Frank Barkow: Nevytvářet nové ikony

Portfolio ateliéru Barkow Leibinger sahá od kulturních staveb až po průmyslové projekty. V rámci řešení průmyslové architektury se zabývají navrhováním a výstavbou reprezentačních a provozních budov pro výrobu, logistických a kancelářských prostor.

Přístup německo-amerického ateliéru k architektuře je formován stálým spolupůsobením praxe, výzkumu a výuky. Díky tomuto mezioborovému přístupu se může jejich tvorba snáze rozvíjet a reagovat na nové poznatky. Jejich práce je ovlivněna a směřována spoluprací s odborníky ze stavebnictví a energetiky i s krajinnými architekty a umělci. Do svých projektů se snaží rovněž integrovat principy udržitelného rozvoje. „Udržitelná architektura pro mne znamená jednak užití nových technologií, materiálů a inženýrských postupů, jednak využívání materiálů, které jsou recyklované nebo vyrobené s nižší energetickou spotřebou. Je to ale také užití něčeho starého – ať již jde o přestavěné budovy nebo brownfieldy. Všechny tyto termíny je nutno přijímat jako něco, co architektura do sebe včleňuje – je to znamení dobré architektury,“ říká Frank Barkow.

Současná tvorba atelieru Barkow Leibinger Architects ukazuje, jak lze obohatit tradiční modernistickou architekturu střední Evropy o nový, digitální rozměr. Takto doširoka rozkročený postoj k architektuře může pramenit z dlouholetého působení obou partnerů na prestižních zámořských i evropských univerzitách. Na to, jak zakomponovat soudobou architekturu do prostředí historických evropských měst, odpovídá studio Barkow Leibinger Architects svými projekty. „Nechceme ikony ani „disneyland“ pseudohistorizmu. Chceme, aby naše stavby ve svých formách i výšce korespondovaly se zástavbou. Nechceme projekty příliš kontrastní, příliš do očí bijící,“ vysvětluje americký architekt. Zároveň ale odmítá navazovat na historickou architekturu.

„Důležitou součástí naší práce je rovněž výzkum,“ přibližuje tvorbu Frank Barkow. Testujeme různé materiály a postupy a hned je aplikujeme do svých prací.“ Také Barkowova pražská přednáška s názvem Řezání, odlévání, shromažďování, ohýbání se vztahovala k materiálu. „Chtěl jsem tím naznačit soustředěnost na to, jak architektura vzniká a jak se odvozuje od materiálové podstaty. Některé věci by před pár lety nešly vůbec realizovat, neboť potřebné technologie prostě neexistovaly,“ podotýká architekt.

Biosférický a květinový pavilon byl zkonstruován pro Německou zahradnickou show 2001 v Potsdami v blízkosti zámku Sanssouci. Projekt se nachází na místě, které bylo po sto let využíváno armádou. Stavba je tvořena hliněnými stupni na místě, kde byla vybudována sovětskou armádou obranná bariéra. Skládá se z řady stupňů tvořících umělé údolí, které je uzavřeno jednoduchou plochou střechou se světlíky. Stupňovité formy jsou pokryty dubovými kmeny, trávou, břidlicí nebo betonem. Návštěvník je veden po několika nakloněných plochách pokrytých tropickými rostlinami a květinami buď v úrovni terénu, nebo na visutých mostech.

Budova pro Digital Media City je nebojácně sebevztažná. Návrh představuje jedenáct pater kanceláří a předváděcích místností nad pěti patry podzemních garáží na místě nového high-tech centra, na jedné z posledních zbylých volných ploch v Soulu. Vnější opláštění tvoří zrcadlové sklo vytvarované do řady krystalických forem v podobě arkýřů vyčnívajících 20 cm. Tyto trojrozměrné formy lámou světlo a obraz a přetvářejí tak fasádu v roztříštěnou abstraktní plochu. V interiéru působí okenní arkýře zároveň jako kaleidoskopy nabízející četné pohledy skrz fasádu. Tak funguje budova jako fenomenální filtr ovlivňující jak viděné, tak způsob, jakým je sama viděna.

Barkow Leibinger Architects vyhráli architektonickou soutěž společnosti Franz Fürst na 16 000 m² velké „Módní molo“, velkoobchodní módní centrum, jež má být dokončeno v roce 2009. Staré stuttgartské tržiště bylo v územním plánu určeno ke zrušení, a tak město a klient­ hledali nové možnosti, jak oživit tuto nyní opuštěnou část Stuttgartu. Stavba postavená v přímé vazbě na původní kamenolom tak navazuje na „Rote Wand“, červenou pískovcovou stěnu, která prostor starého kamenolomu ohraničuje. Stavba leží mezi ostrou hranou uličního vstupu a volným prostorem parku. Ostrá hrana fasády na severu tvoří vstup z ulice. Skládaný lidový tvar střechy je zelený a navazuje na hranu terénu/lomu. V měřítku velké stavby je tento tvar podobný místním domům se štítovou střechou a kostelům. Uspořádání třípodlažní až čtyřpodlažní budovy na svažující se straně se skládá ze dvou lineárních částí spojených centrálními atrii, které přivádějí světlo a vzduch otevřeným prostorem pod děrovanou střechou.

Vstupy obou hal vedou k obchodům s luxusními značkami. V přízemních halách jsou restaurace, obchody a veřejná pasáž vedoucí skrz budovu. Šest jádrových částí je doplněno šesti lodžiemi/zimními zahradami, které přispívají ke konceptu udržitelné energie. Vnitřní prostor je řešen tak, aby dovoloval flexibilní dělení prostoru dle potřeb prodejců. Tento koncept podporuje jednoduchý a hojně uplatněný systém betonových prefabrikovaných sloupů a stropních desek s otvory, systém postavený nad podzemním parkováním. Laťová fasáda je koncipována jako měkký textilní obal, zkroucená ocelová žebra podobající se závitu. Při čelním pohledu je fasáda světlá a transparentní. Při pohledu zboku je neprůsvitná a celistvá, čímž napomáhá plynulému přechodu mezi budovou a krajinou.

Po Startovních kancelářích v roce 2001 byla dokončena v roce 2004 Administrační a výzkumná budova jako druhý volně stojící pavilon v Grüsch ve švýcarském kantonu Graubünden. Ve spolupráci s inženýrem Jürgem Conzettem (Chur) byly oba pavilony postaveny podle konstrukčních principů tak, aby byla nosná konstrukce zahrnuta ve funkci domu. Klíčem k takovému uvažování je idea konstrukční hloubky jako programovatelného prostoru. Jako dům z karet skládá se dům z desek a rovin, je bez vnitřních sloupů a překladů. Betonové desky zdí jsou kladeny nad sebe a přímo spojeny ke stropním deskám nad i pod. Stěnově-stropní systém funguje jako samonosná skořepina, umožňující řešení velkých rozponů a flexibilitu dělení vnitřního prostoru. Objem stavby se klene přes svažitou rampu. Nad přízemním prostorem rotují k sobě navzájem kolmé hmoty, jež jsou na obou koncích střídavě vykonzolovány. Tento systém patrových rotujících hmot vytváří terasy a zakryté plochy.

Nový projekt na centrální restauraci areálu se nepodobá ani továrně ani kancelářské budově, tento volně stojící pavilon představuje novou typologii. Urbanisticky pomáhá restaurace prostorově dokončit vstupní dvůr. Formálně jeho krystalický pětiúhelníkový tvar navazuje na krystalické půdorysy nové kancelářské budovy, se kterou sousedí. Hmota pavilonu bude nízce položená a bude tvořit celek s terénem areálu. Plovoucí střecha se bude vznášet nad centrálním jídelním prostorem a mezaninem, jež jsou výškově umístěny pod terénem. Nejdůležitějším prvkem je ztvárnění střechy. Po konzultacích se stavebním inženýrem vyplynula jako nejlepší návrh trojúhelníková deska tvořená ocelovou konstrukcí. Uvnitř trojúhelníkových polí jsou polygonální buňky, které zajišťují ventilaci a osvětlení.

Nová vrátnice pro společnost Trumpf machine tool factory je prvním objektem v rámci nového situačního schématu, jenž zahrnuje nové servisní středisko a závodní restauraci. Tento projekt ztělesňuje dlouhotrvající záměr architekta a klienta: využít firemní high-tech laserovou technologii a zkonstruovat budovu výhradně z laserem řezaných svařených kovových plátů. Střecha o ploše 32 x 11 m bude 20 m vykonzolovaná přes silniční pruh. Tato 60 cm silná plástvovitá clona z nerez oceli se liší v hustotě a tloušťce materiálu tak, aby vyhověla statickým požadavkům. Ve 130 m² funkčního jádra budovy je recepce s čekárnou, včetně technického zázemí. Skleněnou fasádu pavilonu představují dvě vrstvy plochého skla ve vzdálenosti 20 cm. Vnitřek tvoří na sebe naskládané řezy z trubek z akrylového skla, díky nimž působí vnitřní pevná konstrukce při pohledu na fasádu zastřeně, měkce.