Úskalí reformy stavebního řádu

Úskalí reformy stavebního řádu

Významnou dobu od chvíle, kdy architekt nakreslí svůj návrh, k jeho realizaci tvoří zákonem dané procedurální věci – územní rozhodnutí, stavební povolení, případně studie o vlivu na životní prostředí. Legislativní rámec, ve kterém se architekti, developeři i správní orgány musí pohybovat, tuto dobu může výrazně prodloužit. Politici slibovali, že moderní legislativa jim celý proces zkrátí. Spokojenost mezi staviteli však nenastala.

Ambicí nového stavebního zákona byla celková reforma stavebního řádu, předkladatelé tvrdili, že zjednoduší povolování drobných staveb a umožní více stavět bez ohlášení. Zákon č. 183/2006 o územním plánování a stavebním řádu, o němž je řeč, prošel od nabytí účinnosti v lednu 2007 už dvěma novelami; první z nich schválila vláda už loni v červenci. Druhou novelu podepsal prezident koncem letošního května. Proč tolik novel zákona, který měl nahradit podle jeho předkladatelů zastaralou a nevyhovující normu ze 70. let? A v tak krátké době po jeho schválení?

Ředitelka odboru stavebního řádu Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) Marcela Pavlová na tuto otázku odpovídá: „Předmětem první novely stavebního zákona (č. 68/2007 Sb.) bylo pouze „zrušení“ jednoho druhu speciálního stavebního úřadu. Druhá novela vyřešila nepřiměřeně přísnou úpravu výstavby plotů, vyřešila problém tzv. souboru staveb, prodloužila lhůtu, do které je nutno všechny územní plány obcí, schválené před účinností stavebního zákona, z pěti na devět let. Také vyřešila problém stavebních uzávěr vyhlašovaných podle starého stavebního zákona a rovněž umožnila za určitých podmínek umisťovat některé další druhy staveb v nezastavěném území.“

Jiří Plos, právník a sekretář České komory architektů (ČKA), na zákonu i přes obě novely nenechává nit suchou. „Zákon je napsán tak, že každého stavebníka považuje předem za zločince, který musí dokazovat, že jeho úmysly jsou čestné,“ je přesvědčen Jiří Plos. Jako jeden ze zářných příkladů zkomplikování stavebního zákona uvádí třeba režim staveb bez ohlášení. „Hned na začátku projednávání návrhu jsme varovali před tím, aby tam stavby byly uváděny výčtem, a doporučovali jsme jejich vymezení charakteristickými obecnými znaky, protože takový seznam nikdy nebude úplný. Marně – celá řada jich v tomto výčtu chybí a praxe s tím má potíže.“

Záhy se také ukázalo, že je absurdní chtít po stavebníkovi, aby procházel martyriem územního a stavebního řízení jen proto, že chce postavit plot vyšší než 1,8 metru, a v novele byla výška plotu škrtnuta. „Tato novela ovšem nic neřeší! Ostatně i nadále musíte pro stavby bez ohlášení, například zahradní altán, stejně jako pro většinu staveb ohlašovaných, získat nejméně územní souhlas, pro který jsou stanoveny nesmyslně přísné podmínky – mimo jiné musíte získat souhlas všech sousedů. Pokud se s jedním sousedem nepohodnete, máte smůlu. Čím takzvaně jednodušší forma řízení, tím více obstrukcí,“ říká Jiří Plos. Zákon tak podle Plose nepřímo nabádá občany k tomu, aby jej obcházeli a stavěli načerno.

Bez plánu nestavět!

Proti novému zákonu se ozvaly také mnohé obce. Zákon jim totiž ukládá povinnost nahradit stávající územní plán novým, upraveným podle nového zákona, a to původně do pěti, po novele do devíti let od nabytí účinnosti zákona. Obce, které územní plán dosud vypracovaný neměly, mohou stavět jen za velice úzce vymezených podmínek. Není jich přitom málo: z necelých sedmi tisíc obcí jich dva tisíce pět set žádný územní plán nemá. „Zjednodušené postupy stavebního řádu je možné použít pouze v tzv. zastavěném území obce, které je vymezeno právě územním plánem. K tomu dále přistupuje silná ochrana nezastavěného území, ve kterém je možné stavět pouze úzce vymezené typy staveb (např. stavby pro zemědělství, lesnictví), nikoli již rodinné domy nebo rekreační objekty,“ kritizuje zákon kancelář veřejného ochránce práv.

Ombudsman se pozastavuje nad tím, že pro obce znamená úprava nebo vypracování územního plánu výrazný zásah do jejich rozpočtů, a pokládá řečnickou otázku, zda obec vůbec musí mít územní plán. Ve vesnicích o několika až několika desítkách obyvatel je sporné, zda územní plán potřebují. I Jiří Plos z České komory architektů se domnívá, že nikoliv. „Starosta tam i bez územního plánu obvykle dost přesně ví, co je v obci potřeba.“

Kancelář ombudsmana považuje za pozitivní ve stavebním zákoně alespoň změnu, díky níž je územní plán a změny v něm přezkoumatelné soudem a myslelo se konečně na vlastníky pozemků, kterým změny územního plánu mohou způsobit finanční ztrátu (např. vydáním stavební uzávěry). Od roku 2012 budou mít dotčení vlastníci nárok na finanční náhradu.

Pozitivní pro velké investory pak je ustanovení o veřejnoprávní smlouvě, kterou mohou uzavřít se stavebním úřadem a která nahradí stavební povolení. Ta by měla urychlit celý proces správního řízení. Rozsáhlé zkušenosti s touto smlouvou zatím nejsou. Podmínky pro její vydání jsou ovšem stejné jako v případě staveb ohlašovaných a bez ohlášení, včetně souhlasu sousedů.

Stovky účastníků řízení

Zákon měl urychlit některá stavební řízení zavedením institutu tzv. autorizovaného inspektora. Osoba, která by tuto práci chtěla vykonávat, musí projít autorizačním školením, mít za sebou patnáct let praxe v oblasti stavitelství a zároveň ovládat právní předpisy. Podle informací ČKA dosud autorizaci inspektora získalo jen pár desítek osob, je tedy ještě brzy hodnotit jejich přínos.

Nicméně pokud se v procesu zkráceného stavebního řízení, které mají autorizovaní inspektoři zajišťovat, objeví námitky sousedů proti stavbě a nepodaří se rozpory vyřešit, musí inspektor věc stejně postoupit stavebnímu úřadu. Byrokratickému kolečku se tak stavebník nevyhne. Jiří Plos z ČKA to považuje za další kámen úrazu a domnívá se, že inspektor jako prověřený odborník by měl mít v tomto směru širší pravomoc, aby stále nedocházelo k protahování stavebních řízení. Například mít možnost námitky zamítnout, pokud je považuje za neopodstatněné.

Na semináři, který k nedostatkům zákona pořádal v lednu časopis Stavební fórum, padla další nezanedbatelná výhrada. Emil Flegel ze Společnosti pro stavební právo upozornil, že zákon za účastníky stavebního řízení považuje celá společenství vlastníků: „Aby majitelé desítek či stovek bytových jednotek měli na cokoli shodný názor, je absurdní,“ citují Flegela stránky Stavebního fóra. Josef Hlavička z advokátní kanceláře Havel & Holásek ho doplnil poukazem na nedostatečné procesní lhůty: „Za patnáct dní nelze oslovit uživatele stovek bytů. Mohl by je zastupovat výbor, ale v tomto ohledu se výklady různí.“

Co přinese novela novel

Ministerstvo pro místní rozvoj už loni na podzim ohlásilo, že chystá třetí, tentokrát velkou novelu zákona. Co v ní bude, je zatím těžké zjistit, úředníci prý dosud shromažďují připomínky jak od správních orgánů (obecných i speciálních stavebních úřadů, úřadů územního plánování, krajských úřadů), tak od široké odborné i laické veřejnosti. Termín, uvedený na internetových stránkách MMR jako konečný pro sběr připomínek a námětů, je konec června. Vzhledem k tomu, že o prázdninách se parlament obvykle neschází, můžeme velkou novelu čekat nejdříve na podzim.

Z pohledu Jiřího Plose z komory architektů by bylo dobré zákon přepracovat koncepčně a vytvořit moderní právní předpis, který nepřekypuje nepřehlednou spletí odkazů na různé vyhlášky a podzákonné předpisy. Ředitelka odboru stavebního řádu MMR Marcela Pavlová se nedomnívá, že by bylo nutno zákon nějak výrazně přepracovat: „Další novela stavebního zákona nebude o změně celkové koncepce stavebního zákona, ale o upřesnění a konkretizování vybraných částí stavebního zákona tak, aby byla koncepce stavebního zákona důsledně naplněna.“

Situace zatím nasvědčuje spíše tezi, že úpravy budou drobné, a snížení byrokracie v oblasti stavebnictví se nedočkají ani drobní stavebníci, ani velcí developeři.

Iva Nachtmannová