asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví
Partneři kategorie

Anketa: Komerce a kýč?

28.03.2018

Čtyři architekti se v rámci říjnové ankety zamysleli nad otázkou kýče a komerce. „Líbivé“, „podbízivé“, „trend“ nebo „subjektivní pohled“ zde byly často skloňovanými výrazy. 

Otázka

Kde je hranice mezi vkusem/estetikou/kvalitou na jedné straně a konzumním kýčem na straně druhé v oblasti komerční architektury?

Vojtěch Ertl, architekt

Vojtěch Ertl
architekt

Hranice obvykle nejsou tak ostré a předěl mezi jedním a druhým není mnohdy zcela jednoznačný, jak bychom si přáli. Velmi jednoduše lze označit určité dílo za kýč z neznalosti kontextu nebo jeho nepochopením. Pokud bych se odvážil definovat kýč, klonil bych se zjednodušeně k tomu, že kýčem se obvykle stává to, co je líbivé nebo podbízivé. Zároveň bych rád upozornil na nuanci naivního nebo prvoplánového a kýčovitého. Kýč nás neobohacuje, je prázdnou formou bez obsahu. Je formou, která se chce pouze podbízet. Tomáš Kulka pro účely knihy Umění a kýč považuje kýč za kategorii estetickou a předpokládá, že kýč je pojem esteticky defektní. Předpokládá dále, že pojem umění/architektura (v našem zamyšlení) je spojen s pojmem hodnoty, tedy že některá díla jsou lepší (či horší) než jiná. Najdeme tuto hranici v architektuře? Ano, ale náš pohled bude determinován našimi estetickými, hodnotovými a kulturními východisky. Zároveň si troufám tvrdit, že kýč v architektuře je celospolečensky rozpoznatelný. Kýčem se mohou například zdát požadavky stavebníků nebo institucí na tvorbu historických napodobenin staveb a stylů. Dokonalými replikami to může začínat a eklektickými kulisami architektur to většinou končí.

 

Pavla Maxová, architektka

Pavla Maxová
architektka

Nejkomplikovanější na této otázce je, že se jedná o velice subjektivní pohled. Už samotné vnímání estetiky a kvality se liší u každého architekta. Právě slovo vkus, které toto vnímání vystihuje, v sobě ukrývá žebříček hodnot a kritérií. Pro jednoho kýč, pro druhého kvalita. O to těžší je zodpovědět tuto otázku s ohledem na komerční prostory, které jsou určeny pro nejširší okruh obyvatel a měly by naplňovat tato kritéria pro všechny. Kvalita, kterou by měly splňovat všechny komerční prostory, je užitečnost (užitnost). Tuto vlastnost ovlivňuje architekt, ale nastavují ji i běžní lidé. Uvedu příklad Markethall v Rotterdamu od studia MVRDV. Tržnice s velkorysou architektonickou formou, která je obdivována odbornou veřejností a pro svou užitečnost bez zbytečných příkras oceňována a využívána celou společností. U této stavby se nachází obrovská barevná grafika, jež pro někoho může být kýčem. Pokud se někdy v této budově ocitnete, zjistíte, o jak nepodstatný prvek se jedná a že užitnost této budovy nikterak neovlivňuje. Není důležité najít hranici mezi vkusem a kýčem v architektuře, ale snažit se navrhovat architekturu zodpovědně, aby vychovávala co nejširší okruh obyvatelstva k estetickému vnímání.

 

Vladan Běhan, architekt

Vladan Běhan
architekt

Každý jednotlivec vnímá kýč jinak a má jinak posunuté estetické vnímání a s ním i nároky. Určitě platí, že čím větší nároky zákazníka jsou, tím více je mu potřeba nabídnout. V oblasti komerční výstavby je tato rovnice dána tím, že čím je projekt dražší, tím více prostředků by mělo být ze strany developera určeno pro kvalitnější architekturu. Ne vždy tomu tak je. Za poslední desetiletí se velmi výrazně zvýšila a pozitivně zlepšila úroveň architektonických studií v Česku, za nimi pokulhává stále nízká informovanost, náročnost a vzdělanost zákazníka. Je nutné udržet estetickou kvalitu i u běžnějších projektů tak, aby byly naplněny takové funkce architektury jako estetická kultivace a kulturní výchova jednotlivců i společnosti. Za konzumní kýč považuji projekty, které bezduše kopírují či napodobují některý z „trendů“ v architektuře a bez jakékoliv urbanisticko-estetické kultury jsou realizovány v neodpovídajících lokacích. Je jen na zákazníkovi, zda se spokojí s málem, anebo je schopen zvyšováním svých nároků, finančních i estetických, nutit stavitele nejen ke zvyšování kvality staveb, ale i kvality estetické. Současná situace ve stavitelství, respektive develop­mentu, všeobecnému zlepšování (neboli potírání kýče a zvyšování kvality) příliš nenahrává. Zákazníci jsou hnáni výhodnými bankovními pobídkami a kupují vše i za cenu ústupků právě v oblasti kvality. V této situaci není developer nucen zvýšit kvalitu ani úroveň architektury. Zákazník tak nevědomky vytváří ideální prostředí pro tvorbu nekultivované architektury a kýče.

 

Daniel Baroš, architekt

Daniel Baroš
architekt

Jako nejčastější u nás pořád ještě vnímám proud, kde vznikají stavby jakoby bez znalosti architektury a jejího vývoje. Časté používání prvků architektury v různých archaizovaných, zpitvořených formách. K tomu nepřeberné množství různých materiálových náhražek a kašírování. Také použí­vání extrémních barevností a vrstvení všeho možného nesourodě přes sebe. To bývají znaky kýče na povrchu a většinou takové stavby nedosahují ani valných prostorových kvalit. Je to úplná rezignace na architekturu. Na druhé straně stojí architektura kvalitní a zároveň vkusná. Je jednoduchá, čitelná, čistá, střídmá, někdy s jasným, klidně vyhraněným estetickým účinkem. Používá přirozené materiály v jejich pravdivých formách. Nevrství. Je objevná, pevná a promyšlená. Nepodléhá trendům na trhu. Původně individuálně výraznou stavbu, její část, prvek, princip, kde kýč nepozorujme, můžeme dalším opakováním a neumělým kopírováním zcela vyprázdnit. Vytvoříme trend, který pomalu necháme padnout za hranici kýče. A znehodnotíme původní hodnotu. Kde jsou přesné hranice mezi kýčem a kvalitou, by bylo na mnohem delší debatu.

 

TEXT: TEREZA JANIŠOVÁ, FOTO: ARCHIV RESPONDENTŮ, Provast / MVRDV – Daria Scagliola+Stijn Brakkee

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB 5/2017.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media