Interview se Sergejem Tchobanem o řadě Esplanade pro firmu Duravit
Galerie(5)

Interview se Sergejem Tchobanem o řadě Esplanade pro firmu Duravit

Ve spolupráci s německo – ruským architektem Sergejem Tschobanem vznikla kompletní série Esplanade, interpretující opulenci jako zlatý řez mezi Purismem a takzvanými „Free Forms“ v internalizaci obou směrů moderní architektury.

Pane Tchobane, máte za sebou řadu realizací a mnozí Vás znají díky Vašim architektonickým vizím. Co Vás přimělo k vytvoření vlastní designové koupelnové řady?

Tchoban:
Domnívám se, že architektura nebo design jsou dnes komplexními záležitostmi. Proto nemůže začínat tvarem budovy nebo prostorovým řešením interiéru. Začíná už u kliky dveří, postupuje vnitřními pros-tory, prostupuje ven a ovlivňuje vnější plášť. Proto je dnes architektura budovy určována komplexním pohledem. Navrhnout budovu jako celek se pro architekta stává stále více výzvou, požadavkem, který je na něj kladen – tak, jak tomu bylo i před sto lety, například v době secese. Tento přístup se postupně vytratil, protože lidé měli snahu se stále více specializovat, např. na urbanismus, architekturu, vnitřní architekturu. Dnes obory opět srůstají, i proto, že také zákazníci chtějí z rukou architekta získat svébytný a jedinečný produkt. A koupelna jako prostor s velkým P s vysokou kvalitou pobytu je samozřejmě jeho důležitou součástí. Vyřešení tohoto prostoru je velkou výzvou.

Hovoří se o zcela mimořádném stylu této koupelnové řady. Co je na na něm tak „mimořádného“?

Tchoban:
Pokud chce někdo navrhnout nějaký produkt, musí si klást za cíl vytvořit produkt mimořádný, to je můj názor. Na světě přece existuje velice, velice mnoho a velice dobrých designérů a produktů a o produktu „koupelna“ a o vybavení koupelny se přemýšlí ze všech stran a úhlů.
Pokud s tím člověk začne, musí si vlastně položit otázku, proč to vůbec dělá.
U mě bylo pohnutkou a výzvou to, že jsem si řekl: Existuje spousta produktů, které jsou „cool“ a které také perfektně vypadají, ale nedokážeš si je představit v živoucí, útulné atmosféře.
Nicméně existuje silný trend k objektům, k bionické architektuře, u nichž hraje opět důležitou roli měkká, opulentní linie. Skloubit tyto dvě věci v sériový (a přesto) objekt, který probouzí chuť do života a je současně objektem designovým, bylo tím, co jsem si vytkl za cíl a onu mimořádnost. A doufám, že jsem to i splnil.

Jaké jsou konkrétní identifikační znaky této řady? Jaké jsou její vlastnosti a co je onou mimořádností?

Tchoban:
Domnívám se, že je to smysl pro měřítko věcí, tedy uměřenost, spojující čistý tvar s umnými, měkkými liniemi. Znamená to, že objekt neobsahuje hrany, a přesto se nejedná o žádné skulptury. Je to tedy, jak doufám, zlatý řez mezi čistým architektonickým tvarem a prostorovou skulpturou.

Čím jste se u této řady nechal inspirovat?

Tchoban:
Inspirací mi byla především historie těchto objektů. Nikoli historie 20. století, kde se už mnohem více projevovala tendence k designovým objektům. Ale spíše století 18. a 19., kdy byly koupelnové objekty pojímány více jako nábytek, patřící k životu v bytě nebo dokonce na zámku. Chtěl jsem, aby tyto prvky vyzařovaly ještě intenzivněji, že se stávají součástí zařízení koupelny jako nově chápaného obytného prostoru.

Prozraďte nám, jak jste přišel na název této řady – Esplanade?

Tchoban:
Esplanade evokuje velkoměstskost, jsou to ta nejreprezentativnější prostranství v evropských velkoměstech vůbec. Pro mě to souvisí i s uměřeností užité opulence. Za tímto názvem se ukrývá velkoryse pojaté prostranství, které mění město v městský svět a bydlení v záležitost ve velkém stylu, ale také typicky městskou.

Uslyší-li zákazník pojem „opulentní“, představí si pod ním možná pojmy jako okázalý, luxusní, pompézní…

Tchoban přerušuje…
To tedy raději použijme, jak již bylo řečeno, „velkoryse pojatý“ či „ve velkém stylu“… luxusní by to snad nemělo být. Na druhé straně by si každý rád dopřál trochu luxusu. Nebo pocit, že si s těmito objekty pořizuje svět, který je ještě cenově dostupný, a přesto malinko luxusní. To není nic špatného. Nejvhodnější tedy bude ve velkém stylu.

Čím se liší jednotlivé styly, tedy například purismus, free forms a opulence? Můžete mi to stručně vysvětlit?

Tchoban:
Ano. U purismu mám především na mysli strukturu materiálů. Tedy krásné, kvalitní povrchy a inspirativní vzory těchto povrchů.
Hovořím-li o free forms, hovořím o prostorové skulptuře a o prostorech, které tuto skulpturu obtékají a obklopují.
Mluvíme-li o opulenci nebo o velkém stylu, mluvíme o spojení obou pojmů.
To znamená, že objekty jsou dostatečně skulpturální, aby i samy o sobě dokázaly ovládnout prostor. Jsou však současně ještě dostatečně puristické, aby se neproměnily v solitérní umělecký objekt. K tomu je potřeba zvláštní smysl pro prostor, který ne každý má a ne každý mít chce. Objekty se u nás musejí začlenit do prostoru. A to je ta správná uměřenost mezi purismem a free forms.

Jak jste svou prací rozšířil sortiment firmy Duravit? Dosud přece neexistuje žádný jiný výrobce koupelen, který by nabízel řadu podobných tvarů.

Tchoban:
To, proč jsem tuto řadu pro Duravit navrhl tak, jak jsem ji navrhl, vychází ze studia stávajících výrobků firmy. Ty jsou bezesporu perfektní a velice, velice zajímavé. Duravit je skutečně vynikajícím výrobcem zařizovacích předmětů, který velice dbá na design. Vypozoroval jsem u něj trend spíše k minimalismu a purismu.  Dnes je však důležitější než kdy dřív nuancování, diverzifikace podle vkusů. Duravitu chybělo něco měkčího. Ano, vnést do toho více měkkosti, to pro mě bylo popudem.

Jak odhadujete úspěch této nové řady na německém a mezinárodním trhu? Co si od něj slibujete jako designér?

Tchoban:
Domnívám se, že se touto řadou přesně „strefím“ do očekávání zachovat čistotu vkusu, tedy nezpronevěřit se dobrému vkusu pro čisté tvary. Toto ryze čisté tvarosloví je v oblibě u mnohých Západoevropanů, ale také u zákazníků na americkém trhu a na trzích východní Evropy. Současně je tu však touha po útulnosti. Do tohoto vkusu jsme se strefili velmi dobře. Proto očekávám jako reakci na své objekty, že lidé přijdou a řeknou: Viděl jsem něco, co bylo ne zcela neobvyklé, ale přece jiné. Lidé totiž nedokážou otočit o 180° a hned se nadchnout pro něco zcela neobvyklého. Na to byl vývoj architektury čistých linií ve 20. století příliš dlouhý.

Co byste mohl říci k aktuálnímu vývoji koupelen? Využití koupelny se přece zásadním způsobem změnilo…

Tchoban:
Ano, i to se v mé řadě odráží. Koupelna se stala obytným prostorem. Koupelna již není jen místností pro krátkodobý pobyt mezi ložnicí a obývacím pokojem, mezi prací a procházkou – stala se obytným prostorem jak kvalitou a velikostí místnosti, tak i vybavením. Proto se také zvětšily jednotlivé koupelnové zařizovací předměty. Musejí fungovat nejen jako vestavné, ale splňovat i možnost umístění volně v prostoru. Mají být geometrické, ale přesto skulpturální, mají vládnout prostoru, ale současně jej nechat plynout kolem sebe, aby se v něm člověk také mohl pohybovat. Zpravidla jsou to velmi světlé prostory, jako například v loftech nebo ve staré zástavbě, které často vůbec nebyly určeny k bydlení. I v nich se musí dát zařídit koupelna. A to je mimo jiné výzva, na kterou tato řada reagu-je.

Máte tušení, jakým směrem se bude ubírat navrhování koupelen, kam povede jeho cesta?

Tchoban:
Myslím, že cesta nevede nikam. Cesta není způsob, jakým se architektura vyvíjí. Architektura je spíše kyvadlový pohyb. Cesta bude mít jednou konec a architektura nebude mít konec nikdy. Tím chi říci, že architektura bude mít vždy okrajové trendy, ale bude se také vždy klonit ke zlatému středu, tedy právě k uměřenosti. Existuje jistě také rozšíření směrem k obřím koupelnám s nerovnými, volně tvarovanými objekty, které přecházejí jeden do druhého. Bude se však vždy jednat o projekty se sklonem k objektuálnosti a muzeálnosti. Mimo většinový vkus budou rovněž zařízení veskrze puristická, čistě členěná a takřka bez detailů. Příklon ke středu bude mít vždy navrch. Nyní přijdou na pořad práce na detailnějších řešeních a propracování útulných koupelen lidských měřítek. Kdyby se jednalo o cestu, přestali bychom zařízení koupelny chápat už před dvěma sty lety. Takto ale vidíme, jak byla koupelna zařízena tehdy, a vidíme více podobností s dneškem nežli rozdílů. Nejedná se tedy o cestu, protože jsme se přitom neodcizili ani nevzdálil tradici minulosti.

Zdroj: Duravit