asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví
Partneři kategorie

U topení myslete na budoucnost

18.08.2011
Dnes se hodně mluví o úsporách energie na vytápění rodinných domů – nejčastěji v souvislosti se zateplenými obvodovými stěnami či kvalitními okny. Dosažení dobrých tepelnětechnických parametrů obvodových konstrukcí je však jen první fází na cestě k energeticky úspornému domu. Dalším krokem by mělo být rozumné využití možností současné techniky při jeho vytápění. Vždyť jaké by to bylo – chtít šetřit na vytápění, a přitom se jím vůbec nezabývat?
Současné kvalitně zaizolované domy mají na vytápění úplně jiné nároky než ty, které se u nás stavěly ještě před pár lety, zcela jiné možnosti nabízí i dnešní technika.

Teplo v nízkoenergetickém domě
Nízkoenergetické domy nezávisí jen na zateplení. To, že stavba z hlediska tepelných ztrát obvodovými konstrukcemi dosahuje takových parametrů, že by se mohla zařadit mezi nízkoenergetické, je sice důležitý, ale teprve první krok při řešení problému. Druhou, stejně důležitou částí je uplatnění různých technických vymožeností, které nám dnešní úsporné systémy vytápění nabízejí tak, aby konečná spotřeba energie byla opravdu tak nízká, jak se požaduje.

Jestliže tedy chcete při vytápění dobře izolované novostavby spotřebovat co nejméně energie, první, nad čím byste se měli podle doporučení Jaroslava Prokeše zamyslet, je řízené větrání: u domu zatepleného podle nízkoenergetického standardu tvoří spotřeba energie na větrání asi 40 %, z toho lze značnou část ušetřit řízeným větráním s rekuperací. Větrat totiž musíme, ovšem na ohřátí čerstvého, ale studeného vzduchu po vyvětrání je potřebná jistá energie. Až 75 % z ní přitom dokážeme ušetřit rekuperací, tedy zpětným získáváním tepla z odváděného vzduchu.

Řízené větrání s rekuperací je absolutně nevyhnutelné u energeticky pasivních domů, tato technika se však už uplatňuje i u kategorie nízkoenergetických domů. Zde však, na rozdíl od pasivních budov, v nichž je tento režim poměrně běžný, projektant nedoporučuje spojovat řízené větrání s teplovzdušným vytápěním. Toto spojení je vhodné jen pro poměrně malé domy s velmi malou tepelnou ztrátou. Jsou-li totiž dům nebo tepelné ztráty větší, je potřebné vyměnit větší objem vzduchu nebo musí mít přiváděný vzduch vyšší teplotu, což může mít nepříjemné důsledky – příliš suchý vzduch, průvan a podobně. Na tepelnou pohodu v interiéru má přitom vliv nejen teplota, ale i proudění vzduchu, jeho vlhkost a podobně.

V nízkoenergetickém domě se tedy oproti běžnému standardu ušetří asi 60 až 70 % nákladů na vytápění. Toto rozdělení vychází ze způsobu hodnocení domů v minulosti. Ještě nedávno byly totiž domy hodnoceny pouze z hlediska vytápění: jaké má dům tepelné ztráty a kolik tepla je mu třeba dodat, jaký se použije systém vytápění, jaký bude zdroj energie, s jakou účinností... Prvořadým hlediskem bylo splnění požadavků norem týkajících se tepelnětechnických parametrů obalové konstrukce budovy a na základě tepelných ztrát na metr čtvereční se potom dala poměrně snadno zhodnotit energetická úspornost. Dnes s ohledem na evropské směrnice se už bere v úvahu dům jako celek a do energetického hodnocení objektu musejí být zahrnuty všechny typy energie potřebné k jeho běžnému provozu. Už při přípravě stavby je třeba k domu přistupovat podle standardu, který si investor zvolil, a kategorie energetické náročnosti se musí promítnout nejen do tepenětechnických vlastností stavebních konstrukcí, ale také do technologie vytápění, přípravy teplé vody, větrání či dalších. Pouze koordinovaný přístup všech zainteresovaných profesí přinese úspěch v podobě dosažení požadované kategorie domu.

V lednu 2009 vešel v Česku v platnost následující zákon: nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2002/91/EC ze dne 16. prosince 2002, o energetické náročnosti budov. Jako členská země Evropské unie jsme se zavázali podnikat organizované aktivity za účelem snížení spotřeby energií u budov. Čím vyšší energetickou třídu budova má, tím nižší jsou náklady na její provoz (vytápění, elektrická energie, teplá voda). Třídou se hodnotí objekt z hlediska spotřeby všech druhů energie a zařazuje do jedné ze sedmi energetických tříd (od A po G, což je znázorněno na energetickém štítku, podobně jak jsme zvyklí u domácích spotřebičů), a to od velmi úsporných (A) až po mimořádně nehospodárné (G). Za vyhovující se považují budovy v kategoriích A až C, přičemž klasifikační třída A odpovídá pasivním domům a třída B nízkoenergetickým domům.

Potenciál nízkoteplotních systémů
K vytápění nízkoenergetických a energeticky úsporných domů jsou nejvhodnější nízkoteplotní soustavy – k pokrytí spotřeby tepla, která je v takových domech nízká, totiž postačí teplonosné médium ohřáté na nižší teplotu (což je pochopitelně energeticky méně náročné), navíc se v nich s úspěchem dají využít obnovitelné zdroje energie. Problematiku vytápění přitom lze rozdělit na dvě části – zdroj tepla a jeho distribuci.

podlahy,vytápění„Nízkoteplotní otopné soustavy jsou podle mě cestou perspektivní i do budoucnosti,“ říká Jaroslav Prokeš. „Úsporná zařízení využívající obnovitelné zdroje energie, jako například tepelná čerpadla, jsou totiž efektivní právě v nízkoteplotních otopných soustavách. V oblasti tepelných čerpadel dnes vývoj postupuje opravdu rychle, citelný je i tlak na snižování jejich ceny, takže si myslím, že za 15 až 20 let budou v domácnostech běžným standardem. Samozřejmě vše je otázkou financí – rodinný rozpočet stavebníka musí počítat nejen s budoucími provozními, ale i s dnešními pořizovacími náklady. I když momentálně nemáte na nejnovější technologie, je rozumné připravit si pro ně prostor a celou otopnou soustavu navrhnout tak, abyste ji mohli v budoucnosti snadno zmodernizovat. Kvalitní kondenzační kotel s regulací dnes stojí zlomek ceny tepelného čerpadla a je i vhodným zdrojem pro nízkoteplotní otopnou soustavu. Za 20 let, kdy bude na konci své životnosti, určitě oceníte, budete-li ho moci bez problémů vyměnit za zařízení s nesrovnatelně úspornějším provozem, aniž byste museli zasahovat do zabudovaných rozvodů, otopné plochy v podlaze a podobně. Ty mohou při dnešních materiálech spolehlivě a beze změny fungovat i 100 let. Důležité však je, aby systém byl nízkoteplotní a umožňoval jednoduchou výměnu zdroje.“

Teplá voda
K významným položkám v provozních nákladech rodinných domů patří kromě vytápění i příprava teplé vody. Zdroje pro oba tyto systémy se přitom často kombinují. Protože obojí souvisí s ohřevem vody, a ten lze realizovat několika energeticky úspornými způsoby, je volba nejvhodnějšího režimu otázkou zvážení konkrétní situace a konkrétních možností.

„Záleží na tom, jaký zdroj energie je k dispozici, na finančních možnostech investora, na tom, kolik lidí bude v domě bydlet, a tak dále,“ vyjmenovává Ing. Prokeš. „Například v jistých klimatických podmínkách a za jistých okolností lze s úspěchem použít solární systémy nejen k ohřevu teplé vody, ale také k podpoře vytápění, nejsou však vhodné vždy,“ vysvětluje projektant. „Pokud se například staví domek pro dva starší manžele, kteří si chtějí užít klidný důchod někde na venkově, ale samozřejmě nechtějí z penze platit vysoké sumy za energii potřebnou na provoz domu, bude zřejmě ideálním řešením tepelné čerpadlo. Solární kolektory v tomto případě nemají význam. Jedna věc je totiž zdroj energie, druhá věc je, že pro tuto energii musím mít i vhodný odběr. Solární kolektory budou dostatečně využity v rodinných domech, kde je větší odběr teplé vody – ať už pro bazén nebo pro potřeby větší rodiny. Chceme-li je používat i na podporu vytápění, je nutné k tomu přizpůsobit i otopnou soustavu – vyřešit například potřebný dohřev nebo chlazení vody z kolektorů, přičemž je třeba zvážit finanční náročnost řešení i výsledný úsporný efekt.“

Když rekonstruujete
Musí i zateplení a výměnu oken ve starším domě provázet změna otopné soustavy? To je otázka, která se přímo nabízí. „Obecně to není podmínkou,“ odpovídá Ing. Jaroslav Prokeš. „Je-li v domě vhodný zdroj tepla, který dokáže reagovat na jeho sníženou spotřebu, například plynový kondenzační kotel, jehož výkon lze modulovat od 25 do 100 %, dokáže řídit teplotu vody podle ekvitermní regulace a ekvitermní křivku umí přizpůsobit reálné potřebě domu, pak se na otopné soustavě nic podstatného měnit nemusí. Většinou záleží na tom, jak starý dům se zatepluje, protože otopné soustavy zde mohou být velmi různé. Například v domě se starším typem kotle na pevné palivo bude mít zateplení efekt pouze tehdy, změní-li se i vytápění nebo neotevřete-li okna ani při 28 °C. Jinak totiž poletí teplo ven oknem – a je po šetření. Takže řešení budou různá, případ od případu. Vždy je však potřebná vhodná regulace vytápění (třeba termostatickými hlavicemi na radiátorech), která je možná jen u regulovatelného zdroje tepla. U starších kotlů na pevná paliva to většinou možné není, takže je nutná změna – buď výměna kotle, nebo jeho zapojení do systému s akumulační nádobou, k čemuž je zase potřebný prostor... A tak bychom mohli pokračovat.“ Zároveň se zlepšením tepelné izolace staršího domu je tedy dobré dát si zrevidovat i otopný systém. „Není to sice nezbytné, ale je to rozumné,“ doporučuje projektant. „Jinak nemusí být výsledek rekonstrukce takový, jaký jste si představovali.“

Uplatnit řízené větrání a s ním spojenou rekuperaci je v rekonstruovaných domech složité, ne-li zcela nemožné. „Místnosti většinou nejsou dostatečně vysoké pro umístění potřebných rozvodů, a aby se vzduch rozvedl po celém objektu, musí být i množství otvorů v nosných konstrukcích. Často je třeba zároveň změnit i elektroinstalaci, takže takový zásah se vyplatí pouze v případě, že celková rekonstrukce instalací byla stejně potřebná,“ upřesňuje Jaroslav Prokeš. Pokud se vám tedy po výměně oken a zateplení objevily v domě problémy s vysokou vzdušnou vlhkostí, nezbývá vám nic jiného, než se naučit pravidelně a důkladně větrat. Jedině tak totiž dostanete vlhkost z domu. „Musíte se také zamyslet nad tím, kolik vlhkosti v domě produkujete,“ doporučuje Ing. Prokeš, „například množství květin, jimž denně nalijete 5 litrů vody, takové situaci určitě neprospívá.“

Vyvarujte se chyb
Je důležité vše si předem promyslet, případně si zajít prohlédnout vzorový nízkoenergetický dům anebo navštívit známé, kteří v takovém domě bydlí. Je dobré zjistit, co všechno nové technologie přinášejí. Jestliže například chcete tepelné čerpadlo, případně i s akumulační nádrží, vzduchotechniku, solární systém a podobně, budete pro všechna tato zařízení potřebovat nějaké zázemí. Dům vybavený nejmodernějšími technologiemi potřebuje dostatečně velkou technologickou místnost. Už to není jen výklenek nebo šatní skříň, které stačily na plynový kotel. Chcete-li topit levněji, musíte tomu obětovat i nějaký prostor v domě.

Dalším důležitým pravidlem je brát dům od začátku až do konce jako celek, který musí mít jistou logiku. Mnohé věci totiž spolu souvisejí. Nedá se například do rozestavěného domu prostě dodatečně přidat podlahové vytápění nebo řízené větrání. Je to zbytečná a nákladná komplikace, pod stropem nebo v konstrukci podlahy často ani není dostatek místa. V domě je i mnoho dalších rozvodů – centrální vysavač, audio a podobně – a všechny je třeba někam skrýt, musejí se správně křížit... Komfortu, který se od moderního domu očekává, je totiž potřebné připravit prostor. A na ten musíte myslet už při projektování domu. Když je hotová hrubá stavba, už se jen těžko něco přidává. Není to snadné a výsledek téměř nikdy není stoprocentní. Většinou dosáhnete jen zbytečně drahého kompromisu. Takže rada na závěr zní: Vše si předem dobře promyslete, pak dvakrát měřte na výkresech, až potom se pusťte do stavby.

Větrání
Výměna vzduchu je potřebná například kvůli odvodu vodních par či CO2, které se v domě nebo bytě vyprodukují. Dnešní okna – ať už plastová nebo dřevěná eurookna – jsou však natolik těsná, že na rozdíl od minulosti už nedochází k výměně vzduchu škvírami. A pokud oproti venku není dostatečný rozdíl tlaku vzduchu (například když nefouká a vítr nezpůsobuje rozdíl mezi návětrnou a závětrnou stranou), nepomůže ani otevřená mikroventilace. Když nebudete dostatečně větrat, očekávejte problémy způsobené zvýšenou vzdušnou vlhkostí, která se určitě někde projeví – například v podobě orosených oken či plesnivých koutů.

U klasického větrání však z domu odchází spolu se vzduchem i teplo, a tak se řízeným větráním s rekuperací vyřeší hned několik problémů najednou – budete mít v interiéru čerstvý vzduch, předejdete problémům s vlhkostí a ušetříte velké množství energie.

S řízeným větráním se musí počítat už při projektování domu – jsou tu totiž potřebné rozvody vzduchotechniky, které by měly být skryty například v podlahách nebo pod stropem. Vzduch se obvykle přivádí do místností, kde se lidé nejvíce zdržují, a odsává se z koupelny, kuchyně či toalety, tedy z míst, kde se vzduch znečišťuje nejvíce.

TEXT: Erika Kuhnová
Odborná spolupráce: Ing. Jaroslav Prokeš, autorizovaný inženýr pro techniku prostředí budov
FOTO: Duratherm, KKH, Xella,

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media