Hygienické požadavky na kvalitu vnitřního prostředí budov
Galerie(8)

Hygienické požadavky na kvalitu vnitřního prostředí budov

Partneři sekce:

Vycházíme-li z hygienických požadavků, je kvalita vnitřního prostředí budov popsána souhrnem fyzikálních, chemických a biologických ukazatelů a měla by být zaručena dodržením stanovených limitů na jednotlivé faktory tak, aby bylo vyloučeno zdravotní riziko pro člověka.

Opatření, které dodržení těchto limitů zajistí, je dostatečné větrání – vznikající „škodliviny“ jsou z prostředí odvedeny nebo alespoň je jejich koncentrace snížena na přípustnou hodnotu nepoškozující zdraví člověka. Současné problémy s kvalitou vnitřního prostředí budov se objevují především v rekonstruovaných budovách, kde byla stará okna vyměněna za okna nová, těsná, ale nebyla již řešena jakákoli náhrada dříve funkčního (nebo alespoň částečně funkčního bez ohledu na spotřebu energie) přirozeného větrání. Alarmující jsou zjišťované vysoké koncentrace oxidu uhličitého ve školských zařízeních i bytech, vysoké koncentrace oxidu uhelnatého v prostorech s plynovými spotřebiči, často až s fatálními důsledky, masivní růst plísní; a takto bychom mohli pokračovat ve výčtu jednotlivých chemických látek včetně radonu.

Požadavky na kvalitu vnitřního prostředí budov

Ty jsou jednoznačně dány, a to stanovenými limity ve formě hygienických požadavků na jednotlivé faktory prostředí a základních dávek přiváděného venkovního vzduchu vztažených na osobu, v pracovním prostředí s přihlédnutím na její činnost. Obecné požadavky vycházejí jako u všech požadavků ze zákonů, konkrétně jsou pak rozpracovány v jednotlivých nařízeních vlády a vyhláškách.

Zákony, které obecně řeší nebo aspoň zmiňují hygienické požadavky na kvalitu vnitřního prostředí budov včetně požadavků na větrání:

  • zákon č. 183/2006 Sb. ve znění zákona č. 350/2012 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění,
  • zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v platném znění,
  • zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce v platném znění,
  • zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Některé jednotlivé požadavky vyplývají i z atomového zákona, chemického zákona, zákona o odpadech, zákona o léčivech a řady dalších.

Odpovídající prováděcí předpisy:

  • nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, v platném znění (prováděcí předpisy k zákonu č. 262/2006 Sb. a 309/2006 Sb.),
  • nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně před nepříznivými účinky hluku a vibrací (prováděcí předpis k zákonu č. 258/2000 Sb., zákonu č. 262/2006 Sb. a 309/2006 Sb.),
  • nařízení vlády č. 1/2008 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením, nařízení vlády č. 106/2010 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 1/2008 Sb., (prováděcí předpisy k zákonu č. 258/2000 Sb., zákonu č. 262/2006 Sb. a 309/2006 Sb.),
  • vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 20/2012 Sb., kterou se mění vyhláška č. 268/2009 Sb., (prováděcí předpisy ke stavebnímu zákonu
  • č. 183/2006 Sb. v platném znění),
  • vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně, vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost č. 499/2005 Sb., kterou se mění vyhláška č. 307/2002 Sb., (prováděcí předpisy k zákonu č. 18/1998 Sb. a zákonu č. 13/2002 Sb. v platném znění),
  • vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 343/2009 Sb., kterou se mění vyhláška č. 410/2005 Sb., (prováděcí předpisy k zákonu č. 258/2000 Sb. v platném znění) – v současné době probíhá novelizace,
  • vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných, vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 602/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 137/2004 Sb., (prováděcí předpisy k zákonu č. 258/2000 Sb., v platném znění),
  • vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 238/2011 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch (prováděcí předpis k zákonu č. 258/2000 Sb., v platném znění),vyhláška Ministerstva zdravotnictví
  • č. 6/2003 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb (prováděcí předpis k zákonu č. 258/2000 Sb.) – v současné době probíhá novelizace,
  • Vyhláška Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva zemědělství č. 84/2008 Sb., o správné lékárenské praxi, bližších podmínkách zacházení s léčivy v lékárnách, ve zdravotnických zařízeních a u dalších provozovatelů a zařízení vydávajících léčivé přípravky (prováděcí předpis k zákonu č. 378/2007 Sb., zákon o léčivech v platném znění).

Je vidět, že různých předpisů je velké množství – a to je vyjmenovaná pouze část těch nejčastěji používaných a citovaných. Ne vždy jsou v nich uvedeny hygienické požadavky na všechny faktory vnitřního prostředí včetně větrání, někdy se i požadavky liší (tab. 1).

Větrání

Požadavky na větrání většinou vychází z tzv. Pettenkoferova kritéria, tzn. z množství vydechované vlhkosti a oxidu uhličitého (při nízké aktivitě člověka odpovídající vydechovanému množství CO2 16 l/h) je při limitu 1 000 ppm vypočítáno „hygienické“ minimum“ – 25 m3/h venkovního přiváděného vzduchu na osobu. A tato hodnota se prolíná všemi našimi předpisy (pokud je vůbec nějaký požadavek na větrání uveden, odpovídá i zahraničním požadavkům, které jsou zpravidla v rozmezí 15 až 30 m3/h na osobu). Lze namítat, že limit 1 000 ppm dříve uvedený ve stavební vyhlášce č. 268/2009 Sb., byl vyhláškou č. 20/2012 Sb. „upřesněn“ a změkčen na 1 500 ppm, a že by tedy mohla úměrně klesnout i požadovaná dávka venkovního vzduchu. Ano, je to někdy možné. U dětí v mateřských školách a na prvním stupni základních škol, v klidu našich ložnic i v jiných odůvodněných případech. Ale obecně buďme rádi, že je stanovena tato hodnota a ne hodnota nižší. Naopak je třeba využít požadavek NV č. 361/2007 Sb., kde je uvedeno, že je-li prostředí zatíženo pachy, teplem apod., navyšuje se základní požadavek ještě o 10 m3/h.

Byty, bytové a rodinné domy

Zatímco stavební vyhláška požaduje pro pobytové prostory již zmíněnou dávku 25 m3/h venkovního přiváděného vzduchu na osobu a koncentraci CO2 1 500 ppm, pro obytné budovy odkazuje na požadavky norem (tab. 2). V době, kdy obytné budovy nejsou dlouhodobě využívány, je možné snížit intenzitu větrání až na 0,1 h-1. Norma upozorňuje na skutečnost, že větrání infiltrací spárami oken nelze pro budovy s těsnými okny použít, řeší i malou účinnost rotačních větracích hlavic a větrání prostorů s plynovými spotřebiči typu A (sporáky) a B (kotle s přívodem spalovacího vzduchu z prostoru, kde jsou umístěny a odvodem mimo tento prostor) – odkazem na požadavky TPG 70401 Odběrná plynová zařízení a spotřebiče na plynná paliva v budovách.

Pokud bychom chtěli v obytných budovách řešit koncentraci CO2, máme k dispozici ČSN EN 15251, kde jsou limitní koncentrace CO2 rozděleny do kategorií podle požadavků na kvalitu prostředí – nejsou dány absolutní hodnotou jako u pobytových místností ve stavební vyhlášce, ale navýšením nad koncentrací venkovní (tab. 3). Použijeme-li v bytech, bytových a rodinných domech větrání nucené, hybridní, příp. klimatizaci, vzniká také otázka, jak to pak vypadá s údržbou a čištěním vzduchotechnických zařízení. Jediným podkladem v problematice čištění vzduchotechniky je ČSN EN 15780 Větrání budov – Vzduchovody – Čistota.

Školská a předškolní zařízení

To jsou prostory, které díky zhoršené kvalitě vzduchu v utěsněných budovách vyvolávají nejvíce dotazů, stížností i rozpaků, jak situaci řešit. Přestože zde platí pro větrání jasná pravidla daná školskou vyhláškou č. 410/2005 Sb. ve znění vyhlášky č. 343/2009 Sb. (tab. 4), některé (a poměrně časté) naměřené hodnoty koncentrace oxidu uhličité překračují při výuce troj- i čtyřnásobně limit 1 500 ppm, což se projevuje minimálně na únavě a soustředěnosti žáků a učitelů. Objevuje se i zvýšená prašnost a tepelný diskomfort. Samozřejmě se nabízí celá škála způsobů větrání utěsněných školských budov. Od krátkodobého (intenzivního) větrání maximálně otevřenými okenními křídly v době nepřítomnosti dětí a žáků až po decentrální nebo centrální nucené větrání. Je to pak otázka energetické náročnosti, dodatečných stavebních úprav a dalších investic. Nikdy by k rekonstrukci budovy nemělo dojít, pokud není vyřešen systém jejího větrání.

Závěr

Přestože je k dispozici dostatek podkladů, znalostí a technických možností k řešení dostatečného větrání, a tím zajištění odpovídající kvality vnitřního prostředí budov, ve skutečnosti řešení jednoduché není, ale je nezbytné. Šetříme-li energiemi, nikdy to nesmí být na úkor dostatečného větrání budov.

Text: Ing. Zuzana Mathauserová
Autorka je vedoucí Národní referenční laboratoře pro prašnost a mikroklima v pracovním prostředí.

Článek byl uveřejněn v časopisu TZB HAUSTECHNIK.