Anketa: Vnitřní prostředí moderních budov
Galerie(6)

Anketa: Vnitřní prostředí moderních budov

V souvislosti s budovami se v současnosti setkáváme především s řešením jejich energetické náročnosti. Kvalita vnitřního prostředí ustoupila do pozadí při plnění nízkoenergetických cílů, a pokud je předmětem zájmu, řeší se především tepelný komfort přítomných osob. Přitom kvalita vnitřního vzduchu může významně ovlivňovat produktivitu, pohodlí i zdraví přítomných osob, a to jak v prostředí pracovním, tak obytném. Nové materiály, postupy, technický pokrok i výrobky s sebou přinášejí nové možnosti, ale i zdroje znečištění a problémy, které ještě před několika desítkami let neexistovaly. Odborníkům zabývajícím se problematikou vnitřního prostředí jsme položili dvě otázky:

1.    Jaké jsou podle Vašeho názoru aktuální problémy a řešená témata v oblasti kvality vnitřního prostředí moderních budov (kancelářských i obytných)?

2.    Je v současnosti kladen dostatečný důraz na kvalitu vnitřního prostředí, zejména s ohledem na zateplování budov a požadavky na energetickou úspornost?

MUDr. Ivana Holcátová, CSc.
Ústav hygieny a epidemiologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy

1.  Jednoznačným problémem je nedostatečné větrání, respektive nedostatečná výměna vzduchu v interiérech. Větrání bývá často poddimenzované, pokud mluvíme o nuceném větrání a klimatizaci, což může mít v důsledku negativní vliv na zdraví lidí dlou­hodobě pobývajících v budově. Bohužel velmi obtížně se tyto zdravotní problémy dávají do souvislosti s konkrétní budovou, neboť ve většině případů se jedná o pozdní účinky škodlivin – alergie, nádory, případně ovlivnění imunitního systému. Toho pochopitelně s úspěchem využívají investoři a provozovatelé budov, kteří na první místo kladou nízkou energetickou náročnost budov. Kromě zdravotních problémů s sebou takové budovy nesou i psychické problémy pramenící v nemožnosti individuálního ovlivnění prostředí (např. nemožnosti větrání podle vlastní potřeby).

Budovy jsou plné chemických látek pocházejících z různých zdrojů v budově. Nedostatečná výměna vzduchu může vést k nárůstu vlhkosti v interiéru, a tím ke zvýšení rizika biologické kontaminace a možných zdravotních problémů, v tomto případě již spíše akutního rázu.

2.  Jsem přesvědčena, že nikoliv. Slyšíme stále zmínky o energeticky úsporných budovách, o „zdravých budovách“ se však nezmiňuje nikdo. Problém je, že potíže lidí, žijících v těchto objektech, se ve větší míře dostaví až za delší dobu. Pokud chceme mít nízkoenergetický dům, měli bychom tomu přizpůsobit i vybavení objektu a jeho provoz. Pokud tak neučiníme, problémy se mohou kumulovat, někdy i velmi rychle.

Ing. Vladimír Zmrhal, Ph.D.
Ústav techniky prostředí Fakulty strojní ČVUT v Praze

1.  Zatímco pro pracovní prostředí (administrativní budovy) jsou požadavky na přívod čerstvého venkovního vzduchu řešeny v rámci hygienických předpisů, pro obytné budovy podobné závazné předpisy prakticky ne­existují. Zřejmě i z těchto důvodů se s největšími problémy z hlediska dodržení kvality vnitřního prostředí setkáváme u obytných budov a škol. Ve vnitřním prostředí budov se vyskytuje celá řada škodlivin, které svým působením mohou mít negativní vliv na pohodu člověka a lidské zdraví.

V souvislosti s rostoucí cenou energie je v současné době, při výstavbě obytných budov, kladen důraz především na tepelně- -technické vlastnosti stavebních konstrukcí. Na výplně otvorů jsou dnes kladeny velmi vysoké nároky z hlediska neprůvzdušnosti a přirozené větrání nelze prakticky pro trvalé větrání použít. Hlavním problémem při instalaci nových těsných oken je zejména nedostatečné větrání budov s dopady, jakými jsou vyšší koncentrace škodlivin ve vnitřním prostředí nebo zvýšená vlhkost. Nedostatečné větrání tak může vést ke zvýšenému výskytu plísní, které mají negativní vliv na zdraví osob. Typickými příznaky nedostatečného větrání, se kterými se setkáváme i u dětí ve školách, jsou bolesti hlavy, únava, ospalost, letargie, poruchy soustředění apod. Nevhodný nebo nedostatečný přívod venkovního vzduchu může v kombinaci se spotřebiči paliv způsobit dokonce i úmrtí.

2.  Na dodržení kvality vnitřního prostředí v obytných budovách se většinou zapomíná. Důraz je kladen především na úspory energie, instalace větracího zařízení znamená další zvýšení investičních nákladů. Vzhledem k tomu, že zejména velkým developerům jde především o zisk a žádný předpis nenařizuje instalaci větracího zařízení pro trvalé větrání (většina předpisů je pouze doporučujících a požadavek uvedený ve vyhlášce ministerstva pro místní rozvoj č. 268/2009 Sb. je formulován velmi nešťastně), nelze v nejbližší době očekávat zlepšení situace. Výjimku většinou tvoří soukromí investoři (stavebníci), kteří si budují vlastní bydlení a o danou problematiku se zajímají. Paradoxem je, že náklady na provoz nuceného trvalého větrání intenzitou 0,3 h-1 se pohybují v rozmezí  40 až 140 Kč/osobu za měsíc v závislosti na  použitém větracím systému.

prof. Ing. Karel Kabele, CSc.
Katedra technických zařízení budov Fakulty stavební ČVUT v Praze

1.  Pod pojmem moderní budovy si můžeme představit výsledky současné architektury, která je ve velké míře ovlivněna několika trendy. Vedle již tradičního vysokého procenta prosklení fasád je určitě v popředí zájmu energetika budov, v současnosti vyjadřovaná energetickou náročností budovy. Neméně výrazným trendem je snaha o budovy s pasivními prvky zajišťujícími vnitřní prostředí budov a v neposlední řadě pak budovy s rozvinutými systémy měření a regulace, označované s nadsázkou jako inteligentní budovy. Všechny tyto faktory mají dopad na kvalitu vnitřního prostředí. 

Mezi hlavní problémy vnitřního prostředí současných moderních staveb tak patří tepelná pohoda, kde se řeší jednak otázky spojené s definicí požadavků na optimální teplotu, jednak problémy zvyšujícího se rozdílu mezi teplotou vzduchu a výslednou teplotou. Možná se na první pohled zdá, že tato otázka je vyřešená, nicméně výzkum v této oblasti přináší zajímavé výsledky a moderní modely tepelné pohody vycházejí z proměnných požadavků na teplotu s významným dopadem na energetickou náročnost budov. Rozdíl mezi teplotou vzduchu a výslednou teplotou je příčinou stížností uživatelů zvláště v objektech s velkými prosklenými plochami a teplovzdušným vytápěním, kde zcela chybí sálavá složka. Samostatnou kapitolou je letní období v budovách, které jsou optimalizovány na zimní provoz a kde se stále častěji setkáváme s problémem přehřívání.

Kromě tepelné pohody je dalším problematickým parametrem kvalita vnitřního vzduchu z hlediska koncentrace škodlivin, jako je vlhkost, CO2, VOC a další. Snižování intenzity větrání vyvolané snahou o úspory energie je limitováno koncentrací těchto škodlivin, a tak se pohybujeme na mezních hodnotách, což kvalitnímu vnitřnímu prostředí neprospívá. Objevují se také problémy s akustikou a osvětlením.

Asi největším problémem je přístup k řešení vnitřního prostředí v moderních budovách. Ukazuje se, že základem by měl být integrovaný přístup, který vyžaduje před započetím detailního návrhu jednotlivých profesí zpracovat koncepci budovy, a to z pohledu celoročního provozu. V současnosti se již s tímto přístupen setkáváme. Slabým místem ale zůstává promítnutí koncepce do realizace až na úroveň regulace systémů. Často se tak setkáváme s perfektně navrženými systémy podpořenými optimalizačními výpočty, ale s chybějícím nebo zcela nevhodným systémem regulace. O to, aby se situace zlepšila, se snažíme v rámci výuky na katedře TZB Fakulty stavební ČVUT v Praze, kde v magisterských studijních programech Budovy a prostředí a Inteligentní budovy nabízíme studentům multidisciplinární pohled na budovu v celém jejím životním cyklu. Výuku v mezifakultním programu Inteligentní budovy zajišťuje fakulta stavební, strojní a elektrotechnická a je to první studijní program tohoto typu u nás.
 
2.  Tlaky na snižování spotřeby energie jednoznačně převažují nad tlaky na dodržování požadavků na vnitřní prostředí budov a výsledky jsou bohužel mnohdy pro uživatele i projektanty utrpením – asi není třeba rozebírat tradiční problémy spojené s plísněmi a vlhkostí v budovách s nedořešeným větráním po výměně oken. Stavba je velmi složitý komplex mnoha vzájemně se ovlivňujících prvků, které nelze bez následků měnit, a navrhování staveb je předmětem práce odborníků s příslušným vzděláním. Pojem zateplování se stal asi příliš zjednodušeným symbolem pro úspory energie a pro poskytovatele dotačních programů mnohdy základním klíčem pro rozdělování prostředků, a to bez ohledu na důsledky tohoto kroku. Pouhým zateplením budovy se zcela změní její tepelné chování, a pokud se tato změna současně nepromítne do řešení vytápění, větrání a chlazení budov, tak v důsledku nejen že není dosaženo očekávaných energetických úspor, ale dojde i ke zhoršení kvality vnitřního prostředí. Problém je mimo jiné také v tom, že důsledek zateplení na spotřebu energie je snadno vyčíslitelný výpočtem na kapesní kalkulačce včetně návratnosti (a je také vyžadován), zatímco důsledky na kvalitu vnitřního prostředí je možné řešit až dynamickým výpočtem se zohledněním chování systémů vytápění, větrání a chlazení budovy. Tento výpočet navíc není v souvislosti se zateplováním vyžadován. Pozitivní je, že zároveň pokročil i vývoj nástrojů pro modelování tepelného chování budov tak, že je možné zpracovat dynamický model budovy, který řeší nejen energetiku, ale i tepelnou pohodu a kvalitu vnitřního vzduchu. V současnosti používáme tyto modely při výuce a je potěšitelné, že každým rokem stoupá procento studentů, kteří jsou schopni s těmito nástroji pracovat a již při návrhu budovy vidět nejen její vizualizaci, ale zároveň také řešit stav vnitřního prostředí v průběhu celého roku.

Ing. Jana Coufalová
Testo, s. r. o.

1.  Správné klimatizování místností je důležité pro pocit pohody a pro výkonnost přítomných osob. Klima ve výrobních prostorách je kromě toho zásadní pro optimální vývoj, výrobu a skladování – ovlivňuje kvalitu výrobků. V době krize a zdražování energie jsou navíc stále více na zřeteli běžné provozní náklady. Efektivní využití energie nabízí velký potenciál pro dosažení úspor. Firma Testo AG nyní přináší na trh sérii přístrojů, které umožňují velmi přesně a spolehlivě měřit klima budov. Díky tomu lze optimálně regulovat klimatizační a větrací systémy, což přináší úsporu provozních nákladů. Pro správné klimatizování a provoz budov je důležité měření vlhkosti, diferenčního tlaku a parametrů kvality vzduchu. Pro optimálního přívod čerstvého vzduchu musí být regulace přívodu vzduchu přesná a spolehlivá. Nové přístroje pro monitoring a regulaci kvality vzduchu mají k dispozici měření CO2, relativní vlhkosti a teploty vzduchu. Doplňkově je možné měřit absolutní tlak, stupeň turbulence, intenzitu osvětlení a povrchovou teplotu. Pro určení objemového průtoku je k dispozici škála produktů pro měření proudění – termické a vrtulkové sondy, Pitotovy trubice a podobně.

2.  Po zateplení objektu je nutné změnit návyky uživatelů nemovitostí. Většinou je potřeba více větrat, jinak dochází k problémům s vlhkostí a jejímu hromadění ve stavební konstrukci. Jedna tuna cihel dokáže pojmout až 50 litrů vody, po překročení této hranice relativní vlhkost v budově rychle stoupá. Zvýšení intenzity větrání však může pomoci pouze částečně.

Je potřeba vzít v úvahu několik důležitých faktorů: 1 m3 vzduchu o teplotě 22 °C pojme 20 ml vody, relativní vlhkost vzduchu pak bude 100 %. Pro optimální relativní vlhkost 50 % může být maximální obsah vody v 1 m3 vzduchu 10 ml. Člověk za noc průměrně vyprodukuje 0,5 až 1 l vody, sušení prádla a vaření přináší do vzduchu také velké množství vlhkosti. Protože vzduch pojme jen omezené množství vody, zbytek je absorbován do stavební konstrukce. Dnes existují kontinuální měřiče, které při zvýšené vlhkosti automaticky zvýší intenzitu větrání. Termokamery Testo mají speciální funkci pro hledání míst s rizikem kondenzace vody.

Problematická situace může nastat i během léta. Horký vzduch z venkovního prostředí se uvnitř ochladí, a tím stoupne jeho relativní vlhkost. Jde o opačnou situaci než v zimě, kdy se studený vzduch uvnitř ohřeje, čímž dojde ke snížení jeho relativní vlhkosti. Následně pak může vlhkost ze zdiva pojmout vzduch v místnosti, který ji při dostatečném větrání odvede ven z budovy.

Ing. Miloš Žáček
Protronix, s. r. o.

1.  Podle mého názoru je problémem nedostatečná výměna vydýchaného nebo jinak znečištěného vzduchu, případně také vlhkost vzduchu. Tuto problematiku bych rozdělil na dvě části: jedna se týká nových objektů a druhá se týká objektů starších, které byly z důvodů minimalizace energetické náročnosti na provoz budov doplněny zateplením a novými, výrazně těsnějšími okny. U nových objektů je otázka výměny vzduchu převážně řešena. Samozřejmě existují rozdíly mezi doporučením v normách, projektem a často i realizací a běžným provozem. Například u rodinných domů je výměna vzduchu dost často podceňována a majitelé nebo investoři se snaží na větracím systému ušetřit investiční náklady.

U starších domů, ať už rodinných nebo panelových, je tato otázka spíše opomíjena, prioritní je hlavně energetická úspora. Bohužel stejně jako lidé nebyli zvyklí větrat v minulosti, nevětrají ani v současnosti a pak nastávají problémy s velmi nízkou kvalitou vnitřního vzduchu. K tomu často přistupují stavební chyby a nedostatky v provedení vnější tepelné izolace. Následně potom dochází ke kondenzaci vlhkosti na chladných místech, kde začnou růst plísně, které dále snižují kvalitu vnitřního vzduchu a mohou zhoršit zdravotní stav obyvatel domu. Tyto problémy se často vyskytují i u relativně nových rodinných domů. Naše rozhovory a měření koncentrací CO2 v panelových domech uvedené skutečnosti jenom potvrzují.

Nechci prohlásit měření CO2 za jediné a jedinečné řešení, ovšem zejména u obytných prostor vidím větrání řízené podle koncentrace oxidu uhličitého jako řešení, které jednoznačně přispívá ke zvýšení kvality vnitřního vzduchu. Dalším faktorem, který je třeba vzít v potaz, je i to, že v mnoha domácnostech se používá plynový sporák, který je dalším významným zdrojem znečištění a který lze eliminovat právě sledováním koncentrace oxidu uhličitého.

Dalším problémem, zejména u nových budov, které jsou vybaveny jednotkami se zpětným získáváním tepla z odpadního vzduchu, je vysušování objektu v zimním období, kdy relativní vlhkost vnitřního vzduchu klesá i pod 25 až 30 %. Nízká vlhkost vzduchu pak může mít i nepříjemné zdravotní dopady a může ovlivňovat také tepelnou pohodu v objektu a vnitřní vybavení budovy. I tady lze doporučit regulaci výkonu větracích jednotek s rekuperací tepla podle aktuální kvality vnitřního vzduchu.

2.  Myslím, že důraz na kvalitu vnitřního vzduchu je jednoznačně nedostatečný a uživatelé si ho často sami vůbec neuvědomují. Většinou se začínají touto otázkou zabývat až v okamžiku, kdy se objeví nějaké problémy, často zdravotní, a to už je zbytečně pozdě. Problém vidím u starších budov, které se za účelem energetických úspor zateplují a utěsňují, přičemž stávající systém větrání buď vůbec nefunguje, nebo je tak málo účinný, že je kvalita vnitřního vzduchu velmi nízká. Majitelé a investoři se často soustřeďují pouze na zmíněné energetické úspory a důsledky zateplením na kvalitu vnitřního vzduchu jsou až druhotné.

Ing. Vladimír Harazím, CSc.
Drekoma, s. r. o.

1.  Víme, že za den do sebe plícemi doslova napumpujeme asi 15 kilogramů směsi plynů – vzduchu a prachových částic. Víme však, co je to za směs? Víme, čím pomocí plic krmíme náš organismus?

Aktuálním tématem je podle mého názoru konzervativnost myšlení a jednání uživatelů všech typů budov – kancelářských, obytných, obchodních center a podobně. Většina uživatelů budov nemá vědomosti a informace o tom, jak užívat prostředí nově konstruo­vaných budov: neumí větrat, neví, co je vše potřebné mimo tepla pro optimální pracovní výkon, pohodu pobytu v daném prostředí. Své jednání bohužel nepřizpůsobují novým podmínkám, které nastávají při změně technické úrovně budovy, neví, že vedle teploty vzduchu je důležitá také jeho vlhkost a podíl plynných složek (kyslík versus oxid uhličitý). Sami uživatelé budov si tak nevědomě a trvale pozvolna zhoršují svůj zdravotní stav, snižují pracovní výkon, zvyšují stres…

Honba Zelená úsporám by měla spíše být honbou za zeleným žitím. Ze zelených úspor se nikdo nenají a kvalitu života tím nikomu nezlepší.

2.  Důraz na kvalitu prostředí jako celku je potlačen a vytlačen na okraj pozornosti všech. Pozornost je věnována pouze jedné veličině: energetické úspornosti. Efekt energetických úspor je možné přirovnat stejnému počínání, jaké by bylo zabalit se do igelitového sáčku a být spokojen, že když prší, nejsem smáčen deštěm. Nedomýšlíme následky svého počínání.

Ilustrační foto: Skanska

Článek byl uveřejněn v časopisu TZB HAUSTECHNIK.