asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví
Partneři kategorie

Zdravotní rizika spojená s pasivními domy

11.01.2011
Výstavba domů v pasivním standardu je v současnosti aktuální trend, který v Evropě výrazně ovlivňuje majitele nemovitostí i developerské firmy. Pro pasivní domy je typická vysoká úroveň izolací, kvalitní zateplení domu a nucené větrání s rekuperací. Zpětná vazba od majitelů těchto domů je malá, objevují se však stížnosti spojující různé zdravotní problémy obyvatel a větrání s rekuperací. Článek přináší výsledky studie hodnotící různá zdravotní rizika vyhodnocená pro konkrétní pasivní domy.
Nízkoenergetické domy se již staly běžným standardem ve výstavbě budov. Pasivní domy jdou však v otázce spotřeby energie ještě výrazně dále, a jsou v nich proto používány technologie, které stále ještě nejsou zcela běžné. Systém vytápění je proti běžné výstavbě výrazně zredukován, co se jeho výkonu i rozměrů týče. Často je zastoupeno pouze teplovzdušné vytápění, při kterém je ohříván venkovní vzduch přiváděný do objektu. V některých pasivních domech slouží jako zdroj tepla kamna nebo vnitřní krby.

V Nizozemí je potřeba energie pro nově stavěné budovy stanovena v platných předpisech a normách. Spotřeba energie se určuje na základě fyzikálního modelu a výsledkem je koeficient energetické náročnosti EPC (Energy Performance Coefficient). Od jeho zavedení v roce 1996 byly doporučené hodnoty tohoto koeficientu postupně snižovány z 1,4 na 0,8 v roce 2006, což odpovídá snížení o 43 %. Každé snížení vedlo k nárůstu určitého produktu nebo systému na trhu. Od roku 1998 vzrostl počet instalací systému nuceného rovnotlakého větrání s rekuperací v nově postavených rodinných domech z 5 % na 40 %. Zpětné získávání tepla z odváděného vzduchu představuje efektivní způsob, jak dosáhnout nižších hodnot EPC. Úspor se dosahuje zejména kvalitními výměníky tepla a také díky vylepšeným motorům ventilátoru, jež uspoří přibližně 50 % elektrické energie ve srovnání se staršími typu ventilátorů.

Snaha o energetickou efektivitu

Úsilí o dosažení vysoké energetické efektivnosti vedlo k vývoji předpisu Passive house standard (PHS – Standard pro pasivní budovy), v němž je záměr ke snížení potřeby energie doveden až do podmínek, kdy ústřední systém vytápění není nutný. Potřeba energie na vytápění a chlazení prostoru pasivního do­mu je v klimatických oblastech západní Evropy omezena na maximálně 15 kWh/(m2.rok) – počítáno pro vytápěnou podlahovou plochu. Spotřeba primární energie všech zařízení včetně ohřevu užitkové vody, vytápění a chlazení, osvětlení a domácích spotřebičů nesmí překročit 120 kWh/(m2.rok). Velké množství pasivních domů bylo postaveno v Rakousku a Německu. Další země je následují – například Švédsko a Belgie, přičemž zájem o pasivní domy a rekonstrukce roste také v Nizozemí (Mlecnik, 2005). Protože inovační návrhy jsou často motivovány energetickou politikou řízenou shora a nejekonomičtější cestou ke splnění předpisů, soustřeďuje se stavební sektor většinou na snižování koeficientu energetické účinnosti místo na skutečnou energetickou efektivnost. Přístup řízený technickými požadavky vytváří nebezpečí, že bude méně pohodlný a srozumitelný pro jeho uživatele, případně může vzniknout i konflikt s požadavky na kvalitu vnitřního prostředí.

V energeticky úsporných projektech se postupuje ve třech krocích: prvním je snížení potřeby energie, následuje dodávka energie z obnovitelných zdrojů a teprve pak následuje použití systémů s vysokou energetickou efektivitou. Nejrozšířenějším způsobem pro dosažení energetické efektivity je použití vylepšené technologie bez požadavku na změnu chování, nicméně obyvatelé domů upřednostňují zahrnutí chování uživatelů do koncepce dosažení maximálního energetické efektivity (Ornetzeder, 2001). Uživatelsky přívětivá technologická řešení jsou vybavena regulačními funkcemi s možností individuálního přizpůsobení, což činí výsledný provoz závislý na chování uživatelů. Tento požadavek mění třístupňové rozhodování na strategii o čtyřech krocích, přičemž ten čtvrtý zní: zajistit regulační systémy na podporu energeticky uvědomělého řízení procesů uživateli. Přímá spoluúčast obyvatel v procesu návrhu a systémů úpravy vnitřního klimatu je jednou z cest podpory uživatelské přívětivosti. Obyvatelům mimo jiné umožňuje naučit se takovému chování, jež je více přizpůsobeno potřebám obnovitelné bytové výstavby (Ornetzeder, 2001). Otázkou je, jak tuto spoluúčast při návrhu nových budov a rekonstrukcích projektech realizovat.

Návrhy pasivních domů obvykle obsahují velké vrstvy tepelné izolace, trojité zasklení v rámech s vysokou tepelnou odolností, perfektní utěsnění a obálku budovy bez tepelných mostů. Standardem je větrání se zpětným získáváním tepla, často jsou také použity solární termální a fotovoltaické systémy. Kvůli nebezpečí přehřívání interiéru v letních měsících jsou součástí vybavení i systémy nočního chlazení (resp. větrání), v určitých případech za použití zemních výměníků tepla. Systém vytápění bývá doplněn jednoduchým elektrickým přímotopem nebo kamny na dřevo, často se však používá i podlahové nebo stěnové velkoplošné sálavé vytápění. Nízkoteplotní otopné systémy zvyšují účinnost solárních zařízení a tepelných čerpadel. Pasivní domy vyžadují prostor jednak pro silnou vrstvu izolace v obálce budovy a dále pro technologické vybavení, jako je například zásobník solárního systému, vzduchotechnické rozvody a jednotky nebo záložní ohřívač vody k solárnímu systému. Většina domů je vybavena systémem zastínění (Strom, 2005).

Použité metody
Vztah mezi chováním obyvatel a technickými systémy v domovech představuje mezioborový výzkumný úkol, jenž spojuje humanitní a technické vědy. Práce v této oblasti započaly analýzou problémů, řešením technických potíží a pokračovaly až ke studiím o stížnostech uživatelů týkajících se kvality prostředí. Údaje o technickém provozu, vnímání a chování uživatelů byly získány návštěvami v pěti stech domácnostech.

Článek představuje průzkum v oblasti vnitřního prostředí pasivních domů, založený na případech popsaných v literatuře (Daniels, 2007; Greml, 2004; Mlecnik, 2005 a 2008; Castagna, 2008; Römer, 2005; Strom, 2005) a objevujících se na mezinárodních setkáních týkajících se pasivní výstavby – Demohouse, Green Solar Cities, Passive House expert meetings. Data v projektu byla zjišťována a měřena ve dvou pasivních domech, v domech nízkoenergetických a standardních, v kterých jsou instalována zařízení nebo návrhové prvky typické pro pasivní domy. Cílem práce proto nebylo přesné hodnocení získaných výsledků, ale spíše porovnání a vyhodnocení zjištěných informací.

Výsledky studie

Základem studie byly inspekční návštěvy a měření ve dvou pasivních domech v Heusden-Zolderu a Bocholtu (Nizozemí) zaměřené zejména na systémy upravující vnitřní prostředí a na spokojenost uživatelů domů. Obecně lze říci, že obyvatelé své domy hodnotí pozitivně. Pozitivně hodnotí nové a někdy i překvapivé zkušenosti, které pro ně pasivní dům představoval, jako je celková koncepce domu a stálé vnitřní klima.

Obydlí lze přirovnat k dobře promíchané nádobě s malými rozdíly teplot, což umožňuje užití architektonických prvků, jako jsou otevřená schodiště a široká či vysoká okna, a to bez vzniku chladných proudů vzduchu. Zemní výměník tepla země-vzduch a jednotka zpětného získávání tepla snižují vliv kolísání venkovních teplot. Zemní výměník zároveň slouží jako protiúrazová ochrana jednotky ZZT, letní by-pass však v některých případech vyžadoval ruční ovládání. Kladně hodnocená byla i izolovaná obálka budovy, která funguje jako akustický „štít“.

Byly zaznamenány i negativní zkušenosti. Ohřívaný větrací vzduch poskytuje dostatek tepla pro celý dům, ale tepelný tok do prostoru ložnic hodnotili uživatelé jako příliš velký a naopak do prostoru obývacího pokoje a koupelny jako příliš malý. Řešením byl v prvním případě dodatečný konvektor v obývacím pokoji a přímotop v koupelně v případě druhém. Kvůli zvukově izolované obálce budovy působí vnitřní hluk rušivěji než v domech, kde je více slyšet hluk z okolí domu. Z tohoto důvodu bývá někdy hluk působený systémem nuceného větrání vnímán jako rušivý, přestože splňuje všechny doporučené limity. To dává podnět k nastavení pracovních bodů systému větrání pod výkon zajištující zdravé vnitřní prostředí. Tento problém byl pozorován obzvláště v menších domech s větším počtem obyvatel. Měření ukázala nedostatečné množství větracího vzduchu přiváděného do ložnic, přičemž i distribuce vzduchu byla hodnocena jako nevyhovující. Příčinou byla špatná volba typu a umístění přívodních vzduchotechnických vyústí. Instalované systémy jsou složité a jejich neznalost může způsobit problémy s ovládáním a údržbou, případně neplánované vícenáklady.

Chování obyvatel má podstatný vliv jak na celkovou efektivitu energeticky úsporných domů, tak na funkčnost regulace moderních zařízení pro vytápění, větrání, přípravu teplé užitkové vody a ovlivňuje i běžné domácí činnosti, jako je praní a sušení prádla nebo vaření. Chování je ovlivněno potřebami a vjemy, jež zahrnují i pochopení fungování systému. Proces učení se používání produktu je ovlivněn jak uživatelem, tak vlastnostmi produktu samotného. Účinnost větrání závisí mimo jiné na průtoku nastaveném obyvateli domu.

Tam, kde se objeví problémy s kvalitou vnitřního vzduchu, může být příčinou jak nevhodný způsob provozování systému, tak i nedostatečná výkonnost technických zařízení, i když se uživatelé snaží vyrovnat s problémy přizpůsobením svého chování (Hasselaar, 2006). Chování obyvatel se liší podle různých typů domácností, vliv mají i zkušenosti uživatelů s obýváním domu, stejně jako místní kulturní zvyky, tělesný a duševní stav a vnímaná potřeba pohody prostředí. Poslední jmenovaný faktor má na chování uživatelů velký vliv – optimalizace parametrů charakterizujících pohodu prostředí je důležitou motivací pro regulaci větrání a vytápění, pro úklidové zvyklosti atd. Optimalizace pohody prostředí může být však v rozporu se zdravým obytným prostředím, například když obava z průvanu vede k omezení přívodu vzduchu. Jelikož je obtížné ovlivnit chování obyvatel, je uživatelská přívětivost použitých technologií a systémů klíčová pro dosažení výsledné efektivity systému (Hasselaar, 2006).

V domech s vyšším počtem bydlících osob (v průměru s více než jednou osobou na místnost) hrají koncentrace škodlivin důležitější roli, než v domech s velkým vnitřním objemem a nízkým počtem lidí či domácích zvířat.

Větrání
Všechny pasivní domy byly vybaveny větráním se zpětným získáváním tepla. Předehřátý vzduch je rozváděn do každé místnosti v domě. Podle Holandských stavebních předpisů musí množství větracího vzduchu vycházet z velikosti podlahové plochy, nikoliv z počtu přítomných osob, což může způsobit nedostatečné větrání v ložnicích o ploše menší než 15 m2 obývaných dvěma dospělými osobami. Umístění přívodních vyústek ovlivňuje průtok a výměnu vzduchu. Přívod vzduchu je často u vstupních dveří do místnosti, nikoliv v oblasti obvodové stěny.

Několik obyvatel nově postavené rezidenční čtvrti Vathorst ve městě Amersfoort v Nizozemí si stěžovalo na zdravotní problémy, jež uváděli do souvislosti se systémem větrání s rekuperací (Ginkel, 2007). Šetření stížností ukázalo, že větrací výkon ve většině obydlí nesplňoval předepsané hodnoty. Kvalita vnitřního prostředí nesplňovala požadavky z hlediska hluku, průvanu, koncentrací CO2 a formaldehydu, jakož i vysoké vnitřní teploty v létě. Tyto parametry mají více negativní vliv na zdraví obyvatel, a neměly by přímo souviset se zpětným získáváním tepla, nicméně stížnosti se objevovaly častěji v domech s větráním se zpětným získáváním tepla (Ginkel, 2007). Rozbor stížností obyvatel ukázal existenci následujících problémů: čerstvý vzduch není čerstvý, větrací výkon je malý, při standardní rychlosti ventilátoru je systém příliš hlučný, na stropě a na stěnách se usazují prachové částice a znečišťují je, technické zařízení přispívá k přehřívání interiéru, pokud se 100 % vzduchu nepřivádí by-passem. Na ­základě hlášení i z jiných měst nejsou tyto problémy specifické pouze pro lokalitu Vathorst, nýbrž ukazují na problémy zjišťované přibližně ve 20 až 30 % moderních domů se zpětným získáváním tepla.

Zanesené filtry snižují průtok vzduchu o 15 až 25 % a způsobují nerovnováhu mezi přívodem a odvodem vzduchu (Römer, 2003). Údržbou je možné tento nedostatek odstranit, náprava však vyžaduje měření průtoku a nastavení vyústí. Čištění je třeba provádět v krátkých intervalech – filtry se obvykle čistí (vyměňují) v intervalu od šesti měsíců do jednoho roku, VZT jednotka však většinou až po 8 letech a rozvody po 15 letech nebo i později (Hasselaar, 2004; 2006). Vyčištění samotného ventilátoru a údržba filtrů znovuobnovení požadovaného průtoku nezajistí.

Všeobecně lze konstatovat, že obyvatelé domů nemají informace, jaká výměna vzduchu je potřebná a jak účinně větrací systém pracuje, a mívají sklon k přehnaným reakcím – otevírají okna dokořán, jakmile ucítí nepříjemný pach a po chvíli je opět zavřou. Je problematické, pokud je trvalé větrání spojováno s hlukem, průvanem nebo zvýšenými náklady za elektřinu či vytápění. Obavy z průvanu a obtěžování hlukem při spánku často vede k uzavírání přívodních výustí a nastavení nuceného přívodu vzduchu na nejnižší výkonový stupeň (Soldaat, 2006).

Ložnice v domech s přirozeným přívodem vzduchu a s instalovaným podtlakovým větráním ventilátory bývají nárazově provětrávány zhruba po dobu třiceti minut, což není dostatečná doba pro odvedení vlhkosti a škodlivin, jež jsou absorbovány v lůžkovinách a usazené na povrchu vnitřních stěn a vybavení. Špatná cirkulace vzduchu je v první řadě následkem nízkého odvodu vzduchu. Provětrávání a nárazové větrání je obyvatelům dobře známo, což znamená, že problémy mohou nastat zejména v domech bez otvorů, které by umožnily dostatečné proudění vzduchu. Tato možnost je však ve většině pasivních domů vyloučena – oběh vzduchu je zajišťován nuceně s využitím hnací síly ventilátoru.

Zdravotní aspekty
Stížnosti na vnitřní prostředí naznačují, že určité zdravotní obtíže jsou častější pro systémy větrání se zpětným získáváním tepla. Míra osídlení obydlí je taktéž ukazatelem míry zdravotních rizik (Hasselaar, 2006). Zejména obydlí ve společném pronájmu jsou obývané větším počtem obyvatel při nižším počtu místností. Jejich plocha je přitom obecně menší než plocha domů obývaných přímo majitelem. Vyšší míra osídlení je spojena i s větším počtem domácích zvířat, protože mnoho rodičů chce svým dětem umožnit kontakt s domácím zvířetem. Menší a více obydlené pasivní domy mohou představovat větší riziko v tomto směru: použití plynového sporáku (nebo i jiného zařízení, které do vnitřního prostředí přivádí produkty spalování); použití topidel nebo krbů na fosilní paliva; emise chemických látek z dekoračních materiálů a z čisticích prostředků, pesticidů, kosmetických přípravků, svíček, vonných tyčinek apod. Rizika také představují biologické emise závislé na stáří matrací, na typu, vlhkosti a čistotě podlahových krytin, textilních dekorací a zvýšená produkce vlhkosti – více než 3 sprchy denně a sušení prádla uvnitř místností. Problémy může vyvolat i kouření ve vnitřním prostředí (ať už samotných majitelů, nebo občasné kouření návštěv). V zásobnících teplé vody zásobované ze solárních panelů nebo tepelných čerpadel je třeba vzít v úvahu i riziko výskytu bakterií z rodu Legionella.

Rozdíl mezi zaznamenanými zdravotními problémy v domech s větracím systémem se ZZT a v domech s podtlakovým větráním s nuceným odvodem vzduchu byl studován v lokalitě Vathorst v Nizozemí (obr. 2). Zjištěné problémy lze zdůvodnit nedostatečným větráním.


Obr. 2: Procentuální podíl domů se zdravotními problémy – studie v lokalitě Varthos (Ginkel, 2007).

Regulace teploty
Prostředí v dobře izolovaných (pasivních) domech bývá zpravidla hodnoceno jako teplé, protože vnitřní tepelné zisky (od lidí, výpočetní techniky, osvětlení atd.) jsou relativně velké ve srovnání s minimální potřebou tepla na vytápění. Vnitřní zisky ve spojení s difúzní složkou solárního záření mohou vést v určitých obdobích k přehřívání interiéru. Přehřátí interiéru pak může vést ke krátkodobému nárůstu koncentrací škodlivin vyvolanému nárůstem teploty. Za „suchý vzduch“ je často považován vzduch znečištěný v kombinaci s maximálními emisemi způsobenými zvýšenou teplotou. Systémy ZZT s možností 100 % obtoku VZT jednotky jsou k dispozici od roku 2004, ale často nejsou používány kvůli své vyšší ceně. Alternativou je vypnutí přívodního ventilátoru, což ale vyžaduje existenci prvků pro přirozený přívod vzduchu. Chladný noční vzduch může odvést přebytky tepla, pokud je možné v místnostech dosáhnout během časných ranních hodin hodnoty intenzity výměny vzduchu 2,5 h-1 a vyšší.

V pasivních domech v mírném klimatickém pásmu západní Evropy se vnitřní teplota i bez vytápění pohybuje po většinu roku nad 16 °C a může dosáhnout hodnoty okolo 18 – 21 °C, jakmile se slunce opře do oken. V některých případech se teploty bez vytápění pohybovaly konstantně okolo 21 – 23 °C. Ve studii v projektu Ecobuild, bylo zjištěno, že v domech, které mají velká okna orientovaná na jih, není za slunečných dní potřeba vytápět, ani když venkovní teploty klesnou pod bod mrazu (Römer, 2003). Objevily se však stížnosti způsobené vysokou radiační teplotou osálání. Teplota vnitřního okenního křídla dosahuje hodnoty 33 až 40 °C a výsledkem je značná tepelná zátěž s vysokou teplotou osálání. Předpokládá se, že tento problém vyřeší trojité zasklení oken. Teplota se rovněž zvyšuje za slunečními clonami umístěnými uvnitř domu kolmo k paprskům nebo rovnoběžně s fasádou venku. Sluneční clony, pod nimiž je prostor pro volné proudění, umožňují chlazení tabulí skla venkovním vzduchem. Potíže s přehříváním působí jako stresový faktor a tento fakt zdůrazňuje potřebu účinných opatření pro zajištění přirozeného větrání, bez ohledu na typ použitého větracího systému.

Větrání se stalo prostředkem k regulaci teploty v dobře izolovaných domech – v ložnicích v průběhu celého roku, v obývacích pokojích během letního období. V případech, kdy se interiér pasivního domu vychladí nárazovým provětráním venkovním vzduchem a současně není k dispozici systém vytápění, nebo má malý výkon, může chvíli trvat, než se teplota v místnostech opět vyrovná. Obyvatelé se za těchto situací většinou snaží otevírat dveře do prostorů, ve kterých cirkuluje ohřátý vzduch. Někteří lidé upřednostňují pobyt v prostorech, kde se mohou po návratu z chladného prostředí v krátkém čase ohřát, například v koupelně nebo v některé části obývacího pokoje. Tato preference části prostoru v pasivním domě přináší možnost vytvořit určité malé klimatické zóny s možností individuální regulace a s dostatečným výkonem.

Spoluúčast v přípravě návrhu

Proces návrhu za účasti více stran bývá považován buď za nepotřebný, nebo naopak za příliš nákladný, složitý a zdlouhavý. Některé příklady však naznačují, že proces spoluúčasti může návrh a výstavbu naopak urychlit – umožňuje lepší náhled na tržní potenciál výstavby a přispívá k lepší informovanosti obyvatel domu, kteří později vědí, jak dům používat a důvěřují správci domu (Versteeg, 2007). Osvědčila se také návštěva již postavených domů, zejména pokud jde o budoucí sousedy. Návštěvy představují výkonnou komunikační strategii s větším dopadem na vzájemný respekt a na potřebu vzájemného pochopení, ve srovnání s dotazníky a většími setkáními. Cílem je lepší vyvážení pravomocí jednotlivých stran prostřednictvím harmonické spolupráce.

Postupy spoluúčasti mohou být výhodné zejména v těch případech, kdy investoři jsou zároveň zkušenými uživateli a kde společné informační setkání napomáhá dobré komunikaci mezi správcem domu a nájemníky. Designové prvky, které nájemníci v projektech bydlení obzvláště oceňují, jsou například výtahy ve vícepodlažních domech, rozlehlý balkón, kvalitní kuchyně a koupelna. Izolační zasklení je oceňováno kvůli tepelné pohodě a akustickým vlastnostem. Tato druhá okolnost na druhou stranu zvyšuje nároky na zvukovou izolaci mezi jednotlivými domy nebo byty. Tepelná izolace také snižuje rozdíly teplot a s tím spojený vznik průvanu. Rovněž je vyžadována nízká hladina hluku u spotřebičů, daná buď vlastní konstrukcí, nebo dodatečnými opatřeními na snížení hlukové zátěže. Obyvatelé domů mají v oblibě spíše robustní řešení s malými požadavky na údržbu. Důležitou vlastností je individuální regulace parametrů vnitřního prostředí v jednotlivých místnostech.

Návrhy řešení a doporučení

Technologie pasivních domů je v Evropě většinou přijímána s nadšením a zanícením. Propagace vycházející z technologických aspektů a striktní aplikace této koncepce však zvyšuje riziko nátlaku a diktatury ze strany projektantů. Podpora myšlenky vzdělávání uživatelů a sofistikovaných řešení, která by zabránila chybnému chování uživatelů, nabízí možnost spoluúčasti na návrhu a větší přizpůsobivosti systémů pro uživatele. Diskuse o zdravotních rizicích a možné nespokojenosti uživatelů může podpořit další rozvoj technologií pasivních domů. Preference uživatelů, jež si zasluhují větší pozornost při návrhu pasivních domů, jsou: individuální nastavení teploty, které umožní vytvoření teplejšího místa v prostoru domu; dostatečný výkon větracího systému s možností jemného nastavení; regulace teploty v jednotlivých místnostech; možnost nárazového provětrání ke zmírnění přehřívání (ventilátor pod stropem a výměník tepla země-vzduch); nárazové odvětrání kuchyně (vede se diskuse, zda odsávat přes ZZT nebo přímo do venkovního prostoru); opatření na zamezení ukládání nečistot z digestoře do větrací jednotky a do výměníku. Znečištěný vzduch bývá někdy mylně označován jako vzduch „suchý“, problém byl však identifikován v množství přiváděného venkovního vzduchu, ne v jeho vlhkosti. Kritéria pro možná zlepšení a řešení zjištěných problémů jsou shrnuta v tab. 1.

Tab. 1. Funkční a technologická kritéria z hlediska návrhu a uživatele.




Na základě výsledků studie byla formulována tato doporučení: návrh hybridního větracího systému, snížení hladiny hluku systému větrání se ZZT, časté čištění všech součástí přívodu vzduchu, dobré stínění proti dopadajícímu slunečnímu záření a inovace v oblasti individuálního řízení zdrojů tepla.

Z důvodu přetrvávajícího kriticky nízkého větracího výkonu závisí kvalita vnitřního vzduchu především na emisích z běžných ­činností v domácnosti, jako je praní a sušení prádla, ale i na emisích z dílny. Vliv má rovněž hluk a případné látky vznikající v zařízení a rozvodech systémů vytápění a větrání. Aby se zabránilo znečištění vzduchu, doporučuje se vybrat pro tyto činnosti místo mimo chráněnou obálku budovy. To samé platí pro zdroje tepla, zejména pokud není možnost zvýšit množství větracího vzduchu.

Návrh vzduchovodů je klíčový z hlediska produkce hluku a energeticky úsporného provozu ventilátorů – výměník tepla a větrací jednotka vyžadují umístění v centru domu, s rozvody vzduchu dimenzovanými na nízké tlakové ztráty. Přívodní vyústky se doporučuje umísťovat pokud možno naproti odsávacím otvorům, neboť pak je zajištěno lepší provětrávání prostoru. Obecně lze říci, že množství dopravovaného vzduchu se postupně snižuje kvůli zanášení filtrů a lopatek ventilátoru, což si žádá předimenzování výkonu v návrhové fázi. Ve dvou prozkoumaných případech bylo zjištěno, že kontrole a čištění vzduchovodů nebyla věnována dostatečná pozornost. Znečištění způsobené prachem usazeným v systému se v průběhu let může stát zdrojem zdravotních problémů. Průtok vzduchu vyžaduje individuální regulaci pro každou místnost. Rozdělení na zóny umožní různé teplotní úrovně i při teplovzdušném vytápění. V koupelně je vhodné umístit lokální zdroj tepla pro zajištění vyšší radiační teploty (např. vytápěné zrcadlo nebo jiný elektrický přímotop).

Závěr

Studie ukázala, že technická zařízení pasivních domů mohou být pro uživatele velmi komplikovaná a při nedostatku informací pak dochází ke špatnému provozu zařízení, což může vést k problémům s kvalitou vnitřního prostředí a vzniku zdravotních rizik. Jako možné problémy byly identifikovány tyto aspekty: přehřívání domu, hluk od systému TZB, kontaminace zásobníku teplé vody Legionellou, nízké intenzity větrání, regulace a nedostatečná flexibilita větracího systému. Na základě výsledků studie byla doporučena různá opatření pro dosažení lepší uživatelské podpory technických systémů, které jsou v pasivních domech instalovány.
Studie je součástí projektu Corpovenista zabývajícího se obnovou městských oblastí a financovaného společností Habiforum, SBR a Technickou univerzitou v Delfách, Nizozemí.


dr. ir. Evert Hasselaar
Autor působí na technické univerzitě v Delfách v Nizozemí.

Foto: Bausparkasse Schwäbisch Hall AG
Obrázek: autor

Literatura
1.    Castagna, M. – Schmitt, Y. –  Troi, A.: Analysis and Optimization of a Monitored Passive House in Italy with Dynamic Simulation. In: 12. Intern. Passivhaustagung. Nürnberg, 2008.
2.    Daniëls, A.: Life and Living in Low Energy Houses – Study of Technical Solutions in Low Energy Houses, Satisfaction, Lifestyle and Changes for the Residents. National Consumer Research Center, Working Papers 102, Helsinki, Finland, 2007.
3.    De Gids, W. F. –  Op’t Veld, P. J. M.: Onderzoek naar ventilatie in relatie tot gezondheidsaspecten en energiegebruik voor een representatieve steekproef van het Nederlandse woningbestand. 2003-GGI-R064. Delft, The Netherlands: TNO Bouw, 2004.
4.    Ginkel, J. T. van.: Inventarisatie woninggerelateerde gezondheidsklachten in Vathorst. In: Report for Municipality of Amersfoort. Delft (The Netherlands): OTB, 2007.
5.    Greml, A. –  Blümel, E. –  Kapferer, R. –  Leitzinger, W.: Technischer Status von Wohnraumlüftungen (Technical status of ventilation systems for buildings). In: Bundesministerium für Verkehr, Innovation und Technologie (in German), 2004. 296 s.
6.    Hasselaar, E.: Health Performance of Housing, Indicators and Tools. PhD thesis. Amsterdam: IOS Press under the imprint of Delft University Press, 2006. 298 s.
7.    Hasselaar, E. –  Jamriska, M.: Quantification of Aerosol Losses in Mechanical Exhaust and Balanced Air Flow Ventilation Systems. In: Proceedings of CIB 2004 conference Building for the future. Toronto, Canada: Institute for Research and Construction,  2004. s. 1 – 9.
8.    Lustgraaf, R. H. van de –  Veen, J. L.: Volwaardige bewonersparticipatie met de Sociocratische methode, 2005.accessed March 10, 2008, at: http://www.angenent.biz/soclog/2006/01/bewonersparticipatie-met-de.html.
9.    Mlecnik, E.: Passive House Projects in Belgium’. In:  9de internationale Passivhaustagung.  Ludwigshafen, Duitsland, April, 2005.
10.    Ornetzeder, M. –  Rohracher, H.: Nutzererfahrungen als Basis für nachhaltige Wohnkonzepte. Wien, 2001. 198 s.
11.    Römer, J. C. –  Jong, M. J. M. –  Bakker, E. J. –  Van Helden, W. G. J.: Resultaten metingen in woning D. Ecobuild Research project, ECN, Petten. 2003.
12.    Schmitt, Y. –  Dal Savio, S. –  Sparber, W. –  Pa,M.: Monitoring of a Multi Familly Passive House in South Tyrol, Italy. In: 11th Intern.l Passive House Conference, Bregenz - Austria, April, 2007.
13.    Soldaat, K.: Interaction Between Occupants and Sustainable Building Techniques. In: B Cernic Mali & et al. (Eds.), ENHR conference 2006: Housing in an Expanding Europe. Theory, policy, implementation and participation. Ljubljana, Slovenia: Urban planning institute of the republic of Slovenia, 2006, p. 1 – 14.
14.    Strom, I. –  Joosten, L. –  Boonstra, C.: PEP, Passive House solutions, Promotion of European Passive Houses. In: Intelligent Energy Europe, 2005.

Článek byl uveřejněn v časopisu TZB HAUSTECHNIK.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.
Franta Větvička
Autor má asi mindrák, že nemá pasiv. Co věta to nesmysl.
Odpovědět | 11.08.2015, 13:11

Další z Jaga Media