Bydlení ve znamení single
Stále více lidí v dnešní době žije bez stálého partnera často nejen do doby, kdy vystudují, ale začnou také pracovat a zařizovat si život. A do toho „zařizování“ patří také pořízení vlastního bydlení - ať již pouze pronájem či rovnou koupě bytu. Liší se potřeby „single“ klienta, pokud jde o bydlení, nějak zásadně od požadavků párů?
Kdo jiný by mohl na tuto otázku lépe odpovědět, než architekt. Oslovili jsme proto Janu Šimánkovou z architektonického studia Mio architects.
Z čeho architekt vychází, když zařizuje byt prozatím pro jednoho, výhledově pro dva… Co by takové bydlení mělo mít?
To je obtížná otázka… Málokdy se bydlení upravuje tak, aby bylo pouze pro jednu osobu. Přiznám se, že i když navrhujeme bydlení pro single klienta, tak základním znakem není, zda žije sám nebo v páru, prvotní je asi rozloha bytu. Obvykle není příliš velká, zadáním je zpravidla zařízení menšího bytu.
A výhledově třeba ani nechce žít v páru, pro jednu klientku jsme například navrhovali zařízení opravdu malinkého bytu – asi 40 m2, chtěla investovat dost peněz a z mého pohledu by bydlení v tomto bytě pro dva už nebylo reálné.
A zase naopak – může jít i o větší byt, který si člověk – zatím sám, koupí. K zařizování ale přistupuje stejně, jako kdyby tam žili lidé dva… Takže vlastně jediný rozdíl pro nás je, že do jednání vstupuje pouze jeden investor.
Byt, který si uvedeme jako příklad, je tak malý, že trvalé soužití dvou osob víceméně vylučuje…
Byt je opravdu malý, má asi 35 m2 a nachází se ve starší zástavbě v hlavním městě. Zadáním bylo jednoduché zařízení v severském stylu, neboť ten klientku hodně oslovoval. Základními znaky jsou dřevěná podlaha, vybavení v bílé barvě a barevné doplňky jako drobné akcenty.
Dřevo a světlé hnědé tóny jsou současně harmonizujícím prkem v bytě – oproti dnes častějším podlahám z širokých prken jsme se zde rozhodli pro jemnější menší formát klasických prkének, stejný dekor je navržen i na pracovní desce – to by měla být spárovka. Opticky zvětšují prostor také relativně dlouhé parapety, které jsme navrhli současně jako odkládací prostor. Budou také ve dřevě.
Aby celek nepůsobil fádně, použili jsme kování a detaily na světlech ve zlaté barvě, ta dodává celku „šmrnc“. Doplňkovou barvou je mentolková, která je ženám milá a mužům nevadí…
Měla majitelka nějaké zvláštní požadavky?
Prioritním požadavkem byl dostatek úložných prostor, který jsme museli při řešení vysokou měrou zohledňovat. Určitou změnou dispozic a bouráním příček se nám podařilo vytvořit relativně velký prostor pro ukládání věcí, který je napojen na kuchyňský kout. Ale protože je byt opravdu malý, museli jsme vynechat klasický jídelní stůl, místo pro stolování jsme začlenili do barového sezení v rámci kuchyně.
Jaké zóny se vám podařily do bytu včlenit?
Do toho malého prostoru se musel vejít jak pracovní kout, tak relativně velké obývákové sezení, místo pro stolování, o jehož řešení jsme se zmínila, ložnice a kuchyně. Paní byla celkem přístupná, pokud šlo o úsporu prostoru z hlediska spotřebičů – zde stojí za zmínku kombinovaný spotřebič s troubou a myčkou v jednom, takový model jsme použili v návrhu poprvé, ale klientka tento spotřebič znala a neměla proti němu námitky.
Jak jste si v tak malém prostoru poradili s ložnicí, obvykle se to řeší rozkládací pohovkou…
Nikdy jsme nenavrhovali interiér, v němž by postel byla součástí celého prostoru, a to i přesto, že jde o malou místnost. Místo na spaní se snažíme pokaždé nějak oddělit – skrýt ho za posuvné dveře či stěnu, aby obývací pokoj zůstal pokojem a aby člověk, byť udělá třeba jen dva kroky k posteli, měl pocit, že je v jiné místnosti.
Od partnerů ASB
Zde jsme využili zmíněné posuvné dveře – v rámci vestavby skříní, které jsou oboustranně přístupné.
Ložnici je možné uzavřít, aby nerušila prostor obývacího pokoje. Nedalo by se tam tak spát, je to řešení pouze pro den. Spaní se tak skryje a my získáme relativně velký obytný prostor se sedací soupravou.
Ta také stojí za pozornost – je variabilní, dá se polohovat, je možné ji i rozložit a poslouží tak jako lůžko pro návštěvu. Také ji lze otočit směrem k televizi nebo – když přijdou hosté, segmenty rozdělit a vytvořit tak dvě sedací soupravy proti sobě. Bylo třeba vše dobře promýšlet a hledat vybavení, aby se nám do bytu vše vešlo.
Vizualizace: Mio architects
Text: Daniela Bartošová
