Ocenění pro Rema Koolhaase a Kazuo Shinohara na letošním benátském bienále architektury

Ocenění Zlatý lev (Golden Lion) za celoživotní dílo v rámci 12. ročníku bienále architektury, které se koná od 29. srpna do 21. listopadu 2010 v italských Benátkách, získá holandský architekt Rem Koolhaas.  Rozhodl tak výbor benátského bienále, kterému předsedá Paolo Baratta, na základě návrhu generální ředitelky letošního ročníku přehlídky Kazuyo Sejima.

“Rem Koolhaas rozšířil možnosti architektury. Vytváří stavby, které spojují lidi, a tímto způsobem dosahuje ambiciózních cílů v oblasti architektury. Ovlivňuje i svět za hranicemi architektury. Lidé z velmi odlišných oblastí cítí jeho svobodu tvorby a nechávají se jím inspirovat,“ říká Kazuyo Sejima.

Časopis Time jej v roce 2008 zařadil mezi sto nejvlivnějších lidí na světě. V roce 1975 Rem Koolhaas – společně se svými dřívějšími spolupracovníky (Elia a Zoe Zenghelis a Madelson Vriesendorp) – založil kancelář OMA. Mezi nejvýznamnější díla Rema Koolhaase a OMA patří Taneční divadlo v Haagu, Kunsthal v Rotterdamu, Grand Palais a EuroLille Masterplan, obojí v Lille, Villa dall`Ava, Très Grande Bibliothèque, Seattle Public Library, Casa da Musica a velitelství pro čínské ústřední televize v Pekingu. Spolu s úvahami Koolhaase o současné společnosti jsou tyto stavby jsou uvedeny v jeho knize, S, M, L, XL (1995), psané jako román o architektuře. V roce 1978 napsal Delirious New York: retroaktivní manifest pro Manhattan, který se stal klasikou soudobé architektonické teorie. V roce 2000 získal Pritzkerovu cenu.

Výbor bienále se také rozhodl udělit speciálního pamětního Zlatého lva k uctění památky japonského architekta Kazuo Shinohara, který zemřel v roce 2006. Jeho velký vliv na japonskou architektonickou scénu vedl ke vzniku tzv. „školy Shinohara“, která se stala inspirací pro tvorbu architektů, jako jsou Toyo Ito, Kazunari Sakamoto a Itsuko Hasegawa.

Kazuyo Sejima přibližuje jeho jedinečnou tvorbu: „Shinohara byl člověk, který přemýšlel o symbolismu, který je vlastní prostoru a o jeho vztahu k jednotlivcům. Zkoumal, jak byl symbolismus formován v kontextu japonské tradice, ale zabýval se i abstraktní geometrií a náhodností měst. V kontextu těchto zkoumání tvořil velmi zvláštní domy, které mu pomáhaly formovat teze moderní architektury. Lidé v Japonsku a po celém světě jsou jím fascinováni. Navrhla jsem jeho ocenění v rámci Bienále, neboť promýšlel sílu prostoru na velmi osobní úrovni.“

Zdroj: la Biennale di Venezia