ReSITE: Z Times Square do Prahy – rozhovor s Craigem Dykersem, ateliér Snohetta
Jako jeden z hlavních řečníků na konferenci reSITE, která se koná od 21. do 27. května v Praze, se představí Craig Dykers. Spoluzakladatel norského architektonického studia Snøhetta a hlavní architekt New Yorské pobočky této kanceláře patří mezi současné světové špičky ve svém oboru. Dykers mimo jiné pracoval na návrzích pro Alexandrijskou knihovnu v Egyptě, Norskou národní operu a balet v Oslo, nedávno otevřený Národní památník a muzeum 11. září na místě bývalého Světového obchodního centra v New Yorku nebo na návrhu pro newyorské náměstí Times Square. Své mezioborové znalosti a zkušenosti předává studentům na Architectural College v Oslo, prestižní newyorské City College a přednáší i na dalších místech v Evropě, Asii i Americe. V Čechách Craig Dykers promluví ve čtvrtek 24. května, již nyní si můžete udělat přehled o jeho uvažování.
Přijal jste pozvání na konferenci reSITE v Praze. Jak vnímáte toto město v evropském a globálním kontextu?
Ve středověku a v průběhu rané renesance byla Praha jedním z nejpokrokovějších měst v Evropě. Zatímco na jiných místech byly mnohé předchozí postupy civilizací ztraceny, Praha si uchovala vazbu na tradici a navrátila se k hodnotě otevřeného prostoru. Z toho důvodu si dnes v Praze můžeme užívat historický přístup k utváření kulturních krajin. Praha přesto čelí mnohým výzvám, především kvůli minulým spojitostem s politickou cenzurou, protekcí a byrokracií. I po pádu Sovětského svazu a po nástupu demokracie se česká společnost stále potýká s problémy transparentnosti. Když jsem ji asi před deseti lety naposledy navštívil, urbanistické podmínky teprve zjišťovaly svůj vtah k soudobému světu a mladí architekti se zdáli být odsunuti na vedlejší kolej generací politicky ovlivněnou. Těším se, že uvidím, jak se věci pohnuly.
Existují dle Vašeho názoru rozdíly mezi „západními“ a „východními“ městy? Popřípadě mezi městy evropskými, americkými a asijskými?
Města jsou, bez ohledu na svou lokalitu, v zásadě obecní korporace, které spravují záležitosti svých obyvatel a často následují rozhodnutí ustavená na regionální nebo národní úrovni. Z tohoto pohledu jsou města na celém světě konceptuálně stejná. Samozřejmě existují rozdíly v měřítku, pohybu, stylu a dalších věcech, ale tyto rozdíly jsou pouze povrchní. Jen málo míst lze považovat za výjimky. Například Kodaň se potýkala s Christianií – vesnicí uvnitř města s vlastním systémem nezávislé vlády, aniž by byla formálně ustanovena jako město. Místa jako Manila na Filipínách zase čelila rozlehlým slumům, jejichž vývoj nemohl být celistvě kontrolován městskými úřady. V Americe můžeme vidět místa jako Bogotu nebo Guatemalu, která se pokoušejí podpořit svobodu pohybu díky návrhům dopravních cest. New York se pak snaží klást větší důraz na životní prostředí v rámci nové výstavby.
Jaké jsou hlavní problémy současných měst? Lze tyto problémy generalizovat?
Města původně vznikala kolem centrálních vlád, jež byly vázány na posvátné nebo latentní tradice, náboženské či světské. Přestože se tyto tradice vyvinuly do demokratičtějších režimů, nedá se úplně říci, že by se systémy řízení měst výrazně vylepšily a smysluplně propojily s městskými obyvateli. Mnoho otázek se rozhoduje za zavřenými dveřmi, malé oligarchické organizace dělají důležitá rozhodnutí a kontrakty jsou mnohdy utajovány. Dokud budou města spravována jako nenasytné korporace, pak budou stále vzdálena pozitivnímu růstu a empatii. Mnohá města mají dobré úmysly a chtějí prosadit změny a průhlednost, ale původní systémy jsou natolik zakořeněné, že je velmi těžké cokoliv změnit.
Existuje nějaké řešení těchto problémů?
Přesto, že je hnutí Occupy Wall Street sužováno mnohými problémy, ukazuje systém s jedinečným přístupem k sebe-organizaci a demokratické uspořádání komplexní skupiny. Přenášet aktivity této malé skupiny do kontextu velkého města není snadné, nicméně může odkrýt nový přístup k městu. Nedávno jsem četl článek o změnách ve společnosti, které nastaly po zkvalitnění systému odpadních vod. V retrospektivním pohledu se to jeví jako zřejmý jev. Obávám se, že v budoucnosti města řízeného korporátními strukturami se budeme ohlížet se stejnou měrou překvapení.
Jak podle Vás vypadá ideální město? Narazil jste na místo, které by se blížilo Vaší vizi?
Není ani tak důležité, jak město vypadá, spíše jak funguje… Řekl bych, že města, která podporují dynamické změny, budou velmi důležitá pro města budoucnosti. Jsme svědky změn v severní Evropě, kde jsou podporovány nové formy řízení, ale to se jedná spíše o výjimku. Vidíme také experimenty na Blízkém východě s citlivým přístupem k životnímu prostředí. Doufám, že neuvidíme prosazování idealizované verze plánování, která se stala výsadou některých částí Spojených států amerických a dokonce i Evropy. V reálném, fyzickém světě mám rád města se silnou atmosférou, taková, která nejsou ani příliš čistá, ani příliš špinavá, ale mají zdravé spektrum života. Měl jsem rád Berlín před pádem zdi, byl stresovaný, ale optimistický. Pořád je to skvělé město, ale již trochu uhlazenější. V posledním desetiletí se stává stále zajímavějším Mexico City, které je pod obrovským nátlakem a stresem kvůli kriminalitě. Velmi rád jsem měl také Šanghaj, tedy před nedávným realitním boomem. Na začátku 90. let byla Šanghaj neobyčejně otevřená pro pohyb pěších, a to i přes svou obrovskou velikost. Hezké může být v současnosti Toronto, i když v minulosti mě odrazovala hrozná kombinace tunelů a prázdných ulic. Dnes už je město mnohem živější a je zábavné se po něm procházet, neboť se správě podařilo výrazně podpořit malé podniky.
Kdo by měl iniciovat změny ve městech? Architekti, obyvatelé, politici?
Pravděpodobně všichni výše uvedení. Architekti potřebují více upřednostňovat otevřené prostory namísto skulpturních objektů. Obyvatelé měst se potřebují vzdělat, aby se byli schopni konstruktivně zapojit do rozhodovacích a schvalovacích procesů. Politici pak musí aktivně pracovat na lepších vztazích s voliči skrze podporu komunikace a transparentnosti procesů.
Máte zkušenosti ze Severní Ameriky, Norska a Anglie, kdo tam rozhoduje o změnách ve městech?
Rozhodování tam v postatě neexistuje. Města se vyvíjejí organicky, funguje v nich určitý proces, který řídí růst. Věřím, že čím více organický tento proces je, tím úspěšnější město v budoucnu bude. Nadvláda a kontrola už déle nepodporují dynamické a komplexní struktury, kterými se města stala.
Ovlivnila Vaše předchozí studia medicíny a umění Váš přístup k architektuře? Využíváte znalosti z těchto oborů k řešení architektonických problémů?
Jako mladý jsem se zajímal o módní design, později jsem studoval medicínu, umění a nakonec architekturu. Všechna tato odvětví mají úzký vztah k fyzickým vlastnostem lidského těla. Jsem přesvědčen, že hlubší porozumění lidskému tělu je pro architektonickou tvorbu nezbytné. Sám tento cit neustále používám. Snažím se pořád seznamovat s fyzikálními vlastnostmi věcí a našeho bezprostředního vztahu k nim. Jaký dopad má objekt na náš pohyb a paměť je pro mě nesmírně důležité. Z tohoto pohledu bych také rád studoval antropologii, protože i ta má vliv na design.
Často pracujete se vztahem architektury a krajiny. Jak spolu koeexistuje přírodní a kulturní prostředí?
Lidé často mylně interpretují náš rozvoj architektury a krajiny ve smyslu pozitivního spojení těchto dvou disciplín. Nám ale nejde až tak o spojování těchto světů, jako spíše o dialog, ať už pozitivní nebo negativní, spojující nebo naopak rozdělující. Tyto světy budou vždy existovat pospolu, to je jim přirozené. Dialog je důležitý, ale mnoho klientů a architektů ho, zdá se, ignoruje. V naší kanceláři se snažíme posunout tento dialog do středu pozornosti našeho vnímání světa. Často říkáme, že prostor mezi věcmi má mnohem větší hodnotu než věci samy.
Proměňuje město lidskou přirozenost, podstatu? Jakým způsobem?
Téměř každý z nás se narodil uvnitř budovy a v nějaké pravděpodobně také zemře, nebo alespoň v jejím stínu. Tyto budovy se nejčastěji nacházejí ve městech. Po celý život jsme buď přímo ovlivněni městy nebo nás organizují z povzdálí. Takže lidskou podstatu jejich vlivu nelze uchránit, města nakonec mění naše chápání. Ale jelikož jsou města našimi výtvory, pak v podstatě tvoříme vlastní způsoby sebekontroly. Často říkám, že lidé jsou nejvíce domestikovanými tvory na zemi. Ve skutečnosti domestikujeme sami sebe a právě město je pro to hlavním nástrojem. Jako bychom byli dobytek, který si sám tvoří ohrady.
Máte mnoho zkušeností, můžete nám poradit, jak v Praze zkvalitnit veřejný prostor? Na co bychom se měli zaměřit? Čemu se vyhnout?
Vždy je nutné myslet především na veřejná prostranství, na chodníky, přechody, křižovatky a cesty pro chodce. Vždy přemýšlejte o krajině dříve než o architektuře a také o tom, jak se co nejvíce zapojit do daného veřejného procesu, ať už skrze neformální organizace nebo více formální městské aktivity. Města mnohou změnit to, čím jsme, ale jsme to my, kdo je utváří.
Kateřina Šlaufová
