pracuje více s emocemi.Design se tradičně zabývá kombinováním formy a funkcí předmětu určeného k masové výrobě. V případě kalendáře se design blíží spíše k řemeslu; designér vytváří ještě další hodnotu než čistě ekonomickou a funkční.

Ačkoliv jste autory mnoha projektů, váš ateliér je mladý. Kdy vzniklo studio StokkeAustad?
Jonas: Chodili jsme na stejné přednášky v rámci našeho studia na Škole architektury a designu v Oslu, já jsem pak dokončil bakalářské studium produktového designu na Brunel University. Pracovně jsme se potkali na jedné z výstav studia Norway Says, které spoluzaložil před jedenácti lety Andreas Engesvik; a Øystein v něm pracoval jako stážista. Rychle jsme našli společné zájmy a měli stejný pohled na to, co by design mohl a měl být. Tak začala naše spolupráce.

Øystein: První projekt byl vlastně takovým testem, jak bude spolupráce fungovat. Představili jsme jej na přehlídce Salone Satellite v Miláně v roce 2005. Projekt měl velkou odezvu jak v tisku, tak také u kolegů designérů. Bylo tedy přirozené v tom pokračovat. Po absolutoriu v roce 2007 jsme založili studio StokkeAustad a od té doby jsme participovali na čtrnácti mezinárodních výstavách a pracovali s klienty v Norsku i v zahraničí.

Čím vším se váš ateliér zabývá?
Øystein: Vždy se snažíme hledat podstatu toho, o čem projekt je. Podle našeho názoru může mít design mnoho podob – od čistě formální a koncepční po velmi konkrétní a funkční. V jistém smyslu lze říci, že design znamená cestu k řešení problémů, ale jsme pevně přesvědčeni, že design především vytváří hodnoty, čímž v konečném důsledku zlepšuje svět.

Jonas: Hledáme způsob, jak tyto hodnoty přeložit do konkrétní podoby. Zároveň tak přispíváme k zachování tradičních řemesel nebo maximalizaci efektivity určitých výrobních metod. Rádi pracujeme na různých typech projektů pro klienty i galerie, navrhujeme nábytek i celé interiéry, dokonce i spotřební elektroniku.

V Česku je pro mladé designéry poměrně složité začít pracovat ve vlastním ateliéru; pokud mají skvělé nápady, musejí mít i štěstí. Není zde totiž mnoho firem, které vyrábějí své produkty či nábytek a které jsou navíc ochotny oslovit mladé designéry. Jaká je situace v Norsku?

Øystein:
Souhlasím, že existuje několik faktorů, které člověk potřebuje k začátku kariéry: je to štěstí, ale i tvrdá práce a vytrvalost. Oblast designu je v Norsku roztříštěná i koherentní zároveň. Na jedné straně jsou designéři, na druhé průmysl a na další vláda a vládní instituce a programy. Tyto strany nejsou bohužel dostatečně provázány. Roste však počet mladých ambiciózních designérů, kteří touží definovat, co by měl být norský design 21. století. Řekl bych, že situace designu v Norsku je podobná té české – je tu hodně mladých designérů se svěžími nápady.

Jonas: I u nás je velmi těžké založit designové studio, protože je nedostatek projektů pro průmysl. Není tu tradice zapojit designéry do průmyslu. Když představujeme projekty, musíme je často potenciálním klientům vysvětlit a ospravedlnit to, co děláme. Firmy mohou mít potíže s porozuměním pro hodnoty, které produkty reprezentují, a jak cenné pro ně mohou být. Navíc Norsko je také do značné míry závislé na ropném průmyslu, a tak nemělo potřebu inovovat a vytvářet světové značky, jako to s velkým úspěchem dělaly ostatní skandinávské země.

V roce 1980 se skupina designérů z norského Osla během performance simulovaného smutečního obřadu rozloučila s pojmem skandinávský design. Nicméně i přesto jeho ideály z padesátých let minulého století přežily dodnes. Je to dáno mezinárodním zájmem o design tohoto období, který se šíří také mimo Evropu, například i díky značce IKEA. Mnoho skandinávských designérů vnímá tuto tradici jako břemeno, jiným přináší inspiraci a sebejistotu. Jak to vnímáte vy?

Jonas:
Pro nás to rozhodně neznamená břemeno. Kdykoliv narazíme na norský design z minulosti, je pro nás inspirativní a jsme na něj hrdí. Nemáme takové titány jako naši švédští, finští a dánští sousedé, a tak může pomoci vyjasnit stíny z minulosti.

Skandinávský design je spojován s jednoduchými, nekomplikovanými tvary, funkčností a demokratickým přístupem. Je takový i váš design?

Øystein: Řekl bych, že ano. Je vždy obtížné pohlížet na vlastní tvorbu objektivně. Myslím si, že je téměř nemožné pochopit, a tak změnit či ovlivnit mechanismy a síly, které ovlivňují designéra či člověka obecně. Domnívám se, že hledání podstaty naší tvorby by mohlo vést k některým podobnostem s tradičním skandinávským designem, jak zaznělo v otázce. Pochopení minulosti, ale i kritický pohled na současné trendy může pomoct prozkoumat důvody pro konkrétní rozhodnutí. Myslím, že je to ale právě pocit minulosti jakožto určitého břemena v kombinaci se svobodnou a zdravou tvůrčí atmosférou, který udává tón nového norského designu.

Severský design je také často spojován s přírodními materiály, například dřevem. Také je preferujete?
Øystein: V současné době pracujeme na projektech ze dřeva, ale není to nějaký náš závazek, ba ani vědomá volba. Volbu materiálu ovlivní až povaha produktu nebo projektu.

Teoretik designu Edgar Kaufman jednou řekl, že design je výrazem nás samých prostřednictvím věcí, které si vybíráme. Myslíte si, že je to skutečně tak? Všímáte si, jaké věci lidé vlastní a jaké oblečení nosí?

Jonas: Všímáme si, jakými věcmi se lidé obklopují a jak se oblékají. Podle toho, co si ráno na sebe hodí a co kolem sebe mají, lze skutečně hodně vyčíst. Nicméně nevěřím, že lidé vyjadřují sebe prostřednictvím věcí, které si kupují – pokud je to tak, pak jsme jako designéři selhali. Objekty nejsou něčím, co by vám mělo umožnit definovat sebe sama. Jsou to věci, které nakupujeme, protože je budeme potřebovat. Buď jako nový nůž, který jdete koupit, protože budete potřebovat nakrájet zeleninu, nebo jako nějaký objekt, který apeluje na vaše smysly a který se pak stane objektem touhy a něčím, co chcete vlastnit nebo mít blízko. Myslím, že právě to by mělo být motivací k získání nových věcí, ne to, že vám umožní definovat, kdo jste. To je něco, co by mělo pocházet ze sebepoznání a uvědomění si své osobnosti, individuality.

Připomněli jste mi esej o reklamě uměleckého kritika Johna Bergera, který píše, že reklama nabízí každému z nás, že změníme sebe nebo svůj život, když si koupíme něco navíc. A přesvědčuje nás o této proměně tím, že nám ukazuje lidi, kteří již byli změněni a v důsledku toho jsou hodni závisti…

Jonas: Nemyslím si, že to tak je, nebo že by to tak mělo být. Nákup něčeho mimořádného by měl být výsledkem pečlivého zvážení a skutečné motivace. Objekt nikdy nenaplní potřeby, které jsou umělé, jen jich více vytvoří. I přesto, že může být mnoho lidí, kteří nakupují nějaký objekt, aby tak změnili svůj život, je tato představa falešná. Extravagantní dovolená nemůže nikdy zvrátit hluboký smutek, a objekt, bez ohledu na to, jak mimořádný bude, neposkytne skutečné uspokojení. Motivace musí být pravdivá.

Jaký váš projekt máte nejraději?

Øystein: Momentálně je to projekt Norway Today, který jsme připravili pro Prahu. Doufáme, že se budeme moci v budoucnosti více zapojit do zdejší designérské scény, do níž jsme dostali možnost krátce nahlédnout v průběhu naší návštěvy na Designbloku.

Líbí se vám tedy český design?
Øystein: Ano, velmi. V české tvorbě jsou patrné podobné tendence jako v Norsku. Vidíme mladou, vibrující designérskou scénu s nově vznikajícími ateliéry. Co máte v Česku navíc, jsou malé inovativní společnosti pracující s designéry, uvědomující si hodnotu, kterou jí mohou nabídnout. Alespoň takový je můj dojem z krátkého pobytu v Praze, ale nemusí být správný. Je zde také cítit základ v tradiční řemeslné práci. Jsem pevně přesvědčen, že se v budoucnosti dozvíme o českém designu více.

Rozhovor připravila Kateřina Kotalová
Foto: autorka a archiv StokkeAustad

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.