Quo vadis, architekte?
Galerie(2)

Quo vadis, architekte?

Pokračující stavební boom v České republice napomáhá představě, že kdokoli s diplomem architekta na tomto trhu snadno sežene práci. Počet absolventů ovšem stoupá a konkurence se zostřuje. Velcí zahraniční developeři dávají přednost velkým jménům nebo nadnárodním ateliérům. Uspějí dnešní studenti a poskytují jim univerzity kvalitní vzdělání? Odpověď jsme hledali především na pražské fakultě architektury ČVUT.



Patrik Kotas, který vede ateliér a zároveň je majitelem vlastního architektonického studia, je přesvědčen, že z fakulty vychází studenti dostatečně připravení, aby byli schopni uspět i na mezinárodním poli. Zná příklady bývalých studentů fakulty, kteří se na západě od našich hranic „chytli“ nebo uspěli v mezinárodních soutěžích.

„Chtělo by to možná víc připravovat studenta na prezentaci návrhu. Má-li si získat respekt, musí být schopen přesvědčit ostatní o své koncepci. Naši studenti tuto schopnost mají nižší, i když je co představovat,“ dodává Kotas.

Kvantita versus kvalita

Jako problém však vnímá velký počet studentů na fakultě. „V populaci máte stále stejné procento lidí s nadáním pro architekturu. Ať přijmete tři sta nebo tisíc studentů, talentovaných bude stále stejně. Ale jako pedagog se musím věnovat i takovým, kteří pro studium předpoklady nemají, a to mě obírá o čas, který bych mohl věnovat těm, kteří jsou pro architekturu opravdu zapálení. Pro mě je osobní kontakt se studentem důležitý, abych věděl jaké podněty mu nabídnout.“

Patriku Kotasovi se také nelíbí, že jako síto na fakultě fungují předměty, které netvoří podstatu vzdělání architekta. Například deskriptiva. „Vyhazovat by mělo za projekt, který je klíčovým důkazem o talentu a schopnostech studenta,“ myslí si Kotas. „Nevyčítám to vedení, je to problém celého vysokého školství u nás. Řešením by podle něj byla vyšší dotace na studenta.

Architekt Jan Štípek z ateliéru Apa Esox a zároveň dlouholetý pedagog na pražské fakultě architektury vidí situaci s počtem přijímaných studentů jako kardinální problém. „Při přijímacím řízení se rok od roku snižuje počet bodů, nutných pro přijetí. Přijímáme stále víc studentů. To se zákonitě musí odrazit na celkové úrovni školy. Nejsem přesvědčen o tom, že dobří studenti táhnou úroveň ostatních nahoru. Spíš naopak.“ Ani síto ve formě deskriptivní geometrie prý už nefunguje: „Dříve student, který zkoušku z deskriptiv neudělal ani napodruhé, musel školu opustit. Dnes, v době semestrálních modulů, zkoušku nesloží, ale pokračuje dál v bakalářském studiu, které podle zákona může trvat až pět let. Účty skládá až ke konci tohoto studia,“ konstatuje Jan Štípek.

Staří pedanti

Absolventka Fakulty architektury Jana Hamrová, která nyní pracuje ve studiu Architekti 4A, si myslí, že systém ateliérů, mezi nimiž mají studenti možnost volně „migrovat“, je užitečný, ne-li klíčový. Uvítala by doslova „žití v ateliéru“: možnost nechávat si v něm věci, moci přijít a odejít kdykoliv mimo stanovené hodiny, pracovat tam a scházet se s ostatními. „Vytváří to hodně tvůrčí prostředí a podporuje dialog mezi studenty navzájem, ne jen s vedoucím ateliéru,“ říká Jana Hamrová.

Na fakultě jí vadily předměty, které zaostávají téměř dvacet let za praxí. Například typologie obchodních nebo zemědělských staveb. U zemědělských se vychází z principu centrálně řízeného zemědělství, nereflektuje se fakt, že současné zemědělství už pracuje odlišně, malé farmy mají jiné potřeby než obří jednotná zemědělská družstva. „Stejné je to s obchodem. Ve státnicových otázkách se stále setkáte s typologií opravny punčoch.“

Za současností pokulhává i reflexe pozemního stavitelství. „Když se do moderních technologií fasádních systémů dostávají patnáct let staré stavby a navíc se systémy, o kterých se zjistilo, že nefungují, tak průměrně zvídavý student udělá lépe, když se podívá na internet,“ je přesvědčena architektka Hamrová. Anebo ekonomie projektu. Podle Jany Hamrové vychází studenti „naprosto neposkvrněni“. Přitom „zápočet z povinné ekonomie je docela oříšek, ale jedna se jen o byrokratické pedantství pedagoga, informační hodnota předmětu je nulová,“ dodává.

Architekt Jan Štípek, který dříve zastával post předsedy České komory architektů, oponuje. Ekonomické podmínky se prý neustále mění, a proto není snadné ve vyučovacím procesu tyto změny postihnout. „Ekonomiku projektu se může mladý absolvent naučit za tři roky, které musí být zaměstnán v oboru, aby splnil podmínku členství v komoře. Tato doba je, myslím, dostatečná,“ říká Jan Štípek.

Mladí praktici

Architektka Yvette Vašourková, která učí studenty prvního ročníku FA ČVUT v rámci děkanského ateliéru, považuje za nutnou součást vzdělání budoucích architektů diskusi o myšlenkovém základě architektury. „Nejde jen o to, že něco postavím, musím si umět zdůvodnit, proč zrovna tohle chci stavět,“ přibližuje Yvette Vašourková svůj názor. Podle ní se ze studia, které jinak poskytuje kvalitní řemeslný a technický základ, vytrácí myšlenkový podklad, ten iracionální element, který dělá architekturu uměním a díky čemuž se nám nějaké stavby zdají krásné a jiné ošklivé. „Je nutné sem vnést více diskuse a tvořivého ducha,“ je přesvědčena.

Zklamaný z dnešní mladé generace architektů je Jan Šépka, jenž vede také jeden z ateliérů na FA ČVUT. Nedávno mapoval stavby mladých autorů v ročence Česká architektura 2006-2007 a byl překvapen, že mnoho staveb je zajímavých jen zvenku, jako by byly navrženy pro fotku do časopisu o životním stylu. Podle jeho názoru současná generace studentů netouží po hlubokém vhledu do architektury, její historie a souvislostí. Jde jí zjednodušeně řečeno o to vydělat si a pak si „užívat“.

Propojení s Evropou

Architekt Patrik Kotas si myslí, že česká architektura stále ještě trpí příliš provinční atmosférou, přetrvávající z dob socialismu. Odstranit ji není snadné, jediným lékem je co nejčastější konfrontace se zahraničím. Fakulta architektury ČVUT získala počátkem roku akreditaci, díky níž jsou diplomy absolventů uznávány ve všech členských zemích Evropské unie. Absolventi se tak v případě ucházení o práci v Unii už nemusí obávat ověřovacích procedur nebo nutnosti dodatečného studia v dané zemi.

Díky osobě děkana fakulty architektury Zdeňka Zavřela, který dlouho učil v Nizozemí na Technické univerzitě v Delftu, FA ČVUT spolupracuje s touto univerzitou a dochází k výměně studentů. Delft je součástí širšího společenství čtyř škol, které vedou program evropského urbanismu akreditovaný všemi zúčastněnými školami. „Jde o školy ve čtyřech evropských městech: v Delftu, Lovani, Benátkách a Barceloně. Není tajemstvím, že bychom do tohoto ctihodného společenství byli rádi přijati za pátého člena. V evropské soutěži diplom určitý význam má už pro samý fakt, že se absolvent může vykázat studiem na těchto čtyřech, v budoucnu snad pěti školách,“ vysvětluje Karel Maier, proděkan pro vědu a výzkum, ve fakultním časopise Alfa. Pokud se fakultě připojit podaří, bude to znamenat další bonus pro její absolventy a možnost překročit hranice zdejší provinciálnosti.

Kde lze v ČR studovat architekturu

Fakulta architektury ČVUT Praha
Fakulta stavební ČVUT Praha
Fakulta architektury VUT Brno
Obor architektonická tvorba AVU Praha
Obor architektura VŠUP Praha
Fakulta architektury TUL Liberec

Krajinná architektura

Katedra zahradnictví a krajinářské ­architektury ČZU Praha
Zahradnická fakulta MZLU Lednice

Iva Nachtmannová
Ilustrační foto: www.flickr.com, archiv Patrika Kotase