Geometrické pavučiny spalovny Pfaffenau
Galerie(10)

Geometrické pavučiny spalovny Pfaffenau

Partneři sekce:

Otázky energetické samostatnosti evropských zemí patří v současné době mezi často zmiňovaná témata. Za inspirativní počin lze v tomto směru považovat nedávno ukončený projekt v Rakousku. Hlavní město Vídeň zavedlo efektivní způsob likvidace přebytečných surovin i způsob, jak využívat produkci odpadů a přeměnit ji v energii. Industriální charakter komplexní stavby podtrhli svým konceptem architekti z vídeňského studia Veselinovic-Resetarits.

Výstavbě spalovny dal zelenou rakouský zákon upravující zacházení s odpady, který od roku 2004 zakazuje skladování nezpracovaných odpadů a vytváření nových skládek.

MVA Pfaffenau je nejnovějším z trojice objektů zmiňovaného centra. Na plný výkon funguje od září loňského roku. Továrna na výrobu energie z bioplynu zužitkuje každý rok kolem 250 000 tun odpadu. Teplem dokáže vytopit až 50 000 vídeňských domácností a 25 000 domácnostem zabezpečuje elektrickou energii. Spolu se spalovnami Flotzersteig a Spittelau produkuje až 30 % celkové energie ve městě.

Přípravné práce na projektu byly zahájeny v roce 2002. Samotnému umístění a určení funkce stavby předcházel strategický environmentální audit. Ten jako nejefektivnější alternativu nakládání s odpady potvrdil jejich tepelné zpracovávání a výrobu energie. Ze šestnácti lokalit se nakonec vybrala průmyslová městská část Simmering na jihovýchodním okraji města. O realizaci záměru v této lokalitě rozhodlo především přímé dopravní propojení s dálnicí, příznivá poloha vzhledem k letišti, ale i soulad záměru s územním plánem, který navrhoval využívat lokalitu k environmentálním účelům.

V červnu 2003 vyhlásil investor evropskou architektonickou soutěž. Ze třiatřiceti návrhů porotci vybrali návrh vídeňských architektů Sne Veselinovice a Erwina Reseraritse. Projekt přesvědčil porotu svou individuální a snadno čitelnou strukturou. Stavba na okraji Vídně vyrostla v poměrně krátké době.

Průhledy tahokovem

I přes značnou velikost – délku 285 metrů a šířku až 100 metrů – poutá spalovna pozornost už zdaleka svým vzdušným designem. Veřejná soutěž postavila architekty před řadu úkolů. Takové typy průmyslových budov výrazně charakterizuje jejich funkce – i v tomto případě je stavba přehledně rozdělena na čtyři funkční celky – zásobník odpadu, spalovací kotel, výroba energie a detoxikace spalin. Striktní funkčně-provozní členění nabízelo jen málo prostoru pro design. Navzdory tomu se však tvůrcům podařilo skloubit jednotlivé funkce budovy do harmonického architektonického celku.

Ve snaze vtisknout budoucí továrně na energii barevnou image autoři postavili svůj koncept na oranžové barvě. Barva je identickou součástí spalovny. Betonové stěny a hliníkové fasády ve velké míře dotvářejí oranžový strukturovaný plášť z tahokovu. Díky tvaru a velikosti oka o průměru až 24 cm působí obklad velmi lehce a dynamicky – pohybem pozorovatele vnímajícího objekt dochází ke změně barvy i struktury materiálu. Navzájem se prolínající vrstvy konstrukcí a obkladů vytvářejí zajímavé, trojrozměrné fasádní obrazce. Barevná identita ovlivňuje i některé prvky interiéru. Oranžové zasklení přízemí stavby budí dojem, jako by dovnitř neustále svítilo slunce.

Skutečným zážitkem jsou vertikální pohledy procházející jednotlivými poschodími výrobního provozu – hypnotizující pavučinou geometricky uspořádaných konstrukcí a trubek, z nichž má každá svou nenahraditelnou funkční náplň. Tvary a výběr materiálů dodávají stavbě velmi seriózní a nadčasový design – evokuje transparentnost, čistotu a přátelskou atmosféru.

Méně emisí
Ve snaze zajistit maximální ekologickou nezávadnost provozu využívá spalovna speciální čtyřúrovňový systém čištění spalin. Skládá se z elektrostatického filtru, mokré čistírny, filtru na principu aktivního uhlí a katalyzátoru za účelem eliminace oxidů uhlíku. Využitím tohoto systému vypouští továrna do ovzduší o 90 % méně emisí prachu a o 95 % méně oxidu siřičitého, než povoluje evropská norma.

Stavby tohoto typu nebývají veřejně přístupné, to ale neplatí v případě MVA Pfaffenau. Vedení provozu vytvořilo speciální edukační programy pro odbornou i laickou veřejnost.

Návštěvníci mají možnost poznat všechny procesy, které v budově probíhají. Město tak chce inspirovat k zodpovědnějšímu přístupu ke spotřebě, ale i k výstavbě podobných děl.

MVA Pfaffenau
Místo: Vídeň, Rakousko
Investor: WKU – Wiener Kommunal-Umweltschutz-Projekt ­Gesellschaft
Autoři: Veselinovic-Resetarits (Sne ­Veselinovic, Erwin Resetarits)
Spolupráce: Jana Rose (PL), Markus Galuska, Dejan Prodanovic, Ulli Kusztrich, Katharina Kamelander, Hartmut Falkenberg, Johannes Hug, Veljko Radakovic, Oliver Groh, Rupert Kern, Erika Auer
Statika: Gmeiner Haferl Zivilingenieure ZT GmbH
    (Manfred Gmeiner, Martin Haferl)
Spolupráce statika: Mitarbeit Statik: Peter Hörmann, Ulrich Gerhaher, Jürgen Schink
Projekt: 2003–2008
Realizace: 2006–2008
Velikost pozemku: 46 000 m2
Užitná plocha: 11 000 m2
Celkové náklady: 235 milionů €
Tepelný výkon: 80 MW
Produkce elektrické energie: 65 GWh/rok
Teplo: 410 GWh/rok

Miriam Turancová
Foto: Dano Veselský

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.