Sálavé elektrické panely

Trendem doby u elektrického vytápění jsou moderní velkoplošné nízkoteplotní systémy, ale v oblibě tuzemských i zahraničních investorů je nadále i sálavé vytápění. Klasické konvektory byly v největší oblibě v polovině 90. let minulého století, během posledních deseti let se však na trhu objevily moderní velkoplošné nízkoteplotní systémy vytápění a na chvíli se zdálo, že doba konvektorů je nenávratně pryč.

Začalo být zřejmé, že konvektory instalované v polovině 90. let už pomalu dosluhují, jsou morálně zastaralé, jejich regulace už nedokáže poskytnout komfort, který je u dnešních systémů standardem. U aplikací instalovaných v tomto období se totiž v drtivé většině jednalo o instalace konvektorů bez jakékoliv další regulace. Konvektory sice měly vestavěný termostat (elektromechanický, v lepším případě elektronický), ale ten pouze udržoval požadovanou teplotu v místnosti a nedal se nijak časově programovat. Uživatel tedy musel při každém odchodu/příchodu všechny konvektory obejít a vypnout/zapnout. Samozřejmě při tom některý vypnout zapomněl nebo je jednoduše nechal rovnou v provozu po celý den.

Cílem inovací této technologie bylo splnit kritéria účinnosti a ekonomického provozu, přesné regulace, moderního a atraktivního vzhledu a současně snadné instalace. Nové moderní konvektory mají nejen moderní design a přesnou regulaci, ale jsou i spolehlivější. Dají se řídit bezdrátovou regulací, takže je lze instalovat do stávajících aplikací bez nutnosti zásahů do elektroinstalace nebo instalace dalších vodičů.

Konvekce versus sálání
Možnost automatické časové regulace systému pak přináší významnou úsporu ve spotřebě. Využití těchto nových typů je nejen v novostavbách, ale především v aplikacích, ve kterých nahradí dosluhující konvektory bez nutnosti zásahu do stávající elektroinstalace. Nejaktuál­nější inovací je infračervené sálavé vytápění.
U konvekčního vytápění je topným tělesem ohříván vzduch, který následně předává teplo při proudění po povrchu ohřívaného předmětu (stěn, nábytku). Z hlediska poměru předávaného tepla je u tohoto systému sálavá složka minimální. U sálavého vytápění je poměr obrácený – záření neohřívá vzduch (volně jím prochází) a ke sdílení tepla dochází především sáláním. Zářivý tok se po dopadu na předměty (stěny, podlahu, nábytek) částečně odrazí (cca 15 %), ale jeho větší část (cca 85 %) je pohlcována předměty, na které dopadá.

Zde dochází k přeměně sálavé energie na energii tepelnou – předměty se zahřívají. Díky zvýšené teplotě předmětů (oteplení předmětů) oproti teplotě vzduchu se teplo následně odvádí konvekcí – od předmětu je tedy ohříván vzduch. Tento princip je také označován jako infračervené vytápění. Z principu vyplývají následující parametry systému:

• Z povrchu sálavého panelu vyzařuje tepelný tok, jehož převážná část spektra leží v pásmu vlnových délek větších než 5 mikrometrů a který je ve značné míře povrchem lidského těla pohlcován; dochází tedy k obdobnému principu ohřevu jako u předmětů.
• V případě ohřevu předmětů a osob sálavým tokem na 20 až 22 °C je možné zajistit tepelnou pohodu již při teplotách vzduchu 18 až 19 °C; tak dochází k úspoře energie minimálně o 18 až 24 %.
• V určitých aplikacích lze sálavé topné panely využít k cílenému ohřívání přítomných osob například ve velkých halách, dílnách, prodejní skladech, topné panely lze zabudovat třeba do lavic v církevních objektech. Oproti klasickému vytápění těchto prostor lze dosáhnout více než 50% úspory nákladů na vytápění – mluvíme o tzv. zónovém vytápění.
• Je možné docílit podstatně rovnoměrnějšího rozložení teplot ve svislém profilu – jen s rozdílem 1 až 2 °C mezi podlahou a stropem (u konvekčního vytápění je udáván rozdíl 1 °C na 30 až 50 cm výšky).
• V důsledku sníženého proudění – víření vzduchu v místnosti – je omezeno i víření prachových částic, a tím je také sníženo nebezpečí případného vzniku různých onemocnění – astmatu, zánětů sliznic a podobně.
• Díky zvýšené teplotě stěn se snižuje možnost vzniku povrchových kondenzací, a to bez nežádoucího snížení vzdušné vlhkosti.
• Pro sálavý tok, respektive pro záření o vlnových délkách větších jak 3 µm, není sklo transparentní (průteplivé), a proto nedochází ke ztrátám sálavého toku skleněnými výplněmi.

U moderních sálavých konvektorů se více než 50 % energie do místnosti předává formou infračerveného sálání. Celohliníková topná deska je prevencí proti hluku, ocelová karoserie s protiprachovým opatřením má výkon od 500 do 2 000 W. Konvektory existují v horizontální i vertikální verzi s elektronickým termostatem včetně možnosti kombinace s bezdrátovou regulací.

Zaostřeno na design
Sklo i mramor v sobě spojují jednoduchost a krásu přírodního materiálu. Vy­užitím těchto materiálů pro sálavé vytápění vznikly esteticky ojedinělé výrobky – skleněné panely GR (glass radiant) a mramorové panely MR (marble radiant). Ty jsou určeny zejména pro vytápění moderních interiérů a prostor, u kterých je kladen důraz na vysokou designovou čistotu a funkčnost.

Podobně jako sálavé mramorové panely jsou i skleněné panely určeny zejména do luxusních interiérů. Díky reprezentativnímu provedení mohou být instalovány v luxusních obývacích halách a koupelnách rodinných domů, ale i společenských prostorech hotelů a firem. Předností panelu je, že dochází k předávání tepla do okolí především formou infračerveného sálání, a to prostřednictvím celé plochy skleněné desky. Panely se vyrábějí v několika barevných provedeních – barva skla může být bílá, černá, žluto-zelená, červená a matné zrcadlo.

Skleněné topné panely jsou vyrobeny z bezpečnostního tvrzeného skla tloušťky 12 mm, topného elementu, omezovacího termostatu a přívodního kabelu. Tyto panely jsou určeny především k vytápění obytných prostor či k vyhřívání koupelen.

Instalace
Pokud skleněné panely nelze připojit na nadřazenou regulaci – panel je instalován až dodatečně a stavební práce v podobě úpravy elektroinstalace jsou nežádoucí nebo dokonce nemožné – pak existuje upravená varianta panelů. A to ve standardním i koupelnovém provedení. Inovací v této oblasti jsou standardní skleněné panely s integrovaným bezdrátovým přijímačem a přívodní šňůrou opatřenou vidlicí.

V případech, kdy uživatel nechce nebo nemůže zavěsit panel na stěnu – například u prosklených ploch – existuje sada chromovaných podpěr, které umožňují postavit panel na podlahu. Panel se jednoduše vloží do výřezu podpěr, které se následně k panelu zafixují pomocí aretačních šroubů. Panel je na podpěrách stabilní, není jej tedy nutné dodatečně kotvit, spodní hrana topného panelu je 55 mm nad podlahou.
Při trvalé instalaci je přesto vhodné podpěry připevnit k podlaze pomocí vrutů. V případě potřeby a s využitím dodatečně nainstalované vidlice tak lze skleněný sálavý panel využít jako komfortní přenosné topidlo.

Peter Šovčík
Foto: Fenix Jeseník

Autor je PR manažer; článek vznikl ve spolupráci se společností Fenix Jeseník.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.