Je teplo z plynu opravdu levnější?

V poslední době se objevují dotazy na možnost případného odpojení od sítí centrálního zásobování teplem (CZT) a pořízení domovních plynových kotelen. Předpokládá se, že přechodem na vlastní kotelnu se uspoří náklady na vytápění. Bohužel se na konkrétních příkladech zákazníků, kteří se odpojili, ukazuje, že prodejci kotlů často a zcela vědomě zkreslují provozní náklady na vytápění tak, aby přesvědčili zákazníky o výhodnosti své nabídky.

Jak snížit náklady na vytápění
Základní podmínkou ke snížení nákladů na vytápění je snížení celkové energetické náročnosti objektu, a to jak na vytápění, tak na ohřev teplé vody.

První cestou je realizace projektů, jakými jsou celkové zateplení fasády domu, výměna oken a investice do nových zdrojů tepelné energie.

Druhou cestou, která je daleko úspornější a velmi efektivní, je vyregulování otopné soustavy objektu. Odběratelům Pražské teplárenské se nabízí bezplatná poradenská a konzultační činnost, v rámci které se také zkonzultují smluvní ujednání a optimálně se nastaví odběrový diagram nebo výkonová složka ceny.

Úskalí změny způsobu vytápění
Každou změnu způsobu vytápění stavby, což je i odpojení od CZT a vybudování vlastní kotelny, je nutné posuzovat podle stavebního zákona – je tedy nutné získat stavební povolení. Kromě toho musí taková změna splňovat mj. požadavky zákona o hospodaření s energií, zákona o ochraně ovzduší a energetického zákona.
Ten v § 77 odst. 5 říká, že změna může být provedena pouze na základě stavebního řízení se souhlasem orgánů životního prostředí a v souladu s územní energetickou koncepcí. Veškeré vyvolané náklady a také náklady spojené s odpojováním od rozvodného tepelného zařízení hradí ten, kdo změnu nebo odpojení vyvolal.

Co se týče posuzování výhodnosti odpojení, které vychází z nabídek na realizaci těchto kotelen, je nutné upozornit na praktiky prodejců plynových kotlů, kteří do nabídek uvádějí jako celkovou cenu tepelné energie z nové plynové kotelny pouze cenu za nakoupený zemní plyn, a to ještě chybně vypočítanou. Tím zásadním způsobem zkreslují skutečnost a neumožňují spravedlivé porovnání skutečných nákladů za teplo. Fyzikální zákony spalovacího cyklu platí stejně pro všechny druhy kotlů, takže faktická účinnost plynových kotlů se pohybuje okolo 93 %. Jestliže dnes podle aktuálních ceníků různých plynárenských společností se cena za 1 GJ energie v plynu pohybuje okolo 360 korun, pak jen palivové náklady na 1 GJ vyrobeného tepla činí více než 390 Kč/GJ. K těmto nákladům je ovšem nutné ještě přičíst všechny ostatní náklady, které jsou pro výrobu a rozvod tepelné energie nezbytné a které v předkládaných nabídkách, a tedy ani ve slibované ceně tepla z vlastní kotelny nejsou často zohledněny a uvedeny.

Často opomíjené náklady
Největší položkou, která bývá často úplně opominuta, je vstupní investice na pořízení plynové kotelny, komínu, zásobníku vody, případně dalšího zařízení. Třebaže to vše bude pořízeno z fondu oprav, nejsou to, jak často slýcháme, jiné peníze, ale náklady. Ve firmě bývají účtovány formou odpisů vstupní investice, domácnost či bytový dům by si měl celkovou výši investice vydělit délkou životnosti zařízení a výslednou částku každý rok ukládat stranou tak, aby se v době, kdy kotel doslouží, nashromáždil dostatek prostředků na nákup nového. Tyto peníze je nutné do ceny tepelné energie zahrnout. Náklady na vybudování plynové kotelny o výkonu 320 až 400 kW se pohybují od 1,1 milionu korun výše.

Další položkou je elektrická energie nutná k oběhu otopné vody a větrání prostoru plynové kotelny – zde se jedná o 40 tisíc až 60 tisíc korun ročně.

Revizi a údržbu odbornými firmami lze vyčíslit například u kotle o výkonu 320 až 400 kW na částku cca 15 tisíc korun ročně. Kotel i přes jeho označení jako bezobslužný je nutné kontrolovat. Na tuto činnost může být zaškolen konkrétní člověk, nebo můžete využít nabídek specializovaných firem – v takovém případě se jedná o částku 12 tisíc až 50 tisíc korun ročně. Otopná voda a její chemická úprava stojí asi  1 tisíc až 15 tisíc korun ročně.

Další náklady – pojištění, splácení případného úvěru, plynová přípojka, odpojení od sítí CZT a podobně jsou individuální, mohou dosahovat až několika desítek tisíc korun ročně nebo jednorázově.

Všechny tyto náklady nutné k dodávce tepla musíte hradit, byť z různých účtů, zatímco v ceně tepla ze sítě centrálního zásobování teplárenských společností jsou již kompletně zahrnuty. Je proto na každém odběrateli tepla, aby si důkladně posoudil všechny ekonomické a technické aspekty odpojení od systému dálkového zásobování teplem a především ověřil, zda je tento krok pro něj skutečně výhodnější.

Petr Kusebauch
Autor působí ve společnosti Pražská teplárenská, a. s.

Článek byl uveřejněn v časopisu TZB HAUSTECHNIK.