asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví
Partneři kategorie

Multifunkční solární kolektory pro integraci do budov

18.12.2008
Přibližně 40 % energie v Evropě se spotřebovává v budovách. Za předpokladu, že se pomocí úsporných opatření a zvýšením účinnosti výrazně sníží potřeba energie, se nejdůležitějším energetickým zdrojem budov mohou v budoucnosti stát solární zařízení.

Aplikační potenciál zařízení využívajících sluneční energii pro budovy spočívá v zásobování teplem, chladem, elektrickou energií a v zajištění přirozeného osvětlení. Budovy mají potenciál stát se solárně aktivními stavbami [1] se 100procentním zajištěním energetických potřeb sluneční energií v budoucnosti, samozřejmě v návaznosti na vývoj účinných akumulátorů tepla a elektrické energie s vysokou hustotou akumulace (malé objemy).

K tomu je nutné, aby architekti a inženýři uměli navrhovat budovy v komplexním pojetí, spojujícím inteligentní architekturu, energetickou účinnost a úspory, pokročilé systémy regulace solárních zisků a inovační řešení solárních systémů pro zajištění dodávky energií. Takový celostní přístup v zásadě předpokládá, že solární zařízení jsou podstatnou a neoddělitelnou součástí obecného návrhu budovy a solární kolektory jsou běžným stavebním a konstrukčním prvkem, ne pouze dodatečně instalovaným a s budovou nesouvisejícím zařízením [2].

Využití slunečního záření vyžaduje rozsáhlé jižně orientované jímací plochy. Snaha o racionální využití obálky budovy pro jímání sluneční energie a přeměnu na požadovanou formu energie ústí ve vývoj prvků integrujících aktivní solární zařízení do konstrukce budovy.

Velký inovační potenciál [3] tkví zvláště ve spojení funkce obálky budovy a solárního kolektoru a v multifunkčních prvcích kombinujících několik účelů (produkce tepla a elektrické energie, osvětlení) v jediném zařízení. Pro široké využití sluneční energie v budovách je nezbytné, aby další vývoj nových konceptů a experimentální ověřování jejich synergetických vazeb vedl ke konstrukčně předpřipraveným a snadno integrovatelným prvků v těsném spojení s průmyslem pro následnou komercionalizaci.

Integrace solárních kolektorů do budov
Obecně používaný pojem integrace solárních kolektorů do budov v sobě skrývá přinejmenším tři významy: systémovou integraci, architektonickou integraci a konstrukční integraci. Systémová integrace se týká otázek, jak včlenit solární zařízení do systému energetického zásobování budovy s ohledem na optimalizaci energetických zisků a solárního pokrytí. Řešení se nachází v účinném hydraulickém a energetickém konceptu, návrhu ušitého na míru skutečným potřebám budovy a v pokročilém regulačním systému.

Architektonická integrace je důležitým aspektem vzešlým ze zkušenosti s nízkou vizuální kvalitou instalací solárních kolektorů. Nedostatek rozmanité palety barev, tvarů, povrchů a velikostí kolektorů, viditelné upevňovací prvky a potrubí jsou architekty nejzmiňovanějšími problémy s instalací solárních soustav. Přitom architektonická kvalita je klíčem k otevření cesty pozitivního vnímání solárních kolektorů architekty a projektanty a širšího přijetí solárních soustav (tepelných, elektrických) veřejností.

Zásadní úlohu lze spatřit v  integraci solárních kolektorů do konstrukčních prvků budov, kde solární kolektory v podstatě nahrazují plášť budovy. Takový stupeň integrace je automaticky spojen s aspekty architektonické integrace. Konstrukční forma integrace je nezbytná pro budoucí rozvoj a rozšíření solárních technologií. Integrace solárních kolektorů do obvodového pláště budovy namísto oddělené instalace představuje přechod od konceptu obálky budovy považované za energeticky ztrátovou k obálce budovy sloužící jako zdroj energie (energeticky aktivní obálka budovy), která v podstatě znamená krok vpřed směrem k solárně energeticky aktivním budovám.

Poslední desetiletí přineslo velký pokrok v zavedení integrace tepelných a fotovoltaických kolektorů do střech a fasád budov. Na druhé straně snaha o vyšší pokrytí energetických potřeb vede k nutnosti vyšší využitelnosti dostupných ploch pláště budovy a současný trend se posouvá od jednoúčelových prvků k multifunkčním či hybridním uspořádáním solárních kolektorů.

Hybridní solární kolektory vzduch – kapalina

Snahy o dosažení maximální účinnosti přeměny a využití solárních energetických zisků během roku vedou k rozvoji konceptu solárního tepelného kolektoru se dvěma teplonosnými látkami (vzduch – voda, vzduch – glykol/voda). Duální či hybridní koncept s použitím dvou teplonosných tekutin vychází v principu ze situace typické pro mírné a chladné klimatické pásmo, kde sluneční záření je dostatečné pro přípravu teplé vody (50 až 60 °C) v letním období, zatímco v zimním období solární kolektory zpravidla nedosahují teplot vyšších než 30 °C, avšak jsou stále dostatečné například pro ohřev větracího vzduchu.

Požadavky na absorbér solárního kolektoru pro režim ohřevu vzduchu (velká plocha povrchu absorbéru v kontaktu s obtékajícím vzduchem, nejlépe zalamovaný tvar) jsou zcela odlišné od požadavků pro režim ohřevu kapaliny (minimalizace povrchu pro udržení nízké tepelné ztráty). Výsledkem je nutná optimalizace konstrukce absorbéru, jeho geometrie a provozních podmínek (průtok). Náhled na různé koncepty hybridních uspořádání solárních kolektorů vzduch – kapalina je na obr. 1. Ačkoli se na trhu objevila řada komerčních kolektorů vzduch – kapalina, neexistuje zatím dostatek věrohodných informací o jejich vývoji a optimalizaci, stejně jako chybí informace o jejich provozních charakteristikách, podpořené dlouhodobými experimentálními analýzami ve vhodných aplikacích jako příprava teplé vody a ohřev větracího vzduchu.

Hybridní fotovoltaicko-tepelné kolektory
Standardní komerční fotovoltaické (FV) moduly nepřemění v současné době více než cca 15 % dopadající sluneční energie na elektrickou, zbytek je odpadní teplo, které částečně odchází do okolního prostředí a částečně ohřívá FV modul. Jelikož zvýšení teploty FV článku negativně ovlivňuje účinnost fotovoltaické přeměny, je vhodné články chladit a zároveň smysluplně využívat odváděné teplo.

V případě architektonicky a esteticky preferovaných instalací FV modulů integrovaných do obálky budov dochází k výrazně vyššímu nárůstu teploty FV článku oproti modulům volně instalovaným na střechách a exponovaným vůči účinkům větru. Integrované fotovoltaické moduly trpí vysokou tepelnou zátěží vlivem omezeného přirozeného chlazení okolním proudícím vzduchem, protože zadní strana FV modulu je zpravidla tepelně chráněna obálkou budovy; součinitele prostupu tepla prouděním na přední straně FV modulu zapuštěného do větší plochy vykazují výrazně nižší hodnoty než plochy vystupující nad povrch (obálky budov). To vše má za následek významný pokles účinnosti FV článku, tepelnou zátěž vnitřního prostoru tepelným tokem v závislosti na stupni tepelné izolace dané obálky budovy (zvýšení potřeby chlazení v letním období) a také možnost poškození FV modulů vlivem extrémního tepelného zatížení (teplota FV modulu integrovaného do obálky budovy může za letního dne při bezvětří dosáhnout až  100 °C).

Použití aktivního chlazení fotovoltaického článku vede ke konceptu hybridního solárního fotovoltaicko-tepelného kolektoru (FV/T kolektor), který poskytuje nízkopotenciální teplo a elektrickou energii – produkce tepla může být několikanásobně vyšší než produkce elektrické energie [4]. Díky společné výrobě elektrické energie a tepla (solární kogenerace) je u hybridních kolektorů celková produkce energie vyšší než u standardního odděleného řešení (FV a FT kolektory zvlášť) při stejné celkové zastavěné ploše.

Hybridní FV/T kolektory mohou být realizovány v několika základních variantách:
  • zasklené nebo nezasklené,
  • ploché nebo koncentrační,
  • vzduchové nebo kapalinové (podle typu teplonosné látky) (obr. 2).

Hybridní FV/T vzduchové systémy začaly především jako fasádní FV prvky se vzduchovými kanály na zadní straně FV modulů či jako FV moduly umístěné ve větrané dutině dvojitých fasád a byly zevrubně zkou­mány na mnoha demonstračních instalacích. Jelikož systémy s přirozeným prouděním obecně neumožňovaly dostatečné chlazení FV modulu, většina hybridních FV/T vzduchových systémů využívá nucené cirkulace. Velké průtoky potřebné k odvodu tepla vzhledem k nízké tepelné kapacitě vzduchu vedou k velkým rozměrům potrubí, které je obtížné jednoduše integrovat do konstrukce budovy (obálky, vnitřního prostoru). V případě FV/T systémů s nuceným prouděním vzduchu je nutné také dbát na udržení nízké spotřeby elektrické energie nutné k pohonu ventilátorů, aby významně nepotlačila vlastní zisk elektrické energie vlivem chlazení FV článků. Odvedené teplo z FV modulů může být využito pro předehřev větracího vzduchu, pro cirkulační teplovzdušné vytápění či hypokaustické sálavé vytápění.

Kapalinou chlazené FV systémy jsou založeny především na principu výměníku lamela – trubka (obdobně jako u plochých tepelných kolektorů) aplikovaného na zadní stranu fotovoltaického článku či modulu s kvalitním tepelně vodivým kontaktem pro zajištění dobrého odvodu tepla. Nezasklená konstrukce je vhodná především tam, kde elektrický výkon je hlavní prioritou a využití odpadního tepla je navíc. Oblast použití nezasklených FV/T kolektorů leží v nízkoteplotních systémech do 30 °C, tj. předehřev teplé vody v budovách, ohřevu bazénové vody či jako nízkopotenciální zdroje tepla pro tepelná čerpadla (absorpční FV/T stěny či střechy). Pro snížení tepelné ztráty a dosažení vyššího tepelného výkonu, zvláště v období s nízkými okolními teplotami, je nutné použít krycí zasklení. Tloušťku vzduchové mezery lze optimalizovat podle předpokládaných klimatických podmínek a potřebné provozní teploty. Na rozdíl od vzduchových FV/T systémů aplikovaných na mnoha budovách je dosud v provozu velmi omezené množství instalací kapalinových FV/T systémů (obr. 3).

Vzduchový FV/T systém je vhodný především pro chladné klimatické oblasti s dostatečně nízkou teplotou pro chlazení i v letním období. V případě teplého klimatu vysoké teploty vzduchu omezují možnost účinného chlazení FV modulů, navíc v letním období je využitelnost ohřátého vzduchu nízká, a proto je výhodnější uvažovat o kapalinou chlazených FV modulech. Zvláště předehřev studené vody (celoročně stálá teplota v rozvodech 10 až 20 °C) je velmi účinným využitím odpadního tepla z FV/T modulů nejen v letním období.

Aplikace konceptu duálních tepelných kolektorů se dvěma teplonosnými látkami (vzduch/kapalina) na hybridní FV/T kolektory [5] spojuje výhody obou konceptů a přináší univerzální a účinné využití sluneční energie k víceúčelové produkci elektrické energie a tepla a zvýšení celkového energetického zisku. Způsob odvodu tepla závisí na klimatických podmínkách (použití vzduchu v zimě, použití kapaliny v létě), energetických potřebách budovy (větrání, teplá voda, vytápění), požadovaná provozní teplota FV článku atd. Analogicky k duálním tepelným kolektorům vzduch/kapalina vyžadují různé režimy provozu pro různé teplonosné látky optimalizaci duálních hybridních FV/T kolektorů.

Solární kolektory s lineárními Fresnelovými čočkami

Lineární Fresnelovy čočky jsou optické prvky pro soustředění přímého slunečního záření plochým geometrickým vzorem vylisovaným nebo vybroušeným v tabuli skla (obr. 4) do lineárního ohniska. Díky tloušťce plochých čoček odpovídající zhruba tloušťce běžného okenního skla je možné lineární Fresnelovy čočky snadno integrovat do zasklení oken. Kombinace lineárních Fresnelových čoček přizpůsobených umístění na svislých plochách (fasády) nebo šikmých plochách (střechy) s lineárním absorbérem se využívá v solárních soustřeďujících tepelných kolektorech s nízkým koncentračním faktorem [6].

Kolektor s lineárními Fresnelovými čočkami (obr. 5) odděluje přímou složku dopadajícího slunečního záření a soustřeďuje ji na úzký lineární absorbér umístěný v malé ohniskové vzdálenosti samonaváděcím zařízením, zatímco difuzní složka slunečního záření osvětluje vnitřní prostor pod čočkami. Přirozené osvětlení zajištěné čočkami je charakteristické rovnoměrnou intenzitou bez ostrých kontrastů a problémů s oslněním. Vnitřní tepelný komfort může být řízen poměrem mezi přímou složkou odvedenou z kolektoru a vpuštěnou do vnitřního prostoru. Tímto způsobem se lze na jedné straně vyhnout problémům s přehříváním prostoru v letním období a na druhé straně částečně krýt potřebu tepla na vytápění budovy v zimním období solárními zisky.

Kolektory s Fresnelovými čočkami je možné použít tam, kde je potřeba denní osvětlení, řízení solárních tepelných zisků v prostoru a teplo pro přípravu teplé vody. Řada instalací byla realizována v obytném sektoru, v občanských budovách (školy) a na průmyslových budovách. Na obr. 5 je zobrazena specifická aplikace kolektoru s lineárními Fresnelovými čočkami v solárním skleníku v Nových Hradech v kombinaci s fotobioreaktorem navrženým pro proces urychlení růstu mikrořas. Na levé straně jsou zobrazeny skleněné trubky protékané řasami, umístěné v ohnisku Fresnelových čoček jako absorbér slunečního záření. Na pravé straně je zobrazen standardní solární kolektor s lineárními Fresnelovými čočkami.

Kolektor s Fresnelovými čočkami kombinovaný s kapalinovým FV/T absorbérem je dalším krokem vpřed pro současné zajištění přirozeného osvětlení, regulace vnitřní teploty a výroby elektrické energie a tepla pro potřebu budovy. Koncentrace slunečního záření může při dobré kvalitě čoček zvýšit účinnost FV článků a kapalinové chlazení omezit přehřívání a negativní vliv teploty na elektrický výkon. Solární FV/T kolektor s Fresnelovými čočkami byl uveden do provozu v experimentálním skleníku v Třeboni v roce 2007 (obr. 6).
 
Závěr
Výzkum a vývoj solárních kolektorů povede k činným prvkům s kombinací více funkcí (konstrukce budovy, zdroj tepla, zdroj elektrické energie, osvětlovací systém, architektonický prvek) v synergetických vazbách na omezené ploše obálky budovy. Takové pokročilé multifunkční solární kolektory integrované do konstrukce pláště budov, které budou zároveň vizuálně přitažlivé a komerčně dostupné pro architekty a stavební projektanty, představují základní konstrukční prvky pro návrh solárních aktivních budov v budoucnosti [7].


Ing. Tomáš Matuška, PhD.
Autor působí na Ústavu techniky prostředí, Fakulta strojní ČVUT v Praze

Příspěvek vznikl v rámci řešení výzkumného záměru MSM 684077011 Technika prostředí, financovaného Ministerstvem škol­ství, mládeže a tělovýchovy ČR.
Literatura

1. European Solar Thermal Technology Platform: Solar Thermal Vision 2030 document. http://www.esttp.org. 2006.
2. Hestnes, A. G.: Building integration of solar energy systems. Solar Energy 67, No. 4–6, 1999, pp. 181–187.
3. FP7 Research Priorities for the Renewable Energy Sector, EUREC Agency, March 2005.
4. Charalambous, P. G. a kol.: Photovoltaic thermal (PV/T) collectors: A review. Applied Thermal Engineering 27. 2007, pp. 275–286.
5. Tripanagnostopoulos, Y. a kol.: Hybrid PV/T systems with dual heat extraction operation. Proc. 7th Europ. PV Solar Energy Conf., Munich (Germany): 2001, pp.2515–2518.
6. Jirka, V. a kol.: The architectural use of glass raster lenses. Proceedings of WREC V. Florence (Italy): 1998, pp. 1595–1598.
7. Matuska, T.: Advanced solar collectors for building integration. Proceedings of WREC X, Glasgow (Great Britain): 2008, pp. 1547–1552.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media