Kouzlo řemesla na Barandově

Kouzlo řemesla na Barandově

Mnohým se při slově Barandov vybaví ateliéry, filmaři a herci. V této pražské čtvrti ale najdeme i jiná řemesla a příkladem může být interiér, který navrhla kancelář ti architekti. Vždy není třeba efekty dodávat uměle a navíc, stačí poctivá práce všech.

Byt o dnes standardní dispozici 3+kk se nachází v domě nedávno dokončeném developerem. Půdorysné řešení, které nabízí, svou kvalitou úplně nepřesvědčuje a zřejmě bylo prvním bodem, které podnítilo tvůrčí práci architektů. Většina místností je omezována nějakým vystupujícím rohem, pokoje nemají zrovna pravidelný tvar, možností, kde umístit úložné prostory, není mnoho. Vstupní chodba nadvakrát zalomená a navíc poměrně úzká nepochybně neposkytuje komfort, který by byl adekvátní celkové velikosti bytu.

Jestliže vestavěné skříně v hale byly dané, tvůrci hledali lepší řešení aspoň pro obývací pokoj. Roh vedle kuchyňské linky použili pro umístění lednice, kterou otočili o 45°. Společně s prostory po stranách ji propojili do jednoho bloku a vtipně tak dodali místnosti dynamiku a osobitost. Tmavý kout je efektivně využit a kuchyňská část působí světlejším dojmem.

Tomu napomáhají i použité materiály. Keramické obklady za linkou jsou ručně vyráběné, kombinují poctivou práci s příjemným detailem. Stejně tak beton imitující stěrka na stěnách vyžaduje zkušeného řemeslníka. Použitý dub není moc „na očích“. Možná je to pro někoho škoda, interiér tím ale získává určitou hloubku a působí velmi poctivým dojmem. Otevírání skříněk formou zkoseného rohu není technicky náročné, dokazuje ale poctivé soustřední architektů na detail.

Neméně je to patrné i ve společenské části prostoru a ostatních místnostech. Vše je jednoduché, v duchu doby. Barevné ladění zůstává stejné. Bílá a šedá, černé detaily, tmavě modrý kus nábytku. Frézování jeho dvířek nemá funkci, ale je opět místem, kde myšlenka navíc přinesla osobitost. Čistotu a jednoduchost ložnice „rozbíjí“ palubkové obložení za čelem postele, skříně jsou bílé s detailem v podobě vtipných úchytek.

Nenajdeme zde velkolepá řešení a působivý ikonický design. Dělníci v Itálii ale věnovali spoustu času a energie produkci obkladů. Zedník se soustředil na stěrku, stolař poctivě zpracoval veškerý vestavěný nábytek. Platí, že řemeslo má zlaté dno? Nevím. Je ale očividné, že se vyplatí mu dát prostor a že je příjemné se jím obklopit. Architekti Martin Machů a Anna Holešovská propojili jednotlivosti dohromady a určitě jim nelze upřít, že své řemeslo umí dobře.

 

Text: Tomáš Čech – Architektonická platforma POLYCHROME

Foto: ti architekti